21. 11. 2024
Historická fikce / Próza

Král Ječmínek (V.)

Jan z Helvajzuby Jan z Helvajzu

Kolem poledne Hanah začala rodit.
Přesto, že to byl její první porod a byla bez pomocnice, zvládla to dobře.
Nebylo to v té době ostatně zas tak výjimečné.
Lidé byli více spjati s přírodou a stávalo se, že porod na ženu přišel, když byla sama doma, nebo i při práci na poli, a musela si s porodem nějak sama poradit.
Přežili jen ti silní a Hanah k nim patřila.

Jak předpokládala, narodil se jí syn.
Zdravý a silný. Jak jí Lidmila předpověděla, silný jako dub.
Později odpoledne, když si již trochu odpočinula, zaslechla z dálky zaržání koně a za chvíli po nedaleké cestě klapot koňských kopyt.
Přitiskla svého syna k prsu, aby pil a snad náhodou nezakřičel a tím je neprozradil. Syn spokojeně pil a pak usnul.
Klapot kopyt se pak ozval ještě jednou, když se jezdci v podvečer vraceli zpět.

Brzy po setmění se ozvalo tiché volání Hrnčířky: Paní, jsi tady?
Jsi v pořádku?
Zde jsem, ozvala se Hanah.
Za svitu polovičního měsíce se nad obilím vynořila nejprve hlava Hrnčířky a pak Hrnčířka celá. Nesla na zádech nůši a složila ji před Hanah na zem.
Budeš tu muset ještě dva dny zůstat, než se vrátí zpět i jezdci co tě jeli hledat ještě kus za řeku. Přinesla jsem ti nějaké jídlo a houni, aby vám v noci nebyla zima. A co dítě, je v pořádku? Je to jinoch, nebo dívka?
Je to kluk a dala jsem mu jméno Svatopluk po jeho dědovi, největšímu králi Velké Moravy.
Přála bych si, aby byl silný a moudrý po něm.

Kdyby bohové dali, také bych mu to přála, povzdechla si Hrnčířka.
Budu se už muset vrátit do chalupy, ráno jdu s dětmi na dva dny na výpomoc do mlýna, dostaneme za to nějakou mouku.
Za dva dny večer za tebou zase přijdu.

Hvězdná obloha

Hanah se synem v poli opět osaměla.
Padala noční rosa, ale pod vrbou zůstávalo sucho. Snad jen kdyby přišel prudký déšť, vrba by jej nedokázala zadržet.
Obloha byla posázená zářícími hvězdami a zapadající půlměsíc pomalu vyhasínal. Blížilo se období nejdelšího dne a nejkratší noci.
Hanah pozorovala, jak nad polem létají svítící světlušky, a vzpomněla si na své mládí na Velehradu, kdy v hodovní síni při oslavách hořely tisíce svíček a měnily noc v den.

Světlušky v lese

Co asi bude s Velehradem, co s Velkou Moravou?
Porazí Mojmír se spojenci Avary a Maďary, nebo jen oddálí porážku a pád Velké Moravy?
A pokud padne Morava, co bude dál?
Obsadí Avaromaďaři všechny nížiny, nebo si troufnou i přes hory do Čech?
Do Čech asi nedojdou, hory a les by je zadržely, ale s Moravou může být konec.

Je to všechno zamotané. Můj bratr Mojmír, kterého pojmenovali Můj-Mír, protože si rodiče mysleli, že období válek a expanze Velké Moravy skončilo a bude nutné zachovávat a udržovat mír, teď musí vést obranné války – a ten ,,Jeho-Mír“ je stále vzdálenější.
A kdo ví, jestli mír vůbec v dohledné době nastane.
Do jaké doby se to její syn narodil…? Bude muset nakonec vést nějaký svůj ,,Svatý-Pluk“ aby dokázal osvobodit Moravu, pokud všichni padnou…?
V následnictví je sice až někde za dětmi Mojmíra, ale pořád je legitimním vnukem krále Svatopluka.

Hanah usínala s hlavou plnou starostí, ale současně plná štěstí z narození syna.

Jan z Helvajzu

Bývalý lesník, současný skorodůchodce. » Medailon autora

View all posts by Jan z Helvajzu →

You might also like

Kterak jsem uzavíral frojndšaft s Němci

Já a divadlo

Král Ječmínek (IX.)

34 thoughts on “Král Ječmínek (V.)”

  1. Pane Jene, čte se jedním dechem. Přestože víme, jak příběh asi dopadne, přeji Hanah a jejímu synkovi klidný život.

    Odpovědět

  2. Tužka napíše,….áááá, tady ticho, žádný ruch kolem narození malého krále. Asi, aby nebyl probuzen,….dost možná, že má sny o tom, jak se stane legendou.
    Taky se vzdálím,….počkám, jak báj o Tobě bude napsaná tentokrát.
    Díky, Tužka.

    Odpovědět

  3. Světlušky se mi zatím nepodařilo kvalitně vyfotit. K tomuto ročnímu období jen připodotknu, že jde o dobu, v níž dosahuje zralost ořechů stavu, vhodného pro výrobu ořechovice.

    Odpovědět

  4. Jene, je skvělé, jak se Vám daří nořit se do tak dávné minulosti. Pravda je, že se silně mění okolí, ale lidské povahy zůstávají téměř beze změny – už od antiky. Příběh Ječmínka je napínavý a moc se těším na další pokračování. Děkuji.

    Odpovědět

        1. Tomu základnímu principu povídky, příhody nebo románu se vyhnout nedá, Jene.
          Buď je ta věc dobrá nebo ne. A to jde.
          Nejde o to, jestli si příběh bere kostru odjinud. Ostatně i chování lidí je často podobné, jakoby prefabrikované. S tím nic nenaděláme. Naprostá originalita vede k nepochopitelnosti.

          Odpovědět

          1. Z tohoto pohledu si byli opravdu podobní.
            Oba pozemšťané, oba měli určité předurčení.
            Pravda, chování lidí je podobné, obávám se už desetitisíce let, jen ta technika se mění.
            Jen ten Ječmínek, byť je nadějí pro Moravu, (v mém pojetí pro Velkomoravu), zatím neměl možnost tu Moravu vésti.
            Nebo měl?
            Poslední díl jsem už dopsal, ale mezitím bude ještě několik dílů.
            Mojžíš vyvedl svůj lid z jedné totality (otroctví v Egyptě) do druhé totality (slepá poslušnost JHVH)
            Snad se Ječmínkovi jednou bude dařit lépe.

            Odpovědět

      2. Ten mě zrovna nenapadl, ale vlastně… Oba byli z královského rodu, oba měli potíže při zrození a bylo třeba je skrývat, a oba se pro svůj lid nakonec stali nadějí a legendou. Ano – dobrý postřeh…

        Odpovědět

        1. Každý, kdo aspoň povrchně přečetl Bibli si té analogie všimnout musí. Taky Pohádka o Plaváčkovi je z téhož kadlubu. Inu, jsou témata /schemata, která se opakují v tisícileté historii písemnictví a vymyslet něco zcela nového je téměř nemožné.
          ===
          Jinak: Na Litterate vychází na pokračování povídka / novela Čtvté patro. Výborně napsaná Targusem, se kterým jsem se jednou setkal u kávy. Překvapil mě velmi, ten jinak racionálně myslící a sebeironický člověk. Slušelo by té povídce/novele spíše tady, než na Litterate, kde už číst diskuzi, zaplevelenou rozličnými blby, se téměř nedá. Svoboda slova právě vede k takovýmto koncům.
          (Alefe?)

          Odpovědět

    1. Zdravím, viz výše.
      Ale možná jsem jenom tím zasažen jen proto, že sám jsem z „kraju razovitego“. Tak jako novou hrou „Hornické vdovy“. Jako malý kluk jsem byl u babči, v havířské kolonce, když se tam jednou večer přišla vyplakat jedna taková, které se nevrátil chlop ze šichy a zůstal už navždy „v ďuře“.
      To nezapomeneš do smrti.

      Odpovědět

  6. Přiznám, že nechápu, nějak mi uniká kontext. Sedím si na vedení? Byl jsem Tebou osloven, ale nevím, v jaké věci!

    Odpovědět

        1. A jo, tak to se omlouvám za nedovtipnost. Promiň.
          Ale Tvůj názor nesdílím. Nechme věci tak, jak jsou.

          Odpovědět

    1. To je jenom polehlý. O kus dál by to už šlo.
      Jenomže teď jsou vypěstované odrůdy s nízkým stéblem.
      Dříve bývalo obilí vyšší.
      Je to vidět třeba na starých obrazech, kde stojí snopy obilí, poskládané do panáku.

      Odpovědět

      1. Bývávalo, potřebovali víc slámy. Ale co je zvláštní, že je polehlý ječmen, ale pšenice ne. Jen jsem si všimla cestou .

        Odpovědět

      2. Nejen obilí vyšší, ale i lidi menšího vzrůstu. – Nechtěl jsem napsat „nižší“, nízcí lidé se naopak možná pomnožili dnes.

        Odpovědět

          1. Jistě.
            Jenom podvody a lži bývají dnes sofistikovanější a propaganda se nedělá jen v hospodách, kostelích a na trzích. A hlavně: máme noviny, rozhlas, TV, internet …

            Odpovědět

              1. A taky se průměrný rytíř, pokud to nebyl zrovna templář, zdaleka nedožil Tvého věku.

                Odpovědět

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

scroll-top