by …aneb – padá most, něco si přej
—ﬡ—
Ráno bylo osm stupňů. Osm stupňů Celsia nad nulou – aby nebylo pochyb. Kde jsou ty časy, kdy jsem za svítání vyšel na dvorek do dvacetistupňově vlídného ranního chladu?
Je neděle, 22. září. Slunce je stejně vysoko, jak bývá kolem jednadvacátého března. Je totiž podzimní rovnodennost. Modré podzimní dny se nezadržitelně krátí.
Slunce stoupá výš. Máme ho v zádech, dálnice je v nedělním ránu skoro prázdná, obloha jako vymetená a kolem ubíhá zlatavým světlem prozářená krajina. V dálce, v ranním oparu vidím nějaké vrchy – jednou se podívám do mapy, které že to kopce jsou. Slibuju si to možná už třicet let.
Dvou-a-půl litrový diesel dodávky hučí a dálnice drncá. Inspirován okolní scenérií vybírá můj sluch z té plejády zvuků tóny melodie, která se ke dnešnímu dni náramně hodí:
Čekám, až se vrátí z modrých hor
podzimní den
večery se krátí nad skalou
léto neodvrátí laskavou
větrem provoněnou svrasklou
sympatickou tvář
To se někdy stává na podzim
že chce se jít ven
pod nohama listí spadaný
severního větru varhany
mají hity léta nahraný
jako každej lhář…
Já místo varhan severního větru teď poslouchám orchestr své bílé dodávky, která se žene po dálnici a hraje mi cestou tenhle trampský song. Až zastaví, budeme v cíli dnešní cesty.
Cílem je most vzpěradlové konstrukce o třech polích. Takových mostů je plná dálnice, stejně jako její přilehlé okolí. Člověk po nich – nebo pod nimi – proletí v autě, ani je nevnímá.
Jeden takový most budeme dnes vnímat velice důkladně.
ale hodně se mu podobá.
—ﬡ—
Perex článku je naštěstí jen nadsázka. „Náš“ most zdaleka nepadá; ale aby k tomu ani v budoucnu nedošlo (poslední dobou těch mostů padá nějak moc – zdá se mi), i já se svým týmem tu dnes odvedu kousek práce. Zatímco kolega po staveništi roznáší nářadí, načrtnu pár detailů, co budeme dělat, a nastíním, proč. Jako vždy, vezmu to pořádnou oklikou; přeskočí-li čtenář (nebo čtenářka) technické detaily, nic zlého se nestane, ba dokonce tím ušetří čas.
Beton
Beton je všeobecně známý a doslova univerzální stavební materiál. Fakticky je to „umělý kámen“; výrobou betonu velmi zrychleně napodobujeme dlouhodobé přírodní procesy: nemusíme opracovávat kamenné bloky do žádoucího tvaru, nýbrž si vyrobíme „kamenný“ blok přesně na míru.
Beton se vyrábí ze směsi pojiva (cement), plniva (kamenivo vhodných zrnitostí – písek a hrubší frakce drceného kamene) a vody. Kromě těchto základních složek se do betonové směsi přidávají přísady a příměsi, které vhodně upravují jak vlastnosti čerstvé směsi, tak i vlastnosti vytvrzeného betonu. Výsledné vlastnosti významně ovlivňuje vzájemný poměr všech složek. Konečné pevnosti dosahuje beton po cca jednom měsíci, ale významné a pro (některé) návazné práce dostatečné pevnosti dosahuje už po deseti dnech (až 80% konečné pevnosti), ba i dříve.
Železobeton
Beton jako materiál má řadu výhod, ale má i nevýhody. Výhodou betonu je obrovská pevnost v tlaku, nevýhodou je malá pevnost v tahu (zlomek pevnosti v tlaku). Prostý beton tak nelze použít v konstrukcích, které jsou vystaveny namáhání ohybem (typický případ je most) – takový betonový prvek se snadno zlomí. Proto se do betonových prvků, namáhaných ohybem, do vhodných míst vkládá ocelová výztuž, která zachytí tahové namáhání, ohybem vyvolané. O přenesení tlaků se postará beton sám, to beton umí velmi dobře.
Předpjatý beton
I železobeton má kromě výhod také nevýhody. Snad nejzávažnější nevýhodou je, že při ohybovém namáhání železobetonového prvku se nelze vyhnout vzniku mikrotrhlin v „tažené“ oblasti, tedy právě tam, kde je ocelová výztuž. Aby totiž ocel zachytila tahové síly, sama se musí nejdříve v rámci pružné deformace trochu protáhnout – což ocel hravě vydrží, ale beton v okolí jemně popraská. Trhlina je pozvánkou pro vodu, a voda, zvláště solanka ze zimního solení vozovek, způsobuje korozi.
Další nevýhodou železobetonu při použití v nosné konstrukci mostu je ta okolnost, že – zjednodušeně řečeno – většina tloušťky betonu se na únosnosti konstrukce aktivně nepodílí, nýbrž pouze „drží místo“ tak, aby tahové síly ve výztuži a tlakové síly v betonu byly v rovnováze. Velká část tlakové kapacity betonu se tak vůbec nevyužije.
Obou nevýhod se zbavíme, jestliže ocelovou výztuž dřív, než bude konstrukce vystavena namáhání ohybem, předem napneme (vhodnou silou). Docílíme tak toho, že předpjatý betonový prvek bude i při zatížení stále namáhán jen tlakem: předpětí výztuže „přemůže“ ohybem vzniklé tahové síly a k tahovému namáhání konstrukce vůbec nedojde.
Takové řešení přináší možnost stavět vzletné konstrukce (ve srovnání s železobetonem) obrovských rozpětí. Soudobé velké dopravní stavby by bez použití předpjatého betonu nebyly možné.
Jako vždy – co má výhody, má i nevýhody; co má silné stránky, má i slabá místa. Předpjatý beton není výjimkou.
Slabé místo předpjatého betonu
Ani ne tak slabé, jako spíš velmi citlivé.
Abychom mohli předpínací výztuž napnout, musíme ji v betonu řádně zakotvit. Kotva předpjaté výztuže je fakticky klíčovou komponentou celého systému. Abych se vyhnul obsáhlému výkladu, zjednoduším (bez přílišné újmy na obecnosti).
Z logiky věci vyplývá, že kotvy předpjaté výztuže se většinou nacházejí na koncích předpjatého prvku (nosníku) – tedy na koncích mostu. To současně jsou místa na celé mostní konstrukci vůči povětrnostním vlivům nejexponovanější. Jestliže zkoroduje kotva předpjaté výztuže nebo výztuž sama, je nosná funkce předpjatého prvku kriticky ohrožena. Janovský most, Trojská lávka či most v Drážďanech jsou toho dokladem: ve všech případech byla příčinou pádu mostu závada předpjaté výztuže.
Ocel a beton mají k sobě velmi zvláštní vztah.
Oba materiály mají takřka stejnou teplotní roztažnost, což je z hlediska železobetonových konstrukcí vlastně ohromné štěstí. Vyztužit beton jiným kovem (měď, bronz) by nebylo dobré – trvanlivost takové konstrukce by byla velmi krátkodobá právě z důvodů rozdílné tepelné roztažnosti obou materiálů. Kromě toho je beton zásluhou pojiva (cementu) velmi alkalický (pH „zdravého“ betonu je 12,5 a více), což účinně brání korozi výztuže. Jakmile ovšem cement či beton v okolí výztuže chybí nebo jeho pH je z nějakých důvodů sníženo, koroze je zpravidla jen otázkou času.
Stav předpjaté výztuže a jejích kotev je jedna z věcí, které by při pravidelných prohlídkách mostů měly být kontrolovány. Pokud most prochází rekonstrukcí, je to mimořádná příležitost důkladnou kontrolu provést, závady objevit a opravit. Platí, že každá nevyplněná dutina je pozvánkou pro vodu, a voda je předpokladem „úspěšné“ koroze.
Když se takové dutiny v okolí kotev a předpjaté výztuže najdou, je nezbytné vyplnit je materiálem na bázi cementu. To se provádí injektáží, což byl i náš úkol na mostě kdesi na dálnici, v polích. – A to je vlastně všechno.
—ﬡ—
Dálnice hučí, ale staveniště je prázdné. Je neděle, jsme tu sami. Kousek od mostu je březový lesík; nebýt dálnice v sousedství, byla by to téměř nedělní idyla. Jsme secvičený tým, nemusím nikomu „hýbat rukama“, všechno je na dosah – jen most je trochu delší, šedesátimetrový. Hodně se nachodíme.
Někdy kolem druhé hodiny proběhla podzimní rovnodennost, což jsem v pracovním zápalu úplně opomněl: slunce mávalo zlatou nití – a my jsme injektovali a v ještě prosluněném odpoledni jsme byli s prací hotovi.
Zpátky jsme zase měli slunce v zádech. A modrý podzimní dny se krátí, už je to znát.
—ﬡ—
Stručné a naprosto srozumitelné vysvětlení důležitých technických záležitostí – pochopí i laik / veverka.
A jako bonus trocha poezie nejen ve verších.
Díky.
Hezká práce. Beton i text.
Jeden z mála technických textů, který se čte skoro jako detektivka.
F&p! nebo-li podle Jarka Nohavici „Fajne a pjekne“, Alefe!
===
Podobný text jsem četl před mnoha a mnoha lety a byl to technický popis údržby maďarského studiového magnetofonu STM 210-b. Měl jsem volbu: maďarsky nebo rusky. Myslím, že je všem jasné, že maďarštinu jsem nezvolil, neměli jsme ji ve škole. Dodnes si pamatuji několik poetických pasáží.
Třeba: Sňav zadnúju stěnku my uvídim reljá. Pěrvym v óčeredi stojit rele „S“….
No není to nakonec skoro poezie? Kdykoliv bylo potřeba vyčistit ono relé „S“ – stávalo se to, když mělo jeden kontakt špinavý, z ničeho nic se magnetofon samovolně rozběhl, což byl při představení docela průšvih – tak mi hlavě zněl ten návod v ruštině. Poezie všude kolem nás…
Errata:
…stávalo se to, že když mělo jeden kontakt špinavý, tak se z ničeho nic magnetofon samovolně rozběhl, …
Studiový „maďar“ ?
Typ si nepamatuji, ale na nějakém takovém jsem ve druhé polovině 80.let sestříhal stovky reportáží. Nebo tisíce?
Tehdy ještě žádná elektronika, skutečný „střih“ mg pásku.
Měl jsem ho v Gottwaldově a později ve svém zpravodajském studiu přímo v bytě, tam už dokonce dva. To byly časy….. vysílal jsem na stanici Československo klidně i živě z bytu. O nikom podobném jsem tenkrát v ČSSR, ČSR, ČSFR či jaké všechny zkratky jsme měli, neslyšel.
2 Godot:
Na svoji dobu to byl moderní stroj. Skoro tak dobrý jako Studer. Léta jsme na nich odbavovali představení i natáčeli. Dávno již tomu… (Jste taky pěkně starý pamětník… [;>D)
Jinak – moji mladí kolegové nevěřili, že se dá na pásku provést střih tak, aby to nebylo slyšet. Když jsem jim to předvedl, začali mě považovat za někoho, kdo má ochočené temné síly. Šamana.
Přičemž pravidla střihu jsou dneska stejná jako kdysi. Jenom k tomu byla potřeba (kromě uší) lihová fixka a „klebeband“. A lepička. Ale zato nebylo třeba počítače. Ovšem scény, kdy jsme po zemi hodinu hledali dvoucentimetrový kousíček pásku s hláskou „s“, kterou se mi podařilo podstřihnout (a velký sbor tak zpíval místo „svítání“ „cvítání“) byly též veselé. Našli a přilepili! Ale potil jsem se. Frekvence s celým operním sborem je na mzdách dost drahá.
Teď se to dělá Ctrl+Z.
Ad domácí odbavování: Dělával to, pokud vím (ale až po sametu), Ivan Hoffman. A někteří „provaření mluviči“ si pro doma pořídili vytlumenou boudu, slušný mikrofon a reklamy nahrávají doma do PC, pak mi pošlou verze a já to sestavím do vysílatelné reklamy. Doba pokročila, kolikrát celý týden nemusím do Ústavu. Pošlou mi materiál a požadavky, co s tím přes Úschovnu na netu, udělám jim, co chtějí a pošlu ho zpět nebo do rádia. A oni mi pak pošlou částku na účet.
Jediný, kdo s tím má problém je mzdová účtárna. Prý při home office bych měl posílat i amortizaci a vést si papírový pracovní výkaz. Nemohou pochopit, že je to už v té mzdě a že ty korunové částky mě fakt nezajímají.
Naučil jsem střihem mluvit hezky i koktavého. Ale odvysílat jsem to nemohl, to by s kamarády nevydržel….
Horší je naučit zpívat třeba operetní divu, která oblažuje dirigenta nebo dokonce šéfa a oni ji za to oblažování chtějí vydat CDA „na účet podniku“. Nástupy, intonace, výslovnost, výběr z několika stop kam nahrnula své umění…
Hnus velebnosti, za ty prachy (a někdy i vděk) to nestojí.
Zvuková nádeničina, která by tak před dvaceti lety prostě vůbec nebyla možná.
No vida, co všechno je možné! Smekám.
Napínavé vyprávění.
Tak trochu jsem čekal, kdy ten most koroze ohlodá tak, že spadne.
Dopadlo to nakonec dobře.
Možná spadne v nějakém pokračování?
Nespadne.
Alef na to dohlíží!
Tenhle nespadne, nesmí. Vede přes něj dálnice Brno-Praha, dnem i nocí těžký provoz. Pod ním vede silnice I. třídy, rovněž s náročným provozem. To by bylo opravdu zlé neštěstí.
Nerad bych publikum otrávil přemírou odbornických textů. Pokud by byl zájem, možná by se dal napsat fiktivní příběh fiktivního mostu, který by se nakonec fiktivně zřítil, protože i údržba toho mostu by byla jenom fikcí… nechci být zbytečně jedovatý, ale ta poslední položka předešlého výčtu je realitě občas i dost blízko.
Rád se přiznám, že mosty a předpjatý beton obecně mne baví. Ale chápu, že každého to zajímat nemusí 🙂
Nejméně jednoho zde zajímají zkušenosti dlouholetého praktika, podané takovým až investigativním způsobem. Rád poslouchám/čtu o práci lidí, které to opravdu baví.
A omluvám se, že tu vnáším svoji profesi, ale Godot to začal!
Zajímá!
Ano, je nás víc.
Alefe, pište, prosím, o mostech i o předpjatém betonu.
Vždyť jsou to věci nanejvýš užitečné a informace o nich zajímavé. Rozšíříte nám obzory.
Statiku a dynamiku jsme na strojárně měli bytelnou, z pružnosti mi dal vrchní kat za 1. Ale o betonu nic. O železe všechno – od stupidního Fe-C diagramu po rozpad austenitu (ara – ira). Táta dělal kdysi v Pozemních stavbách Ostrava, tak jsem o předpjatém betonu věděl. Ale ne všechno. Hodně mě to zajímá – mám pochybnosti, že injektáž je 100% spása (koroze už nastala… kdy?, dělají se i nedestruktivní zkoušky?). Jaká bude další životnost mostu, počítá se i se změnou dopravy? Méně aut, zato těžších….
Injektáž není 100% spása. Záleží na řadě věcí – zda už začala koroze, pak-li ano, jakého je stupně; v jakém místě předpjatá výztuž koroduje a taky dost na tom, co přesně je příčinou koroze (korozivních mechanismů je víc).
Asi nejhorší je přítomnost chloridů. Ty způsobují korozi za prakticky všech okolností, a je-li jimi prosycen okolní materiál (beton, injektážní hmota), není jak se jich zbavit. – Ale i takové mosty se dají zachránit – náhradou zkorodované výztuže za novou. Je pak otázka, zda se to vyplatí.
—
Ano, nedestruktivní zkoušky, resp. semidestruktivní zkoušky se dělají. Důkladná diagnostika se bez nich neobejde.
Za určitých okolností se životnost mostu dá prodloužit (odhad) o 50, i 80 let. Někdy to jde; záleží i na tom, v jakém stavu je beton. Dodatečným předepnutím mostu lze konstrukci odebrat i deformaci od vlastní tíhy. – Je to úžasné dobrodružství vědy a techniky. A pořád je co zkoumat a objevovat.
Vtip předpínací technologie je mj. i v tom, že můžeš poslat obrovskou sílu s laboratorní přesností právě tam, kde je jí potřeba.
Pokud jde problém popsat rovnicemi, je vyhráno…Kdysi jsem to trochu uměl, dnes jen stopově…
Mám radost Alefe, že když si tak čtu, zdá se mi, že rozumím a chápu. I když stavby mostů – to je vždycky vysoká škola stavařiny. Díky za zajímavý článek, trochu vzpomínám, jak jsem na stavební „nástavbě“, o kterou jsem se jen prvním rokem pokusila po ekonomce, protrpěla všechny hodiny mechaniky. Všechny ty kroutící momenty se mnou fakt „kroutily“. 😏 Ale to už je let…
Mám ještě jednu zprávu – jsem přestěhovaná a začínám „nový život“ v Liberci. Začínáme – s Babánkem. Zatím občůrává jeden velký vnitřní dvůr mezi věžáky, ale snažím se na něj nespěchat, aby si časem snad zvykl na život městského pejska. Tak zatím… a zdravím celý tento krásný web. 👵✋
Jiřičko, ať se Vám daří v novém místě.
Já jsem teď každý den v terénu – samozřejmě na mostech – a tento a možná i příští týden se vůbec nezastavím. Povodně, kromě toho, že zbořily hodně domů, zbořily i hodně harmonogramů.
Nestíháme 🙂
No jasně – když jsou žně, musí se sklízet, aby byly plné sýpky.
Kdo může vědět, jaká bude úroda příště?
Když jsou málo plné sypky, je to spaní na osypky.
Kamarádi, děkuji za pochopení. Tento a příští týden – snad se podaří dohnat skluzy.
Do toho ještě přišli dva borci s tím, že jim padají baráky. Není to povodněmi, spíš nestabilním/nehomogenním podzákladím. Ví se to od jara, měli na to čas celé léto, najednou spěchají, zima se blíží.
Za čtrnáct dní budu utahán jak hovado a jistě pocítím neodolatelnou potřebu relaxovat psaním 🙂
Koleno se lepší raketovou rychlostí. Klaním se až k zemi všem mistrům taiji i svému tělu a jeho zázračným schopnostem.
🍀
Alefe díky za milé přání. Teď už je to jenom na mně. Když ale vidím ty lidi po záplavě, běhá mi mráz po zádech. Bylo mi v životě občas těžko, ale to se nedá srovnávat. Chápu že jste utahaný, ale ta pomoc je nenahraditelná. Blíží se zima a čas hraje klíčovou roli. Díky za všechny postižené, oni teď nemaji čas děkovat, i když by určitě chtěli.
Chodí mi ještě maily z ĆKAIT, dnes je v něm např. „Obecný pohled na navrhování mostů“:
https://www.casopisstavebnictvi.cz/clanky-obecny-pohled-na-navrhovani-mostu.html?utm_source=ecomail&utm_campaign=2024_10_10_stavebnictvi_102024&utm_medium=email&utm_term=224124&ecmid=23995
Ládiku!!!,
pro nás laiky hodně zajímavé čtení, díky.
Pan profesor mně ušetřil práci 🙂
To byl přece pouze úvod do problematiky.
Před Vámi širé pole neorané, až budete mít čas.
Alefe, vždycky mě povzbudí, když má někdo rád svoji práci a umí ji.
Naprosto tomu rozumím. Zítra se staví Jan z Helvajzu, takže jsem zvědavý jak vypadá.
Hlas má mladý, příjemný.
Je to sympatický podivín, jako ostatně všichni zde, s výjimkou veverky a Jiřičky. Ty dvě vnímám jako sympatické podivínky.
Podivín podle vzoru podipiv.
Vzora a skloňovance lze zaměnit.
Obdobně podivínka / podipivka.
Hurá, dnes završena další pracovní etapa, ani jsme u toho nezmokli. Oraz až do konce příštího týdne.
Tak na mě to padá. Všechno najednou (pracovně) i lidsky (padají sem bezmocní lidé za účelem opatrování).
Ať to ustojíš.