19. 9. 2024
Vzpomínky starého zbrojnoše

Potopa

Godotby Godot

V roce 1997, když přišla první novodobá povodeň na Moravu, jsem ještě pracoval jako tiskový mluvčí a tak trochu jako „důstojník pro zvláštní úkoly“ ve Škodě Plzeň.

Můj boss Lubomír Soudek si mě povolal a chtěl se radit, co na potopenou Moravu poslat. Podařilo se mi ho přesvědčit, že bychom měli nejdřív zjistit, co tam vlastně potřebují. Byl jsem tedy vyslán na průzkumnou záchrannou misi. Nechtělo se mi ovšem jet samotnému, tak jsem nakonec dokázal vydyndat i účast mého kamaráda Michala, v té době už personálního ředitele firmy, a také terénní fronteru s řidičem z řad naší škodovácké ochranky.

Vyjížděli jsme hned, ale dost pozdě odpoledne. Přijet na severní Moravu, kde potopa začínala, někdy v noci nemělo smysl, i přespali jsme v Poděbradech – byl to veselý a dlouhý večer….

Následujícího dne jsme dorazili do Opavy, Hradce nad Moravicí, Frýdku Místku a dalších sídel. Skoro všude stály na okraji potopy kamiony s balenou vodou, kterou si odnášeli většinou stále se opakující spoluobčané s tmavší barvou pleti. Opavský starosta nás doslova prosil: “Hlavně nám neposílejte balenou vodu!“

Faktem bylo, že kde se voda valila, tam bylo smutno – stržené mosty a lávky, někdy i domy blízko koryt vodních toků. Ale když přestalo pršet, kilometr vedle se už zase hrál tenis.

Dělali jsme soupis požadavků, co poslat, co opravit. Nejkurióznější bylo přání ředitele firmy, tuším, že Ostroje Opava (?), aby jim pan Soudek zaplatil těch pár desítek miliónů, co jim dluží, to že by byla největší pomoc.

Postupně jsme sjeli až k Olomouci, město opravdu částečně pod vodou, a k Otrokovicím, kde byla zkáza skutečně náramná. Den jsme ukončili u mého kamaráda, zpravodaje ČTK ve Zlíně Ladi Koželuhy, zvaného Kožak. Na přelomu dvou režimů jsem tam totiž pracoval v barvách Československého rozhlasu. V hotelu na okraji Zlína jsme uspořádali párty pro moje bývalé novinářské kolegy, protože peněz na provozní náklady jsme měli dost.

Následující den ráno, ještě notně omámeni skvělou Kožakovou slivovicí (mistr nad mistry), jsme v jeho redakci dávali dohromady zprávu ČTK o naší misi. Psal jsem ji na terminálu ČTK já, Kožak ještě nebyl úplně při vědomí.

Zpráva zněla v tom smyslu, že území povodně navštívili škodováčtí experti, kteří zjistili, jaká pomoc bude zapotřebí, a že odhadli i celkové škody v oblasti.

„Já bych dal tak sedmdesát miliard, co říkáte, chlapci?“

Michal kontroval tím, že je to příliš přesné číslo, že bychom si měli dát nějaký interval. Shodli jsme se 50 až 100 miliardách.
Zpráva s Kožakovým autorstvím vyšla a média ji promptně převzala…

Za další asi dva dny jsme dorazili do Plzně a náš šéf Soudek byl silně „kakabusoudní“ : „Á, experti se vrátili.“

Ovšem hned následující den po návratu jsem mu mohl předložit v rámci každodenního monitoringu tisku velký rozhovor tehdejšího ministra financí Pilipa v deníku Právo, že odhad jeho úřadu se, na základě posouzení škodováckými experty, shoduje na těch 50 až 100 miliardách, a že podstatnou část bude třeba získat z rezerv státního rozpočtu.

Proč vám to starý zbrojnoš vypravuje, když už to dneska samozřejmě nikoho nezajímá? Jen proto, abych připomenul starou pravdu, že s penězi, které leží někde na účtu, se celkem nedá nic dělat. Ale jakmile tečou někam, nejlépe do ne příliš přehledného prostoru (a to živelní katastrofy jsou), oj – to je jiná a veselejší píseň, z těch už lze ledacos odklonit.

Myslím, že podobně to bude i při současné, tak propagované potopě. Politici už se těší na pohyb peněz, které sice nejsou, ale najdou se. A bude možno je celkem elegantně směřovat tam, kam budou strany potřebovat.

To není nic proti pomoci případným postiženým (ačkoliv – měli se přece pojistit, ne?), ale jen je třeba si uvědomit i stinné stránky takové pomoci, které před médii jistě zůstanou utajeny. Ony je vlastně ani nezajímají, protože nejde o HLP (hluboký lidský příběh), nad nímž je možno se dojímat.

Použité obrázky jsou ilustrační

Godot

Mám na krku nejen pomalu sedmdesátku, ale i manželku, dva už opravdu hodně dospělé (zatím) nevlastní syny a tři už dospělé vnuky. V životě jsem byl lecčíms, a ne vším, čím jsem byl, jsem byl tak úplně rád. » Medailon autora

View all posts by Godot →

You might also like

Neználkové (I.)

Neználkové (III.)

Kterak jsem uzavíral frojndšaft s Němci

37 thoughts on “Potopa”

  1. Bať.
    „Odklánění“ neadresné pomoci (peněz) je specialita nejen „Kotlinková“, ale třeba polská nebo i ruská.
    Těch pootevřených kapsiček je spousta…

    Odpovědět

  3. Jel jsem za rodiči ke Karlově Studánce přes pobořený Zátor a v prvním baráku jsem nechal 2000Kč.
    Po cestách jezdily modré oktávky s bílým nápisem Na pomoc Moravě.

    Odpovědět

  4. Možná by zapůsobilo, kdyby byly zveřejněny plným názvem pojišťovny u kterých postižení marně žádaly o pojistku. Hlavně ty, které původně pojisťované majetky náhle pojistit odmítly. Ale to nikdo neudělá, pojišťovny mají armádu nejlepších právníků v zemi.

    Odpovědět

    2. Na Rakovnicku a na západ na Karlovy Vary dnes skoro nepršelo.
      Skoro celý den jsem jezdil po Godotově a suché ulice, bez deště.

      Kamarád má pojištěný barák u ČPP.
      Před třemi měsíci ho vykradli, škoda lehce přes sto tisíc.
      Nahlásil to policii, ti přijeli vše vyfotili, sepsali.
      Druhý den na pobočku pojišťovny.
      Nahlásil a bylo mu sděleno, ať čeká doma, že se mu ozve do třech dnů likvidátor a fotky že si sami vyžádají u policie.
      Po týdnu, když se nic nedělo, znova na pobočku.
      Tam mu jiná úřednice řekla, že není možné, že mu řekli to, co mu řekli.
      Že foto musí dodat sám a likvidátor se buď ozve, nebo ne.
      Telefon na likvidátora mu dát odmítli, že nesmí.
      Tak si ho různě přehazovali, dva měsíce, podle mě jenom zdržovali, aby jim peníze co nejdéle ležely na účtech – na procenta.
      Pokud volal telefonem, musel se pokaždé napřed dlouho dohadovat s robotem, než ho přepnul.
      Po dvou měsících mu na pobočce řekli, že už je schváleno, kolik dostane.
      Tak kolik? Ptal se.
      To vám nesmíme říct.
      Tak mi natočte monitor, já se podívám sám.
      To nemůžu, to by mě vyhodili.
      Ale čekejte, už vám to přijde na účet, chybí jen podpis někoho, kdo to schvaluje.
      Další urgence a telefonování.
      Po dalších 14ti dnech mu volá likvidátor.
      Kolega je dlouhodobě nemocen, vyřizuju to já.
      Pošlete fotky rovnou na můj mail, ať to mám brzy a já to udělám.
      Vyzvedněte si fotky u policie, povídá kamarád – to nemůžu, nejsem účastníkem řízení.
      Druhý den telefonoval kamarád na policii – není problém, ať nám likvidátor pošle žádost (mailem) a my mu fotky pošleme.
      Je to skoro tři měsíce a ještě nic nemá, ani neví kolik mu snad pošlou.

      Jestli je to u ostatních pojišťoven podobné, tak aby si lidi při nahlášení škod vzali sebou vidle.

      Odpovědět

      1. ČPP? Dobrá reklama; být oním tvým kamarádem, počkal bych, až pošlou peníze, a
        a) okamžitě bych pojistku vypověděl a pojistil bych se jinde
        b) zaangažoval bych nějaké kvalitní, pokud možno dezolátské médium (např. PL) a seznámil bych s tím příběhem veřejnost. Už je asi pozdě; škoda, že si ty hovory nenahrával.

        Mou pojišťovnou je Generali, zatím jsem s nimi řešil jen pojistné události na autech, vždy k mé maximální spokojenosti. Generali bohužel fúzovala s Českou pojišťovnou, převzala i jejich lidi a na jednání je zřetelně znát, kdo je originál Generali a kdo přešel z České.

        Takový je život. Dost často se stává, že změna zavedeného systému je změnou k horšímu.

        Odpovědět

        1. Přesně to se chystá udělat.
          Odejde od nich s barákem i s autama.
          A jeho příbuzní prý také.
          Medializovat to nebude, nechce mít žádné problémy.

          Odpovědět

            1. On nikdy nic nepsal.
              Možná bych to mohl napsat za něj 🙂
              Jenže komunikaci po telefonu si nenahrával a na pobočce byl také sám. (beze svědků)
              Několikrát jsem mu už pomáhal komunikovat s úřady.
              V jeho případě to není o svědomí.

              Odpovědět

  5. Pro všechny zde:
    Moc Vás zdravím. Dostávám se sem méně často, než bych si přála. Příští sobotu se stěhuji k dceři do Liberce. Nejméně na celou topnou sezónu, protože bez mého Zdeňka nedokážu sama topit. Jedu tam i s pejskem tak trnu, jak si venkovský pejsek zvykne na život ve městě. Celé léto postupně balím. Letos už potřetí, a jsem z toho všeho už prostě unavená. Ale konec už se blíží. Doufám. Počítám že ještě tak čtvrt roku si budeme zvykat v novém prostředí, a pak už se snad dokážu vrátit ke svým hajkům a snad i zklidním psychiku. To na vysvětlení proč jsem tu tak málo… Opatrujte se všichni a díky za každý článek a diskusi zde. Pomáháte mi to všechno přežít.

    Odpovědět

    1. Stěhování je velký psychický problém, ve vyšším věku. Vím podle mojí Labutě.
      Tak jen držím palce, je třeba to překonat…. i když to není lehké.

      Odpovědět

    2. Jiřičko, ještě jedna poznámka.
      Uvědomujete si, že při vší smůle a bolesti a nervech jste vlastně šťastný člověk?
      Máte rodinu a ke komu jít. Někoho, kdo vám pomůže.
      To opravdu není málo.

      Odpovědět

      1. Jsem si toho vědoma každým okamžikem – a v této době jako nikdy v životě. A stydím se, že jsem to tak jasně nevnímala už dávno. Dost dlouho jsem si to omlouvala tím, že není čas,ale to byla výmluva. Na dobro si má člověk udělat čas v první řadě.

        Odpovědět

  9. U nás zatím vše v klidu, potok vedle domu je jako při jarním tání. Hodně fouká, někde to už vzalo plechovou střechu.
    Vody má dnes spadnout 15 mm (u nás).

    Odpovědět

    1. To je Ropičanka pod severním svahem Ropice. Spíše její boční stružky, normálně suché. Teď se dole valí balvany s vodou a hučí to tak, že nejde slyšet vlastního slova. Dostal jsem strach, šel jsem sám. Mám hodně videjí. Ale voda byla o metr výš… zvěř měla v noci v lese strach, stála na loukách ještě dopoledne. Teď svítí slunko.

      Odpovědět

  12. U nás – vidím místy modrou oblohu, občas vykoukne slunko.
    Potok zlehka opadává, pořád hodně fouká.
    Dlažba na vjezdu už je suchá.

    Odpovědět

    1. U nás v „Godotově“ prší a asi bude pršet do večera i zítra, ale žádné lokální drama.
      U nás na vsi se Kolčava/Novosedelský potok zatím drží v korytě, ale místní (i moje dávná láska z mládí, teď jsem s ní mluvil) kolem břehů nachystali pytle s pískem.
      Pamatuji z dětství, že po drsné bouřce nahoře na Šumavě sahala voda z toho celkem nenápadného potoka do půlky dolní návsi. A my tři, kteří jsme „dobrodružně“ nocovali ve stanu na ostrově mezi korytem potoka a mlýnským náhonem (místo zvané „V hrobí“) jsme upalovali po čtyřech do stráně před povodňovou vlnou. Stan i všechno ostatní vzala voda někam do Otavy o pár kilometrů níže, nebo bůhví kam. Byl to fofr….

      Odpovědět

      1. Teď přišla žena ze zahrady, že spadl nějaký jasan. – Jdu se podívat.
        —
        Jasan, cca 12 cm v průměru, asi uhnilé kořeny. Příští rok s ním zatopíme.
        Jinak vše v pořádku.

        Odpovědět

    2. Modrá obloha, slunko, suchá dlažba – co to je?
      U nás – dolní tok Berounky – od rána leje / prší / leje. Řeka byla včera odpoledne sice mohutnější, ale (v dohlédnutelném úseku) stále v korytě. Dnes je to asi divočejší. Dopoledne u nás podle Aladina pršet nemělo, chtěla jsem jít řeku obhlédnout. V tom lijáku mne ale přešla chuť.

      Ad Helena, řeka Morava: ještě před několika dny, ve středu 11/9, jsme šli z Mikulčic ke kostelíku u Kopčan; krásná cesta většinou po hrázi podél Moravy. Teď čtu, že tam slovenští hasiči budují protipovodňovou stěnu a že hráz už několik let byla pokládána za rizikovou.
      Fakt je, že skoro celou cestu po hrázi – asi dva kilometry – jsme uprostřed viděli dost širokou puklinu.
      Kostelík je z 9. století, jednoduchý, opravený, krásný. Snad teď neutrpí.
      https://cs.m.wikipedia.org/wiki/Kostel_svat%C3%A9_Mark%C3%A9ty_Antiochijsk%C3%A9_(Kop%C4%8Dany)

      Odpovědět

  15. Dnes jsem byl v Litvínově.
    Do 13:30 sucho, ale hrozně silný vítr, nešlo skoro otevřít dveře u auta.
    Pak začalo pršet.

    Odpovědět

  16. Teta ve Staré Vodě má v přízemí metr vody. Stejně tak v okolí. Hasiči a někdo z obce (Světlé Hory) nikde. Žádné pytle s pískem.
    Ségra jela z Podlesí na Hvězdu a nedojela… vývraty. Volala hasiče – ti to pořezali a nechali na cestě…

    Odpovědět

  17. V zimě by mě pepka klepla;
    teďka byla voda teplá.
    Hory teplé od sluníčka,
    příjemná mi byla říčka.

    Na můj vkus až trochu velká,
    řekl bych, že pachatelka.
    Plavaly v ní balvany,
    narážely do vany.

    Naštěstí však rychle klesla.
    Níž po proudu ji hladí vesla
    hasičů a záchranářů.
    Teď se oni s vodú pářú.

    Odpovědět

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

scroll-top