by 
Dneska to bude krátké, můj milý deníčku. Takové osobní. A když osobní, tedy nejdříve o sobě – ostatní přijdou na řadu pak.
Ne že by Miloš Zeman byl prezident úplně podle mého gusta. Na to je příliš velký socialista, a my, životní sólisté, tíhneme tak nějak z principu spíš k pravici, že. Ale i přes jistou levicovost nepostrádá náš současný pan prezident určité povahové rysy, pro které je mi sympatický. Nemůžu vyloučit, že jde o poruchy charakteru, které spolu do jisté míry sdílíme.
Tak například se mi na Miloši Zemanovi velice líbí, že je v každém okamžiku připraven volovi říct, že je vůl. A váhám, kdo je v této disciplíně lepší: exprezident Klaus, nebo prezident Zeman? Václav Klaus tak činil elegantním a vytříbeným jazykem akademika, a proto určitou sortou hlupáků zůstal nepochopen. Zatímco Miloš Zeman ke stejnému účelu občas využívá i jazyk štamgastů čtvrté cenové, proto mu i ti největší hlupáci v tomto bodě dokonale rozumějí. A proto také je dotyčnými obmyšlenými upřímně, bezmezně a bezmocně nenáviděn.
Tím mi oba pánové prezidenti dělají obrovskou radost; rád je čtu, a pak si s pobavením přečtu i následný hysterický štěkot. – Je to z mé strany zlomyslnost, co říkáš, můj milý dezinformační deníčku?
Taky u sebe pozoruju jistou pomstychtivost. Na rozdíl od Miloše Zemana nemám jeho příslovečnou sloní paměť, a je to snad i dobře. Zemanova pomstychtivost v kombinaci s dobrou a trvanlivou pamětí je špatná zpráva pro ty, kdo se rozhodli, že budou bosou nohou dráždit ne hada (na to je Miloš příliš velký a málo pružný), ale rovnou starého mořského krokodýla.
Člověky, které u mě mají vroubek, spočítám na prstech jedné ruky, a ještě mi nějaké prsty zbudou. Asi by jich mohlo být i víc, ale já, na rozdíl od Miloše Zemana, dost zapomínám. Pamatuju si jen ty opravdu nejlepší, zato ale dobře; nehledám je, ale kdyby mi je život vydal do ruky, budu se jim umět připomenout.
Jak vidíš, můj milý deníčku, do svatého muže mám daleko, a proto taky mám pochopení pro starého totalitního varana, kterýmžto jakýsi psáč dozajista myslel Miloše.
—ﬡ—
Tuzemská kulturní scéna – zvlášť určité umělecké kruhy – je už nějakou dobu naprosto auf z žánru, jehož jméno jest absurdní drama. To samo o sobě není nic nového. Nyní ale stojíme před premiérou nové umělecké formy: absurdní tragikomedie.
Vzpomněl by sis, deníčku, na detaily minulých volebních kampaní? Třeba volební klip těch, co prý neuhnou. TOP09, víš? Bylo to takhle:
Herec Čtvrtníček pozoruje Kalouska, jak se připravuje na natáčení. „Hele, to je ta jejich parta. Oni mají teď to nový heslo, prej ‚neuhneme‘. Tak se dívej,“ říká střelec Čtvrtníček, vytáhne snajperku a zamíří na Kalouska. Zavolá na něj a předseda TOP 09 se ohlédne. V tu chvíli Čtvrtníček vystřelí a trefí Kalouska přímo mezi oči. A diví se: „Ty vole! Von neuhnul. – Přineste někdo mop,“ dodává nakonec.
To je zvláštní, můj milý deníčku: zastřelený Kalousek je z TOP09. Kluci z TOPky zřejmě budou dobrý cíl, protože – jak psala naše obě ktyvní média (Respekt a Seznam), i starosta Kolář prý má být zastřelen, a to, prosím, nejsou volby! Na Sputniku a na Novinkách dokonce psali, že z Ruska na Koláře už přijeli nindžové a další na řadě prý je Hřib.
Novinkám a Sputniku bych moc nevěřil, jsou to proruské dezinformační weby; v Kolářově kůži bych ale být nechtěl. Co myslíš, můj milý deníčku: jak dlouho vydrží Kolář s nervama, než postaví Koněva zpátky na piedestal?
Jednu šanci pro Koláře s Hřibem snad přece vidím: jestli mají ruští asasíni čínské střelivo, stejně nekvalitní jako čínské roušky, třeba se chlapcům podaří nakonec uhnout. Ale pro jistotu, můj milý deníčku, pro jistotu přece jenom radši nachystej ten mop. A gumové rukavice. Něco mi našeptává, že uklidit a vytřít bude potřeba, i když nikdo nevystřelí.
V tom spočívá ta absurdní tragikomedie.
—ﬡ—
Psáno a poprvé publikováno 28.4. 2020 na webu Vidlákovy kydy
