by Šumavský Everest je turistický poznávací program vzniklý v Turistickém a informačním centru v Horní Plané. Od r. 2019 do podzimu r. 2023 jsem opakovaně navštěvoval osm míst jihovýchodní Šumavy, tedy několik horských vrcholů i nižších terénů, které v součtu nadmořských výšek se rovnají nejvyšší hoře světa Mount Everestu 8848 metrů nad mořem. Ze svých putování jsem pořizoval fotodokumentaci, jež je přirozenou součástí všech mnou již jinde publikovaných fotoblogů, včetně tohoto závěrečného.
Trojmezné horstvo na Šumavě je hraniční celek; od západu k východu jsou to tyto vrcholy: Třístoličník / Dreisesselberg (1302 m), Trojmezná / Bayerische Plӧckenstein (1361 m), Trojmezí / Dreickstein (hraniční bod tří zemí – Bavorska, Rakouska a České republiky) až po horský masiv Plechý / Plӧckenstein (1378 m), nejvyšší bod Plešské hornatiny, zároveň nejvyšší hora Šumavy na české straně. Od r. 1933 byla prvně vyhlášena přírodní rezervace Trojmezná hora. Po druhé světové válce bylo území z české strany turisticky nepřístupné. V roce 1950 byla státní přírodní rezervace rozšířena na současnou plochu 600 hektarů. Trojmezná hora je dnes I. zónou Národního parku Šumava.
Horský masiv Plechý, celkový pohled před obcí Nová Pec, 737 m; z ní vede jeden z turistických směrů výstupů k Plešnému jezeru a pak na vrchol hory. Názorný příklad karu: okrouhlá deprese svahu vyznačující se příkrými až téměř svislými stěnami. Kar vznikal působením eroze svahových ledovců, mrazovým zvětráváním a půdotokem.
Plešné jezero, 1090 m n. m. dle geologů vzniklo během čtvrtohor (posledních 2, 6 milionů let). Opakovaně se měnilo klima – střídaly se doby ledové a meziledové. Ledovec na severovýchodním svahu Plechého měl v šíři asi 1000 m., Čelo postupujícího ledovce vyhloubilo kar zakončený morénou, tj. přírodní hrází z materiálu, který ledovec hrnul před sebou. Strmá stěna nad jezerem je vysoká 290, 8 m. Cesta na vrcholek hory vede severovýchodním svahem 1, 5 km nad skalní stěnu, odtud ještě 1 km k cíli putování.
Podle obrazu malíře Aloise Bubáka z roku 1855 vznikla ocelorytina Jezero Plӧckensteinské v Šumavě, autor rytiny Karel B. Post; rozměr 465 x 598 mm. Zdroj grafiky: soukromá sbírka ZH. Grafický list byl vytištěn pro členy Jednoty krasoumné v Čechách r. 1870. Plešné jezero takto romanticky mohl vnímat při svých návštěvách česko-rakouský spisovatel, malíř a vychovatel Adalbert Stifter, rodák z Horní Plané. K jeho poctě byl v letech 1876 – 1877 nad jezerem vztyčen památný obelisk.
Výhled do otevřené šumavské krajiny s lesy, planinami a údolím Vltavy až k vodním plochám Lipna. Plešné jezero a okolní terén v nadhledu z výšky 1310 m od památníku spisovatele A. Stiftera. „Když jsem sedával na těchto březích, často mě napadala jedna a táž myšlenka: že se tu na mne dívá strašidelné oko přírody – černé jako havran –, nad ním se klene čelo a obočí skal, lemují je řasy temných jedlí – a v něm nehybná voda jako zkamenělá slza„ (Adalbert Stifter, Hvozd 1841, povídka Hrad v lese).
Při výstupu na vrchol Plechého výhled do lesnaté šumavské krajiny severozápadním směrem. Světlé body vlevo nahoře značí město Volary; mezi stojícími suchými kmeny smrků mírně od středu snímku je v přírodní scenérii usazený 14,5 m vysoký žulový památník Adalbertu Stifterovi, poutníkovi a znalci Šumavy.
Vrchol Plechého s žulovými balvany a okolním porostem borůvčí na konci října r. 2023. V roce 1990, když jsem tu byl poprvé, bylo místo poněkud skryté mezi stromy.
Vrcholový výhled východním směrem na část vodní nádrže Lipno.
Výhled z Plechého západním směrem. V popředí tyčoví mrtvého lesa, místy se zárodky budoucího hvozdu živého. V dáli na obzoru vlevo vrchol Třístoličníku / Dreisessel s horským hotelem Berggasthof. Vpravo na okraji skalisko bavorského Hochsteinu. Uprostřed žulové skulptury s charakteristickým výrazem formování mrazovým zvětráváním; jsou mezi nimi kamenné věže, zvané též tory. V roce 1990 dohlednosti z Plechého k Třístoličníku bránil vzrostlý les.
Pleknštajnská hrubozrnná žula eisgarnského typu (označení dle naleziště v Rakousku). Podle geologů stáří granitů (mezinárodní označení žuly) na Šumavě je v rozmezí 320 – 300 milionů let. Šumava je zrodem starší, než jsou velehory Himaláje s horou Mount Everest.
Fotografie: Zdeněk Hosman
Zdroje informací: Kolektiv autorů – Šumava, příroda, historie, život; Baset 2003
Adalbert Stifter: Hvozd, povídka Hrad v lese v překladu Anny Siebenscheinové, nakladatelství Růže České Budějovice, 1968;
Autorské fotoblogy z cyklu Šumavský Everest:
Lokální patriotismus je silný cit. Myslím, že jsme jím obdařeni všichni. A všichni z něj máme prospěch (soudím podle sebe).