by Za posledních zhruba dvacet let se výrazně proměnil charakter digitálního veřejného prostoru. Přibývá bulvárních článků s nulovou (leckdy i zápornou) hodnotou, text se zajímavým obsahem má často mizernou jazykovou úroveň, v diskusích adminové ponechávají zjevné provokace, vulgarity a osobní útoky.
Držitelé nástrojů si zřejmě neuvědomují svou zodpovědnost: je-li všude kolem mne čisto, asi mi bude hloupé prostor zaneřádit a čistotu budu i já sám udržovat. Pokud ale žiji ve špíně, pokládám takové prostředí za normální a celkem logicky budu další nečistotu vytvářet a šířit.
Držitelé nástrojů zapomínají, že má-li společnost dobře fungovat, je třeba lidi kultivovat, táhnout vzhůru, ne přizpůsobovat se tomu horšímu v nich a hrát na nižší struny.
Samozřejmě vhodnou formou, ale trvale, důsledně.
Věděli to národní obrozenci, věděla to první republika, věděl a dělal to i minulý režim. Ano, ideologie se měnila, ale lidé byli vždy motivováni pozitivně – uč se, abys byl užitečný vlasti / společnosti, chovej se slušně, pusť v tramvaji sednout těhotné a starší atd. atd. Pracuj na sobě, zlepšuj se. Nemluv sprostě. Jsme skvělá země, právem můžeme být hrdi na to a to v minulosti a na to a to v současnosti. Máme světu co nabídnout. Z naší země pochází ten a ten, dal nám / světu to a to. Matky a mateřství si zaslouží naši úctu. Milujeme svůj domov, svou krásnou vlast, a jsme připraveni ji bránit.
Když v roce 1923 začal na území republiky vysílat rozhlas, po určitém střetu koncepcí zvítězil názor, podle něhož se vysílání mělo zaměřit na osvětu, na vzdělávání posluchačů. Samozřejmě nechyběla ani zábava, ale těžištěm vysílání se stala osvěta – v oblasti kultury v širším slova smyslu, péče o zdraví, vědy, techniky, historie, vedení domácnosti, zemědělství atd.
Tehdejší vzdělávací pořady dnes budí shovívavý úsměv, ale to není podstatné; plnily a nejspíš i splnily nesmírně důležitý úkol: společnost povznést.
A za mého dětství? Pionýr to a to dělá, naopak to a to nedělá – a pravidla byla v souladu s obecně přijímanou morálkou. Otužuj se, cvič. Nauč se to a to, tady máš návod (skvělé ABC mladých techniků a přírodovědců, Věda a technika mládeži) nebo se to přijď (zdarma) naučit do kroužku.
Po zhruba dvou stoletích se obrozenecký duch vytratil.
Státní a veřejné instituce na kultivaci společnosti rezignovaly (čest výjimkám jako jsou např. základní umělecké školy), veřejný prostor digitální i reálný připomíná žumpu – pytel s obsahem na stěně ministerstva vnitra a řádění řeporyjce jsou snad nejodpornější příklady.
Veřejný prostor ovládli germánští vlastníci sdělovadel a aplikují obrození Říše ve slovanském prostoru.
Veverka mi jistě porozumí, když napíšu, že na tomto webu je její článek – jakkoli krásný a veskrze pravdivý – pláčem na špatném hrobě. A mám v úmyslu udělat hodně proto, aby to tak zůstalo. Myslím, že není zdejšího autora, který by si to, co veverka píše, živě neuvědomoval.
Na jiných webech to tak bohužel není.
Možná, že poprosím svou astroložku, aby se podívala, co mi ručičky vesmírného ciferníku aktuálně ukazují. Poslední dobou zažívám, pokud jde o veřejný prostor, pocity hluboké marnosti.
My dinosauři, kteří pocházíme z minulého tisíciletí, vidíme úpadek slovesnosti velmi zřetelně – máme totiž srovnání. Mladší ročníky srovnání tak ostré nemají, a čím mladší, tím slabší kontrast, protože úpadek je plynulý. – To prosím není vina těch mladších ročníků; jako každý, i oni žijí svou přítomnost, protože jinou nemají a není na výběr.
Ideologii bych nepřeceňoval. Každá ideologie je svým způsobem kód, a u kódu záleží především na jeho interpretaci. Kdo se alespoň okrajově dotknul kryptografie, ví, že je možné stvořit víceúrovňovou šifru, jejíž snadno prolomitelné „horní“ vrstvy nesou zprávy bezvýznamné a fungují jako psychologická past na luštitele, aby ho odradily od hledání poselství skutečného.
Stejně tak se to má s ideologií: snadno nalezneme příklady, kdy ve ve jménu jedné a téže ideologie bylo vykonáno mnoho dobra, ale také mnoho zla, přičemž ideologie sama se nezměnila. Měnil se jen způsob její interpretace.
Vrátit do veřejného prostoru obrozeneckého ducha bude těžké, pakli to vůbec bude možné: ničení je snazší než budování nového, a úpadek, který aktuálně sledujeme/zažíváme, je v souladu s řádem věcí. Proč? To je dlouhé vyprávění/psaní a někde v mých starších článcích je lze nalézt.
Co s tím? Nevím.