My máme mísu masa…

17 thoughts on “My máme mísu masa…”

1. Krásné.
   Čtení je jako život. Objevitelské mládí, důsledný střední věk a klidné stáří.

   Odpovědět

   1. Souhlasím Ládíku, v blogu to tak vypadá. Ve skutečnosti ale „klidné stáří“ je chiméra, kterou asi trousí ti mladí, kteří sní už teď utopicky o důchodu plného volného času a klábosení v partičkách sobě podobných. Já se letos 3x stěhovala a mohu potvrdit, že i 1x je horší než vyhořet. K tomu převýchova pejsánka z venkovského třeštidla na ukázněného a poslušného městského psíka, půlroční neutuchající bitvy s úřady, které jsem korunovala v závěru ztrátou peněženky nejen s hotovostí, ale především s doklady a opakovaná bitva o tytéž nové… K tomu nutnost naučit se používat chodítko, kvůli CHOPN a zádům… No tohle klidné stáří není podle mých představ. 🤐))) Ale v blogu a nad knížkou večer to idylka opravdu je. ☺

      Odpovědět

      1. Nesouhlasím. Raději bych se 10x stěhoval. Požárem jsem přišel o všechno ve 41 letech a začal jsem znovu, ale z minusu. Knihy mi shořely všechny.

         Odpovědět

         1. Většina knih se dá znovu koupit. Ale už je nebudete kupovat všechny. Já musel trochu odlehčit knihovnám – ale není lehké se s knihami rozloučit, i když překážejí.
            Knihy do sběru nepatří…

            Odpovědět

            1. To už nejsou ony, na kterých jsem vyrůstal. A fotky, památky, … všechno. Chybí mi kus života.

               Odpovědět

               1. Tomu dobře rozumím, třeba hodně by mě mrzelo kdybych musela oželet prvorepubliková vydání.

                  Odpovědět

         2. Požár jsem naštěstí nezažila, ale stěhování několikrát. Pokaždé tam zůstane část vzpomínek. Nám díky vytopenému sklepu, kde byla fotokomora , se zničily všechny fotky a negativy po otci .Filmy naštěstí ne, ty tam nebyly. I když si říkám, bude to ty mladé zajímat?

            Odpovědět

            1. A já si stále myslím že ano Heleno, ale až i oni trochu zestárnou. Píšu teď „paměti“ na žádost své dcery. 😌

               Odpovědět

         3. Ládíku určitě máte pravdu, omlouvám se za unáhlený úsudek. Kdo to neprožil často přehání. Já se sice musela rozloučit z většinou svých knížek, protože se mi prostě nikam nevejdou, ale v létě se mohu vrátit a obměnit je.

            Odpovědět

2. To je obdivuhodné, smekám svůj imaginární klobouk.

   Tohle je trochu depresivní:
   „Dnes, když kráčím po ulici, lidé hledí do země,
   v horším případě k mobilu, pospíchají uštvaní,
   soustředěni na sebe.“

   Jel jsem včera v podvečer tramvají do centra (slavit velký úspěch prostředního vnuka) a za mnou seděla dvě tak asi dvanáctiletá děvčata. Poslouchal jsem těch asi dvanáct minut jejich rozhovor. Nejdřív mi přišel úsměvný, ale pak mi rysy ztuhly.
   Jen mobil a komunikace jeho protřednictvím je jejich svět! Kdy komu napsaly a kam a jak rychle (případně pomalu) odpověděl (a) – a tak kráva (nebo blbec) – třeba až za hodinu! Co napsaly, to nebylo předmětem jejich rozhovoru, asi to je nepodstatné.
   Snad z toho vyrostou……

   Odpovědět

   1. Godote, bydlím teď od 21.9. v centru Liberce a koukám jako venkovanka naprosto šokovaně na totéž. Občas mě potěší, když proplouvám okolo našeho bytového komplexu s pejskem na lonži, že mě začínají zdravit sami od sebe i lidé, bez pejska. Ale vždycky starší – nejméně 40 a více. Mladí občas do nás narazí, protože mají oči hlavně přilepené k mobilu. Anebo letí jako vítr. Dcera – je jí 43 – se u mě stavuje asi 1x týdně, někdy i za 2 a já jí nehoním. Ono stačí, jak jí život roztáčí v práci a pak doma 3 vnuci. Ba ne, tato nastupující generace z toho nevyroste. Ze 2 důvodů – jednak jí rodiče dovolí všechno a umetají cestičku, což je pochopitelné, ale bohužel, druhým důvodem je, že vymíráme – už od vypuknutí covidu. Rozdíly jdou meziročně do desítek procent. A všimněte si, všude frčí „podcasty“, což není nic jiného než že text, který jsme si každý sám přečetli, pro ně oddrmolí do kamery někdo další. Tak se nemusejí namáhat se čtením a vůbec netuší, o jaký zážitek se tím, že nečtou, sami připravují. Nikdy by mě nenapadlo, že novodobý sešup civilizace půjde touto idiotskou cestou.

      Odpovědět

      1. Já už nemusím. Já už nebudu.

         Odpovědět

   2. Ale člověk si zvykne. V tramvaji je cca 70% „esemeskujících“, u lidí pod 20 let nad 90%.
      Oni si ten mobil ani nedávají do kapsy, aby ho zas nemuseli vytahovat.
      Chválabohu je málo telefonujících. Bylo to jako kdysi dávno jako mumlání spojovatelek na manuální meziměstské ústředně. Bzučení jak v v úlu.
      No co, co, co, já to zažil!!

      Odpovědět

      1. Tohle patří pod Godota…

         Odpovědět

3. Slyšet je hlas,
   adventní čas
   spěchá.

   Každému z nás,
   rok co rok zas
   něco nechá.

   Něco nechal,
   něco vzal
   odešel v dál.

   Ať roky příští,
   co z času prýští
   jsou lepší.

   Odpovědět

4. Tužka napíše,….paní Jiřičko, četla jsem si Váš text s potěšením. Díky. Jistěže i příspěvky pod textem,…jojo,….život je cesta plná křižovatek a nástrah všeho druhu,…..tak dávat bacha.

   Adventní.
   Zem chladná,
   choulí se pod sněhem.
   V jesličkách lásky je skrýš.

   Je to sen,
   o štěstí, víře, o lásce.
   Osude, dobře to víš.

   Ledové krystaly na okně,…..
   …..malují hřeby a kříž.

   Všechno nakonec přejde,…..Tužka.

   Odpovědět

5. Všechno nakonec přejde paní Tužko… Velká pravda. Vlastně je to také jedna velká naděje, jak přežít dobu, než k tomu člověk dospěje. Je útěchou, že i nad zlým, je podle úhlu pohledu možné objevit zrnko dobrého. Ne vždycky, ale stojí za to hledat. 😏🤚🍀

   Odpovědět