by Kde jsou Kozojídky, ani jsem nemusel hledat v mapě. Tento kraj mám důkladně proježděný z dob, které bych při troše nadsázky mohl nazvat lepšími časy. Ale kdo ví; kdo to porovná? Je praktické žít tady a teď, a do Kozojídek jsem se jel podívat na Vidláka v jeho novém živlu – v politice.
—ﬡ—
Jaké to bylo: nic zvláštního. Přijel jsem půl hodiny před začátkem a pohodlně zaparkoval. Vidlák tam už byl, a jak jinak, obklopen lidmi živě gestikuloval. Když jsem projížděl okolo, zamávali jsme na sebe. Lidé se pomaličku trousili a parkoviště se plnilo auty.
Kousek opodál si otevřel stánek trhovec s uzeninami, a pokud mohu soudit, dost toho prodal. I já jsem koupil – celou šrůtku prý iberijského špeku. Jestli byl špek opravdu iberijský, nevím, ale rozhodně je prudce jedlý. Přestože doma uložen v lednici/mrazáku, ukazuje se jako málo trvanlivý.
Něco po páté akce začala. Účastníky přivítal starosta Kozojídek, takto sympatizant PRO. Hostů – řečníků bylo víc; při mé špatné paměti na jména si vybavím jen pana Dostála, paní Rédovou a Vidláka. Pan Rajchl měl cestu z daleka a přijel se zpožděním; do jeho příjezdu udržovali zájem publika přítomní řečníci.
Součástí Vidlákova nového živlu – politiky samozřejmě je i Jindřich Rajchl. Pro většinu lidí snad nyní Vidlák patří k Rajchlovi, ale já to vnímám právě obráceně: pro mě Rajchl nyní patří k Vidlákovi. Samozřejmě mne zajímalo, jaké má teď Vidlák nové kamarády.
Ačkoli jsem se jel pozdravit s Vidlákem a při té příležitosti si prohlédnout a poslechnout Rajchla, zklamán bude ten, kdo od mého článku očekává reportáž z Kozojídek. Tu reportáž – podle mého soudu docela kvalitní – lze nalézt na Parlamentních listech, a já nejsem žádný žurnalista. Já jsem si do Kozojídek jel pro dojmy a pocity, aby má intuice měla co přežvykovat.
Rajchlovi předřečníci muvili dobře a k věci; bylo vidět, že jak pan Dostál, tak i paní Rédová jsou na publikum zvyklí a pro věc zapálení. Vidlák, to je huba nevymáchaná: tu a tam přiskočil k mikrofonu a utrousil směrem k derniérovi & his melody boys nějakou uštěpačnost: „Ať žije Petr Fiala! – ale někde jinde.“ S tím já bezvýhradně souhlasím, a dodávám – ať žije, ale za svoje.
O tom, že (a jak) derniér & his melody boys prožírají, rozhazují a v ohni pálí peníze, vydřené z lidí, bylo v podstatě celé Rajchlovo vystoupení.
Znám debaty na svém bývalém webu a rámcově vím, co lidi (alespoň v diskusích) pálí a na co si stěžují. Většiny z těch témat se pan Rajchl ve svém vystoupení dotknul a jeho úvahy a návrhy řešení mně připadaly – pokud dokážu posoudit – věcné a realistické. Za sebe říkám, že by byla škoda nedat straně PRO příležitost svůj program realizovat. To samozřejmě může být i má politická naivita, mohu se mýlit podobně, jako jsem se zpočátku mýlil s Babišem.
Když už jsem narazil na Andreje, uvědomil jsem si jednu pozoruhodnou paralelu.
V čase prezidentských voleb, kdy o trůn soutěžili Pávek a Bureš, byli jsme svědky zajímavého jevu. Pávek i Bureš si zadali s minulým režimem, a zadali si s ním hodně, víc než většina z nás. Přesto ale míra jejich kompromitace je jen těžko srovnatelná: zatímco Babiš-Bureš coby pracovník PZO bonzoval na své kolegy v roli řadového donašeče, Pavel-Pávek patřil k těm, kdo takovou činnost organizovali, vyhodnocovali a podle výsledků snad i strategicky rozhodovali. Bureš v té pyramidě moci stál dole u základny, zatímco Pávek se pohyboval v blízkosti vrcholu. A přesto, kupodivu, Babišovo „malé estébáctví“ vadilo a dodnes strašně vadí, zatímco Pávkovo „vrcholné špiónství“ (a taky pozdější obrácení kabátu, tedy zrada) prochází s tím, že si to Pávek „odpracoval“. To je pozoruhodné, zvláště když si uvědomíme, že Andrej – ať je jaký je – dal stovkám či tisícům lidí obživu, zatímco Pávek jim jen ukázal, že kožíšek je jako nový.
Jaká může být skutečná příčina toho dvojího metru? Domnívám se, že psychologická: většna lidí si dokáže představit, jaký konkrétní dopad může mít udání řadového agenta STB, jako snad byl Andrej, ale nedokáže si vůbec představit a domyslet šíři a konkrétní dopady konání agenta z kategorie, na jakého byl vyškolen Pávek. Proto jim Pávek připadá téměř nevinen, vše odpuštěno – je to vlastně otázka chybějícího měřítka (v Pávkově případě).
A nyní se tentýž model chybějícího měřítka opakuje znovu, a to v případě srovnání Babiš vs. Rajchl.
Titíž lidé, kteří jsou s to adorovat Babiše a s jeho kritiky se zhádat pomyslně do krve, pro Rajchla nemají dobrého slova. Rajchlovi je vyčítáno, že je pravičák (širokospektrální nálepka), a přesto že ještě ani neměl příležitost dopustit se zavrženíhodného jednání, z něhož je do budoucna podezírán (!!!), jsou s ním hned hotovi:
Takže se ukazuje, že Rajchlovi jsou ti obyčejní lidé co ze svých výplat odvádí daně bez možnosti si je snížit leasingem auta za 2 mega, a ještě si z ně nechat vrátit DPH, dobří akorát k tomu, aby jej přes Václavák vynesli ke korytu a dál ze svých čistých mezd financovali stát třetím nejyšším DPH v Evropě. Dál už se nebude bavit s nikým, kdo nemá auto nejmíň za mega. Jestli je to zloděj, daňový podvodník, privatizér, nebo dealer koksu nevadí. Takže se asi včas ukázalo, že PRO budou další Věci veřejné, které mají nalákat lidi, kteří chtějí věřit tomu, že systém je vpohodě, není na něm třeba nic měnit, stačí ho jen troch poladit. Ale hlavně žádné velké změny, natož systémové. V postatě stačí vyměnit Fialu za Rajchla a dál nic neměnit, aby se těm úspěsným nadále dařilo ojebávat, ty co si ještě nenakradli a jsou tak blbí, že neokrádají ani stát. Je moc důležité to vědět včas (sic; zdroj)
Aha, takže už ne „obyčejní lidé“, ale „úspěšní“. A ti, co nemají na Kodiaqa&spol. jsou „zkrachovalci“.
No, to je dobré vědět. To pak leccos začíná dávat smysl.
Dost dlouho jste totiž, Vidláku, psal, jak na Rajchla chodí hlavně obyčejní lidé, kterým Rajchl umí všechno hezky vysvětlit. To už tedy neplatí; teď je to pro úspěšné a ti obyčejní patrně chodit přestali.
Je Vám, doufám, jasné, že bez zkrachovalců, co nemají na Kodiaqa&spol., se nejenže nedostane do Sněmovny, ale že nejspíš nedosáhne ani na státní příspěvek. (sic; zdroj)
Nic z toho, co je Rajchlovi ve dvou ukázkách výše podsouváno, se z jeho vystoupení v Kozojídkách nedá dovodit.
A odkud je tedy vytažen onen dvojí metr? Nedokážu najít jiný zdroj, než Rajchlův majetek, tedy bohatství, tedy – zjednodušeně – Porsche a již pověstné boty z krokodýla. Každý si totiž umí představit, že nohou, obutou do boty z krokodýla, šlape na plyn v Porsche jako Rajchl. Ale málokdo si dokáže představit, že disponuje majetkem v řádu miliard korun jako Andrej – a tak tleská jeho řečem o budelípu. Jinými slovy: to, co v malém u Rajchla vadí, u Babiše v měřítku gigantickém vůbec nevadí, protože představivosti mnohých to zcela uniká.
Tady (vpravo) je k tomu případná poznámka z dílny a ruky Matyáše Brauna.
Je to nedorozumění? Kdyby bylo, mohli bychom snad obvinit Vidláka ze spisovatelské neobratnosti; ale nemyslím, že je to ten důvod. K Vidlákovi bych uměl napsat pár výhrad (on ví), ale je to člověk, který co má na srdci, má i na jazyku.
Jaká ironie! Když jelito bartkovský (byl to on? škoda rány, která padne vedle) na Václaváku fotil lidi se zkaženými zuby, s tím, že jde o tragické, neúspěšné, zkaženými zuby a životem frustrované jedince, a psal o dezolátech, mnozí se ošívali (právem), že to není jejich případ a cítili se uraženi. Když Vidlák doloží, že na Rajchla většinově neúspěšní, zkaženými zuby a životem frustrovaní jedinci nechodí, nýbrž že ho podporují lidé samostatní, prozíraví, přiměřeně zdraví a schopní o sebe a rodinu se postarat (věcně vzato – obyčejní lidé, jakých je většina), náhle je to důkaz, že Rajchl „se nebude bavit s nikým, kdo nemá auto za mega“.
Kdybych věřil, že takovému šílenství propadla většina národa, řekl bych – zachraň se, kdo můžeš a zmizel i s rodinou někde v jihovýchodní Asii. Ale setkání v Kozojídkách mi dává jakousi naději, že tomu tak není.
Nemám jistotu, že Rajchl bude českým „Orbánem“, ale mohl by jím být. Možná není sám, ale je takových málo. Za sebe říkám, že by tu šanci měl rozhodně dostat.
—ﬡ—
Zajímavý report z „tábora lidu“.
S hodnocením Vidláka nemám žádnou potíž, mylím si o něm totéž.. Nadšenec a poctivec. Srdcař. Když se sekne, přizná to. (To umí jen málo lidí.)
U Rajchla je to něco jiného. Nezávidím nikomu hmotné bohatství, tam je to nějaké instinktivní varování. A s tím nehnu. Nemohu vysvětlit co to je, ale je to tam. Celý život mezi umělci ti vybuduje šestý smysl, ať chceš nebo ne.
Bezesporu je Rajchl skvělý rétor (to by právníci měli být) a umí ovládnout davy. Pro Alternativu je užitečný právě touhle schopností. Ale pokud by měl být mozkem Alternativy, toho bych se bál.
Ale neovlivním to.
Jo, pro mě je Vidlák velký sympaťák, který si zaslouží podporu.
Takto jsem viděl Jindřicha Rajchla já…
Brod je ještě daleko a už 3x po sobě jsem volil Okamuru. Protože mi zbyl. Ne proto, že bych ho adoroval.
Ale jinak – klikám na literární kovárnu proto, že mě zajímají i jiné názory, než politické. Přestože vím, že politické prostředí, ve kterém klikám, spoluvytvářím.
Pro mě je vinařská oblast jižní Moravy vzdálenější, než Laponsko. Byl jsem tam jenom 2x – jednou pro 2 petky burčáku, abych ho ochutnal (nevěřím prodejcům jinde) a jednou u Vidláka na cca 2 hodiny. Ale topení tam dělám téměř denně. Neznám tamní lidi, jejich mentalitu – jen z televize nebo vtipů o víně – že kdo se nevyzná ve víně, tomu se dá nalít cokoliv, protože je v podstatě hovado. Čili mám k jihomoravanům předsudečnou ostražitost. I když – ostravák je exot všude, jenom otevře zobák. Tak bych se tam asi necítil.
Díky Alefovi za fotky a reportáž, mi dala více, než cokoliv jiného o Rajchlovi (zatím jsem nic o něm aktivně nehledal, na to je brzy).
Moje zkušenost: Ostravák, když se přizná, je většinou vítán. Kdysi měl skoro každý chlap v republice zkušenost s Ostravou. On sám, táta, brácha… Když jsme s kamarádem několikrát objížděli republiku na prskoletech, otvíralo nám to dveře všude – snad kromě okolí Prahy a Bratislavy I v Tatrách jsme dostali v hotelu pokoj zdarma – tedy za nasekání dřeva. Ale byl i se snídaní. [;>))
Jako Charles Bronson v Sedmi statečných?
🙂
S ním jsem na motorce republiku neobrážel. [;>D)
(A 7 statečných si už nepamatuji. Snad Sedm samurajů – což je předloha k Sedmi statečným.)
Těžko k tomu něco psát, když jsem tam nebyl.
Jinak podobně, jako kocourek Mourek…..
Coco Chanel prý kdysi řekla: Ve dvaceti má žena tvář, jakou jí nadělila příroda, ve třiceti takovou, jaký žije život a v padesáti, jakou si zaslouží.“. Je na tom hodně pravdy. I co se týče pana Jiřího Rajchla. Jsem už stará a dost jsem se za celý život naučila číst v lidských tvářích. On se teď blíží těm padesátníkům. Když si k tomu, jak ho vidím dnes, přidám ještě jeho začátky mezi fotbalisty-funkcionáři, poměrně rychlé střídání různých partají, a jak jsem si přečetla osobní zkušenost Starého kocoura s mlžením stran jeho názorů co my s NATO a EU, kdyby byl skutečně premiér… zkrátka mám podobné výhrady jako Starý kocour, a jsem hodně zdrženlivá. Dobrých řečníků jsme mívali v dějinách dost, ale dobrých vůdců národa jako šafránu. Víte ono je to asi těžké, kdyby se našel někdo, komu ještě zbyla jako hnací síla touha zachovat náš maličký národ do budoucna jako soběstačně český, a na své tisícileté přežívání hrdý, tak by to asi dnes nestačilo. On takový vůdce by musel jednat s takovým politickým ksindlem, který je teď všude vůkol, že aby uspěl v téhle vidině, tak by musel umět s nimi bojovat a často i s jejich prostředky. Vychází mi z toho, že bychom asi nejspíš potřebovali vizionáře, který umí být taky trochu hajzlík. Jinak by nám moc dlouho nevydržel. Zvláštní je, že žádný z vedoucích představitelů naší země po sametu nepochopil, že když si dá tu práci a povede k blahobytu nejen vlastní konto, ale především naší zemi, vydrží u koryta mnohem déle, než je jedno volební období. Možná na to neměli dost velké IQ, anebo lákavá koryta skrytá a jinde, nebo špatná konstelace kolem, kdo ví. Já už jsem na to stará, doufám, že umřu dřív, než se rozhoří 3.WW. Zatím v oficiální skladbě partají nevidím nikoho, kdo by vyčuhoval a pan Jiří Rajchl – stále mám výhrady. Možná mea culpa…
Výhradám rozumím – ale že by přijel a republiku zachránil bílý kůň na statečném Mirku Dušínovi, s tím nepočítejte.
Možná znáte starý veršovaný příběh (Neruda?) – dívka se modlí k Panně Marii, aby jí poslala nějakého chlapce, aby nakonec nezůstala na ocet. Ať je jaký chce, prosí dívka – jen prboha ne zrzavého!
Jestli ten příběh znáte, pak taky víte, jak skončí.
Nic neříkám, ale na má slova dojde:
On ten slovutný Krysař v městečku Hammeln byl vlastně jen velmi schopný verbíř mladíků, rekrutů pro Svatou válku v Jeruzalémě. On ale tu válku nevedl. Byl nájemný.
Je potřeba říct ještě dvě věci; snad jsem to měl napsat do článku, tam by to bylo lepší.
—
1. Rajchl není žádný démonický řečník. Jeho projev nemá potenciál zhypnotizovat davy. To mu v nedostatku jiných „argumentů“ připisují různí škebloni a jiní trollové. Rajchl je však chytrý člověk a mluví docela normálně, obyčejně, civilně.
Posluchači mu aplaudují a rádi ho poslouchají z jediného a prostinkého důvodu: Rajchl velmi zřetelně a výstižně („litterate“) artikuluje to, co lidi už dlouho doslova a do písmene sere; a konečně se našel někdo, kdo to vyslovil veřejně a vykřičel nahlas. – A to je celé tajemství. Lidi vždycky půjdou za tím, kdo mluví nahlas jejich hlasem. Všichni vy na slezské, všichni vy, dím, hlubokých páni vy dolů – všichni jste to mohli říct a říkat dřív než Rajchl, ale nestáli jste o to; on byl první, kdo zvedl tu příležitost. S tím souvisí druhý bod:
2. Nevím, jestli to má Rajchl nastudováno nebo tak jedná spontánně, ale on postupuje zatím docela přesně podle Starého Mistra (Lao-C‘), konkrétně kapitoly 66:
(…)
Proto tedy povolaný:
Chce-li být nad lidmi,
staví se ve svých slovech za lidi.
chce-li být před lidmi,
staví se ve své osobě za lidi.
Proto také: Je nahoře a jeho váha lidi netíží.
Je v čele a jeho vedení lidem neubližuje.
(…)
Právě takto si Rajchl zatím počíná a já doufám, že mu to vydrží.
Pokud jde o odkaz z předchozího bodu, k tomu se vztahuje kapitola 78:
(…)
Že slabé vítězí nad silným
a měkké nad tvrdým,
ví každý pod nebem,
ale nikdo podle toho nejedná.
Proto praví povolaný:
Kdo na sebe bere špínu říše,
stává se jejím pánem.
Kdo na sebe bere neštěstí říše,
stává se králem.
(…)
Tím, že Rajchl veřejně a velmi hlasitě vyslovil to, co většinu lidí (včetně těch, kteří na něm nenacházejí ani nit dobrou) trápí či sere, vzal na sebe neštěstí a špínu říše. – On se sice ve svém projevu, pokud jde o Starého Mistra, zmýlil; Lao-C‘ nežil před 6000 lety, nýbrž cca 500 let před Kristem (tedy před 2500 lety) a byl o něco starším současníkem Konfucia. V autorství přísloví o svíčce se znalci rozcházejí – někteří je připisují ne Starému Mistru, nýbrž právě Konfuciovi. – Ale to je podružný detail.
Co dodat:
Dokud se bude Jindřich Rajchl ve svém konání držet principů Taa, nezbude mu nakonec nic než úspěch. Ať mu to vydrží; a pokud náhodou Tao nezná, ať si je včas v zájmu „říše“ nastuduje. – Můžeš-li, Vidláku, tohle mu vyřiď zároveň s mým pozdravením a přáním všeho dobrého.
Nebude-li se držet Taa, Hluboký Život ho smete stejně jako všechny před ním.
Zajímavé, podněcující.
O démoničnosti Jindřicha R.:
Nevím co je to „démonický řečník“, ale vidím (slyším) jeho podporu lidmi, kteří o všem moc nemudrují. Na rozdíl od Mussoliniho nebo Hitlera nekřičí. Lidé se sním chtějí fotografovat – t.j. tuší, že se stane slavným/mocným a oni s ním budou mít selfie.
V kolekci nyní dostupných řečníku prostě vede. Jak se zachová, až dosáhne určitého postavení/vlivu prostě netuším.
Topolánek, když dělal v Energoprojektu, se od normálu odlišoval svými ambicemi. Po 89 založil VAE a tomu rostl obrat geometrickou řadou. Ve 40 senátor a jel… Babišovi to bylo líto a též proto vlez do “politiky”. Primárně šlo o kšeft. Což asi jinak nejde. Mirek Dušín nemá šanci.
Topolovy začátky pamatuji. Osobně.
Fotka z „tábora lidu“: Druhý zleva je Vidlák, toho jsem už viděl, ten je mi jasný, pak Alef a úplně vpravo je Jan z Helvajzu?
Nebo jsem to neodhadl správně?
Chyba!
Alef to fotil. Zmáčknout spoušť fotoaparátu a doběhnout k cíli dřív než fotony umí zatím jenom Chuck Norris 😉
Lidi kolem Vidláka neznám. Ani JzH na fotce není.
Přiřadil jsem obličeje k předpokládaným povahám – ne vždy se to povede. Aspoň jeden se povedl – Vidlák je jistý! Ale toho jsem viděl v TV takže to není fér. Dále pátrat nebudu, mohl bych asi odhalit podobu Alefa, protože vím, jak vypadá Godot, ale nechám si tam úmyslně nejistotu. Který z těch dvou v kavárně… [;>))
Přece ten krajní…
—
Další důvod, proč je mi Rajchlovo počínání sympatické: padni komu padni; tady:
https://42tcen.com/entry/rajchl-ke-schvalovani-vrazdy-duginove-prisel-cas-oprasit-screenshoty-a-podat-trestni-oznameni
Jo, a jinak ta úvaha byla správná.
I já vím, jak vypadá Godot: vypadá dobře!
A taky mám experimentálně ověřeno, že Godot se dobře fotí! V kavárně, kde jsme spolu byli, se – podobně jako nádraží – téměř nehejbal.
Ještě jednou – ta fotka, kterou mi přiřkl Alef před pár dny, je stará čtyřicet let.
Tak dobře jsem Godote nevypadal ani před půl stoletím. [;>)
Ale protože to není vaše zásluha, ale zásluha mámy a táty, tak vám tu úhlednost nezávidím. Ostatně – atraktivní chlapi mívají zase jiné problémy, které ty ostatní nepostihují. [;>D
Mám ženu „z druhé ruky“, už byla předtím krátce vdaná. A její první muž byl fakt krasavec. A nebylo mu to nic platné.
Kocoure, já mám manželku dokonce z ruky třetí a oba její předcházející manželé nebyli žádní krasavci – a mně to nebylo nic platné 🙂 .
Pěšky jako za vozem, podotkl by Švejk (máš padnout na frontě, nebo bejt popravenej v zázemí).
Když rujný samec honí svou budoucí samici, tak ta ví přesně, kdy má zvolnit.
To je kocouří axiom.
Tužka napíše,….pane autore, dík za popis, za foto,….
Srovnání a vyhodnocení prezidenta Pavla a pana Babiše je moc dobře napsáno,….povedlo se Vám to.
Tužka.