by Něco ke geografii (a ještě trochu historie)
Kdo chce znát podrobnosti, opět doporučuji wiki – Geografie Jemenu.
Jen stručně:
Jemen leží v Jihozápadní Asii na nejjižnějším cípu Arabského poloostrova. Na severu sousedí se Saúdskou Arábií a na východě s Ománem. Nachází se u jedné z nejatraktivnějších a nejfrekventovanějších námořních tras na světě.
Jemen se rozkládá na celkové ploše 527 970 km², a to včetně ostrovů Perim na jižním konci Rudého moře a Sokotra ležícího na rozhraní mezi Adenským zálivem a Arabským mořem. V této rozloze je započítáno také sporné území Hanišských ostrovů ležící v Rudém moři, jež je sporným územím mezi Jemenem a Eritreou (o tom ještě bude zmínka někdy příště). Pozemní hranice Jemenu je dlouhá 1 746 km, z toho 1 458 km zaujímá hranice se Saúdskou Arábií a 288 km s Ománem.
Rozdělení Jemenu na „severní“ a „jižní“ má svoji logiku, protože ten severní (ležící ale na západě) má hornatý charakter, jižní (ležící ovšem na východě) spíše pouštní. Středem toho jižního se táhne v ose západ/východ úrodné údolí Hadramaut – vlastně jedna velká oáza uprostřed pouště.
Hlavním městem celé takto nazvané provincie je přístav Al-Mukalla – to si, laskavý čtenáři, zapamatuj, ještě o něm bude řeč.
Malá vsuvka
V roce 2002 vyšla v nakladatelství Paseka kniha „Poslední korzár“ autora Dana van der Vata.
Je to strhující příběh německé korzárské lodi, operující v Indickém oceánu na začátku I. světové války. Byl potopen australským křižníkem Sydney u Kokosových ostrovů 9.11.2014.
Jak to souvisí s Jemenem?
Většina německých námořníků unikla a na všelijakých polorozpadlých bárkách se doplavila přes celý Indický oceán k pobřeží Jemenu, který byl tehdy formálně ovládán Tureckem – německým spojencem. Ukázalo se ale, že skutečnou vládu mají spíše náčelníci různých jemenských kmenů. Následovaly pochody až do hlavního města Sanná, jednání, dohody, zrady a boje.
Skupina námořníků pokračovala k severu pouští, dílem také na bárkách v pobřežních vodách. Samozřejmě měla problémy s Brity, ale nakonec doputovala k turecké železnici v Al-Ule severně od Džidy v dnešní Saudské Arábii.
Děj této faktografické publikace nápadně připomíná mayovku „Divokým Kurdistánem“ – země bez centrálního řízení, zmítaná nesváry a kmenovými půtkami, kde uzavřená smlouva platí jen dočasně, spíše ale vůbec. Autor mj. píše:
„Arábie byla v této části své historie peleší lotrovnou a emír z Mekky Husajn se zakrátko přidal k Britům, představovaných Lawrencem z Arábie, aby získal nezávislost na Turecku.“
Myslím, že v tomto směru se ani Jemen za necelých sto let, až do našich návštěv v roce 1996, nijak nezměnil.
Pokud na tu knihu někde narazíte (antikvariát, knihovna), určitě si ji přečtěte, je to úžasný příběh.
Příště už slíbení Zídek se Sieberem, opravdu. To si teprve počtete…!
V Jemenu jsem nikdy nebyl, ale mám od zpěvačky jménem Ofra Haza cédéčko Yemenite songs. Je to nádhera.
Ideální poslech je v počasí, jako panuje teď, v zácpě na rozpálené silnici… otevřu okénko a vstoupí do mne vůně spálené nafty, horkého asfaltu, sluncem sežehnuté trávy a pochcané hlíny kousek odtud.
Zavřu oči – a jsem v Káhiře.
Do Jemenu bych se podíval rád, ale nevím, jestli k tomu někdy přijde.
Tužka napíše,….ano, jsem neználek. O arabském světě něco vím. Zeměpis mě zajímal, o dalších pojmech zde napsaných jsem už četla v jiných souvislostech. Stále je to ale jen troška informací o této části Arabského poloostrova.
Díky,…..budu si číst,….třeba budu menším,…a menším,….a ještě menším neználkem.
Je tolik míst, o kterých nic nevím,….mnohá jsou jistě krásná, zajímavá,….potěšila by mě jejich návštěva,….ale,….nikdy je už nenavštívím,…..taky proto, že stále víc se chci vracet do míst, která jsou spojena s časem mého života. A já disponuji jen s časem, který má konečnou hodnotu. VOTOMTOJE.
Tužka.
Někdy v zimě mě bůhvíproč napadlo podívat se z výšky do krajů, které mě zajímají, ale kam se nikdy nepodívám.
Například Alžírsko… doporučuji si udělat čas:
https://m.youtube.com/watch?v=BDC9e03kGuI&pp=ygUSYWxnZXJpYSBmcm9tIGFib3Zl
To mě navnadilo (objevil jsem Ksar Draa) a vyloudil jsem další úžasná místa – videa z Maroka, Íránu a Jemenu. A narazil jsem na kozí ostrov Sokotru. Od děcka jsem zeměpisný maniak, mám fotografickou paměť a ve 3. třídě jsem měl v hlavě podrobný atlas všech zemí, moří, hor, řek a měst (zatím ho mám dodnes) – Sokotru jsem znal jako nějaký suchý vyprahlý ostrov a napadlo mě podívat se na něj na YT. Mohl jsem na něm oči nechat – ty úžasné pohádkové stromy! Znal jsem baobaby z JARu (jsou tvrdé i na Victorinox), ale tyhle dračí stromy mě fascinují.
Třeba tady, ale snímků je hodně…
https://m.youtube.com/watch?v=Bur0dJguLsU&pp=ygUMU29rb3RyYSB0cmVl
O Sokotře bude bohužel jen zmínka. V roce 1996 mimo dolet našeho stroje (tam a zpět).
Omlouvám se Godotovi za OT. Právě mě to napadlo, když jsem se dočetl, že dnes je Srocení dezolátů v Příčovech. Nějak mne ta informace obešla; do Příčov to mám +3 hodiny, teď tam nepojedu.
Ale pokud nevypukne atomová válka a dožijeme, bude to i příští rok. Při té příležitosti by mohlo dojít i k setkání (pro Laďu: xetkání) literárních kovářů & spol.
Má k tomu někdo nějaký názor, myšlenku, či dokonce koncepci?
…a pak mě napadla ještě jedna ďábelská myš Lenka, ale tu pustím ven až podle reakce publika na předešlý dotaz.
Teď na vlnách Yemenite songs zpátky do Jemenu.
Pokud jsou to Příčovy u Sedlčan, tak pro mě by to šlo.
Jsou to ony.
Pokud:
1. Dožiju
2. Bude to v dosahu veřejné dopravy
3. Najde se „jakásik knajpa“, kde bude útulno tak se rád zúčastním.
Už jsem „třídní schůzku“ kdysi absolvoval u Defenze, organizoval pro Starého Kocoura v hospodě „U kocoura“ a bylo to fajn. Jak pořád melu dokola: Uvidět, uslyšet, očíchat, ochutnat a ohmatat je nenahraditelný postup.
A teď zpátky do Yemenu nebo na pomezí Polska a Slovenska!!
4,5hodiny, kousek pod Neveklovem… přes ten jsem jezdil 2x měsíčně několik let, směr Buzuluk (Komárov). Rok je daleko, to se může vys … přihodit plno věcí, jako včera….
Tam bych si troufla dojet autem, jen před srocením dezolátů bych dala přednost menší sešlosti – ideálně jen příznivců literární kovárny.
Ovšem kdoví, co bude za rok.
Zajímalo by mě, proč je Sanaa hlavní město a co to mají uprostřed města za nezastavěnou část. Je tam sice vidět nějakou skálu, ale severně od ní jsou políčka..
Saná je hlavní město jaksi historicky.
To je podobné, jako byste se ptal, proč je hlavní město Praha.
Pomalu se probírám odkazy. Zatím se zdá, že jemenským zdrojem nestability je qát, kata.
Zajímalo by mne tvoje pozorování a názor na tuto drogu.
V Jemenu se po poledni tak asi na tři/čtyři hodiny zastaví život. Chlapi se srocují někde ve stínu a „kátují“ (jak ženské, to netuším).
Naberou si to lupení do úst, udržjí ho ve vyboulené tváři a postupně žvýkají. Sežvýkaný odpad vyplivnou. Nějak mě tenkrát nenapadlo to vyzkoušet, dneska bych do toho šel. Jedni říkají, že je to mírně omamné, jiní zase, že to bystří smysly.
Tak nevím, nicméně v roce 1996 to byla opracdu masová záležitost, hlavně nižších sociálních vrstev společnosti.
Upozornění: Všechna moje tvrzení se vztahují k roku 1996, jak je to aktuálně nevím.
Trochu mimo téma, ale je to k dnešnímu datu.
Píšu tady o Jemenu (a budou další pokračování), ale přitom si kladu otázku – koho dneska může zajímat, co bylo v Jemenu v roce 1996?
Jenom toho, kdo z toho může něco mít. Takže třeba mě, který doufá v čtenářský zájem.
Napodruhé jsem teď dočetl Čornejova Jana Žižku (600 stran textu a dalších 250 příloh). Koho to dnes může zajímat? Jen magora, jako jsem já, protože z toho už nikdo nic mít nemůže.
Od 21.8.1968 uplynulo 56 let. Koho to dnes může zajímat? Jen toho, kdo z toho něco má. A nějaké další magory.
Děkuji předem všem za případná projevená blahopřání, maminka mě porodila přesně před před sedmdesáti lety ve čtyři hodiny ráno. Koho to dnes může zajímat? Nikdo z toho nic mít nemůže, a tak jen těch pár magorů tady na literární kovárně. Možná.
P.S.: Stavěl jsem se včera v knihovně, abych si na druhé čtení vypůjčil Proustovo „Hledání ztraceného času“, díl první Svět Swannových. A jehle, má to vypůjčené nějaká dáma. To mě nesmírně potešilo, že to ještě vůbec někdo čte. Naplnilo mě to optimismem, ještě to s námi není až tak zlé! Jen si kladu otázku, jak se nazývá samička od magora. Magorka?
Všechno nejlepší k jubileu!
Godote,
blahopřeji! Oslava bude jistě velkolepá, oslavenec-šéfkuchař / sklepmistr se určitě patřičně vytáhne.
Poněkud opožděně – vše nejlepší k narozeninám. Vyrozuměl jsem, že je Ti podruhé pětatřicet; to bys klidně mohl parafrázovat Jirku Paroubka: dámy a pánové, kdo z vás to má?
Přeju pevné zdraví a abys měl v pořádku to zlobivé koleno (to druhé samozřejmě též).
Všechno nejlepší k narozeninám!
Samička od magora – znám jich mnoho, naštěstí ne osobně.
Jmenují se: M. PekariAdamová, M. Gregoriová, O. Richtterová, D. Nerudná, …
Všechno nejlepší k narozeninám!
Už slovo magor může mít zajímavý původ. Také sloveso tanout. Vytanulo mi v mysli slovo magura (Oravská Magura), prý od rumunského magula, tedy mohyla, osamělý vrch, na Slovensku rozložitý. Magor z Magury. Má gura – moje hora. Má gora – moje hora po gorolsky.
Možná je slovním základem jen písmeno g, zdůrazněné v termínu gege. Jazykověda nabízí široké pole rozkvětu, obdobně jako politologie.
Magorku bych zamítl, může to být ale magorová. Magorka by byla přímo magor. Vytanula mi v mysli cikorka. Cichorium intybus. Čekání na ranní kafe.
Proto čekanka!
A co protoplazma?
Co proto plaz má? Proto má tělíčko s krátkými končetinkami.
Přeji i já, mladý příteli Godote. 70…. Dalo se to čekat.
I sedmdesát jsem kdysi měl, ba i sedmdesát pět…
Ale jak je psáno, všechno odjede do minulosti jako obraz krajiny z okénka vlaku.
Tužka napíše,….tak jsem si přečetla informaci, že pan Godot slaví důležité datum. Ten věk, to číslo, to musí být překlep. Vždyť nedávno se stal otcem chlapců a rozšířil tak významně svou rodinu. Takový krok udělá jen ten, kdo je stále mlád,…..ať se daří i nadále,…. a mnoho šťastných dní do budoucnosti přeje Tužka.
Godote jak se jako jubilant cítíte? Mě to čeká příští rok. Taky s potěšením blahopřeji a připomnělo mi to rčení, že do té doby má zdravý člověk tisíc přání, ale onemocní-li, jen jedno. A tak přeji zdraví a dobrou fyzickou i psychickou kondici. To ostatní pak přijde, věřte mi…🍀🤝