Vánoce
Všem návštěvníkům a příznivcům Literární kovárny krásné, klidné a spokojené Vánoce!
sator ● arepo ● tenet ● opera ● rotas
Tak dobrou noc, povídám, jak jdu s prvním sněhem okolo Starého dubu.
Odpověď nečekám, možná jen nějakou obdobu zachrápání.
A místo toho se ozve:
Jestli mluvíš na mě, človíčku, tak já přece nespím.
Čekání bylo ubíjející.
Seděl v úkrytu, mobil vypnutý, zdrojem instrukcí k dalšímu postupu byl pager. A ten byl stále němý.
Pochválena buďtež kamna.
Prosím? Chválit věc tak obyčejnou a donedávna celkem běžnou? Ó ano, zajisté.
Důvodů je povícero a jsou přesvědčivé.
Číst za každou cenu. Někdy s větší vervou, než s jakou bylo dílo, které čteš, napsáno. Číst nábožně, vášnivě, pozorně a neúprosně
(Sándor Márai: Herbář, 1943).
Jakmile jsem pochopila ta základní písmenka,
dychtivě jsem otevřela, když se mamka nedívala,
tajuplná okénka.
Závidím všem, kdo vzpomínají na svůj dětský školní „čtenářský deníček“ a třeba i jen fiktivním obracením jeho stránek dokážou alespoň trochu, maličko, nastartovat to správné místo v mozku, kde jsou uloženy vzpomínky.
Jsem trochu na rozpacích, co do semináře napsat. Zejména proto, že v mladém věku stále ještě jsem, byť do důchodu to mám za pár.
ty jsi taková light verze Bábelské knihovny, protože jsi jen o málo mladší než já.
To je tedy nádherné téma, díky! Okamžitě se mi v hlavě vyrojily názvy, ilustrace, situace, autoři, dojmy.