Král Ječmínek (XIV.)

Prvotní leknutí rychle vyprchalo a Hannah s Vojtěchem se starci představili.
Já jsem Světmír a budu nějaký čas vaším průvodcem, řekl stařec.
Pojďte nyní za mnou.

Šli za Světmírem zpátky ke skále, co připomínala koně, a pak dál ještě několik set kroků na východ.
Tam se skála zvedala téměř kolmo vzhůru. Pod kamennou římsou se zastavili.
Opřeme se společně o skálu tímto směrem, ukázal Světmír.
Opřeli se jen nevelkou silou a kus skály se dal do pohybu. Bezhlučně se odsunul stranou; za ním byl otvor, jímž by projel volský potah nebo čtyři jezdci vedle sebe.
Vešli dovnitř a skála za nimi zase pomalu zajela na své místo.

Hannah byla překvapena, že tam, kam vstoupila, není tma, ale matné bílé světlo.
Zeptala se proto Světmíra, čím to, že jeskyně je osvětlena.
Není to jeskyně, ale tunel, kterým nyní půjdeme dále.
Povaha tohoto světla je luminiscentní. Jako svítí v lese světlušky, na podobném, ale neživém principu jsou osvětleny tyto prostory.
Vzpomeň si, možná už jsi podobné světlo někde viděla…?
Hannah si po chvíli opravdu vzpomněla: ano, u Valachetixe v jeho jeskyni to bylo stejně tak.

Jak šli chodbou dále, všímala si Hannah, jak je chodba hrubě tesaná, ale přitom rovná.
Po nějaké době chodba končila vstupem do jiné velké chodby. Ta měla povrch lesklý a hladký, jako by ze skla – podobného, z něhož měli na Velehradě některé vzácné poháry. Povrch tunelu ale vypadal, že je z velmi silné vrstvy, a asi by ani nešel rozbít.

Kdo ten tunel udělal? zeptala se Hannah Světmíra. Nikdy jsem nic takového ani podobného neviděla, ani o tom neslyšela.

Nevíme, kdo tunely udělal. Je jich hodně, dnes projdeme malým kouskem jednoho z mnoha.
Domníváme se, že je vytvořila civilizace, která zde, na zemi, žila před miliony let.
My jsme je objevili a zkoumáme je už několik tisíc let a stále ještě nejsme u konce.
Víme, že vedou i pod mořem a na jiné kontinenty a v některých místech je možné vyjít na povrch.
Jako zde, na Babské Hoře.

Na několika místech tunely končí komorou ve tvaru pyramidy. Tam nikdy nevstupujeme.
Někteří z nás to kdysi zkusili. Došli doprostřed komory a najednou se rozplynuli v záblesku světla a již nikdy jsme je nenalezli.
Domníváme se, že se může jednat o cestovní komoru do jiných, nám neznámých světů.
Jistotu ale nemáme, protože nikdy se žádný námi vyslaný průzkumník nevrátil.

Zde odbočíme, řekl Světmír.

Odbočili do menšího tunelu, který byl zase hrubě tesaný, chvíli vedl kolmo od hlavního tunelu a pak se stáčel souběžně, alespoň se to tak Hannah zdálo.

Proč je ten menší tunel hrubě tesaný a ten veliký hladký? optala se.
Ty hrubě tesané tunely vznikly později, udělala je naše rasa, rasa lidí, a my je dále příležitostně rozšiřujeme.
Ale nemůžeme prorazit stěnu hladkých tunelů, není nám známo, jak byly odbočky proraženy.
Velice zřídka, asi jednou za několik tisíc let, tunel někde praskne – při pohybu země, třeba při velkém výbuchu sopky poblíž tunelu.

Chodba náhle vyústila do prostorné jeskyně. Uviděli skupinu asi padesáti lidí, kteří, jak se ukázalo, přišli je přivítat.
Byli zde muži i ženy a také několik dětí.
Vítejte v Podbabí, oslovil je ten nejstarší z nich.
Budete zde s námi nějakou dobu žít a učit se a pracovat.

Pojďme, prosím, všichni ke stolu, a při jídle můžeme rozprávět.

O kus dál stálo několik stolů, přisunutých k sobě do tvaru obráceného U.
Do čela se posadili nejstarší a mezi sebe posadili Hannah s Vojtěchem.
Podél delších stran si sedli ostatní, a tak na sebe všichni viděli.
Hannah s Vojtěchem vyprávěli o cestě na Babskou horu a místní zase o tom, jak se Podbabí žije a co mají na práci.

Po jídle od stolu všichni odešli, jen Hannah ještě zůstala sedět s nejstarším obyvatelem Podbabí.
Byl to Slavomír, a jak se ukázalo, byl jedním z jejích dědů.
Bývalý vládce Velké Moravy, který předal moc do rukou Svatopluka a odešel do ústraní do Podbabí pracovat a koordinovat pomoc Moravě.
Různé nitky sbíhaly se do Podbabí a zde se spřádaly plány do budoucna.

O tebe a Ječmínka bude dobře postaráno, obrátil se Slavomír k Hannah.
Pár let zde zůstanete. Tebe naučíme některé věci, které ještě neznáš a mohla bys je potřebovat.
Ječmínek trochu vyroste a pak půjdete do Krokowa, kde dostane další vzdělání.
Ty se po čase vrátíš na Moravu, bude tě potřebovat. A Vojtěch půjde s tebou a bude ti oporou.
A až Ječmínek dokončí své vzdělání a výcvik, půjde tam, kde jej bude v danou chvíli nejvíc zapotřebí.

Zítra se zúčastníš společně s Ječmínkem slavnosti založení nového královského meče, který bude dohotoven po ukončení Ječmínkova výcviku.

Hannah odcházela spát plna radosti a naděje v čas příští.

---