by Nedávno tu diskusí proběhla myšlenka o Svrchované Vůli, entitě, která bez ohledu na pomíjivé a nedokonalé lidské zákony trestá absolutně spravedlivě. Rozumějte prosím správně: spravedlivě podle měřítek svých, nikoli lidských. Bez ohledu na všelijaké drobné člověčí zájmy, přání či nevraživosti. Nespěchá. Její čas plyne jinak než náš, proto se lidem někdy zdá, že příslovečné boží mlýny melou příliš pomalu.
Kandidátů takového zaslouženého potrestání je mnoho, budiž zmíněn případ jediný. Zdali oprávněně, posoudí laskavý čtenář.
Žilo bylo na severu Evropy jedno království. Země to je dlouhatánská, a – jak by řekl náš nelaureát Nobelovy ceny – udělaná ze zimy, skal, mořského pobřeží a ostrovů a ostrůvků.
Nakonec milý Pánbůh přihodil tu a tam i něco úrodné půdy, ale jen maličko, aby se neřeklo.
Lid byl chudý, avšak houževnatý. Živil se převážně rybolovem, k tomu trochu i zemědělstvím, pokud byla v dosahu i jakž takž obdělávatelná půda. Člověk si nestěžoval – ostatně komu, že – a dřel, aby přežil a zabezpečil svou rodinu.
Žila byla v onom království i podivuhodná ryba jménem losos. Rodí se ve sladké říční vodě hluboko ve vnitrozemí. Pak se vydá tisíce kilometrů daleko, pozná slanou vodu moře. Dospělý losos se vždycky vrátí do své rodné řeky a tam se narodí jeho potomstvo.
Lidé původně lovili lososy jen v řekách, někdy i ve vodě slané. Nedávno usoudili, že je to příliš obtížné, a začali lososy chovat v moři, ve velkých nádržích. Krmili je co nejlevněji, bůhví čím. Jiní lidé zpočátku takto chované ryby s nadšením kupovali – bylo to levnější a také mnohem jednodušší, než si svého lososa vlastnoručně chytit.
S rostoucím byznysem a snižováním nákladů na umělé chovy přišly problémy. Ryby mají v nádrži málo místa, často je napadne parazit, maso má nižší kvalitu. Čiperní lososi dost často z nádrží odplavou a těší se z náhle nabyté svobody. Druží se s lososy divokými a bezelstně jim předávají nemoci a parazity získané v zajetí.
To všechno přijde vlastníky chovů velmi draho, i zrodila se myšlenka: chovejme lososy na pevnině; z takových nádrží nám neuplavou!
A nápad se má k světu a už žije svým vlastním životem. Nejnovější vývoj: společnost provozující suchozemský chov lososů plánuje odstřelit dva ostrůvky v malebné krajině, vzniklý prostor zavézt zeminou, zarovnat, a na takto získanou plochu umístit gigantický podnik – řadu nádrží s lososy na souši.
Takto by měl plánovaný areál vypadat
Nejsem fanatickým ochráncem zvířat, nemám nic proti drůbežárnám ani proti chovu kaprů v rybnících, lososí maso z chovů si kupujeme a s požitkem jíme. Ale zničit natrvalo a nevratně kus mořské krajiny jen proto, aby lidi mohli chovat ryby na suchu, to pokládám za zvěrstvo hodné pozornosti Svrchované vůle.
K podstatě věci nemám co říci, ale k jedné části drobný doplněk.
Veverko, píšete mj. :
„Lid byl chudý, avšak houževnatý. Živil se převážně rybolovem, k tomu trochu i zemědělstvím, pokud byla v dosahu i jakž takž obdělávatelná půda. Člověk si nestěžoval – ostatně komu, že – a dřel, aby přežil a zabezpečil svou rodinu.“
Nu, on se ten lid také živil nájezdy na jiné houževnaté lidi, kteří dřeli, aby přežili a zabezpečili svou rodinu.
Ten lid se živí nejen lososy, ale také těžbou ropy a plynu na moři. Proti tomu jsou dva ostrůvky…..
Nu, nevím jak budou souzeni, na takové věci moc nevěřím.
Člověk přírodu drancuje, ale v tom není problém, to dělal vždycky. Problém je v tom, že se lidstvo rozplemenilo až hrůza a jeden se tlačí na druhého (řečeno s klasikem) a drancovat chtějí všichni.
Takto je, lidé si od přírody berou, co potřebují. Většinou násilím.
Dávám (si) jednu otázku: Potřebuji nutně lososa?
Na druhou stranu – i příroda si lidi „bere“, i násilím.
Nebe a Země neznají slitování.
Tvorové jsou jim jen slaměnými obětními zvířaty.
Godote,
ano, výboje Vikingů byly drsné, souhlas. Ale trvaly relativně krátce v porovnání se staletími, pro která platí slova o chudobě a dřině.
Těžba ropy a plynu z mořského dna už spadá do moderní doby – stejně jako chov ryb na souši a instalace stovek větrníků v moři i na pevnině (u nichž mj. hynou celá hejna ptáků). Chudoba a dřina zmizely, nastoupila (jemně řečeno) nestřídmost, zpupnost. Čím dál víc platí „lidi už roupama nevědí, co dělat“.
A znovu souhlas, na nějaké vyšší soudy taky nevěřím. V textu je jen pokorné doporučení ctihodné Svrchované vůli.
Svrchovaná Vůle si to srovná. Ona má jen trochu jiná časová měřítka, jak správně připomínáte. Je na ni stoprocentní spoleh.
Ad větrníky: teď právě se jim stalo, že v dost silném větru upadl jeden list roztočeného monstra. Délka 71 m, 22 tun. Naštěstí nikoho nezabil a nic nerozbil.
Mimochodem letos už druhá taková drobná nehoda – a to je teprve půlka dubna.
Že by další podnět pro Svrchovanou vůli?
Nazval bych větrník ptákomlýnkem.
Ta země je bohatá natolik ropou a plynem, že aby nemusela kousíček svého bohatství přerozdělit chudším státům, nevstoupila kvůli tomu do EU.
Chov lososa průmyslovým způsobem ať již v moři v klecích nebo na souši v kádích, je podobný humus, jako chování jatečných broilerů kuřat, nedávno se o tom psalo.
Přídavky léčiv a ,,kvalitní“ krmiva. On to někdo rád koupí a ještě se pěkně vydělá.
Občas se někdo splete a nabízí mi, většinou telefonicky, omegu3 z norského lososa.
Moje odpověď je, že nekupuji nic co pochází z Norska, protože Barnevernet.
Tedy norská sociálka, která krade (i české) děti jejich rodičům, pod různými záminkami, většinou vadí rozdílný přístup k výchově.
Když to telefonistka nevzdá hned, ještě ji chvíli ,,školím“.
Já jsem nedávno při řešení nevyžádaných reklamních telefonátů začal používat novou strategii, zatím se zdá účinkovat.
Když zavolá agent s teplou vodu, začnu se s ním bavit čínsky. Na všechno, co mi agent vykládá, odpovídám víceméně vstřícně, avšak v čínštině. Agent rychle pochopí, že principielně vzato mne k ničemu neukecá, a – jak věřím – mé číslo si ve svém spamlistu škrtne.
Zatím nikdo, na kom jsem si čínštinu trenoval, podruhé nezavolal.
Taky mám metodu, z nemocnice, od kamaráda Ervína. Říkám, že mám 3 hodiny před smrtí. Agent se omluví a zavěsí. (Se?)
Tak tohle si já nemůžu dovolit 🙂
Řeším to velmi surově. Jakmile pochopím, že mi bude něco nabízeno, odpovídám třemi slovy: „Žádné telefonní nabídky!“ Občas to musím opakovat.
Na druhé straně „hovor je monitorován“, takže ta pracovnice/pracovník, která má na starosti oblbování má na záznamu mé jasné stanovisko a tak ji nemohou vytýkat, že se nesnažila. Ono je to jejich zaměstnání, takže na ty telefonní manipulanty se nezlobím.
Co je na tom surového? Proti mně jste ztělesněná vstřícnost – já totiž telefon okamžitě položím. Beze slova, jakmile pochopím, o co jde. Druhá strana často ani nestihne odříkat celou nabídku.
A že je to jejich zaměstnání? Mohou jít dělat něco užitečného.
Hlavně jim neříkat jméno. To hned doplní do své databáze a příště se pokoušejí oslovovat jménem. Manipulativní techniky docela ovládám a tak je docela rychle rozpoznám.
Jakási investiční společnost je zvláště vytrcvalá a vysvětluje mi, kam mám dát své peníze. Tu si vychutnám, nechám je mluvit a až skončí, zarecituji jim svou formuli. Za měsíc volají znovu…
Jene,
dovolte upřesnění. Norsko požádalo celkem třikrát o členství: 1962, 1967 a 1992.
První dva pokusy o přijetí do spolku zarazil de Gaulle (nepřímo, souviselo to s jeho odporem ke vstupu Velké Británie).
Po odchodu de Gaulla 1969 se proces obnovil a výsledkem bylo referendum 1972.
Volební účast přes 79%, pro členství 46,5%, proti 53,5%.
Další referendum (1994) dopadlo podobně: volební účast téměř 89%, pro členství 47,8%, proti 52,2%.
V obou případech hlasovalo Oslo a širší okolí pro, střízlivější sever proti. Výsledek referenda sice není závazný, přesto jej norský parlament pokaždé respektoval a země se členem nestala. Postupně se ale Norové k EU dost těsně připoutali smluvně.
Chytání lososů v řekách je drahý špás. Islandsky se losos řekne lax a řeka je á. Řek Laxá je tam hodně. Jejich břehy mají pronajaty např. princ Haryk, herecké serebrity a magnáti, možná má nějaký metr i bakala. Lůza nemá šanci. Lososa si někdy dám, na bylinkovém másle. U Baltu se vždy živím jen treskami (dorsz) a jinými, které jsou ve smażalni na obrázku. Včera jsme jeli na rybu do rybářství Týlov, podle netu měli mít otevřeno, ale měli zavřeno. Tak jsme rybu našli v Moravském Kočově a k obědu jsme přidali i pálení benzinu na trase 250 km.
Ještě mimo téma – řeky, které nejsou Laxá, jsou většinou Hvítá. Bílá řeka. Teče z ledovců a nerozpouští mýdlo.
O lososech toho moc nevím, ale je fakt, že rozdíl mezi pstruhem z obchodu a pstruhem, kterého chytí synek v Ostružné, je, jak se velmi módně říká, „dechberoucí“.
K tomu „dechberoucímu“…. není to nějaký otrocký překlad z angličtiny? Poslední dobou se s „dechberoucími“ roztrhl pytel, začínám být alergický.
Myslím, že ano, je to překlad „breathtaking“.
Samo o sobě by mně převod konkrétně tohoto slova do češtiny ani nijak zvlášť nevadil, připadá mně to „dostatečně české“; jenže zřejmě jde o slovo vysoce módní. Pisálek musí být „in“, tak to nacpe všude, kam se dá.
To pak dospějeme k alergii velmi rychle. – Alergenních slovních spojení se poslední dobou nachází ve veřejném
prostoruporostu hodně, na některé weby už se nemůžu ani podívat.Za komanče jsem dělal 8 let v Potravinoprojektu Ostrava. Jedním z posledních projektů byl Rybochov Paskov, kde se amuři chovali v nádržích, krytých skleníky. Voda byla ohřívána odpadním teplem z celulózky, v nádržích se dařilo rostlinám… bylo to v roce cca 1986, téměř před 40 lety.
Dnešní norské nápady jsou slabý odvar socialistického hospodářství.
Úplně OT, teď jsem četl:
https://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Opravuji-h-vnocuc-nemam-na-vas-cas-Vidlak-odpalil-Jiriho-X-Dolezala-753695
Opravuju hovnocuc,
nemám na vás čas
Myslíte, že je to truc?
Zkuste zítra zas!
Nečekal jsem od Daniela tak břitký humor. Musím otřít poprskaný monitor!
Mohli bychom říct, že padla kosa na kámen. Ale to by nebylo dostatečně výstižné. Slováci to říkají (zejména pro tuto konkrétní příležitost) daleko přesněji:
Četl jsem to brzy po uvedení a měl jsem až pocit lítosti, jak si ten feťák naběhl na vidle. Slušelo by se teď mu pofoukat ranku.
Hlavně neurazit:
Věnuji se hovnocucu
také Vás rád dám do pucu;
stroj má těžší závadu,
než dát radu hovadu.
Počkejte si chvíli v řadě
sledujte ty včelky v sadě
jak se mají čile k světu.
Ty nepřišly pro osvětu.
Má chudák teď těžké trauma: naběhl na Vidlakovy vidle a ještě při tom tvrdě narazil na hovnocuc.
Je taková říkanka:
Je to věc velice těžká – holou řití zabít ježka.
Jirka Mstislav Doležal…
Chytá mě z něj, vole, žal.
Zkrachovalá existence,
chtěl by tlustě, sere tence.
Velký kámoš barda hutky
(jak by pomohly mu důtky!)
hulil všecko, co se dalo
a ještě to bylo málo.
Ryby na souši
černí bělouši
teplí rampouši
hodní padouši;
staří kolouši
holí papouši
modří komouši
žít se pokouší.
Je taková doba
všichni tři jsou oba
ze ženy je muž
jen to nenaruš!