by Korupce je věčná a vykořenit ji nelze, o tom panuje celkem obecná shoda. Spory se vedou pouze o její snesitelné míře a velikosti. Však také všechny průzkumy nesledují a ani nemohou sledovat skutečný rozsah korupce v jednotlivých zemích, ale pouze míru jejího vnímání plebsem.
Parametr „vnímání korupce“ v ČR dosahuje jedné z nejvyšších hodnot v rámci mezinárodních průzkumů, ale její skutečný rozsah není (a opět – ani nemůže být) těmito průzkumy kvantifikován.
Proč právě augerechnet my, jinak poklidní Češi, vnímáme korupci tak citlivě, když jsme na ni byli celkem zvyklí za těch hrozných čtyřicet let komunistické hrůzovlády?
Protože jsme závistiví!
Běžný občan už totiž není korumpován prakticky ničím. Korupce předvolebními sliby s cílem získání volebního hlasu pro tu či onu partaj jen zcela výjimečně dojde svého faktického naplnění/konzumace a příslušník plebsu ji chápe už jen jako folklór. Jako hru, o níž se ví předem, jak dopadne, protože se jedná o opakovanou reprízu s jen minimálními režijními změnami.
Lidé nenávidí korupci, protože jim byla ukradena! A závidí těm, kteří se jí zmocnili!
Ach, jaké to byly krásné časy, kdy řezník (svíčková, nožina, uherák…) korumpoval zelináře (banány, mandarinky…), ten zase papírníka (toaletní papír…). Lékař opraváře televizorů, opravář úřednici, úřednice kadeřnici, kadeřnice instalatéra, instalatér učitelku, učitelka trafikanta, trafikant lékaře (čímž tuto část zacyklil) …
Byly to krásné časy malých korupcí, které se spolu s rozvíjením socialismu rozrůstaly do rozsáhlých korupčních řetězců a postupně do propletených korupčních sítí, které měly tři roztomilé vlastnosti:
– Byly demokratické. Zapojit se mohl kdokoliv bez rozdílu vzdělání, věku a barvy pleti, pokud měl korupční potenciál (a ten měl v netržních časech skoro každý).
– Byly zpravidla investičně nenáročné.
– Byly třídně, sociálně i stavově indiferentní (kopáč nebo ředitel, potřebovali se navzájem).
Ale hlavně:
– Byly vyvážené. Většina osob v korupčních řetězcích někdy musela korumpovat, ale jindy byla korumpována, takže obecně vzato nula od nuly pošla.
Po listopadovém převratu byl ovšem pracující lid o korupci postupně a velmi podle připraven. Korupce se totiž začala posunovat do vyšších společenských sfér – dnes si jistě umíme představit zkorumpovaného lékaře, ale těžko zelináře, pokud možno Vietnamce za pultem jeho stánku na ulici. Prostý plebejec tedy uvízl jen na jedné straně korupčního procesu, stal se pouze plátcem!
Postupně se korupce masově přesunula do oblasti politiky, což vyvolalo v lidu znechucení, ale v politických kruzích naopak vedlo k předčasnému sebeuspokojení. Nejen plebejec, ale už i tzv. střední třída byla z korupčního kolotoče vyřazena a většina lidu se stala jejími plátci prostřednictvím veřejných rozpočtů.
S naším vstupem do toho spolku, co si říká Evropská unie (správně by mělo být „Západoevropská unie“, případně „IV. Říše“) narazili čeští politici na jinačí borce, kteří jsou o třídu výš. Ti začali zprvu nenápadně, ale stále důrazněji potírat korupci v národním měřítku, aby ji posunuli do evropských výšin. Plynaři, environmentalisté, energetici, výrobci žárovek a další a další by mohli vyprávět, ale jsem si jist, že nebudou. Evropští korupčníci k tomu použili mazanou metodu – chytili české korupčníky do pasti, když jim dali možnost široké korupce v systému evropských dotací (jednoho z největších ekonomických nesmyslů) a pak je při ní „nachytali“. Samozřejmě, že se tomuto vývoji současní čeští korupčníci brání a patří k největším odpůrcům EU – mají k tomu závažné a lidsky pochopitelné důvody.
Výsledek je ten, že zatímco v dávných časech držel prostý občan korupci ve svých rukou, postupně mu byla odebrána/ukradena. V průběhu 90.let a začátkem nového tisíciletí na ni ale ještě alespoň dohlédl a občas se o ní něco dozvěděl. S jejím dalším vzdálením do evropských výšin už na ni nejen neuvidí, ale ani se o ní nic nedozví a o jejím měřítku ani nic netuší. Občas je mu předhozena tzv. mrtvá myš, aby se uklidnil – třeba informacemi o horentních bruselských platech, které jsou ovšem jen kapkou v korupčním moři. Moc to nezabírá, Čech je frustrován, nespokojen, deprivován – výsledkem je nevrlost, tzv. blbá nálada.
Proto volám:
Nenechme korupci jen bruselským mocipánům! Navraťme ji zpět lidu. Demokratizujme ji. Vnímání korupce v naší zemi tak dosáhne nejen nižších, záporných hodnot, ale kojím se nadějí, že my, Češi, budeme zase v něčem první. Budeme možná jako jediní vnímat korupci jako kladný jev!
Kdo chce něco podrobněji a oficiálního, tak třeba zde:
To je štráfů s nějakou korupcí. Já bych to vyřešil úplně jinak.
Ať je korupční plnění zcela legální a je zdanitelným příjmem. A je to.
No to byste tomu dal, Vy jedno ošklivé kačátko!
No a ne?
Jen si představte tu živnost: certifikovaný lobbista-korupčník. Na faktuře: datum korupčního plnění.
Víte, jaké daně by se daly od korupčníků vybrat? Hned by bylo na důchody!
Cožpak důchody, ale kolik procent HDP bychom každý rok mohli dávat na zbrojení! Tedy na obranu, chci říct. Mohli bychom být nejlepší z celého NATO.
Godote,
ano.
Vztek a bezmoc někdy přivedou zuřivé davy do ulic, jindy přinesou trpký a ironický text na „ty internety“.
Druhou možnost mám osobně radši, té první se dost bojím – i když by mohla být řešením sice nepříjemně radikálním, ale účinnějším.
Já nevím. Mi se korupce vyhýbala celý profesní život, nebyl na ni čas. Jen 2x za celou tu dobu si řekli zadavatelé zakázek o malou domů, v řádu nízkých tisíců korun, před vánoci (asi na dárky). Bylo to na Ostravské Universitě a Dopravním podniku Města Ostravy. Vyhověl jsem nerad, bo mi to zvedalo základ daně a já musel ty nabízeče obrat o ono navýšení, abych jejich „bonus“ nakonec nesanoval ze svého. Necítil jsem se tím ani nijak zavázaný, spíše jsem dával najevo, že mě tím otravují.
Mezi lety 1995 a 2000 jsem zakázky s účastí státu zcela zrušil, nebral jsem je. Hrozná administrativní pakárna. Ideální je jednat přímo s investorem, který ví, co chce a řekne, kolik na to má peněz.
Ostravská univerzita mě uplatila také. Pozváním na kafe a dortík.
Ale už je to pár let a snad je to už promlčené…
Korupce?
Nezmizela ze spodních pater. Jenom se převlékla na „pozornosti“ nebo „poděkování“. Tři tabulky čokolády pro tři sestřičky – a už se změnilo pořadí na infuze. Získal jsem cekem asi 8 hodin času, které, jsem nemusel odsedět v čekárně před „aplikační místností“. Jak to funguje? Když se někdo z pořadníku omluví, tak se z čekárny pozve někdo, kdo je připravený. No a druhu polovinu infuzní terapie jsem to byl vždy já. Co se týče vlastního úkonu ten byl vždy perfektní a sestřičky byly i příjemné.
Ale je možné, že si to namlouvám. Byl bych moc rád, kdybych si to jen namlouval.
Profesně se objevují úplatky jen po akci, ve formě kvalitního alkoholu nebo pozvání na „dotočnou“.
Ale k úplatkům ve vyšších sférách se to nedá ani náhodou přirovnat. Pokus mě zkorumpovat byl sice nejeden, ale jsem „úplatkotěsný“. Což mi někteří zákazníci dost vyčítali. Ale mi nevadilo , že jsem hloupější. (Hloupý kdo dává, hloupější…) Byl jsem vždy na straně „státu“.
Abych nezapomněl: Godot se přece pohyboval ve sféře, kam já nedohlédnu. Mohl taky popsat, jak se říká o úplatek. Já to nikdy neuměl. Respektive měl jsem a mám zábrany…
Já jsem formu úplatku vymyslel sám. Napsal jsem řediteli nemocnice signum laudis na jedno oddělení a jdu tam na řadu vždy mimo pořadí. A ještě mě titulují….
Korupce…. tři tabulky čokolády?
Děláte si prdel?
Nejspíš. Asi nevíte, což Vás omlouvá.
Ano, je to humor… Respektive – měl to být pokus o humor. Pardon.
Ovšem na druhé straně: I malý úplatek je úplatek. Trochu těhotná dívka… 😸😸😸
Ano!
Správně to Godot píše, navraťme korupci lidu.
A já se dobrovolně obětuji a nechám se korumpovat.
Pro začátek mě můžete korumpovat fůrou dřeva, nebo drobnými pracemi na Helvajzu.
Třeba přeložit střechu, postavit nový komín, dokopat hladomornu atp.
Já už jsem stádium korupce překonal.
V mé firmě lidi pracují pro čest; o peníze, které nakonec tak jako tak dostanou, jim ani nejde. Kde jinde, například, má člověk příležitost nechat se od hlavy až k patě polít zušlechtěnou vodocementovou suspenzí s kompenzovaným smrštěním a pevností v tlaku 60-80 MPa po osmadvaceti dnech? Dámy a pánové, kdo z vás to má?
Nikde, jen u mě. Proto je o práci v mé firmě doslova rvačka. Tom Sawyer je se svým bílením plotu proti mně doslova žabař.
Včera bylo v tv, že bratři němci mají v havarijním stavu stovky mostů. To jsi kontroloval sám? Není v tom korupce?
Kdepak. To si zkontrolovali sami, a docela bych tomu i věřil. Co mě překvapuje, že na to přišli až teď; u nás to víme už dávno.
Je vidět, že zřícení mostu v Drážďanech mělo výchovný účinek. – Je to tak trochu ostuda, protože mnoho poznatků o betonu, železobetonu i předpjatém betonu má původ v Německu.
Já nevím.
Jenom jestli to sprchování suspenzí není také druh korupce.
Má to sprchování nějaké léčebné účinky?
Udělá to člověka lepším a odolnějším?
Korupce má mnoho podob.
Všichni si jistě vzpomínáme jak ve filmu Jáchyme, hoď ho do stroje, nabízeli jako úplatek vytrhnutí zubu.
A to je pěkná myšlenka!
Ta představa: zastaví tě policajt, a ty mu po kontrole dokladů bokem špitneš:
„Pane policisto, jestli mě necháte jet bez pokuty… můžu vám u známého domluvit sprchování zušlechtěnou vodocementovou suspenzí!‘
Uměl bys něco takového říct s vážným xichtem? Já ne.🤣🤣🤣
Nechal by projet, protože s blázny nemá cenu diskutovat. Vzápětí by volal sanitku.