Král Ječmínek (VI.)

Ráno se Hanah probudila až dlouho po východu slunce.
Nakrmila děťátko a omyla se ve studánce pod vrbou. Bála se postavit, aby ji v ječném poli nikdo neviděl, a tak těch pár kroků ke studánce a zpátky dělala raději po kolenou.
Byla zvyklá stále něco dělat a nicnedělání pod vrbou ji trochu nudilo.
Kdyby alespoň mohla z vrby ořezat nějaké proutí, mohla by plést košík, nebo něco podobně užitečného.
Postavit se ale neodvážila, bála se, co kdyby ji někdo zahlédl.
Natrhala alespoň ječná stébla a spletla je v malou kolébku, takovou spíš větší ošatku, do které pak Svatopluka položila.
Potichu mluvila na svého synáčka a tiše mu zpívala písničky.
Po poledni si jen na chvilku zdřímla, ale když se probudila, bylo už pozdní odpoledne. Nakrmila děťátko a ještě chvíli se vyhřívala ve večerním slunci.

Když slunce zapadlo, Hanah vstala a postavila se.
Potřebovala se pořádně protáhnout, hlavně záda.
Podívala se na vrbu, vytáhla nůž a dala se do ořezávání proutí.
Když skončila, ani to na vrbě nebylo moc poznat.
Proutí potopila do malé louže pod studánkou, aby změklo a nezaschlo.
Pak ještě jednou nakojila a dívala se na hvězdy, dokud neusnula.

Ráno Hanah probudil pláč synka.
Rychle ho nakojila a u studánky omyla.
Pak jej položila do ječné kolébky a v náručí houpala, dokud neusnul.
Když usnul, dala se Hanah do práce.
Nožem očistila proutky od kůry a začala plést košík.
Docela jí to šlo. S vděčností vzpomínala na svého otce Svatopluka, krále Velké Moravy, který trval při výchově svých potomků na tom, aby si vyzkoušeli různá řemesla. Naučili se jednoduchá řemesla, jakým bylo košíkářství, hrnčířství, práce s kůží, pečení chleba, lisování medu a další užitečné věci.
V letní sezoně pomáhali s ostatními dětmi při setí obilí, sklizni sena, sekání a snopování obilí včetně mlácení klasů na zrno.
V zimě se děvčata učila vařit, příst a šít, a chlapci pomáhali při různých pracech v lese a při opravách hradeb a stavění domů.
Samozřejmě se chlapci učili zacházet se zbraněmi a lovit.

Košík byl za chvíli hotový a Hanah se pustila do pletení dalšího.
Odpoledne zase bylo slyšet kopyta koní a hlasy jezdců, kteří se vraceli zpět na Chrapounovo hradiště.
A Hanah dál pletla košíky a kojila syna, a tak jí čas rychle utekl a byl večer.

Na obloze vyšla první hvězda a v ječmeni bylo slyšet šustění. Za chvíli se objevila Hrnčířka.

Jezdci už odjeli, můžete se vrátit k nám do stavení. Kde se tu vzalo tolik košíků? On tě někdo navštívil? Ne, pletla jsem je z dlouhé chvíle pro tebe, abych se ti alespoň nějak odvděčila za pohostinství, které jsi mi poskytla.

Všichni se pomalu odebrali do domu, Hanah nesla syna v ošatce z ječmene a pět nových košíků. Hrnčířka vzala houni a nůši s věcmi. V domě dostala Hanah rybí polévku a žitné placky. Také vývar z bylin na posilnění po porodu.

Žitnou mouku už jsme dlouho neměli, přinesli jsme si ji ze mlýna za výpomoc.
Zítra bude chleba. Peču ho v peci na vypalování hlíny.
Hrnčířka se podívala na pec, jestli její děti už spí. Když viděla, že ano, trochu ztišila hlas a začala povídat o výpomoci ve mlýnu.

Dva dny jsme tam poctivě pracovali, co nám síly stačily, a přinesli jsme mouku skoro na měsíc. Stará mlynářka je uznalá a přála nám.
Když tam ještě po žních několikrát půjdeme i s mým mužem, budeme mít mouku na celou zimu.
A včera k odpoledni nás čekalo veliké překvapení.
Do mlýna přijel sám Chrapoun. Napřed ve mně zatrnulo, jak se mohl dozvědět, že jsem tě u nás ukryla. Ale on si mě nevšímal, jako bych tam nebyla.
Hned po příjezdu někam zmizel i s mladou mlynářkou, a když se večer objevili, byl stále s ní a byli jako dvě hrdličky.
Hanah se z oka skutálela slza. Tak přece měla stará chůva pravdu, když mluvila o záletech Chrapouna s mlynářkou.

Hrnčířka pokračovala.
Když jsme večer jedli, slyšela jsem, jak se domlouvají, že se mladá mlynářka odstěhuje na hradiště ke Chrapounovi.
S tebou už Chrapoun nepočítá. Chce tě jen najít, aby tě přísně potrestal a pak vyhnal. O dítěti vůbec nemluvil.
Jezdci rozhlásili po okolí, že pokud někdo potká ženu Hanah a dítě – myslí si, že mu dáš jméno po některém urozeném předkovi – má je zadržet a Chrapounovi vydat.

To je zlé, zasmušila se Hanah.
Budu si tedy říkat Jaroslava a Svatoplukovi budu říkat Ječmínek, protože se narodil v lánu ječmene.
To je dobrý nápad, pochválila ji Hrnčířka.
Žen jménem Jaroslava znám v okolí několik a v chalupě za lesem žije starý Žito. Potkala jsem i kupce Melouna a loni medvěd odnesl a sežral mladého Pšeničku.
S takovými jmény nebudete nikde nápadní.