by Ráno se Hanah probudila do jasného dne.
Slunce svítilo a ptáci zpívali.
Byla zde ještě ani ne den, ale cítila se tu jako doma, na Velehradu, když byla malá. Jako kdyby se z lesa měl náhle vynořit její bratr Mojmír a otec Svatopluk.
Před polednem se z lesa někdo opravdu vynořil, ale byl to někdo úplně jiný.
Mladá žena nesla v náručí asi tříleté dítě a plakala.
Dítě už ani neplakalo, jen leželo se zavřenýma očima.
Valachetixi, pomoz!
Ráno byl malý Lech ještě v pořádku, hrál si s dětmi na okraji lesa, ale jak se vrátil, bylo vidět, že mu není dobře, přestal mluvit a …
Polož ho tady na kámen, ostatní mi dopovíš až pak!
Valachetix s nečekanou rychlostí chlapce prohlédl, napřed nohy, zda není vidět ranka po uštknutí hadem, pak si poslechl tlukot jeho srdce, podíval se mu do očí a nakonec mu otevřel ústa a přičichl k nim.
Sáhl pod oblečení, vytáhl malou tykev, otevřel ji a přiložil ji chlapci k nosu.
Po druhém nadechnutí chlapec otevřel oči.
Pij, řekl druid a přiložil chlapci k ústům jinou, větší tykev, kterou mezitím otevřel.
Malý Lech se napil, nechutnalo mu to pití, ale druid mu tykev pevně přiložil k ústům a ještě chvíli držel, tak, že chlapec musel ještě několikrát polknout.
Jaroslavo, obrátil se na Hanah, přines mi z jeskyně tykev, na které je přivázaná zelená větvička, je vlevo, za vchodem.
Když se Hanah vrátila, chlapec už zvracel. Druid nadrtil nespálené uhlíky z ohniště, dával mu je do úst a zaléval vodou, a masíroval mu břicho.
Když se asi třikrát vyzvracel, dostal ještě několik nadrcených uhlíků. Poté otevřel druid přinesenou tykev a dal mu z ní napít.
Pak se obrátil k ženě: snědl v lese otrávené bobule, ale přinesla jsi ho včas. Bude žít. Po tom napití z druhé tykve se bude rychle vyprazdňovat, vyčistí se mu střeva. Až do večera mu budeš dávat jenom pít, může odvar z bylin, co jsem vás učil minulý měsíc sbírat, a na noc mu uvař vývar ze slepice.
Zítra může prosnou kaši a odpoledne trochu masa z té uvařené slepice a ječnou placku.
Za tři dny může jíst jako ostatní.
A nyní ho odnes dál do lesa, ať mi to tu neznečistí.
Žena vzala chlapce do náručí a odnášela ho dolů k řece a do lesa. Po cestě ještě volala, jak se odmění a co všechno její muž druidovi přinese za odměnu.
Snědl bobule rulíku, obrátil se druid k Hanah. Naštěstí jich nebylo více než tři, čtyři, a tak jsem mu dokázal pomoci.
Děti ještě nevědí, co mohou, a tak občas strčí do pusy něco, co jim neudělá dobře.
Alespoň že ho přinesla včas, že jsem ho mohl, bohové buďtež pochváleni, zachránit.
Hanah měla pocit, že se na ni někdo zezadu dívá.
Otočila se – a na kraji lesa kousek od nich stál muž. Byl asi třicetiletý, dobře rostlý, a upřeně se na ni díval a usmíval se.
V ruce držel hůl a na zádech měl nůši.
Hanah pohlédla na druida. Ten se na příchozího otočil a řekl: nestůj tam jak ulomený strom, Vojtěchu! Pojď k nám, máme návštěvu. Však jsem ti povídal, že přijde.
To je Vojtěch, můj pomocník a učedník.
To je Hanah, říkej jí ale Jaroslava. Buďte přátelé.
Hanah dovařila na ohni k obědu pšeničnou kaši z drcených krupek v kozím mléku. Nabrala ji a nalévala do dřevěných misek.
Spolu s Vojtěchem si kaši posypali valašskými ořechy a polili medem.
Druid si kaši jen polil medem a posypal trochou borůvek.
Na ořechy už nemám zuby, posteskl si.
Jako druhý chod měli malé ryby, naložené v soudku ve slaném bylinkovém nálevu.
Po obědě začal Vojtěch z nůše vyndávat, co přinesl.
Tady ti, Valachetixi, posílají ze Zubří nějaké maso. Je předsušené nad ohněm, ještě je potřeba trochu ho nasolit a doudit.
Pak vydrží v chládku v malé jeskyni do jara.
Tady v uzlíčku sušené borůvky a jahody.
A v tomto váčku sušené houby.
A ještě tři tykve s medem.
Vojtěch měl už nůši zpola prázdnou, ale nic dál nevyndával.
To je všechno?
Ano, vše co ti poslali, jsem ti již předal.
Všiml si zvědavého pohledu Hanah a začal vyndávat zbytek obsahu nůše na velký kámen u ohniště.
Trochu jsem po cestě sbíral kameny.
Tady je chalcedon, jaspis, achát, onyx, morion, karneol a heliotrop.
A tady jsou ametysty, vysypal obsah koženého váčku.
Polodrahokamy se na slunci třpytily a Hanah na nich mohla oči nechat.
Taková krása, odkud je máš?
Nasbíral jsem je všechny kus odtud, proti proudu Bečky.
Stačí se pozorně dívat.
Vojtěch je náš sběrač kamenů. Jak uvidí nějaký hezký kámen, hned ho sebere.
Má na to dobré oči a kamenům rozumí.
Také proto ho posílám na Babskou horu do učení.
Jaroslava s Ječmínkem půjdou na Babskou horu s tebou, Vojtěchu.
Rád je na Babskou horu odvedu.
Kdy se máme vydat na cestu?
Ještě se zde třikrát vyspíte a pak vyrazíte.
Následné tři dny byly plné povídání.
Hanah vyprávěla podrobně vše, co si pamatovala z pobytu na Velehradu.
Také povídala, jak se z Velehradu přes Chrapounovo hradiště dostala až sem, do země Meziříčí – mezi dvěma Bečkami.
A Valachetix zkoušel Vojtěcha z toho, jak si pamatuje cestu na Babskou horu, a ještě mu znovu připomínal, kudy mají jít, co komu po cestě vyřídit a kterým místům je lépe se vyhnout.
Tři dny utekly rychle jako voda v Bečce.
Babích hor znám několik, jsem zvědavý, která to bude. Polodrahokamy jsem zatím nenašel – Beskydy a podbeskydí je ze slepenců, pískovců a jílovcovitých břidlic. Křišťály spíš v Jeseníkách, v Žulovské pahorkatině, lepší materiály jsou až u Vernířovic nebo Maršíkova (beryl).
Borůvkoviště už budu muset navštívit. Před 3 dny jsem si přepájel hřeben, půjde do akce. Borůvky zatím nesušíme, ale i na to zřejmě brzy dojde – když nebudeme moci potravu zavařovat nebo chladit.
Jaké kameny se dají najít na Valašsku:
https://www.muzeumvalassko.cz/popularizace-v-tisku/ukryto-ve-flysi
Tak to se kouknu, díky.
Překvapilo mě, jak jsou ty fosilie levné.
https://www.fosilie-shop.cz/
Mám slušně vyvinutou fantazii.
Od dětství.
Knihy, které jsem tehdy četl nikdo nikdy tak dobře nenzfilmoval jak jsem je zažil já.
Občas to byl i rozhlas a to spíše čtení na pokračování (dneska se tomu říká audiokniha) než dramatizace. Tam se mi občas pobila moje představa s realitou, který herec by měl mluvit tu nebo onu postavu.
Takže ty kapitoly z historie krále Ječmínka jsou pro mě širokoúhlým barevným filmem s mnohakanálovým stereofonním zvukem. Postavy už mají přidělené hlasy a vím, jak vypadají. Ptáčci a hmyz neboli atmosféra. Podle pořeby i bouřka nebo vítr ve větvích. A vzdálený zvon z vesnice. Klekání nebo poledne.
Ano, je to profesionální deformace – ale co s tím, že?
U audioknihy je to jen pár herců – vypravěč čili narator a třeba mentor, doplňovatel faktů čili učitel.
U mě je to obvykle Anička Cónová. Tu Mentorku umí jak málokdo. Když se sejdem k práci, je to dohromady se skvělým vypravěčem Tomáškem Jirmanem skoro 200 let zkušeností.
Tužka napíše,…díky,….žeby, žebych se dočkala v textu i trochu romantiky,….Proč ne, Vojtěch a Jaroslava,….žeby?…..no uvidim, čím bude obzvláštněn středověký příběh.
Ještě k tomu polodrahému kamení….Kdo by měl touhu, nějaké si nasbírat,….tak doporučuji Kozákov. Je tam Votrubcův lom. V něm jsem sbírala různé krásně vybarvené kamení mnoha druhů,…. určitě tak desetkrát.
Vždycky, když bylo hezké počasí a zrovna jsem jela touto krajinou, tak na Kozákov, pokochat se rozhledem,…..“a to je ta kráááásnáááá země,….“
Lom vrátili rodině Votrubcových,….za skutečně malý obolus si lze nasbírat kamení kolik unesete.
Poprvé jsem byla ve Votrubcově lomu ještě v dobách vlády bolševika s přírodovědnou fakultou na geologickém praktickém cvičení se zápočtem.
Celou cestu z Prahy a zpět jsme v autobuse zpívali,….pan profesor byl nadšen, moc se mu to líbilo.
Paní Jiřička tady v Kovárně jednou psala, že žila v Turnově,….jestlipak byla pěšo z Turnova na Kozákov? Já několikrát,…s Kozákova pěšo do Semil na vlak, nebo autobus,….spojů do Prahy jede dost.
Jinak, na Kozákov vede asfaltka až k rozhledně.
A ještě,….dobře se polodrahé kamení hledá na polích na podzim, když sklidí brambory, uvláčí, je po dešti,….tak holiny,….kamení vysílá záblesky,…..na polích u Lomnice nad popelkou se jich najde dost.
Mám pro kamení slabost,….vozím si kamínky i kameny z cest,….mám je na hromádkách kolem baráku.
Je to práce navíc,…..nandat do lavóru, zamést spad pod tím,….a znovu narovnat jako dekoraci.
Jojojo,…o svém kamení a jeho sbírání bych mohla psát,….
Pane Kocoure,….taky mě překvapilo, jak jsou jantary levné,…a jak hezké náhrdelníky nabízí.
Jantaru jsem si navozila z Polska.
Pár kousků jsem našla i na břehu mořském.
Zdalipak se někdy najde Jantarová komnata?….
Tužka.
Jantarová? To nevím. Ale jantarova, velmi snadno. Stačí najít někoho, kdo je „pěknej jantar“, a zjistit, kde bydlí. Jantarova komnata pak bude nedaleko.
Já bych začal hledat někde v Brně, v Černých Polích.
Na Kozákově jsem byl jednou, ale nehledal jsem. Za to u Baltu jsem usilovně hledal jantar, s přestávkami 105 dní, i v květnu a vždy po bouři. A nic. Našel jsem hodně kamenů, ale jantar nikdy.
Na kameny je Island, zvláště východní fjordy.
Loni začátkem září na Baltu u Sopot na pláži jsme našli za 2,5 hod. cca 30 kousků jantaru.
Ale moc malé, dohromady taková hromádka, tak půl krabičky od sirek.
Jantar na pobřeží hledá kdekdo.
V moři se lovit nesmí.
Nejvíc ho je okolo Kaliningradu, tam se ale nesmí ani sbírat. Jen na bumážku.
To je ten moment, kdy má úspěch ten, kdo ho ani nečekal. Našel jsem pěkný kousek té zkamenělé pryskyřice náhodou před mnoha lety na Rujaně. Kdyby se roztavila, bylo by ji víc než do krabičky od sirek. Netavil jsem ji, ale daroval své druhé lásce. Krásné holce jižního typu. Pak se vdala za bohatého ředitele autobazaru.
===
Potkali jsme se náhodou asi před dvěma lety. Vrásčitá babka s jiskrnýma očima, po dvou dětech a dvou rozvodech. Poznala mě, i když zbytky mých vlasů už vůbec nejsou černé a postava je poněkud sehnutá. Ona si ten kousek, tehdy před šedesáti lety schovala a má ho dodnes.
Dojalo mě to. Život se ubírá klikatými cestičkami.
Prázdniny s dětmi u babičky v Podkrkonoší – na vycházku do přírody jedině s batůžkem; při zpáteční cestě byl plný „šutrů“
Pro paní Tužku: bohužel, jen jednou jako malá holka o jedněch prázdninách. Měla jsem to totiž z okolí Větřní trochu z ruky. Později jsme s tatínkem a jeho služebním žukem zjezdili celé ČSSR. Byl mtzťák a pro mě to bývaly pohádkové prázdniny.
Jen ještě pro všechny: omlouvám se, nemám poslední týdny ani špetku času, nábytek už mi, až na lednici, přestěhovali do Liberce a já se teď chystám v sobotu na Šumavu. Jen se na otočku rozloučit se svou dlouholetou přítelkyní. Po přestěhování už si asi budeme jen volat… Pak mi snad dodají z výroby postel a poté nadejde den loučení s domovem. Víte to se Zdeňkem byl Osud, trojí stěhování – no z věcného balení a pakovani jsem děsně unavená, ale toho posledního dne se fakt děsim. Ještě že mám Babánka moc, moc dobré přátele. Čtu ty příběhy zde a stydím se, že tak těžko hledám čas na odpovědi. Ale rozhodně mám plánu tu zase navázat , až se to moje soukromé tornádo přežene. Moc všechny zdravím. A Jene, těším se na pokračování, je to překrásně vyprávěno.
Máme to doma. Sestru mé čtvrtky, čerstvou vdovu. Ještě ani nemá úmrtní list, prý bude do 14 dnů a bez ÚL nevyřídí ani bytovou otázku (nájemcem bytu byl tragicky zemřelý). Od neštěstí je to dnes 10 dnů a je to pořád stejně „čerstvé“. Je to trauma nejen pro ni, ale taky pro nás … má sice 2 dospělé zdravé děti, ale … škoda mluvit.
Tužka napíše pro pana Alefa,…díky,….hlavolamy nejsou můj obor,….takže jsem Váš vstup nerozkryla.
Když je někdo „pěknej jantar“….co si lze místo toho dosadit….?
Brno moc neznám,….roky jsem tam jezdila na mezinárodní výstavy psů a koček. Jen jako divák.
Na výstavách byl i prodej zvířat,….v neděli odpoledne, dvě hodiny před koncem výstavy , se dalo levně koupit štěně nebo kotě i s šlechtickým rodokmenem.
Jednou mi jeden chovatel z Německa nabízel velice levně afghánského chrta. Měl na prodej pět štěňat. Jedno z nich si mě okamžitě oblíbilo, přidalo se ke mně a klidně by se mnou odešlo. Fena ho brala opakovaně do zubů a vracela zpět do koše. Rodina, která tam byla celá, i děti, byli udiveni,….afghán nepatří mezi mazlíky,….má chování šlechtice. Opravdu nejsou mazliví,…..Tohle štěně se mi třelo o nohavice jak kočka. Možná to byla reinkarnace duše některého ze psů, které jsem v minulosti měla a chěla se, ta psí duše, ke mně vrátit.
Nekoupila jsem,…..nakonec bylo štěně jen za stovku. Z tisíců na stovku,….
V Brně jsem nebyla už roky,….a V Černý ch Polích,….žeby tam žil pan PK.
To je náhoda,….pány s iniciály PK z Brna znám tři…..jen jednoho osobně,….adresy neznám.
Díky,….Tužka.
Ad „jantar“: v určitých kruzích, mj. též IT (mimo naši generaci ovšem), se toto slovo používá ve smyslu – blb, nešika, trouba.
Věda to a čta Vaši zmínku o Jantarové komnatě, neodolal jsem a připsal poznámku o jantarově komnatě. Měla to být slovní hříčka a narážka na jednoho z ukrajinských premiérů, který pochází právě z Černých Polí.
Už mám to štěstí/smůlu, že sem jen tak podhodím nějaké téma vzdáleně příbuzné článku – a už se o něm rozvine bohatá diskuze. Omlouvám se, hlavně Janovi z Helvajzu.
Pán z Helvajzu Ti to jistě schválí.
Kdybys nenadhodil nějaké chytlavé téma, jen bysme tu všichni tiše čučeli na monitor.
Zatímco takhle si máme o čem povídat.
Není za co se omlouvat.
Jen nadhazujte dál 🙂
Nejlevnější drahé kameny (o kterých vím) jsou v Rožnově pod Radhoštěm:
https://www.svetkamenu.com/cz/
Je to malo i velkoobchod.
Jinak v okolí Kozákova jsem na polích také sbíral.
U Č. Krumlova jsem nenašel nic, musí se kopat a to je zakázáno a dost se to prý hlídá.
Kamarád občas polodrahokamy hledá, např. u Velkého Meziříčí jsou citríny, hloubka půl metru až metr.
Na rakovnicku zkamenělé dřevo, hloubka půl m až dva metry.
Od Lovosic na jih na polích po dešti český granát.
Skoro všude se nechá něco nalézt.
Z toho obchodu mám velkou drúzu ametystu pár kilo křišťálových krystalů. Moje čtvrtka (před životním jubileem): „když mi koupíš šutr, vrazím ti ho do hlavy“… a dnes se tím šutrem chlubí. Už je to hodně let. Rád se tam stavuji, mají opravdu pěkné kousky (i několikametrákové), semo tamo ještě něco koupím, coby dárek.
Před lety jsem tábořil se spartanem (měl cca 13 let) v Česnekovém dole 50.0866406N, 17.1946267E, místo pro stan jsem našel jen na naplavenině v potoku (srovnáno lopatou), 2 noci = 3dny. Rýžovali jsme tmavé granáty a nic nenašli. Jen starou rozetu dávných dřevorubců, znajících jen břichatku.
Další nápad jsou staurolity pod Vozkou 50.1622594N, 17.1002528E a křišťály na ostrovních horách – Vidnavsko a Žulovsko.