5. 7. 2024

Král Ječmínek (l.)

Až bude v zemi Moravské nejhůře, přijde král Ječmínek a Moravu zachrání – staré proroctví.


Za dávných časů, po rozpadu Velké Moravy, po nájezdech stepních Maďarů, Avarů, zavládl v zemi Moravské chaos. Země se rozpadala na malé kousky, z nich nejstabilnější se ukázala česká větev Přemyslovců, představovaná Bořivojem a jeho ženou Lidmilou, kteří sídlili na Levém Hradci, ostrohu nad řekou Vltavou.


Great Moravia, circa A.D. 869

Na Velké Moravě vládli ještě nějakou dobu synové Svatopluka Mojmír a Svatopluk ll., ale Velká Morava se stále zmenšovala s každým novým nájezdem, s každou novou válkou.

Jejich sestra Hanah se vdala na sever od Velehradu – tam, kde končí Hornomoravský úval, do úrodné země, dnes zvané Haná.
Tam, kde se do Moravy vlévá Bečva.

Její manžel, moravský zeman Chrapoun, byl moudrým a váženým člověkem. Patřil mu velký kus země, a tak byl i bohatý.
Lidé mu odváděli 10% z toho, co vypěstovali a vyrobili. Z toho bylo možné v tehdejších dobách nabýt velikého bohatství. Někomu by se mohlo těch 10% zdát málo, ale tenkrát se ještě tak nekradlo jako dnes, a tak byly náklady na správu státu nebo svěřeného území malé.

Lidu bylo málo a země pro každého dost.
Když úředník něco zpronevěřil, byl rázem o hlavu kratší – i byla zločinnost nízká a žádné mafie stát nerozkrádaly.

Staří a noví bohové žili v těch časech v míru vedle sebe. Alespoň se tak nechá soudit podle toho, že násilné obracení na novou víru v té době ještě neprobíhalo. Vše bylo o dobrovolnosti.

Chrapoun, který za své postavení vděčil také svojí ženě Hanah a přízni jejích bratrů, se začal časem měnit – peníze a moc dokáží změnit většinu lidí.

Začal chtít po lidech více peněz, aby mohl vést život tak, jak si představoval.
Náročné radovánky vysávaly jeho pokladnici, a víc a více deformovaly jeho povahu k horšímu.
Když už nebylo kde brát, poslal svoji ženu Hanah za jejím bratrem, králem Mojmírem, na Velehrad s žádostí o půjčku (dar).

Hanah se moc nechtělo, čekala první dítě, jak věřila – syna; ale Chrapoun stále naléhal a pak na ni už i křičel a vyčítal jí každou maličkost, až slíbila, že tedy na Velehrad odjede.

Bylo časné jaro.

Kvetly stromy i lučiny, potoky a řeky se už po zimě vrátily do svých stálých koryt, a Hanah se cestovalo dobře. Cestovala jen s malým doprovodem ve skupině kupců, kteří po obchodní stezce vezli zboží ze severu na jih.

Cesta vedla stále na jih, až se na ostrohu Veliké řeky začaly rýsovat obrysy velkého hradiště – Velehradu.

Vítám tě, Haničko!

Král Mojmír, vládce toho, co z Velké Moravy zbylo, sevřel Hanah do náruče a pak ji na svých silných rukách vyzvedl vzhůru.
Opatrně, Mojmíre, přijela jsem s outěžkem, usmívala se na něj Hanah.
Tak budete mít s Chrapounem konečně potomka, to vám to trvalo, ale mám z toho velikou radost. A proč nepřijel tvůj muž s tebou, Haničko?
No, víš, Mojmíre, u nás už to není, jako bývalo.
Mnohé se změnilo.
Chrapounovi stoupla moc a bohatství do hlavy a je z něho úplně jiný člověk, než ten, koho jsem si brala.
Pije hodně vína a nechává si ze severu dovážet nápoj z ohněm pálených švestek a po něm je jak smyslů zbavený.
Propil už celé moje věno a utiskuje náš lid stále většími daněmi.
Někdy z něj jde strach, co asi zase udělá.
A mě poslal za tebou, žádat tě o peníze, o půjčku.

Mojmír posmutněl.

Haničko, to je mi tě líto.
Rád bych ti nabídl u mě azyl, abys tu zůstala, ale v dnešní době je to nebezpečné. Nevím, kdy zase další Avaři zaútočí, ani jak daleko do naší země proniknou. Na Velehradu už přestává být bezpečno.
Zvědové mi hlásí, že až opadne voda ve Velké řece, můžeme čekat další útok.

Avaři

V jiných časech bych vytáhl s vojskem, nebo alespoň poslal několik oddílů vojska s tebou k vám na sever Moravy, a Chrapounovi bych domluvil.
Ale nemohu tak učinit, neboť brzy budu potřebovat každé kopí zde.
Očekával jsem naopak od Chrapouna pomoc, že mi nějaké muže do vojska pošle. Před půl rokem mi v listu odpověděl, že se neurodilo a je bída a nemoci.
Nikoho mi poslat nemůže.

Ale to přece není pravda, vykřikla Hanah, minulý rok byla úroda velmi pěkná a obyvatelstva přibývá.
Myslel jsem si to, pokyvuje hlavou Mojmír, až nebezpečí od Avarů zažehnáme, budu se muset víc věnovat vnitřním problémům našeho království.

Ale teď si, Haničko, odpočiň.
Byl bych rád, kdybys nějaký čas zůstala.
Alespoň do třešní, pamatuji si, jak je miluješ.
A za dva týdny přijede se svým vojskem z Čech i strýc, kníže Bořivoj, a možná s ním přijede i jeho žena Lidmila.
Opravdu? To tedy zůstanu ráda. Pamatuji si na Lidmilu, jak zde pobývala, když jsem byla ještě malá.
Ubytuješ se ve svých bývalých komnatách s výhledem na jih. Pamatuji si, jak máš ráda sluníčko.

Za deset dní, po poledni, se podél řeky objevil první předvoj vojska knížete Bořivoje. Jezdci na koních, za nimi pěší vojsko a trén s vozy.
Když byli od Velehradu už jen malý kousek a bylo vidět, jak vlají prapory, otevřela se brána a král Mojmír jim vyjel s malou družinou v ústrety.


Jan z Helvajzu

Bývalý lesník, současný skorodůchodce. » Medailon autora

View all posts by Jan z Helvajzu →

58 thoughts on “Král Ječmínek (l.)

  1. Zatím nemohu o ničem moc soudit, ale velmi mě těší ten návrat do atmosféry starých bájí. Ať už jsou pravdivé – nebo vybájené. Umožňuje mi zapomenout na tu dnešní atmosféru nenávisti, pomluv, lží a zabíjení. Ne že by tenkrát tohle nebylo. Bylo a určitě to nebylo vůbec pěkné. Ale v podvědomí si pořád říkám – bylo to dávno a přežili jsme to. Jsme pořád tady. I s naší hudbou, obrazy, literaturou – prostě kulturou. Jsme potomci svých předků.
    ===
    Dneska, tedy v těchto letech, se cítím jak před bouřkou. Hovada štípají, mouchy nám lezou po zpocených obličejích, lidi se na sebe utrhují, psi se biijí o chládek a průšvih, který je zřetelně cítit poblíž už nervózně tiká a bude tikat až do svého výbuchu. To tikání mě deptá.

    Jene dík za přepnutí…

    1. K Janovým historickým fikcím by to chtělo nějakého schopného malíře – ilustrátora. Jan je vpravdě národním buditelem, a na rozdíl od Jiráska není rozvláčný, nýbrž naopak příjemně hutný. Není tu v okolí nějaký soudobý Mikoláš Aleš…?

    1. Podle mých záznamů se narodil asi takhle …………..daleko, severně od dnešní Chropyně.

      1. O Ječmínkovi kdysi psal můj děda v Hanáckých pohádkách a pověstech. V jeho podání se děj drží v okolí Chropyně, ale zápletka je v podstatě stejná. V závěru píše – v roce 1847 byla na Hané taková pohroma, že brambory už na poli pohnily a voda v řekách byla otrávená. takže ryby lekaly a raci z vody utíkali. A tehdy znovu ožily pověsti o Ječmínkovi .

  2. Jane, děkuji. Čtu si, k tomu poslouchám Asonance a usrkávám ze skleničky s „bílým“. Pomohlo mi to odpojit se od toho šíleného „tam venku“. Těším se na pokračování.

  3. Budu muset sáhnout do knih. Avary mám spojené se Sámem (Štorch – Hrdina Nik) a to je o 250 před Mojmírem.
    Ač je raný středověk ponurý, působí na mě v dnešním fialovém marasu jako světlo.

  4. …a přitom fialová barva bývá spojována se symboly duchovnosti.
    Něco je špatně.

    1. Možná je to jméno míněno jako ironie, výsměch.
      I když, kdyby bylo třeba, tak se tihle „barevní“ klidně začnou lísat k církvi. K jakékoliv.
      Potřebují mít trošku krytá záda, až se nad obzorem objeví korouhve…

    2. Mně se fialová barva nikdy nelíbila. Byla mi protivná už jako dítěti, které o symbolech ještě vůbec nic nevědělo.
      Vlastně vždycky asi ze všech barev nejprotivnější.

      Znamená to něco?

      1. Na Giro d´Italia má fialový dres nejlepší spurtér v posledních 200 metrech rovinaté etapy. V kopcích je marný, to jede na konci v grupettu. A před spurtem ho musí rozjíždět vláček domestiků, aby potom na bedně mohl zvednout ruce nad hlavu.

      2. Těžko říct. Není fialová jako fialová, nemluvě o tom, jak možná rozdílně vnímají barvy holky a kluci. Přeslazeně upatlaná „milka“ se mně nelíbí, zato ovšem ostrý fialový plamen hořícího plynu s jasně modrým srdíčkem a roztřepeným okrajem, nabíhajícím do růžového neviditelna… to je nádhera. Turistický vařič mé vlastní konstrukce s titanovým hořákem.

        Taková fialová by se Vám taky nelíbila?

        1. Rozhodně je to barva nápadná, stejně jako oranžová.
          Když jsem ještě točil videa (nebyl nikdo jiný) tak jsem občas používal fialovou na písmo titulků. Ale můj kolega byl velmi alergický na tuhle barvu a vždycky se o tom zmínil. Takže jsem nakonec opeře přidělil jako kódovou barvu modrou – a byl klid.

          Činohra byla černá, balet červený, opera modrá a opereta růžová. Zvláštní akce světle šedá.
          Osobně nemám rád právě modrou, preferuji černou.

      3. Fialová je barvou prelátů.
        Jak kdysi vyřkl můj kamarád: “ Jdi do háje s tou rozvernou šedou… Černá, to je barva!“

    3. Všechno je jak má být.
      Pokud by to tak být nemělo – nebude.
      Jen my si do všeho promítáme svoje přání a tužby.
      Ano, je to tak přirozené.
      Já si do svých představ promítám mír bez válek a spolupráci mezi všemi lidmi, ku prospěchu všech.
      To je utopie.
      Fialáh si možná představuje totální vítězství a premiérování (presidentování) až do smrti.
      I to je utopie.
      Myšlenka je tvořivá, proto výsledek bude takový, jaký si bude přát většina lidí.
      Proto mají takový význam média, protože dokáží myšlení lidí ovlivnit.
      Proto se na Slovensku vede zápas o ukončení dezinformátorské slovenské TV a o její přeformátování na objektivní médium.
      Proto se v Gruzii protestuje proti zákonu o zahraničních agentech, protože pak by bylo vidět, kdo kterou neziskovku platí a tak prosazuje svůj narativ vidění světa a událostí v něm.

      Fialová barva je spojena s duchovností, protože duchovní lidé mají auru v nádechu fialové barvy.
      Čím fialovější, tím duchovnější. Nelze to oklamat, jako nelze oklamat karmu.
      Kdyby všichni lidé uměli vidět auru, bylo by on-line vidět kdo lže, kdo mluví pravdu a lidské žití by se ubíralo zcela jinými směry.

      A Fialáh nemá s fialovou barvou nic společného. To jen některý z jeho předků, si třeba jako písař polil ingoustem roucho a už mu ta fialová zůstala.

  5. V přírodě je modrých barev snad 1/10. Modré/fialové organismy jsou převážně jedovaté. Třeba oměj šalamounek nebo odranec pravý. Je ale fakt, že Fiallah je umělý konstrukt, s přírodou nemá nic společného.

    1. Chrpa, rozrazil, čekanka… jedovaté nejsou. Bodlák kvete fialově a jeho květ je dobrý k jídlu.

        1. Ale to byla reklama na vrtačky, tuším že NAREX (dnes PROTOOL). Modrou (ale tmavší) má i BOSCH, většina mého nářadí.

          Na květiny musí být reklama asi jiná 🙂

          1. Ne, jenom ji ukradli – jako ostatně spoustu jiných věcí.
            ODS by teď najednou chtěla vyhodit Řeporyjce, cha! Jen ať si ho tam, maskota, pěkně nechají: svůj xvému.

              1. K tomu obrázku se hodí Žalman:

                Bojím se lásky chamtivý chásky, co nám kraluje
                Ve stínu lůzy krčí se múzy, zloděj se raduje
                Kecy a kecy po třetím deci v uších zazvoní
                Jinak je hezky, zrajou tu švestky, z kalíšků zavoní

                Ref.
                Jsou marný touhy plný strouhy, nadějí i konců
                Stovky písní už se tísní v kinu výprodej
                Lid hlavy sklání na zvolání tamtamů a zvonců
                A v Blaníku si kluci klidně spěj

                https://www.youtube.com/watch?v=cT3CSFPDOo4

    1. Modřín roste prvních 30 let velmi rychle.
      Protože ten smrk skoro neroste – sedí – odhadl bych že mu Modřín sebral vodu i živiny.
      Ale hlavně si myslím, že smrk je každou zimu okusován zvěří a to mu brání v růstu.
      Hlavně bude mít okusovaný terminál.
      Na to jak je malý, má kmínek docela silný, trochu ho upravit, sestřihnout a byl by pěkný bonsai.
      Modřín tím že byl 2x větší při sázení a ještě rychle odrostl, tak unikl okusu od zvěře.

      1. Je to přesně tak. Zajíc a srna. Nechtěl jsem je oddělit, abych nepoškodil kořeny, a smrk živoří. Že nezahynul, je mi záhadou.

        1. Pokud by ten smrk dostal na 3-4 roky ohrádku proti okusu, tak poporoste a pak už to bude dobré i bez ohrádky.
          Protože není v lese, ale na louce – zahradě, tak poroste.
          Modřín by snesl vyvětvení ( ve vegetačním klidu) do výšky 8-10m.

          1. Nechám to zatím takhle. Ale pouvažuju, díky.
            Na čt2 je právě vizionářský film Boj o oheň. Šílené, ale poučné.

                    1. Díky. Nevidím to se sebou růžově, mi se líbilo v DAD – tak snad budou někdy nějaké nahodilé lístky nebo protekční, ale spíš to vidím na kolo.

                    2. Kddyby někdo z rodiny chtěl mermomocí na muzikál, mohu doporučit jenom Olivera (Twista). Ostatní se teprve chystají.

      2. Nejen že modřín unikl okusu od zvěře, ale taky zajíc a srna unikli okusu od Ládika!!!
        Tomu říkám z pekla štěstí. Před Godotem by třeba neunikli…

        1. Se zajícem moc zkušeností nemám, nejspíš na smetaně.
          Srnčí, to je jiná věc. Nechci se tu moc rozepisovat o něčem tak přízemním, jako je příprava pokrmů, ale srnčí nabízí mnoho variant, to podle toho, o jakou část nebohého srnce se jedná.

          1. My, lovci beze zbraní, musíme spoléhat na myslivecká sdružení nebo ruku trhu, která něco nabídne (nevíme, co). K pytláctví se nikdo nehlásí – a že by se dalo nalovit masa! Nejlépe z okna, pěkně zblízka.

  6. Tužka napíše,….když cokoliv čtu, hledám ke slovům a větám obrazy. Často se po prvních odstavcích zastavím a musím děj zasadit do reálných obrazů které jsem už viděla.
    Vaše vyprávění mi umožňuje dokonce vstoupit do děje příběhu jako mlčící a pozorující divák.
    O králi Ječmínkovi něco vím z Pověstí,….ale, těším se na pokračování příběhu Vaším podáním,…Díky.
    Tužka.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *