by 
Bílý papír, okno vesmíru otevřené…
Bílý papír, co všechno snese, i to nevyřčené.
Bílý papír zbraň básníků a šašků…
Bílý papír, toť to, co tvoří každou knížku.
Písmenka, slabiky, krásná slova, věty.
Písmenka, slabiky. Klepou jak kastaněty.
Písmenka, slabiky? Toť vzdělanosti základ.
Písmenka, slabiky. Jak těžký je to náklad!
Myšlenek, pocitů, jež občas k zemi táhnou.
Myšlenek, pocitů, co často šejdrem zahnou.
Myšlenek, pocitů, těch ducha skvostných dítek.
Myšlenek, pocitů, z prachobyčejných kytek.
Jen lidé dokážou, že posbírají všechno.
Jen lidé dokážou pomocí všeho zahnat Teskno.
Jen lidé dokážou přemoci své zlé běsy.
Jen lidé dokážou tím vším docílit Krásy.
.
Liberec 8.2.2025. Pokouším se uspořádat si svůj život tady v Liberci po veletoči, který jsem si pro sebe tak spontánně zařídila. Knihy uklidňují… Pomalu hledám původní rytmus. Jiřička.
„The Old Library“ Trinity College v Dublinu. (http://6b.cz/iZzd ).
Každý, kdo se snaží něco vyjádřit písmem (a nemusí to být zrovna rovnou kniha), má před sebou nějdřív jen bílý papír.
Pravda, dnes už spíš monitor.
Co ho k tomu monitoru přivedlo?
Někdy emoce, někdy snaha uspořádat ještě poněkud nejasnou, neuspořádanou mylšenku.
Někdy chce dotyčný jen něco stručně sdělit, jindy podléhá grafomanské touze.
Jindy se chce podělit o nějaké poznání.
Možná to není platné obecně, ale já si svůj napsaný výtvor stejně nakonec vytisknu. Protože marná snaha – papír je prostě papír. Lépe na něm rozpoznávám chyby. Monitor je jen substituce pro nás, zlenivělé.
Snad ještě jedna poznámka.
Kniha je jen předmět. Co z ní činí pro nás mnohé cosi magického?
Rezonování jejích písmenek v našem mozku. Poetům možná i v srdci, ale o tom já nic nevím.
„Rezonování jejích písmenek v našem mozku.“
Lépe to vyjádřit nelze.
Jenom s dovolením přidám drobnost: vůni nové knihy.
Vůně jsou důležité vjemy. Umí také vyvolat vzpomínky. Často velmi dávné. Nové knihy voní vždy úžasně…
Ano, kniha je magický předmět, a vytříbenost jazyka je jedním z projevů té magie.
https://www.google.com/search?client=firefox-b-d&q=ne%2C+rad%C4%9Bji+knihu#vhid=7CTTVZW4VIP_SM&vssid=_9kWnZ5aPA73Yi-gPkeLa0Ak_38
Ta stará knihovna, to je něco úchvatného, to přesahuje slova.
Ano, raději obojí :-). Najednou!
A nyní mne omluvte, volají mne kuchařské radosti. – Odpoledne podám zprávu o výsledku.
Výsledek:
Variace na jihočínské téma, ve formátu (n) strávníků ==> (n+1) chodů, byli jsme dnes čtyři
Hlavní jídlo – vařená jasmínová rýže, přílohy:
1. Vepřové kousky s cibulí v pikantní omáčce
2. Kuřecí kousky s tofu, brokolicí, hořkou okurkou a lotosovým kořenem
3. Tofu v zeleninové směsi s pepřovou omáčkou
4. Kuřecí kousky s dračími fazolemi „a la ryba“ (pojmenování je dost matoucí, ve skutečnosti je to kombinace česneku a zázvoru, s rybou to nemá nic společného)
5. Restované pok choi s pikantní zálivkou
Na dochucení – pálivá omáčka (sojovka, chili, česnek, pepř, rýžové víno)
—
Nějak se všeobecně těžko vstávalo od stolu…
Včera jsem od bývalého kolegy koupil ročního daňka a dnes jsem ho přestěhoval do mrazáku. Brzo bude kousek pečený.
To zní slibně.
—
Doufám, že nám Jiřička odpustí. Ona píše o knihách – a my se tady dopouštíme obžerství.
Avšak – nejen knihou živ je člověk.
To jsou záležitosti, které neumím, ale velmi obdivuji. Obdivuji = sežeru.
Něco opravdu zajímavého.>
Nevím… Mě se to nelíbilo.
Není na světě člověk ten, jenž by se zalíbil lidem všem. [;>)
Já mám rád úvahy na pomezí vědy a šílenství. Ve snu jsem už byl na konci vesmíru. Je uvnitř, ve středu…
Nebo na hranici třetihor a dneška. Místo Ostravice vysokánská skalní stěna a dole dinosauři a obří pavouci..
No nic, mi asi šibe, s tím se nedá nic dělat.
Úvahy na pomezí vědy a šílenství mám taky rád. Ale tohle povídání… mně to připadlo, jako když si děcka namalujou na zeď bubáka a pak z něho mají strach.
Kromě toho – mluvčí se svým přednesem nijak zvlášť nevyznamenal, jako když školák čte z papíru něco do školního rozhlasu.
Možná jsem nadmíru kritický, nevím…
Alefe, nejste nadmíru kritický, přednes je děsný. Vydržela jsem to asi dvě minuty.
Pořád totéž, když lezu do veřejného prostoru, měl bych umět řemeslo.
Víte Kocoure poslechla jsem si to nakonec stylem indiánského běhu, přednes byl tak monotónní, že jsem celých 20 minut nevydržela. V těch „skocích“ mi přišlo, že si vzpomínám, že na střední ( už je to let) jsme kdysi vedli podobné diskuse, jen zúžené s argumenty tehdejšího vědění. Aby to mělo účinek, podepřel autor své úvahy kombinací dnešní vědy (kvantová provázanost a paralelní světy přicházejí do módy) a z kontextu poněkud vytrženými citáty filosofů minulosti. Nakonec efektní vizualizace průmětů krychlí, jako z petrřínského zrcadlového bludiště. A děsivá míchanice uzavírá celkový dojem, který se táhne jak červená nit – nic nemůžeme potvrdit ani vyloučit, neboť nám na další rozměry naše smysly nestačí. Známá pravda. Před časem mi vzdělanější kamarád způsobem, který jsem schopná pochopit, trochu vysvětlil tu kvantovou provázanost. Počítačový svět je založen na dvojkové soustavě. Pravda nepravda, 1 a 0. Podle té provázanosti existuje ve skutečnosti vyšší stupeň: 1, 0 a možnost existence obojího současně. Ovšem mimo hranice nám známého vesmíru. Je to ten diskutovaný paralelní svět. Údajně existuje stále, všude kolem, někde mimo nás, a naše rozměrové chápání na něj nedosáhne. Je to jako bychom sledovali diskuse mravenců v mraveništi o tom, kde se bere, a z čeho vzniká, a proč studí sníh na jejich kupě v zimě, když sněží. No… Mohl si dát aspoň práci s přednesem. Ale na poslední generaci „vzdělanců“ dnešní doby to bude určitě stačit. Já už na tyhle úvahy nemám čas. Snažím se strávit poslední roky svého života s humorem a podle svých představ. Diskuse tady mě zajímají a baví mnohem víc.
Jsou to amatéři, nadšenci. Namluvení profíkem by přišlo na cca 2 000.- a jelikož je to (asi) nevýdělečný podnik, tak se s tím musím smířit.
P.S.: Poslech není povinný a jedná se jen o neprokázané hypotézy. Ale já mám docela slušnou představivost, takže ty obrázky beru jenom jako náčrt, protože se jedná o věci a jevy, které zobrazit prostě NEJDOU!
Nicméně mi celá záležitost připadá o něco zajímavější, než „argumenty“ na některých diskuzích, které jsou ubohé a u stejných lidí stále se ostinantně opakující.
(Nenarážím na tenhle blog!)
Ostatně konečně ten odkaz může Alef klidně smazat, když nezaujal. (Já si to ale vyslechl celé a proto jsem tu ten odkaz dal.)
Nějak mě nenapadlo, zadat namluvení podkastu profesionálně, ale je škoda, že si ten, kdo to přečetl, nedal s přednesem víc práce. Je to škoda, možná si říkali, že na přečtení vlastně nezáleží, když je dost atraktivní obsah. Tady se trochu omlouvám, ale bývalá účetní musela být pedant, a za sebe by mi to vadilo. Je to jako vydat se na představení v teplákách. Moje představivost myslím na obsah nepostačuje. 😏👋
No, chodí k nám někteří mladí v džínách a mikině na představení, sice mi to tak trochu vadí, ale chodí! Před Covidem už nechodili a po něm taky nějakou dobu ne. Něco se změnilo a míváme plný sál. Aspoň nemám pocit marné práce. A přijdou klidně na ruskou klasiku nebo teď na „Ptáčky“, což je parafráze na „Romea a Julii“ v prostředí palestinsko-izraelského konfliktu.
(Taky jsou tam ozvuky Čapkovy „Matky“.).
Ono to prostředí na internetu je asi nějak ulítlé – těch pár tisíc diváků, kteří přijdou do divadla rusofobií asi moc netrpí. Ale ona je to moc krásná hra a herci to hrají s chutí´, což se pozná.
To je v pořádku. Každý máme jiný pohled na věci a též jiný vkus. Pro mne to není důvod k mazání odkazu – ten pořad na webu zůstane tak jako tak, odkaz nic nezmění.
Kdyby bylo možno do monologu vstoupit a změnit ho v dialog, na pár věcí bych se určitě zeptal.
Vždyť nikdo nepožaduje namluvení profesionály. Stačil by soudný amatér, který umí česky – v daném případě zvládá přirozený přednes a normální intonaci.
Přesně…
Kocoure já Vám rozumím, taky mě napřed udivil šátek na hlavě Pavla Šporcla, a taky jsem si řekl proč ne nakonec, když to přitáhne mladé ke klasické hudbě. Ale jemu to nezasahovalo do hudební produkce. Zde způsob, jak to přednesem drmolí, už částečně znehodnocuje podstatu sdělení – opět mluvené slovo a co hůř, to důležitější. Asi jsem s těmi tepláky nezvolila vhodný příměr. Výstižnější by bylo např. zkoumat Monetovu Impresi a nevšimnout si, že mám pořád ještě brýle proti slunci. Trochu mi to v prvním dojmu zavánělo ledabylostí.
Určitě by bylo chyba jen kvůli marginaliím příspěvek mazat. I tak jsem ráda, že jste na něj upozornili. Ať už mu rozumím jen částečně, nebo mi vadí nepodstatné věci, je dobře, že se dnešní mladí zamýšlejí a ptají. Dává mi to záblesk světla na konci tunelu toho sešupu, kam vypadá, že se řítíme. Ale koneckonců takto se cítí staří na konci každé generace. 😏👋
Já jsem si to pustil dnes, bez zvuku, s titulkama.
Godotovi:
Omlouvám se Ti za ten renonc s dvakrát publikovaným článkem.
Musím být pozornější.
Omluv netřeba, podle mne jde opravdu o hovno.
Co e-mail, už funguje?
Ne, až se dostaví synek.
On zprávy přijímá, ale neodesílá. Takže lepší varianta, než obráceně.
Kniha, nejlepší přítel člověka.
Na kůře i papíru,
či zapsaná v menhiru.
Na kůže se také psalo,
mnohé se nedochovalo.
O tabulkách v klínopisu,
píše se i v dějepisu.
Mnohá písma tady byla,
ještě se neobjevila.
Fascinuje mě Jene, jak dlouho odolává pokusům o vyluštění kipu, uzlikové písmo tuším předkolumbovské civilizace Peru – Inků. Už ten nápad, použít uzlíky…
1) Mohla by to být variace na počítačové písmo 1 a 0.
2) Ale když se dívám na moji Carevnu jak u televize pořád musí něco dělat rukama (pletení, vyšívání…) napadá mě i teorie, kdy při nějaké společenské události u Inků, třeba vytrhávání srdce se manželky velmožů nudily.
A protože byly zvyklé pořád něco dělat rukama tvořily Kipu.
Rychlá smrt – krátké Kipu.
Zdlouhavá smrt – dlouhé Kipu.
3) Kdo umí číst Kipu, může přečíst i dredy Ivana Bartoše.
Je to kipu, nebo dredy?
Sahám na to celý bledý
Mezi uzly vidím vešky
Luštit kipu bude těžký
Ale kipu v krátkém čase
tajemství své přec vydalo:
myje se prý jenom prase
co se předtím zamazalo
Fajne! [;>D)
Tohle je hodně inspirativní!!!!
Sedím v křesle na opeře
v divadle na premiéře.
Cítím v luftě těžký matroš;
přede mnou je Ivan Bartoš.
Nad koleny tmavý sisal.
Tohle bude Inků misál!
Cloumají mnou pochybnosti.
Mohou to číst lidé prostí?
Mám strach, že si gatě skypu.
Jsou to dredy nebo kipu?
Asi si to hodně mastí
vazelínou nebo mastí.
Je v nich celá historie.
Co kdy kouřil, co jí, pije.
Podklad dredů tvoří šiška.
Tam si vešky hladí bříška.
Ten obraz má jednu chybu – tohohle dredaře v divadle myslím nikdo nikdy neviděl. Divadlo, které za peníze prezentuje nepravdivé příběhy neskutečných osob je pro něj velkou konkurencí.
Kniha může být i krásný dar. Před lety jsem jednu daroval obchodnímu kamarádovi k narozeninám, pochopitelně zabalenou. .. po nějakém roce jsem byl u něj opět doma a knihu jsem viděl v knihovně – stále zabalenou. Slova z ní k němu nepronikla.
Kniha jako dar je záležitost ošidná. Těžko trefit se do vkusu.
Zítra tu o tom něco napíšu (když nezapomenu).
Je to tak. – Když už knihu jako dar, je dobře vzít ji v obchodě do ruky a trochu prolistovat. Tyto Vánoce jsme na to nějak nenašli čas, koupili dvě knihy víceméně podle recenzí – a nakonec jsme je vraceli. – Snad u osvědčeného autora, když vím, že obdarovaný ho rád čte, ale příště už to nebudu riskovat.
Ale aspoň je vidět Ládíku!!!, jak si té knihy považuje. Nechce, aby se mu někde zaprášila!
Tužka napíše pro paní Jiřičku,….přeji, ať se Vám podaří uspořádat si čas budoucího života tak, aby vše co nejvíce vyhovovalo Vašemu naturelu.
Ne vždy se to rychle podaří,….bývá potřeba dělat změny,….jak já říkám,….zapochodu.
Liberec trochu znám,….nějaký čas jsem tam žila. Jaro přichází o pár dní později,….léto bývá chladnější, podzim vlhčí,….jsou tam častější mlhy,….než v místech v oblasti středu Čech.
Když má jedinec štěstí,….a je obklopen přátelstvím a láskou,…..tak je slunečno a teplo v duši a krásně všude.
Přeji šťastné dny příští a skvělou úrodu dalších veršů,……Tužka.
Pro paní Tužku: Často na Vás myslím a raduji se z hřejivého přátelství nejen Vašeho paní Tužko, ale všech tady na Kovárně. Po 3/4 roku se až teď pomalu usazuji ve svém novém životě. Něčeho je více – např. sousedů spolubydlících většinou starších než jsem já (je nás v celém komplexu 90 nájemníků), což je pro mě venkovanku velká změna, něco chybí – např. ztráta mého Zdeňka začíná doléhat s velkým zpožděním až teď. Jsem od narození optimista, tak se snažím těšit se na jaro a doufám, že se s ním vrátí i schopnost všimnout si kouzla okamžiku a formulovat do mých žehrovických hajků. Asi i v Liberci jim ponechám ten venkovský název, doufám totiž, že jim zůstane i ten žehrovický ráz. Díky paní Tužko za velkou podporu… A moc všechny zdravím…
Pár slov vytrysklo
ale v knize je nenajdeš.
Bez interpunkce jsou.
spiknutí jara
proti zimě nastává
kvetou sněženky
bílé sněženky
potěšení
pro oči člověka
Jinému bolest srdce
léčit pomáhá
jejich barva jemná.
A zazněly již první trylky
snad budoucích
matek ptačích
létajících z krmítka na strom
a zase zpět.
Včera jsem poprvé zaslechla tichounkou píseň ptáčka. Nevím, na kosa to bylo moc jemňoučké, spíš jakoby si zazpíval jen pro sebe. Já venčila svého Babánka a oba jsme nábožně poslouchali. Uprostřed velkoměsta…😏👋🐕🐾
U nás už sýkorky přivolávají jaro. Podle Číňanů hluboké předjaří už začalo (pracuje na příchodu jara, ale ještě to není zjevné).
Ano, je to zatím takové občasné a kratičké zacvrlikání.
U nás už ptactvo udatně pěje nejmíň v šest ráno (možná i dřív, to nevím, neb spím); začali skoro o měsíc dřív než v letech dřívějších.
Světe div se, dnes ráno jsem slyšel něco podobného.
Alefe,
pořád mám potíže s e-mailem, tak volím tuto cestu (ačkoliv politika, ale jen stručně).
Tohle mě zaujalo na polském webu Mysl Polska (polské myšlení). Autorem je Alexandr Dugin, berme to tedy jako ruský pohled na věc:
https://myslpolska.info/2025/02/11/dugin-ideologia-trumpizmu-zmieni-stany-zjednoczone-i-caly-swiat/
Polsky, to asi nedám …
Zkusil jsem, fakt jsem se snažil, ale jsem bez šance 😀
Ačkoli je polština slovanský jazyk, vůbec jí nerozumím. A to nejde jen o ten odkazovaný text. Loni jsem polského řidiče dodávky s defektem naváděl do pneuservisu, musel jsem anglicky, on naštěstí taky uměl… nějak mi není dáno.
Až budeš mít v pořádku e-mail, napiš.