by
V diskusi ke krásnému článku pana Jana z Lesů a na Helvajzu tu byl nedávno zmíněn hrad Týřov. Občas se k němu vypravíme, naposledy letos v říjnu, jednoho slunného všedního dne.
Zřícenina hradu stojí nedaleko Skryjí, na soutoku Berounky a Úpořského potoka.
Wikipedie praví:
Hrad založil na počátku své vlády král Václav I. První zmínka o Týřově pochází ze září 1249, kdy zde král zajal vzbouřeného syna Přemysla (budoucího krále Přemysla Otakara II.) a jeho stoupence.
Týřov je hrad kastelového typu, postavený ve 13. století podle importovaného francouzského vzoru. Hrady kastelového typu mají pravidelný půdorys a hradby jsou osazeny větším počtem věží. V době svého postavení byl tento typ hradu ve střední Evropě ojedinělý a výjimečný a notně předběhl dobu. V západní Evropě se stavěly běžně, protože hrady byly často obléhány a dobývány, ale v Česku neměly obdoby; podobná hradní architektura se začala uplatňovat až v 15. století. Ve vrcholném středověku spočívala obrana hradu v pasivním kladení překážek nepříteli. Hrady kastelového typu jsou naproti tomu schopny aktivní obrany.
Hrad Týřov později zchátral a roku 1575 se již uvádí jako pustý.
Ač všední den dopoledne, na hrad posléze dorazili další: hojně fotografujíci mladý Maďar a nehojně fotografující mladší paní se psem. Nad hlavou nám zakroužil (fotografující?) dron.
Poobědvali jsme pak v restauraci / penzionu ve Skryjích. Pivo z pivovaru Chříč nepěkného názvu Pazdrát, avšak chuti výborné.
Den se opravdu vydařil.
S nostalgií teď řekl můj muž: “ Tam bejvali pstruzí…“ Včera jsme se jeli podívat na Hříšov na České středohoří a pak jsme to vzali přes Rakovník na Křivoklát, pytláckou stezkou na Kublov, Žebrák a zadem zpět na Skryje, pak kolem Týřova podél Berounky na rozhlednu Velká Buková (kafíčko) a pak zadem kolem Městečka domů. Za tu dobu se stačilo zkazit počasí, ale lesy tam všude planuly všemi barvami, jako na Vašich fotkách Veverko… Díky za ně. Prodloužila jste mi překrásné pondělí.
Pstruzi jsou ve Skryjském potoce, teda jestli je kormoráni už nevychytali.
Do Skrejských jezírek (ve skutečnosti se jedná jen o jedno jezírko) teče voda asi 2,5 metrovým vodopádem.
Pod vodopádem vždy býval jeden větší, cca 30cm, jinak jsou tam samí malí.
Ale je to rezervace, chytat se tam nesmí.
Jednou jsem tam byl, je to cca 10 let. Týřov, Skryje, Křivoklát. Všechno kvetlo. Malinké hůrky, habry, duby, dokonce modřínová stráň. Na Berounce loďky. Všechno takové malinké a “za rohem”. Jaký to rozdíl proti velkým horám s lesními komplexy a potoky, s dalekými rozhledy a západy Slunce za dalšími vysokými horami. Sevřené vsi, domek na domku, plot vedle plotu, každý kousek využitý. Samá zatáčka, kopeček, dolinka. Lidi tam mají kuďochy. Člověk je po desítkách let přirostlý ke svému kraji. Kdyby musel měnit, tak jedině na silný popud – vlastní nebo cizí.
Opustíš-li svůj smutek, bude ti každé místo příjemné (citát, údajně Lao-C‘, ale nemám to nijak doloženo).
Tužka napíše,….díky za hezké podzimní pohledy.
Z této krajiny znám Křivoklát a Žebrák,….pár kilometrů břehů řeky Berounky.
Podrobně prochozené to nemám.
Desetkrát, dvacetkrát, třicetkrát,….i víckrát,…v jakémkoliv ročním období jsem navštěvovala Krkonoše, Jizerské hory, Lužické hory, České středohoří, a pohybovala se po spojnicích mezi tím ,…jiná místa v hranicích státu jen občas……souhlasím s básníkem,…..“jak je to krásné u nás doma.“
Tužka.
Veverko, chtěl jsem napsat reakci, ale nějak se mi to rozběhlo do šířky a délky, tak to udělám samostatně.
Děkuji. Budu se těšit.