Král Ječmínek. Mladá léta (3)

Ječmínek chodil pomáhat Kováři vždy jeden den při ubývajícím měsíci a jeden den při přibývajícím.
Při ubývajícím se snažili z kusu železa, kterým budoucí meč zatím byl, odstranit nevyhovující příměsi.
Při přibývajícím zase dodávali železu stopové prvky a posilovali jej i magicky.

Přišlo jaro a Vojtěch měl něco na práci v Krokowě.
Ječmínkovi už bylo skoro osm let a tak šel do Krokowa s Vojtěchem, aby trochu poznal svět.
Cestovalo jich společně sedm.
Sešli z Babské hory k potoku Skawica a podle něho stezkou do dědiny téhož jména.
Tam zanechali jednoho člena výpravy, který měl na starost obstarat nějaké zásoby pro Podbabí.
Také na ně v Skawici čekali koně.
Ječmínek nikdy na koni nejel, trochu se toho bál, ale rychle se do ježdění vpravil a pak ho to i bavilo.
V hlubokém sedle, opatřeném vpředu ,,hruškou“, se pohodlně sedělo.
A kůň nebyl žádný mladý a divoký hřebec, ale klidný valach, který se většinou zapřahal do vozu, nebo se na něm převážely pytle s nákladem.

                            Sedlo s hruškou

Za dva dny dojeli k jezeru, kterému se pro velký výskyt much říkalo Mucharskie.
Kromě much se tam vyskytovalo i velké množství komárů a ovádů a tak všichni byli rádi, když jezero nechali za sebou.
Zvláště koně se zklidnili, přestali stále potřásat hlavami, střihat ušima a poskakovat při každém štípnutí.
Minuli osadu Wadowice, kde se za tisíc let narodí služebník Ukřižovaného Karol Wojtyla, a pokračovali k Wisle.
Tam Vojtěch s Ječmínkem zamířili po proudu Wisly do Krokowa a čtyři jezdci na sever, po Jantarové stezce k Jantarovému moři.

Do večera byli v Krokowě.
V Krokowě v té době žilo několik tisíc obyvatel a bylo to centrum severní části Velkomoravské říše.
Na vyvýšeném místě Wawel, stálo veliké hradiště a lidí bylo tolik, že okolo hradiště se začínalo rozrůstat malé městečko, obklopené již jen jednoduchou palisádovou hradbou.
Na jižní část Velké Moravy útočili Maďaři, ale zde byl ještě relativní klid.

Ječmínek koukal z koně, tolik lidí pohromadě ještě nikdy neviděl.
Vojtěch se zatím doptal, kudy se dostanou na Malý rynek, kde na ně čekali s ubytováním.
Než tam dojeli, začínalo se smrákat.
Vojtěch zabušil na vrata, vyšel starší člověk a vřele se s Vojtěchem přivítali.
Ječmínkovi byl trochu povědomý, a když mu podával ruku, vzpomněl si, že je to Jacek, kterého viděl v Podbabí minulý rok.

Rychle něco málo pojedli, popili a Ječmínek šel spát.
Byl po cestě řádně unavený a jen co si lehl, usnul jako špalek.

Když ho ráno Vojtěch vzbudil, slunce už stálo docela vysoko na obloze.
Nechal jsem tě po cestě trochu pospat, teď se nasnídej a půjdeme se podívat po městě.
Ječmínek se rychle oblékl, posnídal a šel se s Vojtěchem projít po městě.

Ječmínek si jen pomalu zvykal na takové velké množství lidí, ale i zvířat.
A těch nových zvuků, ale i vůní a pachů.
Občas se zastavili u nějakého obchodníka a podívali se, jaké zboží nabízí.
Vojtěch měl před jejich odjezdem nakoupit nějaké zboží pro Podbabí a tak si mapoval, kde, co, za kolik a v jaké kvalitě mají.

Pomalu prošli podhradím a vstoupili otevřenou branou přes padací most do hradiště na vrchu Wawel.
Tady už neviděli obchodníky s jídlem a běžnými potřebami, ale kováře, který nabízel meče a kopí, lukaře nabízejícího luky a šípy i brašnáře, nabízejícího výrobky z kůže.
Před knížecím palácem odbočili kolem skály, až přišli k díře do skály, kterou hlídali dva kopiníci.
Vojtěch s nimi promluvil a oni se rozestoupili, aby uvolnili vstup do jeskyně.

Vchod do jeskyně, vprostřed zkamenělá tlapa draka

Vstup nebyl moc veliký, ale dál se jeskyně rozšiřovala a byla osvětlena podobným světlem, jako měli v Podbabí, ale slabším.
Vojtěch Ječmínkovi vysvětloval, že luminiscentní nátěr se musí obnovovat a bez obnovy za několik set let přestane svítit.
Této jeskyni se říká Dračí jáma.
Když sem Krok se svými lidmi doputoval, na okraji jeskyně měl svoje sídlo druid Wawelix, po něm se dnes vrch jmenuje, a měl na starosti hlídat vstup do jeskyní před nepovolanými návštěvníky.
Aby mu sem nikdo jen tak nelezl, říkal, že je služebník draka, který v jeskyni žije.
Lidi se draka báli a tak Wawelix měl s hlídáním málo práce a ještě mu lidi nosili zásoby jídla, aby drak neškodil.
Občas pálil mokré listí v jedné části jeskyně a puklinou kouř unikal z hory ven.
Zrovna tak jako v Podbabí.

Hlavním úkolem Wawelixe bylo v jeskyni umožnit adeptům nerušené studium Dračí energie.
Ta zde uniká z lůna země, tak jako v jiných místech – třeba na hoře Říp.
Dnes se tu jenom společně rozhlédneme, ale pak se sem budeš vracet, právě aby ses s Dračí sílou seznámil.

Když sem tedy Krok doputoval a jeho rádcové, druidové, si s Wawelixem promluvili, rozhodl se Krok, na jejich radu na tomto místě zůstat a učinil ho centrem, ze kterého bude vládnout svým lidem.
Dračí síla, dává sílu nejen tomuto místu, ale i ochraňuje zdejší lid.
Aby se lidi draka nebáli, Krok rozhlásil, že ho zabil.
Že ho otrávil ovcemi s nádivkou ze síry.

Wawelix už byl starý a když viděl, že krokovi druidové budou o jeskyně dobře pečovat, rozhodl se nechat zazdít v jedné odlehlé části jeskyní.
Dodnes tam sedí a hibernuje, jako ochránce Krokowa, tak jako Radegast pod horou Radhošť.

Část jeskyní v dnešní době

Teď pojď, projdeme celými jeskyněmi a řekneš mi, jestli zde něco cítíš a ve které části nejvíc.
Vojtěch s Ječmínkem procházeli jeskyněmi, občas se někde zastavili, postáli či poseděli na kamenech.
Pak se Ječmínek u jedné ze stěn jeskyně zastavil, natáhl ruku, jako když někdo natahuje ruce k teplu ohně a řekl: Tady.
Tady cítím, že je to jiné, než v ostatních částech jeskyní.
Cítím takové trochu teplo a mravenčení a ještě něco, nevím jak to říci.
Ano, našel jsi to dobře, to místo, řekl Vojtěch.
Tímto místem probíhá dračí energie z nitra země ven.
Nad jeskyní pokračuje přes svatyni dále vzhůru k obloze.
V tomto místě je nejsilnější.
Zapamatuj si to místo, budeš se k němu ještě vracet.

Po výstupu z jeskyně se vrátili k Jackovi domů.
Vojtěch šel za nějakou svojí prací a Ječmínek si hrál se svými vrstevníky a poznával s nimi hradiště Wawel.

Pak za dva dny se s Vojtěchem do jeskyně vrátili.
Vojtěch nesl na zádech svázané ovčí rouno a na něj si Ječmínek u stěny s dračí energií lehnul.
Zklidni se a prohlub svoje dýchání, tak, jak ses to učil v Podbabí, nabádal Ječmínka Vojtěch.
Uklidni svoje myšlenky, nech je jen protékat svojí myslí, až odejdou.
Pak nech Dračí Sílu volně vstoupit do své mysli.
Já tu budu s tebou, nemáš se čeho bát.
Budu sedět kus od tebe, tam na tom kameni.

Ječmínek se naučenými postupy zklidnil a čekal, co se bude dít.
Cítil přítomnost síly, jakou ještě do té doby nepoznal.
Pak si všiml, že u něj stojí nějaký stařec.
Nepřipadal mu nebezpečný, usmíval se na něj a pak promluvil.
Ústa se mu při tom nehýbala, přesto ho Ječmínek slyšel velmi zřetelně.
Buď zdráv, mladíku!
Vítám tě, jsem druid Wawelix.
Už dlouho jsem neměl žádného žáka a z tebe cítím, že jsi žákem velmi nadaným. Když už v tomto mladém věku dokážeš se mnou komunikovat.
Také tě zdravím, jsem Ječmínek a rád se od tebe nechám poučit.
Co je to za sílu, která zde vystupuje ze Země?
Je to energie elementu ohně, která vystupuje ze samotného nitra Země, od jejího horkého jádra k povrchu a pak dál, až na hranici obalu naší Země, který je vidět jako obloha.
Tam se spojuje s jinými silami a ochraňuje nás od špatných sil, které by nám, lidem mohli škodit.
A co je nad námi za síly, kterých bychom se měli obávat, ptá se Ječmínek.
Třeba slunce a některé hvězdy.
Slunce? To na nás přece svítí a dává nám životadárnou energii, která vše pohání, namítnul Ječmínek.
Ano, to je samozřejmě pravda, ale slunce má tak velikou sílu, že kdyby na nás svítilo přímo, za chvíli bychom zemřeli a Země by se proměnila v pustou poušť.
Naše ochrana k nám pouští jen takové množství, které je nám prospěšné a v takovém spektru, jaké potřebujeme.
Víš už Ječmínku, co jsou to planety?
Ano, už jsem o nich slyšel.
No, tak jedna planeta, Merkurius jí říkáme, která je slunci nejblíže a nemá takovou ochranu jako naše Země, je takovou pouští, kde nic nežije, ani neroste.
A planeta Mars, kde dříve byl život, ztratila svojí ochranu a dnes je z ní také jen poušť.
To tedy musí mít ta Dračí síla velikou moc, řekl Ječmínek.
To ano, ale ona jenom pomáhá. Hlavní síla ochrany spočívá v energii, která prýští z naší Země na pólech a dělá okolo nás ochrannou síť.
Okolo středu této síly byl kdysi v Hyperborei postaven chrám.
Teď je potopený pod mořem.
Pokud ovládneš dračí sílu, přinese ti to velkou magickou moc.
Pomůže ti ovládnout svoje tělo i ducha a může ti i pomoci nahlédnout mimo čas a prostor, skrze napojení na dračí prasílu, která není z tohoto světa.
Pokud si zachováš čisté srdce a chladnou mysl, můžeš v učení dojít daleko.

Magnetické siločáry.

To pro dnešek stačí, řekl Wawelix.
Až přijdeš příště, vynechej na jeden den z jídla maso.
Rybí maso můžeš.
Maso leží dlouho v žaludku a brání soustředění.
Wawelix se od Ječmínka odvrátil, ušel několik kroků a rozplynul se ve vzduchu.

Ječmínek otevřel oči a tiše zavolal: Vojtěchu, jsi tu?
Ano, tady jsem. Vojtěch pomalu přicházel k Ječmínkovi, sedl si k němu na rouno a nechal si vyprávět jeho zážitek s Wawelixem.

Během dvou týdnů co pobývali v Krokowě, ještě několikrát Ječmínek s Vojtěchem navštívili Dračí jeskyni a Ječmínek se učil od Wawelixe základy ovládání dračí energie.

Pak nastal čas návratu.
Ječmínek se loučil, ale ne na dlouho, příští rok prý přijede zase do Krokowa a bude v učení pokračovat.