by Současný z božího dopuštění ministr kultury Martin Baxa přihřál asi rok starou polívčičku o udělování statutu umělce, spojeného s pravidelnou finanční dotací/platem. Tak jsem zapřemýšlel o praktické realizaci. On není umělec jako umělec – některý je umělečtější, jiný méně, některý je zasloužilejší, jiný ne tolik. Tak bychom je měli roztřídit – třeba do tří kategorií.
V té první by byl třeba Kocáb a Vetchý, největší podporovatelé Ukrajiny mezi komedianty, a další podobní.
Ve druhé grupě pak ti méně aktivní – doplňte si sami, já to tak moc nesleduji.
Skupina třetí by byla „motivační“ – dostali by jen trochu, aby měli motivaci být v podpoře libtardů, EU, NATO, Zelenského aktivnější.
Vlastně by existovala ještě skupina čtvrtá, tzv. disidentská – třeba Nohavica – ten by samozřejmě dostal hovno, možná ještě spíše pokutu.
Pak je otázka, jak jednotlivé umělce otaxovat, aby to bylo demokratické. Měla by vzniknout nějaká ústřední komise, která by oceňovala ty nejzasloužilejší a současně by jmenovala krajské komise, k zařazení umělců regionálních. Možná i komise místní, pro takové ty kutálky a mazaly okresního formátu.
Před tyto komise by se dotyční umělci dostavovali, předkládali doklady o své pozitivní činnosti a předváděli svůj demokratický repertoár. Podle toho by byli komisí oceněni, dejme tomu na jeden rok, pak by se tzv. „demokratické kvalifikační zkoušky“ opakovaly. Hudebníci by tomu mohli říkat třeba přehrávky, výtvarní umělci by mohli jako bonus dostávat státní, krajské či městské zakázky (v Čáslavi vidím třeba nějakou skulpturu na téma „F 35 – naše demokratická ochrana“). V Sokolově by mohl proběhnout třeba festival demokratické písně…
Vlastně s tím Sokolovem mě napadá, že něco podobného už tady bylo a po Velké listopadové kapitalistické revoluci si umělci libovali, že už je s podobnými hovadinami nikdo neotravuje, protože i v umění panuje něco jako trh – kolik si vyzpíváš, tolik máš. Nu, doba se mění.
Škoda, že už nežije Jiří Mencl. Jak se často chlubívávám, měl jsem možnost s ním jednou strávit celý den, jaksi hodně komorně, od rána do večera (měl rád víno jako já). Podle mě to byl moudrý a vzdělaný člověk, nějak nasáklý tím původním „Západem“. Tak by mě zajímal jeho názor na toto dejà vu, jemuž se trochu vzpírám uvěřit. Názor umělecké veřejnosti neznám, protože se žádným ze současných umělců neudržuji pravidelné vztahy. Trochu výjimkou je Martin Stránský, až ho potkám, zeptám se ho.
Taky mě napadá, že třeba už nežádaný horník dostane od Úřadu práce nabídku na rekvalifikaci – třeba na ajťáka nebo na číšníka a tak. To by se přece dalo aplikovat i u neúspěšných umělců, kteří si svou tvorbou nevydělají na živobytí. Bylo by to přece spravedlivé, ne?
Dobrá satira, Godote. Podepsal bych to hned.
S některými slavnými kumštýři se mi podařilo, aniž jsem o to usiloval, strávit pár hodin a mohu konstatovat to, co opakuji dokola: Kdo opravdu něco umí, je téměř vždy příjemný a klidný. Čím míň toho zmíněný „umělec“ umí, tím je nervóznější a protivnější. Oni jsou přece UMĚLCI!
No a co? Máme se z toho snad poonďat?
Ale s některými umělci, kteří své umění nestavěli na odiv jinde, než na jevišti, jsem spolupracoval (a občas i spolupracuji) léta. V pohodě, jsme kamarádi.
Nepodmíněný příjem považuji pro lidi, kteří nemají nějaký handicap, za nesmysl. Dal bych malířům na plátna a barvy, sochařům koutek v nějakém ateliéru a bednu hlíny, divadelníkům a hudebníkům sálek zdarma atd. Pokud to nepomůže a „nechytí se“, ať to zkusí jinde. Třeba by z nich byli skvělí číšníci nebo holiči. Nebo ajťáci. Je spousta amatérů, kteří něco umí, ale živí se něčím jiným. Kumšt mají jako hobby a náklady si platí sami. Muzikanti, tanečníci, herci i malíři. V českých zemích je to tradice.
Co Čech to muzikant, no ni? Míchat politiku do kumštu nechci. Ona se tam dostává i tak.
Ano.
A pak je taky dobré, když princ umí plést aspoň košíky.
Já bych statut umělce podpořil. Umělec má v demokracii právo na tento cejch. Jen bych ho vyvážil povinností, aby byla zachována rovnováha. Statutární umělec by musel být výrazně označen, aby se dal odlišit od neumělců na první pohled.
Pánové Godote a Alefe,
nevím, kdo z vás zvolil ten obrázek, ale díky za něj.
Staré zlaté časy, kdy ČsT do lidí „cpala“ kromě ideologie taky poezii.
Už jsou z nás dinosauři, veverko (pozoruhodná transmutace, u tak drobného zvířátka, že?). Patříme do skan… (našeptávač radí – do Skandinávie, to asi kvůli Vám) …zenu. Já vím, Vy byste brala i tu Skandinávii.
Před pár dny jsem si z nostalgie pustil Gotta s Matuškou, jak zpívali snad nejznámější kus z Prodané nevěsty. Bylo to fantastické. – Proč s těmito zpěváky (a dalšími z té generace) neudělali celou operu?
Časy se mění a nejkrásnější sbírka je bílá zeď, pan Nevrlý (Karpatské hry) měl pravdu.
Jestlipak ještě žije…?
Kolego dinosaure, návrh:
usadíme se ve skandinávském skansenu (mají jich tam dost, ostatně dali světu i název těchto institucí) a budeme si pouštět Prodanou nevěstu ve Vámi zmíněném obsazení. A pro změnu Mozartovy opery v přebásnění Jarka Nohavici.
Zařídí to hravě UI (umělá inteligence; nevidím důvod, proč bych měla používat zkratku anglickou).
Mozartovy opery…
U vzniku jejich překladů jsem byl a vím, jak Jarek musel tvrdě bojovat s „operními dinosaury“, aby ten text měl aspoň nějaký vtip. Zpěváci je měli rádi – lidi se smáli i během árií a tak to bylo, když byly uváděny původně. Jenže společenství lidí se změnilo a humor taky.
Což o to, návrh je to zajímavý, ale… já bych radši někam směrem k rovníku. Všechno ostatní je super, ale ta Skandinávie je pro mě vážná překážka.
Jak pravil klasik: „Já věděl, že to neprojde. Já to jenom navrhoval.“ 😕
Já si takový skanzen umím představit někde subtropech. Ale to zase skončíme asi u klasika 😉
—
Čím jsem starší, tím víc mně v zimě chybí světlo. Tma podporuje zimní spánek.
Nebyl jsem v minulém životě hmyz, třeba sršeň? Když pere sluníčko a je teplo, ožiju a cítím se na dvaadvacet. Když je tak, jak teď vidím, že venku je, cítím se na stodvaadvacet.
Už aby tu byla zase rovnodennost 🙂
Chce to na stůl bílé světlo, silné, z obou stran. Očaři to tak mají. I v penzi potom mohu dělat, jak brok. I v sobotu, zrovna teď. Ani mě nevzalo spaní po obědě.
Od dětství jsem chtěla být mědvěd – na podzim zalézt do teplého pelíšku a probudit se tak koncem dubna.
Godote,
souhlasím s rozdělením umělců do skupin.
Lidi je potřeba rozdělovat, lépe se jim pak vládne.
Ale to odměňování za umění vidím úplně jinak.
Vezmu to pozpátku:
Čtvrtá, disidentská skupina vedená Nohavicou, by v mém hodnocení také nic nedostala.
Třetí, motivační skupina by dostala 2-7let, vyjímky podmínku.
Druhá skupina by dostala 8-15 let, s možností dřívějšího propuštění pokud budou aktivně napravovat co zkazili.
První skupina by dostala doživotí. Pokud by žili dlouho, mohli by být podmínečně propuštěni pokud zlo, které zaseli už vymizelo.
A samozřejmě první a druhá skupina ztrátu veškerého majetku.
Třetí skupina by si ze svého ,,jen“ zaplatila pobyt v lapáku.
Jenom ne napravovat, co zkazili!!! Bylo by to ještě horší!
K té první skupině: Starý Kocour psal, že herci nic nedělají – tudíž zákonitě žijí dlouho a mohli by se dožít podmínečného propuštění masově.
Článek se mně líbí, ale proč Godot nemá aspoň trochu širší záběr?
Co takový Hutka, přemluvbábu Mádl, přemluvdědka Issová, Klus či Banga? Jak k tomu třeba zrovna oni přijdou, že o nich v článku není zmínka?
Laskavý čtenář si bude muset dotyčné zařadit do příslušných kategorií samostatně, jako domácí cvičení, jinak to nevidím.
Laskavý čtenář by neměl opomenout ani pana principála Hrušínského.
Myslím, že o některých jménech je lepší pomlčet.
Prvoplánové, bez hyperboly – prostě za peníze.
O zhrzeném Hutkovi ani nemluvě. Ten svým uměním nenaplní ani menší hospodu, Jarek klidně velký lidojem a ještě několikrát po sobě.
To celé je o tom, co milí spolu-dinosauři píšete mezi řádky: Umělecká (profesionální) poctivost.
Protože – a to říkám taky často, celý kumšt je o řemeslném základě. Bez znalosti řemesla mohou kumštýři zaujmout jedině snoby – tedy pokud je k tomu patřičná reklama. Obecenstvu taky není třeba mít iluze. Někdejší ředitel divadla Hamšík (do 1969) říkával: „Divák sedí ve tmě, má rád hezké barvy a nechce se mu přemýšlet.“
Starý pán měl pravdu.
….O obecenstvu…. Pardon.
Budete-li mít příležitost, možná byste mohl Jarkovi Nohavicovi Godotův článek přeposlat. Čtvrtá kategorie by ho jistě potěšila, o tom jsem přesvědčen.
Zkusím – ale nevím. Jarek je hodně zaměstnaný člověk. I to kafe pije rychle!
Dobrá dělba. Přidala bych ještě jednu kategorii „Da-da“. Naprosto nepředvídatelní. Milan Knížák, František Ringo Čech, Ivan Mládek, Jackson Pollack. Že nebyl Čech? Třeba ještě bude. Narozen v Cody… ? Jen jestli nebyl ve 3. koleni potomek rodu Kodymů. Třeba… Tady by bylo ohodnocení „plovoucí“. tedy jak u koho a jak kdy. 🤗 Štěstí je muška jenom zlatá…🧚
To jsou srandisti.
Pro Ládik!!!a: Také dělat srandu je umění – a často větší, než to vážné. Bylo by zajímavé zjistit, jak by se k takovýmto ocenění stavěli opravdoví dadaisti – a jak ti „kočičí“, co si na ně jen hrají. Finanční ohodnocení by to pak provětralo.
Statutární umělec
vědom si své velikosti
hledá plný krmelec.
Chce se nažrat do sytosti.
Svěrák mádl hutka banga
hrušínský klus issová.
Kdoví, zda si perou tanga.
Skupina to krizová.
Potřebují příjem stálý
by mohli na Maledivy.
Příjem větší, než-li malý,
na přílivy, na odlivy…
Sto bodov!
Ládik!!!u: vždycky mě rozesmějete. Vždyť i Vy jste srandista a jaký kovaný… Měl byste příjem stabilní, tedy pokud by o stabilitu nepřišla státní kasa… Nó… tady už bych si tak jistá nebyla. 😄
Mě a okolí živí myš, a to nabíjecí. Srandovně sebou škubá, mačkám ji prstem hlavu a ona ne a ne zastavit. Jako by byla motorová.
Ještě 3 poháry po o.
https://ibb.co/h76PbMm
Umělec obecní, krajský
prožijí život rajský;
i kdyby vypadli z role
budou mít plné vole,
vždy plnou trubici trávicí –
stačí jen poslat zdravici
včas a na správnou adresu
anebo podpořit noblesu.
Hlouběji sekyru zatni:
je tu i umělec státní
který ti v rádiu, telce
předvede kotrmelce
jaké svět ještě neviděl,
hadí muž by mu záviděl;
skočí a zůstane nahoře,
prodá ti lože Záhoře
anebo jiný klunkr,
tak, jako Šándor bunkr.
Tahleta Fialy vláda
leží na mě, jak kláda
zdražuje pivo, jak divá.
Josef se jenom dívá.
Úspory vzala mu inflace
nemusí chodit do práce –
fabriku odvez Indián,
vládou chráněný mafián.
Lesy jsou pryč, sady se kácí,
debílek vydal publikaci
bezceler je hned na světě.
Jsem hráčem v cizí ruletě.
Tak nevím: je to satira, nebo je to myšleno vážně? A pozor, jen na vlastní nebezpečí:
https://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Spunty-do-usi-hned-Nova-pisen-o-Petru-Pavlovi-Uaaaaaaaaa-vzor-nasich-deti-750216
—
Tonu v nejistotě, zda mi nejdou špatně hodinky a zda se ve skutečnosti nenarodím až tak za deset let…
Je to skvělý hit s dobře skrytým sarkasmem – jenom dezoláti to občas nerozkódují.
Ale se slovy refrénu se nedá nesouhlasit.
Uááá!
Už to mám stažené a těším se jak malý kluk, až to vyhraje hitparádu v roce 2026.
Horší je, pokud smysl té písně pochopí Cemper & His Boys…. [;>/
Ono to rozkódovat je někdy těžké. Naši papaláši jsou zcela přirozeně násobně papežštější než papež a evropštější než Evropa. Něco takového v papežskosti a evropskosti výrazně a parodicky překonat, to je těžká úloha.
Zvlášť poté, co paní Kubišová převzala metál z rukou rozvědčíka.
Ten poslední fakt mě osobně velmi zamrzel. Byla pro mě ikonou statečné ženy.
Ale člověk na konci kariéry občas dělá (h)různé věci.
Tvl, ale já ho potkám na kole!
To ani Husák neměl!
Měl bych se přidat a vykoupit hříchy.
Tohle vlastně všichni, kteří používají ten rosol mezi ušima k původnímu účelu vědí.
Trochu O.T., ale je to dost shrnující materiál.
Odhaduji, že následující diskusní vstup může pasovat ke Godotově úvaze Status umělce.
V létě r. 2019 jsem publikoval blog o třech propojených částech s podivným názvem „Agitprop. Věrozvěstky v obci. Našim herečkám.“ Text vznikl jako odezva na pódiové kecybely héééreček v čele s Aňou G., zlidověle – „proletářkou.“ Maloměstské lůdry velkopansky poučovaly venkovany, že jsou kulturně a politicky zaostalí a ony věrozvěstky prý budou muset na venkově provést osvětu, aby vidláky zkulturnily. Ukázka třetí části onoho blogu, citace: Našim herečkám
„Spisovatel Ludvík Vaculík (1926-2015), od roku 1969 tehdejším režimem zakázaný autor, v listopadu roku 1986 ve svém fejetonu nazvaném Našim herečkám, napsal: Mám vinšovat Vlastě Chramostové, a nemám rád herečky! To mi poraďte! Nemám rád herce, zvláště herečky, jako nemám rád zpěváky a sportovce. Parafrázuji odůvodnění bytostného venkovana L. Vaculíka a přidávám špetku své zemitosti.“
Zdroj, kde lze přečíst celý text: https://zdenekhosman.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=719528
Díky za připomenutí – dlouho jsem nelistoval ve Václavu Černém.
Nebo lépe – ve Václavovi. Mobil nutí ke zkratkám, i blbým.
Geislerka mě irituje už jenom tím, že existuje, nemůžu ji ani vidět, ani slyšet. Zpotvořila i jméno, které nosí: Aňa.
Ale dobře tak – Anja se k ní vůbec nehodí.
Kaiserky mám raději. Zvlášť když jsou ještě teplé z pece.
Moc pěkné, já si často při strážce s tvorbou, nedej Bože nějakými rozumy, těch prvokategoriových na Sokolov vzpomenu. Zdá se mi že oni mají neveřejnou soutěž toho typu, něco jako tajný závod. Děkuji.
Já jen nevím s tím Menclem. Umělec špičkový, člověk zřejmě inteligentní, ale když jsem slyšel v Českém Krumlově vyprávět, co vedlo k těm jeho akcím proti nim a jakých používal metod, obávám se, že moc čistý nebyl.