Alef Nula
Osamělý podivín na vrcholu hory. » Medailon autora
A taky si pamatuju: Legko na serce ot pěsni vesjoloj Ona skučať ně dajot nikogda I ljubjat pěsňu děrevni i…
On Můj milý deníčku…
Já myslím, že můžu v tomto případě hovořit nejen za sebe, ale i za veverku: berem!
On Můj milý deníčku…
Dodám si tedy odvahy a nesměle Vám navrhnu, že bychom si mohli, třeba až se setkáme, společně jdouce cestou kolem…
On Můj milý deníčku…
Všestrany si taky pamatuju. Maminky se na to už nezeptám; ale nejspíš to byla v časech našich rodičů velmi populární…
On Můj milý deníčku…
Určitě napište.
On Můj milý deníčku…
A co je to národ... To jsme zase u barevných zrnek písku, u stromů, které, když je vidíme z dálky,…
On Můj milý deníčku…
Zajímavá otázka, musím se zamyslet a možná si nevzpomenu na všechny a všechno. Hudbu jsem začal vnímat (asi) skrze slovenské…
On Můj milý deníčku…
Já své předky znám do generace, že které vzešli moji prarodiče. Některé jsem ještě stačil osobně poznat, jinak z vyprávění…
On Můj milý deníčku…
Děkuji za pochvalu, to víte - mé ješitnosti to dělá dobře 🤣🤣🤣 A vážně: Po internetu se potuluje kde co,…
On Můj milý deníčku…
🙂 Netřeba se omlouvat, tak jsem to i pochopil 🙂
On Můj milý deníčku…