by 
Do dvou dnů má začít válka s Ruskem – a já sedím u krbu s knihou a portským.
—ﬡ—
Liou Cch’-sin (Liu Ci Xin, 刘慈欣) je současný čínský spisovatel, jehož tvorbu literární kritika řadí do oblasti hard science fiction. – Říká se, že literární kritik je člověk, který ví, jak by to napsal, kdyby to uměl. I já si teď budu chvíli hrát na literárního kritika.
Kulový blesk není první kniha, kterou jsem od tohoto autora četl. Už loni o Vánocích, kdy jsem se doma povaloval s covidem, přečetl jsem jeho trilogii Vzpomínka na Zemi (Problém tří těles, Temný les a Vzpomínka na Zemi). Vzpomínkou na Zemi jsem byl nadšen, ale musím napsat – a rád – že Kulový blesk je ještě lepší. – Připomínám, že toto hodnocení je čistě subjektivní, jiní to mohou vnímat jinak.
Liou Cch’-sin si potrpí na dlouhou časovou osu děje. Příběh Vzpomínky na Zemi se odehrává v horizontu několika staletí; v Kulovém blesku autor ubral na cca dvě desetiletí. Příběh je hutnější a snad i proto se mi líbil víc.
—ﬡ—
Recenze by měla o díle něco podstatného říct a přitom nevyzradit obsah. Pokusím se tedy:
Kdo by čekal obraz světlých zítřků, bude zklamán – takhle Liou Cch’-sin nepíše. Atmosféra příběhu, který se odehrává v rovině osobní i společenské, je těžká a pochmurná. Jeho základní linkou je vědecký výzkum, který svým dosahem zásadně ovlivňuje osudy hrdinů. Postavy příběhu, každá po svém, řeší dilema – jak uvést do souladu svou odpovědnost ke společnosti, k rodině i k sobě samému. A ne vždy uspějí. Aby komplikací nebylo málo, přidá se nakonec i válka, která vše vyostří. – A ne, není to válka s Ruskem. Autor sice v tomto směru není nijak explicitní, ale něco přece jenom naznačí.
Tempo, ve kterém se příběh odvíjí, je proměnlivé. Liou Cch’-sin je vypravěč velmi důkladný a někdy snad až příliš popisný; pasáže, které čtenáře provázejí vědeckým výzkumem, jsou detailní a až příliš realistické. Je to na škodu věci? Těžko říct: výzkum obecně je založen na trpělivé a mravenčí práci, proto bývá často a dlouhodobě fádní a napínavý je jen občas. I kniha je napínavá, ale jen občas. – To prosím není odsudek.
Válka si samozřejmě vybírá oběti i mezi hrdiny příběhu. Za nejsilnější moment celé knihy považuji rozhovor dcery s otcem, zde úryvek:
Lin Jün řekla:
„Ano, tatínku. Potom jsi z aktovky vytáhl dvě fotografie, úplně stejné, jenom jedna z nich měla ohořelý růžek a druhá na sobě měla hnědé skvrny, později jsem zjistila, že od krve. Na fotce byla tříčlenná rodina, oba rodiče armádní důstojníci, ale měli jinou unifromu než ty, měli jiné výložky, a jejich holčička byla zhruba stejně stará jako já, bylo to moc hezké děvčátko, s porcelánovou, růžolící pletí, já, která jsem vyrostla na severu, jsem nikdy tak hezkou pleť neviděla, a vlasy měla tak černé a dlouhé, splývaly jí až do pasu, byla moc rozkošná. I její maminka byla moc krásná a tatínek velmi pohledný, vážně jsem jim všem záviděla. Ale tys mi řekl, že to jsou dva nepřátelští vojáci, že oba zemřeli během našeho bombardování, a když jste kontrolovali bojiště, u každého těla zvlášť jste našli tuhle fotku, a ta roztomilá holčička uprostřed teď nemá ani maminku, ani tatínka.“
Generál Lin pokračoval:
„Řekl jsem ti také, že nepřátelé, kteří zabili tvou maminku, nebyli zlí lidé, udělali to proto, že to vojáci dělají, že musí plnit svou povinnost, stejně jako já jsem voják a na bojišti je i mou povinností zabíjet nepřátele.“
—ﬡ—
A ještě něco v té knize bylo, speciálně pro mne. Jsme v Číně – jak by čínský autor mohl opomenout Konfucia? Toto je poselství, které mi Kulový blesk přináší od Mistra Kchung-c‘: Je zbytečno se radit s těmi, kteří kráčejí po jiné Cestě.
Jiní čtenáři si v knize jistě najdou jiná, sobě na míru šitá poselství. – Kniha Kulový blesk v každém případě stojí za přečtení.
—ﬡ—
