by 
Tak dobrou noc, povídám, jak jdu s prvním sněhem okolo Starého dubu.
Odpověď nečekám, možná jen nějakou obdobu zachrápání.
A místo toho se ozve:
Jestli mluvíš na mě, človíčku, tak já přece nespím.
Žádný strom v zimě nespí.
Jen odpočíváme, ale stále pracujeme.
Jen o něco pomaleji.
Mízu jsme už před mrazy stáhli dolů do kořenů, aby nám nepraskl kmen, v pupenech dokončujeme přípravu na jarní růst a někteří, hlavně ti, kteří na zimu neodkládají listy, třeba smrk, se připravují na ohnutí větví dolů, aby je teď v zimě nerozlámal sníh.
A to je všechno? Ptám se.
Uhh, ty jsi zase zvědavý, to nemáš co na práci?
Mám, ale rád si s tebou popovídám a dozvím se třeba zase něco nového.
Co tedy ještě dělají stromy v zimě?
Třeba sbírají vodu.
Ne všichni, ti od potoka a z údolí ne, ti mají vody dost. Ale třeba támhle na skále a okolo na balvanech, mají vody pořád málo.
Na balvanech? Ptám se. Žádné tam pod skálou nevidím.
Nevidíš, nevidíš. Nedívej se očima, dívej se kořeny. Jo, ty žádné nemáš, já zapomněl, že jsi nedovyvinutý.
Balvany se ze skály rozsypaly, už je to hezká řádka století. Od té doby se některé rozdrobily na menší a malé kamínky a listí, mechy a tráva kameny pokryly a část se už přeměnila na zeminu.
Ale déšť se tam rychle vsákne a většina kořenů na vláhu nedosáhne.
Ty stromy, co tam rostou, musí velkou část vody získat teď v zimě, kdy sníh pomalu odtává. Musí ji zachytit a uložit.
A kam tu vodu ukládají, ptám se. Žádné podzemní nádrže asi nemáte, nebo ano?
Máme svoje kořeny, tam se musí voda uložit.
Do kmene to v zimě nejde.
A ještě několikrát víc vody uloží s naší pomocí podhoubí různých hub.
A s tím musí stromy pak skoro celý rok vydržet.
Nějakou rosu vypijeme listy, něco při dešti, než se voda vsákne do hloubky, ale stromy na skále a kamení musí hlavní vodu získat teď, přes zimu.
Kdyby zimu prospaly, jak sis myslel, zemřely by.
Stromy, které rostou na sušších místech, jsou kupodivu díky tomu, že se naučily hospodařit s vodou, na tom lépe, než stromy které mají v normálním roce vody dost.
Pak přijde mimořádně suchý rok, a co myslíš, že se stane?
Nevím, nejsem strom, ale v mojí studni bývá některé roky méně vody, až o třetinu.
Ale pořád mám pro sebe a svoje rostliny vody dost, říkám.
To je dobře, že se staráš o rostliny, které jsi k sobě připoutal a dáváš jim pít, pokračuje Starý dub.
Ale v lese se nikdo zaléváním stromů nezabývá…
To není pravda, namítám.
V jednom suchém roce, na jižním svahu, měl jsem v lese zasázených tisíc pět set tříletých boroviček. Nechtěl jsem, aby uschnuly, a tak jsem se domluvil s hasiči na cvičení – a oni přijeli, a celou cisternu na borovičky vykropili.
Borovičky skoro všechny přežily – a dnes tam je hezký čtyřicetiletý les.
No, to jsi mě překvapil, povídá Starý dub, jak to, že jsem o tom ještě neslyšel?
To proto, odpovídám, že ten borový les je za mnoha poli, kam tvoje kořeny ani podhoubí nedosahují.
A jak je to tedy s těmi stromy, co stojí na vlhké půdě, v suchém roce?
Uhh, tak ty stromy.
Kdo roste na půdě, kde má dostatek vody, tak s ní nemusí šetřit.
Tedy, myslí si, že nemusí šetřit.
Ale jednou za mnoho let najednou přijde suché léto.
Ten, kdo byl zvyklý vodou šetřit, není překvapený – má nějaké zásoby.
Ale rozmařilci žádné zásoby nemají a trpí.
Žízeň je horší, nežli bývá hlad. To vy lidi máte, pokud vím, stejně.
Listí se hlásí o svůj příděl vody, kořeny ten zbyteček, co ještě mají, nepustí a tak vysychá hlavně kmen.
Když vlhkost poklesne pod určitou hranici, každý strom to má jinak, kmen praskne.
A to jsem už párkrát zažil, povídám.
Jdu v létě po lese, a najednou rána, jako když pytlák střelí.
Rozhlížel jsem se okolo, jenže nikoho jsem neviděl.
A za chvíli další rána – to už bylo kousek ode mě, tak jsem to našel.
Smrk měl na kmeni čerstvou prasklinu, nejméně metr dlouhou.
A pěkně hlubokou.
A přesně o tom mluvím, pokračuje Starý dub.
Do rány se okamžitě dostanou výtrusy dřevokazných hub.
Pak začíná závod s časem. Strom se snaží ránu uzavřít, ale bez vody to nejde.
Někdy se mu to povede, někdy ne, ale zbývá mu většinou maximálně pár desítek let.
Ale takový strom, kterého to potkalo a přežil, ten již nikdy nebude vodou plýtvat. Bude s ní pečlivě hospodařit, i když jí bude zrovna dost.
Stromy se totiž umí učit a pamatují si.
Tak to jsem netušil, zase jsem o něco chytřejší.
Tak já se občas zastavím i v zimě, když nespíš.
Tak hezké vánoční svá… au, na mě spadlo kus suché větve!
Já ti dám, vánoční svátky…
Vy barbaři na zimní slunovrat vraždíte malé, nevinné stromky a pak je necháte usychat ve svých doupatech!
No víš, máme takové tradice…
Ale já stromek řežu jen tam, kde je jich moc husto a stejně by za pár let uschnul.
Uhh, to je možná pravda, ale mohl ještě několik let žít a obohatit to místo svým humusem.
Tak já na to místo pak rozpráším alespoň jeho popel, aby se humus se živinami vrátil.
Ale teď už musím.
Odcházím domů a ještě daleko slyším jeho brblání:
Jak by se jim asi líbilo, kdyby strom občas nějakého člověka chytil a zahrabal ke kořenům jako hnojivo, barbaři …
Až zase půjdeš kolem Starého dubu, pozdravuj ho ode mne, a vyřiď mu, že někteří člověci to s vánočním stromkem dělají jinak.
Malý stromek mají v květináči, celý rok na dvorku. Stromek tam není sám, je tam rostlin víc – trvalky, keříky, květiny, a samozřejmě místo dlažby i kus trávníku. Řikají tomu souhrnně mobilní zeleň, je to takový malý kus lesa, louky a zahrady – aby člověk mohl vyjít z kuchyně na dvorek a neměl kolem sebe jenom zdi a beton.
Když se přiblíží období Vánoc, člověk číhá na teplejší vlnu počasí a tehdy odstěhuje vánoční stromek v květináči do garáže a důkladně ho zalije.
Na Štědrý den ho osprchuje, nechá trochu okapat a v obýváku nazdobí. Celou dobu ho důkladně zalévá a pozoruje, nezačal-li stromek naznačovat, že by mohl začít pučet. Nejpozději o Třech králích, ale i dříve, putuje stromek zase do garáže a když přijde vlna teplejšího počasí, důkladně zalitý vrací se zase na dvorek.
Takto stromek prožije několik let, a když vyroste přespříliš, opustí květináč a přestěhuje se natrvalo do zahrady. – Má to několik výhod: na dvorku je trvale přítomný živý strom, člověk nemusí kupovat za drahé peníze stromek řezaný, uklízet z uschlého stromku binec a likvidovat suché pometlo.
Živý strom je živý strom.
Alefe,
Až někdy přijedeš, odvedu Tě k 400 letému dubu.
Je to tam 8 min. ode mne pěšky.
Kořeny tvoří přírodní meditační sedátko, můžete pokecat.
Mít na Vánoce živý strom, tak jako máš Ty je chvályhodné.
Já, když se doma podívám z kteréhokoli okna, vidím les.
Jednou za rok si uříznu jedličku, nebo borovičku, většinou pár dní před vánocema.
Když není v rozumné vzdálenosti pro pěší přinesení, beru větev.
Po vánocích se odstrojí a skončí v krbu.
Občas něco v lese zasadím, většinou ořech do oplocenky.
Jene, to je nádhera! Krásně jste to napsal. Předvánoční pohlazení.
Mě biologie nikdy nebavila, ale takhle je to nejen poučné, ale i zábavné.
Hezké a milé.
Roky už na Vánoce jen pár větví. Letos v novém bytě jedlička v květináči. Labuť to chtěla. Pak půjde k synovi na Šumavu – ne Labuť, jedlička.
Nojo no, lesník. Povídá si se stromy…
Pěkné, pohádkové. Ale stromek ve městě bez zahrady? Buď plný byt jehličí – stromek koupíš tak leda polosuchý na trhu, nebo umělý – ale to je příšernost sama o sobě.
Když byl kluk malým stromek musel být, aspoň něco živého do bytu. Pak už jenom pár větviček do vázy, aby se udělalo zadost tradici.
Na Tvém místě bych měl asi také jenom pár větviček ve váze.
A na Štědrý večer, bych střílel prakem z balkonu prskavky na ty stromy před ním
🙂
Tužka napíše,…díky za milé vyprávění,….a dostalo se mi informace, kterou jsem si vykládala po svém, protože se ke mně ještě nedostala.
A to, že jsem se domnívala, že v době sucha kůra stromu jen v určitých intervalech odchlípne od dřeva, zvlní se částečně a v době dostatku vláhy se zase propojí.
To bude tím, že moje stromy na zahradě suchem netrpí,…..zalévám,….zalévám i do koruny dalekonosnou tryskou,….dub na zahradě nemám,…..smrků několik. Jsou dobrovolnými dárci vánočních větviček pro sedm korálkových hvězdiček z krkonošké dílny vánočních ozdob. Zbývající ozdoby zůstanou, lehce pohozeny, u džbánečku s větvičkami.
Přeji Vašemu starému dubu mnoho šťastných desetiletí bez vichřic a sucha,….a Vám další milý nápad na psaní.
Tužka.
Dívám se z okna na solitérní dub na vrcholu travnatého kopce, mohutný, v prsní výšce (130cm) má určitě 110cm. Ten s vodou hospodaří a navíc ho celé vegetační období obsírají a drbou krávy. Borku má mastnou a chlupatou, pod sebou vrstvu rozšlapaných žaludů. Korunu má pravidelnou, dokonalou a je tak fotogenický, že už ho ani nefotím.
Vedle domu, v habrové doubravě s vtroušeným smrkem a jasany, jsou krajní dubiska s vodorovnými větvemi, které jsou kompletně v mechových rukávech. Někdy svoji obrovskou váhu nevydrží a klesnou k zemi. Duby uprostřed, které na vodorovné větve nemají místo, často schnou v pramenech, jsou podmáčené. Pak se opřou o souseda. Ty mají pod kořeny v kypré prsti (z jejich dřeva) obrovské bílé larvy. Kořeny jsou vetknuté v nepropustném jílu a nad zemí lehce prasknou, když je namáhá ohybové (tahové) napětí.
Dřevo dubu při štípání připomíná svou strukturou hovězí masou. Vlákna jsou dlouhá a drží při sobě, přitom jde dobře štípat. Má zvláštní vůni. Jsa odchován ve smrkové jesenické monokultuře, připadá mi každý dub jako posvátný strom a nerad ho pálím.
https://postimg.cc/7CMNWzSz
Při kácení dubu
rozbil jsem si hubu.
Dub už nestál na nohou
dělal na mě houpy hou
a když jsem ho chytil lanem
přestal jsem být vlastním pánem.
Prolít jsem se jako pták
na noze mi přistál pak
ten dubu suchý kmen.
Už šel do kamen.
https://postimg.cc/Hcb4yykn