by Dovětek pod čarou
Ječmínek odešel na věčnost, jak se říkává. Ale jeho bytí zůstalo spojeno s Moravou. Znovu a znovu se rodil – vtěloval na Moravu, aby jí pomáhal, nejen při velkých, ale i při malých starostech.
O těch malých pomocích není mnoho známo, ale velké pomoci byly dvě. Vlastně – jedna byla, a nejméně jedna ještě Ječmínka čeká.
Minulost, budoucnost, současnost, kdo se má v tom toku času vyznat… Někdy se to, co bylo, je a bude, může různě prolínat.
Ječmínek – Jošt Lucemburský se narodil v říjnu 1354. Jeho otec, Jan Jindřich byl mladším bratrem krále Karla IV. Jan a Karel spolu dobře vycházeli, a protože Morava byla vždy bohatá, díky nížinám, kde se zemědělství dařilo, Karel IV. si od Jana hodně půjčoval.
Ono stavět nové hrady jako Karlštejn, mosty jako v Praze Karlův most, církevní a jiné stavby, stálo hodně peněz. Být Římským králem (císařem) bylo také finančně nákladné.
Hodně z toho bylo z moravských peněz. S nadsázkou by se dalo říci: Karel budoval (a byl slavný) a Jan to financoval.
Karel IV. a Jan Jindřich zemřeli a Čechy převzal Václav IV., který je dovedl k Husitské revoluci a zbídačení. Mohlo za to i jeho nezřízené pití a vášnivá záliba v lovu, kterému dával přednost před vladařskými povinnostmi.
Po smrti Karla IV. se Václav IV. stal nejen českým, ale i římským králem. Za jeho vlády r. 1380 zasáhl Čechy silně mor. Počet obyvatel se snížil a chudoba zvětšila.
Po umučení a zabití Jana Nepomuckého jej zbavili titulu římského krále. Tehdy jej kurfiřti označili jako „člověka neužitečného a líného a pro římskou říši naprosto nevhodného.“ Po jeho smrti rozkol a chudnutí Čech pokračovaly.
Zcela jiná situace byla na Moravě.
Jošt Lucemburský – Ječmínek – byl po svém otci Janu Jindřichovi Moravským markrabětem. Tedy vládl Moravě a nebyl podřízen Václavu IV. Přestal Karlovi a pak Václavovi půjčovat peníze jen tak, z přátelství, ale vymínil si do zástavy Kladsko. Když pak peníze v termínu nedostal zpět, Kladsko bylo jeho, tedy rozšířil o něj Moravu.
Do Brna zval stavitele Petra Parléře, který zde vybudoval mnoho staveb a nechal vydláždit do té doby blátivé ulice.
Půjčoval si knihy z Prahy od kazatele Jana Husa.
Obnovil Brněnskou mincovnu a zakázal nalévat jiná než moravská vína. Tím hodně přispěl k posílení vinařství na Moravě. Ke konci života byl zvolen Římským králem.
Bohužel, na krátkou dobu, neboť pak brzy zemřel.
Jošt vládnul Moravě 36 let. Kdyby jeho dráhu vládce Moravy nepřerušila smrt, mohly nejen moravské, ale i evropské dějiny vypadat jinak, Včetně osudu Jana Husa.
Po jeho smrti převzal Moravu Václav IV. na 8 let, tedy do své smrti.
Pak jeho bratr Zikmund.
Morava se od té doby nestala již nikdy samostatnou.
Ječmínek – Svatopluk Čech.
Dějepis pro devátou třídu základní školy.
Vydání druhé 2055
Kapitola VIII, Nová Velká Morava.
Svatopluk Čech se narodil v r. 1989, ještě před tím, čemu se říkalo ,,Sametová revoluce“, ale dnes již víme, že se jednalo o jednu z řízených tzv. barevných revolucí, kdy šlo o to změnit zejména majetkové poměry a udělat z Československa kolonii a dojnou krávu států na západ od nás.
Tedy, historicky nic nového.
- V r. 2014 začala po ozbrojeném převratu válka na Ukrajině a v r. 2022 eskalovala na novou úroveň. Žádná válka netrvá věčně a tak i ta ,,Ukrajinská“ mezi západem a východem jednou skončila. Situace v Evropě se po válce radikálně měnila.
- V Evropě ani tak moc neválčilo v klasickém slova smyslu, zato na Ukrajině ano. Tam zahynulo několik milionů vojáků – v drtivé většině Ukrajinců a zahraničních bojovníků, kteří jim pomáhali obsluhovat západní techniku.
- Rusko si vzalo zpět Novorosii, tedy ruské území, které Ukrajině kdysi daroval Lenin, a ještě pár oblastí za Dněprem. Z Ukrajiny se tak stal vnitrozemní stát bez moře. Tento nový státní útvar po podpisu kapitulace navrátivším se prezidentem Janukovičem stal se státem bez armády a s limitovaným policejním sborem. Rusko, Čína, Brazilie a Spojená Korea mu garantovaly hranice.
- Moldávie společně s Poddněsteřím požádala po referendu o vstup do Ruské federace.
- Po té, co prezident USA Kušner ohlásil politiku izolacionismu a nezasahování mimo území USA, vystoupilo USA z NATO, které se následně rozpadlo. Po krátké občanské válce se pak USA rozpadly na Unii a Konfederaci.
- Pro neplnění smlouvy o prodeji Aljašky a kvůli astronomickým dluhům Konfederace i Unie Rusko Aljašku odkoupilo zpět. Peníze dostala rovnou Čína – na úhradu svých pohledávek vůči bývalým USA.
- Od Velké Británie se odpojilo po referendech Severní Irsko a Skotsko.
- Falklandské ostrovy se opět staly Malvínskými ostrovy pod správou Argentiny.
- Zbytkovému území se přezdívalo Malá Británie, a protože v posledních 200 letech stálo za vyprovokováním většiny světových válek, muselo předat jaderné zbraně do Iránu na likvidaci. Dále muselo sešrotovat válečné loďstvo – tedy ten zbytek, který nebyl potopen při pokusu o záchranu Malvínských ostrovů.
- Česká republika byla rozdělena jako nepřátelský stát, podněcující válku, na Republiku Moravskou a Republiku Českou.
- Polsko muselo zredukovat svoji armádu a vzdát se většiny těžkých zbraní a letectva.
- Finsko z NATO vystoupilo ještě před jeho rozpadem, hned po ukončení války na Ukrajině. Stačilo připomenutí Ruska, že porušením neutrality, ke které se Finsko zavázalo mírovou smlouvou z r. 1947 poté, co po boku Hitlerovského Německa prohrálo válku, znamená, že se Finsko automaticky dostalo do válečného stavu s Ruskem. Finsko se tedy vrátilo k neutralitě a později požádalo Rusko o výpomoc se střežením své západní hranice se Severním Chalifátem (bývalé Norsko a Švédsko).
- Poté, co Rusko vypovědělo smlouvu 2+4 o sjednocení Německa kvůli nedodržování podmínek této smlouvy sjednoceným Německem, vznikly dva státy: Německý Chalifát a Demokratická Republika Německo – DRN. Hranice mezi Chalífátem a DRN probíhala téměř ve stejných místech, jako dříve mezi západním a východním Německem.
- Bavorsku se podařilo osamostatnit se a stálo jako hráz proti pronikání Chalífátu na východ.
- Poté, co ve Lvově vypukly nepokoje při bourání pomníků Bandery a Šucheviče, překročila Polská armáda ukrajinské hranice s tím, že Lvovská oblast je tradiční polské území a Polsko musí místní obyvatelstvo ochránit. Výsledkem byla mezinárodní konference garantů hranic zbytkové Ukrajiny a čtvrté dělení Polska.
- Východní oblast připadla ke Kaliningradské oblasti a západní části DRN.
- V Horní a Dolní Lužici a v Polském Slezku byla po referendu vyhlášená samostatnost těchto regionů.
- Gdaňsk připadl Číně – jako úhrada čínských pohledávek vůči Ukrajině a bývalé EU, stejně jako území mezi Kaliningradskou oblastí a DRN o šíři 150 km. Tento koridor se pak stal základem pro severní hedvábnou – jantarovou cestu.
Gdaňsk, Ostrava, Brno, Budapešť, Bělehrad, Dubrovnik.
- Tři pobaltské republiky se vylidňovaly již před válkou. Poté, co se zapojily do války na straně Ukrajiny, nezbylo na jejich území tolik obyvatelstva, aby to někomu stálo za vyhlašování referenda.
- Litvu obsadilo Bělorusko vedené Viktorem Lukašenkem, a od té doby je Bělorusko přímořským státem.
- Lotyšsko a Estonsko zabralo Rusko.
- Srbsku se vrátilo Kosovo, Bosna a Hercegovina a velká část Chorvatska, včetně poloviny jeho pobřeží.
O tom, kdy se rozpadla EU, historici vedou nekonečné spory. Jsou dva převládající názory.
Jeden názor tvrdí, že to bylo v okamžiku, kdy první státy EU vyhlásily rozhodnutí orgánů EU za pouze doporučující a nikoli nařizující.
Druhý názor je, že se tak stalo poté, co jednotlivé státy přestaly platit do kasy EU příspěvky a poslanci a funkcionáři přestali dostávat plat. Za této mezinárodní situace byl do čela Republiky Moravské zvolen do té doby téměř neznámý regionální politik, Svatopluk Čech.
Zvolil politiku: ,,doma o všem rozhodujeme my“, tedy zrušení všech politických neziskovek, a rozhodnutí vypovědět ambasády Unie, Konfederace a Malé Británie, protože tyto subjekty nechtěly rozumět politice nevměšování se do moravských záležitostí.
V zahraniční politice vyhlásil Svatopluk Čech politiku všech azimutů – tedy jednání a přátelství se všemi zeměmi.
Morava vyhlásila neutralitu, a protože nemusela investovat do armády, mohla o to víc peněz věnovat na vzdělání a moderní technologie. Světového prvenství dosáhla v oblasti zemědělských a lesnických dronů a lékařských nanodronů.
Poté, co výzkumný ústav Lékařské nanotechnologie v Olomouci vyvinul látku (modifikovaný extrakt z kozích syrečků), která odstraňovala poškození po očkování mRNA proti covidu a později ptačí chřipce, stala se Morava doslova světově známou a uznávanou zemí.
,,Antivakcína“ se prodávala do celého světa – každému, kdo ji chtěl, za cenu jednoho litru mléka. Proto se ji nikdo ani nesnažil okopírovat.
Snad právě tehdy vzniklo dnes často užívané přísloví:
,,Vakcínou by život končil
a syrečkem začíná
Morava je nejskvělejší –
říká lidí většina.“
Díky své popularitě a světové známosti si mohl Svatopluk Čech dovolit (se souhlasem Číny, Ruska, Brazilie Indie a Koreje) zahájit jednání o konfederaci Moravy s Republikou Českou (protestovaly Irán a Turecko. Tyto země chtěly české území připojit k Německému chalífátu) a se Slovenskou republikou.
Spojení se nakonec podařilo, pod podmínkou budoucí neutrality spojeného území. To bylo stvrzeno referendem ve všech třech republikách. Za stejných podmínek bylo o tři roky později připojeno Slezko a Horní i Dolní Lužice a Bavorsko.
(Bylo to v době, kdy po krátkém konfliktu se k Mexiku navrátil Texas, Nové Mexiko, Kalifornie, Nevada, Utah, Colorado a Arizona, které Mexiko ztratilo v polovině 19 stol.)
Protože Moravská Konfederace, jak se státní útvar nazýval, prosperovala a měla přátelské vztahy zejména se svými jižními sousedy, po dalších pěti letech se připojilo Maďarsko a pak Spojené Srbsko. Rakousko požádalo o vstup dva roky po Srbsku.
Moravská konfederace tak sahá až k Jaderskému moři, jako kdysi Sámova říše, a je o něco větší, než kdysi byla říše Velké Moravy.
(konec výpisu z dějepisu pro 9 třídu)
Bude-li Moravě ještě někdy nejhůře, přijde Svatopluk – Ječmínek znovu.
Možná překvapivě jsem zařadil do vyprávění o Ječmínkovi poslední díl.
Původně jsem plánoval Ječmínka tak na 5-6 dílů, ale nějak se to rozrostlo.
I s dnešním, posledním dílem, je jich už 15.
Pokud bych pokračoval stejným způsobem, je možné, že by se Ječmínek rozrostl třeba na 50 Dílů 🙂
A to by Vás, čtenáře už asi nudilo.
Uvítal bych, kdyby jste mi napsali něco ve smyslu:
-Chtěl(a) bych, aby Ječmínek pokračoval dále jako doposud
-Bylo by lepší, kdyby díly byly delší a třeba jednou měsíčně
-Nechci číst seriál, přečtu si to celé až najednou. (bude-li to napsáno)
-Dost bylo Ječmínka
Abych měl nějakou zpětnou vazbu
🙂
Chtě bych, aby Ječmínek pokračoval dál jako doposud. A častěji 🙂
Jene, byť to moje předchozí vyjádření je takové primitivní… Vlastně nic po Vás nechci víc, než tlumočení šeptání .
Jsem pro pokračování. Nebo jiný příběh. Moc hezky se to čte. K té prezentaci…těšil jsem se na každý další díl. 😊To má též něco do sebe. Neb poskytovati ostatním naději je, obzvláště v této pohnuté době, velice důležité. A za to díky.
Pane Jene, úžasná vize do budoucna. Jen se obávám, že aby se splnila, byla by potřeba vyměnit lidstvo. Pokud jde o délku povídky o Ječmínkovi, tak bych uvítala trošku delší díly .
Kdybychom si tykali Jene, pravil bych „nepij už!“
Co se Ječmínka týče: Častější a možná trošku delší díly. 27. dílem by to mohlo skončit tím věštectvím.
Někdy v budoucnosti bu se mohlo u večerních ohňů u menhírů vzpomínat na dávného věštce Jana z Helvajzu a na jeho dosud nenaplněný odkaz.
Jan z Helvajzu klidně ať nepije, ale já si dám.
Jednak musím Godotovi připít k narozkám, které nedávno měl, a jednak je venku nádherný téměř tropický večer. Cikády řvou jak o život, svět je plný omamných vůní – k tomu prostě posezení na dvorku v botanické zahradě mé lepší poloviny se skleničkou portského rozhodně patří.
A nad hlavou hvězdy.
Na zdraví Godotovi i všem ostatním návštěvníkům Literární kovárny!
K přípitku na zdraví Godota se připojím, sice ryzlinkem( červené jen pod maso). V bytě máme po přestěhování příjemně, uvidíme v zimě jestli nebudeme litovat.
Vzhledem k tomu, že další díly ještě nejsou napsány, je častější zveřejňování delších dílů nepravděpodobné 🙁
Záleží na tom, jak moc mě bude líbat můza.
Protože vůbec nejsem ješitný, líbilo by se mi, kdyby v budoucnu u večerních ohňů vzpomínali na to, jak to mohl ten Helvajz všechno tak vědět 🙂
A studenti u maturity by mě proklínali: Já si vytáhnul Helvajze a prolezl jsem s odřenýma ušima. Kdo si má ty jeho bláboly pamatovat.
Tužka napíše,….po otevření Litteratoru jsem uviděla u Ječmínka jen jednu větu,….“Nonazdar,….to to vzalo rychlý konec“….byla má první myšlenka.
Ale ne,….po otevření textu to náramně pokračovalo.
Mne jste opět překvapil,….opět nepřipravená na tento způsob pokračování.
Čekala jsem sci-fi uvnitř hory,….avonone.
Počteníčko to ale je,….
Vyrozuměla jsem z textu, že máte i alternativní psaní na dané téma,…..Bylo by škoda, nechat si ho jen pro sebe.
Ráda si přečtu jiný vhled do daného příběhu o kterém toho zas tak moc není známo.
Díky za text,…..a svěříte se, jaká kouzla provádíte abyste se přenesl do nedaleké i daleké budoucnosti.
Politický nástřel do budoucnosti dělám podle dějepisu,….i když,….historii píší vítězové.
Tužka.
Kouzlo pro přenesení do minulosti, nebo budoucnosti.
– je třeba si uvědomit, že čas je jen listí ve větru a vítr může foukat všemi směry.
– uložte se do meditačně-hibernační polohy a opusťte tělo (jen dočasně, nezapomenout se vrátit)
– ztotožním se s listem a vizualizuji si, kam mne má fouknout. (nezapomenout na fouknutí zpět, abyste tam někde nezůstala)
– zapamatovat si, co jsem tam viděla a po návratu zapsat.
Jak prosté.
Tužka napíše pro pana Alefa,….díky za přání. Je opravdu krásný teplý večer. U nás pětadvacet pana Celsia.
Připojím i poděkování za Literární kovárnu,….je v ní fajn.
Tužka.
Tady tropický večer je a bude následovat tropická noc. Jenom venku nezní cikády (mezi námi, je to příšerný zvuk!) ale doléhá z Trojhalí nějaká diskotéka nebo koncert (začínám se v názvosloví ztrácet).
Zase bude vedro a budu se potit až do pěti do rána i když na sebe pustím ventilátor.
Každé léto si vyhrožuji, že koupím nějakou klimatizaci, ale na podzim pak usoudím, že to má čas, zbytečně by překážela – a na začátku léta jsou už vyprodané.
Žena chodí na dlouhé nákupy do Kauflandu. Nic moc toho nepřinese, ale mají tam funkční klimatizaci, takže vybírá pomalu a s rozmyslem – a donese totéž co obvykle.
Tak se to vyvrbilo.
Bigbít obvyklý český kombinovaný s rapem. Naštěstí doléhá hlavně velký buben a basa, to ostatní je v podkresu. Počítám, že po druhé hodině jim dojde ajfr a zabalí to. V tom horku. Doma mám 28, venkuje 27 °C.
Trojhalí nemá klimatizaci. [;>))
OT:
Včera jsem viděl práci zvukaře. V obci Podlesí, kde jsem doma od 1964.
(z kroniky: „Nedostatek pracovních příležitostí, nízké platy a špatné dopravní spojení vedlo k vylidňování, postupně byl zrušen MNV, polesí, uzavřeny hostince, škola, obchod a pošta. “ https://www.svetlahora.cz/podlesi)
Konalo se tam Loučení s létem – hrála skupina Mirka Kemela z Prahy https://mirekkemel.cz/ a potom Žamboši http://www.zambosi.cz/
Bylo to trochu ve svahu, kolem lesy a 1 domek, trvalo přibližně hodinu, než bylo všechno správně. Dlouho ladili buben (to Žamboši, MK hrál ve 3 lidech, bez bicích).
Tak, jak často chodím do dívadla, tak chodím i na koncerty (jednou jsem šel na Stamicovo kvarteto). Ale tenhle koncert byl super, zejména MK; od Žambochů jsem odjel ve 21:00 zpět na Těšínsko, ti hráli komerci.
Kdysi jsem točil skupinu Alibaba vedenou Mirkem Vepřekem. Podobný styl, založený spíše na textech než na hudbě, ale ani ta vůbec nebyla špatná – měl tam muzikanta od pánaboha.
To je ten vpravo – Jirka Krbeček.
https://www.youtube.com/watch?v=fpYVrX4XLS8
https://spisovatele.upol.cz/miroslav-veprek/
Já bych nechal věci plynout tak, jak jsou. Alexander Dumas se taky neptal, kam má své dílo směřovat. Fantazie není kinoautomat. Dělat něco na zakázku a dělat něco podle svého pocitu jsou 2 různé věci.
Na tom něco bude.
Jakmile vytvořím literární postavu, ona si ožije svým vlastním životem a dělá si, co chce; já to pak jen sleduju a napíšu.
Problém je v tom, že někdy, a to dost často, nedělá nic. A já musím čekat, až se jí začne chtít.
Věšinou ve svýuch fantasmagoriích jsem jenom pozorovatel. Nevměšuji se do děje, pozoruji, pak to vše zapíšu v bodech do sešitku. Už jich mám několik. Protože spojení mezi oběma světy funguje jen chvíli po přechodu ať už tam nebo zpět. Za půl hodiny už nevím, o čem jsem v polospánku přemýšlel. Alternativní svět vybledne, zmizí. Dneska si to kupodivu pamatuji.
Nějaký hotel někde, mám tam zajištěný pokoj ale přijde ještě Číňanka středních let, která nemá kde spát. Všude je plno. Hoteliér jí říká, že by se to mohl pokusit vyřešit tak, že by spala ve stejném pokoji jako já, že je dvoulůžkový. Po chvíli rozmýšlení souhlasím. Položila si do mého pokoje svá zavazadla a odešla do koupelny. A já se zamyslel, jak bude naše jednodenní soužití ve vší počestnosti vypadat. Abychom si nevadili.
A nic, konec konec úvah – ráno je tu a s ním i kocour, který se „vevrňuje“ do mé pozornosti – samozřejmě ze zištných důvodů – chce svou snídani.
Páni!
A mně se o Číňankách za celou tu dobu ještě ani jednou nezdálo.
…她漂亮吗？她和蔼可亲吗？她叫什么名字？
Zdála se mi velmi úhledná. Čínsky elegantní. A voněla jasmínem.
Přívětivá je, a na jméno se ji budu muset zeptat, bude-li sen někdy pokračovat.
Jenom jak? Hoteliér mluvil mým rodným jazykem, polsky. Jak mluvila ona Číňanka jsem si nezapamatoval.
===
Včera jsem jel od kamaráda trolejbusem a na zastávce stál Cikán. Na češtinu reagpval „Only Ingliš“ – no a já „ingliš“ ne. Shodli jsme se na ruštině. A pár minul jsme „lehce konverzovali“.
Ajťák na zkušené. Že si ho pletou s Cikány si už zvykl.
Zeptáš se takto:
Nejdříve řekneš – „ňí sing šenme?“ A ona ti řekne své příjmení. Pak je vhodné se zájmem pozdvihnout obočí a pochvalně zamručet, abys dal najevo, jak se ti její příjmení zalíbilo a jak příjemně jsi překvapen. A pak řekneš – „ťiao šenme?“ a ona ti řekne své křestní jméno.
Určitě jí uděláš radost, když celé jméno zálibně několikrát zopakuješ a pak uznale proneseš: „ňí ming-dz tchaj pchiaoliang de!“ (tvé/vaše jméno je příliš krásné!)
Kdybyste navázali nějakou konverzaci (ve snu je telepatie hračkou), dej si vysvětlit, co její jméno znamená. Projevit zájem o jméno a jeho význam Číňana zpravidla vždy potěší 🙂
Pokud bys dostal vizitku, nezapomeň ji vzít oběma rukama a věnovat vizitce pozornost a zájem, na to si v Číně dost potrpí.
Takový Bezruč, který měl jen jednu ruku, by byl v Číně namydlený.
Který Bezruč? Antonín Vašek měl, pokud vím, ruce dvě.
Vladimír Vašek měl také párné končetiny.
Bezruč Obecný. Podle jména. Potkal jsem v praxi snad 3 Bezruče.
Taky.
Ale ti obvykle ruce mají. Jenže obě levé.
Jednoruký byl pouze vynikající pražský fotograf Josef Sudek. A u něho jednorukost nebyla vůbec na překážku. Pan fotograf!
Zajímavé je, jak reálná situace mezi USA a Mexikem začíná zvolna vrůstat do Janovy předpovědi:
https://aktualnikonflikty.cz/viewtopic.php?f=10&p=400748&sid=dbbde2257df7310b189d68c28a10f6df#p390630
Nezapomeňte si „rozbalit spoiler“, kdo ten článek půjdete číst.
děkuji
Věděli jste, že zmíněný pan Josef Sudek balil sobě cigára svou jedinou rukou? Že jednorucí váleční invalidé balili svižně cigára svýma jedněma rukama? Jsou věci, které nepochopím. A nemusí to být hned vesmír atd. Nepochopím mysl autora, protože sám autor nejsem. Psát rozsáhlé dílo je velmi náročné, myslím. Nejen na čas. Ptám se autorů: může Vás téma začít nudit? Nevíme nic o tajemném Janovi z Helvajzu. Představuji si ho, jak sedí na stinné terásce svého domu lehce opřeného o upovídaný menhir, pijíce kávu s mlékem snivě hledíce do jablečného sadu. Nejspíš spřádá vize budoucích příběhů. A na ty se těším. Ať jsou brzo! Prosím.
Když je zle, člověk se ledacos naučí. Protože musí.
To jenom dneska místo toho začne nahlas skuhrat a dovolávat se soucitu okolí i na síti.
Nejhorší na tom je, že se to týká i mladé generace. Většiny.
😉
Pokud se tajemný JzH neumí rozdvojit, pak spíš pije než pijíce:
pije/pijíc/pijíce – r. m./r. ž., r. stř./mn. č.
Hodně lidí asi nedávalo ve škole pozor a nečetlo starší texty, takže přechodníky nemají zažité. Ruština přechodníky používá častěji.
Ale u mě to není nic jiného, než profesionální deformace. Hlídaje správnost verbálního projevu herce nebo naratora při natáčení nemám jinou možnost, přišel by na to nějaký posluchač a měl bych ostudu.
Pak mě to ale obtěžuje třeba při poslechu rádia, když moderátor, profesionál, používá některé tvary špatně. „Děvčata řeky, že…“ atd.
Překlepy je jiná kategorie, ruce nestačí myšlenkám a když to pak zpětně kontroluji, čtu nepozorně nebo vůbec. Nebo se rozhodnu doplnit nějaké slovo, aby to vypadalo česky a vsunu ho na špatné místo ve větě.
Jasně, ono se to při čtení pozná: když se chyba (typicky: příčestí minulé) vyskytne ojediněle a jinak jsou ostatní instance téhož jevu správně, je to překlep. Když se trvale opakuje, je to neznalost.
—
Někdy stačí posunout si klávesnici do trochu jiné polohy, a jeden nestačí zírat, co napsal.