by 
Jak jsem se tu už opakovaně svěřil, chystám se teď na přelomu jara a léta odstěhovat do menšího, ale vlastního bytu (zatím v nájmu v bytě obřím). S tím souvisí nejen likvidace části knihovny, o níž jsem si tu už poplakal, ale i probírka archivu.
Je k nevíře, co člověk za nějakých 35 let nahromadí a na co všechno už zapomněl. Už jsem tu u Alefa připomenul třeba N.P.I. Group, k.s., mohl bych i další kauzy – ale koho by to dnes zajímalo? Ani zde publikovaná vzpomínka nevzbudila nějak velký zájem. Přirozené. Nic méně tuhle další si nemohu odpustit, protože doufám, že pobaví.
Našel jsem v archivu asi dvanáctistránkový propagační materiál ODS, který vydali před volbami v roce 1992. Je tam zmíněna pěkná sbírka lidí, třeba Miroslav Macek – Macek a Knižní velkoobchod. Kauzu politik ustál, následků se už nezbavil – iDNES.cz nebo ten Čermák, co byl ministrem vnitra a měl aféru s mercedesy: Mercedesy od Helbigů (90sczechroads.cz).
Ovšem na titulní straně samozřejmě nejvýznamnější persona ODS – Václav Klaus, a to v poněkud neobvyklé pozici – v bazénu… a před ním moje ruka s rozhlasovým mikrofonem.
Můj vztah k tomu politikovi byl vždy poněkud rozporuplný, ale na pomyslné škále spíše kladný, byť ne bez výhrad (třeba ta amnestie mě vrcholně nasrala).
A tak jsem napsal dopis a odeslal ho na adresu:
Institut Václava Klause, o.p.s.
Šárecká 15/29
160 00 Praha 6 – Dejvice
Zde je jeho plné znění:
Vážení,
22. – 23.11.1991 se v Plzni konal 1. Kongres ODS. Spolu se svým rozhlasovým kolegou Alexandrem Píchou jsem tuto událost zpravodajsky pokrýval pro tehdy ještě federální Československý rozhlas.
Organizátoři zajistili pro hlavní postavu ODS Václava Klause na 22. 11. na večer, po kongresovém jednání, plavecký bazén na Slovanech s tím, že pro veřejnost bude už uzavřen. Protože jsem byl tehdy místně velmi dobře zavedený Plzeňák, dokázal jsem do bazénu propašovat sebe a svého kolegu, pozdějšího šéfa Radiožurnálu. Nikdo jiný už tam nebyl. Alan později vzpomínal, kterak tehdy málem sjel z tobogánu panu Klausovi na hlavu…
Mně naopak přišlo vtipné natočit s předsedou ODS přímo v bazénu rozhovor. Fotografie se pak objevila v propagačních materiálech ODS před červnovými volbami v roce 1992. Ze mne tam byla jen ta ruka s mikrofonem, ovšem přiložená fotografie dokládá, že jsem to byl skutečně já. Trochu jsem se za tu třetinu století změnil, ale to asi každý, i pan prezident. Pracovně jsem měl s panem Klausem co do činění ještě mnohokrát, a to nejdříve jako novinář, později pak z titulu PR manažera a tiskového mluvčího některých významných subjektů. Fotodokumentace z těch pozdějších časů už ovšem postrádá onu lehkost a snad i odvázanost dobrodružné první poloviny 90. let minulého století.
Narazil jsem na tuto záležitost, když jsem likvidoval svůj rozsáhlý archiv před stěhováním, a řekl jsem si, že by tato vzpomínka na dávné časy, kdy byl svět ještě normální, mohla pana prezidenta Klause potěšit a pobavit.
Pozdravujte ho, prosím, a pokud mu tento dopis předáte, sdělte mu také, že jeho současné názory, jak je sleduji v médiích a na sítích, plně sdílím. Takových lidí je v mém okolí spousta, a to i takoví, kteří ho dříve „moc nemuseli“.
S pozdravem
Jaroslav Hudec
B. Smetany 140/3
301 00 Plzeň
tel. 777 339 262
hudec@dosveta.cz
Ty přílohy posílám Alefovi s prosbou, aby je sem nějak připojil (díky).
Když jsem se tak zahloubal nad minulostí, nedalo mi to (ach, ty archivy) a podíval jsem se, kdo nám řídil zemi od roku 1990 do 1992:
Seznam členů československého Federálního shromáždění po volbách v roce 1990 – Wikipedie (wikipedia.org)
Příprava na rozpad federace ovšem přesunul těžiště moci do České národní rady:
Seznam členů České národní rady po volbách v roce 1992 – Wikipedie (wikipedia.org)
Najdete tam persony už dávno mrtvé, ať už fyzicky či politicky, ale také neúnavně se držící poslanecké či nějaké podobné židle, z níž se snaží ovlivňovat vývoj v naší zemi.
Z druhé skupiny třeba Dienstbier mladší, Benda mladší, Kocáb, Marvanová, …
Máte-li čas, zkuste si ty seznamy prolistovat – je to nejen zábavné, ale i poučné.
S plnou vážností tvrdím, že nikdo z obou seznamů nedosahoval váhy a dlouhodobého významu Václava Havla, Miloše Zemana a především Václava Klause. Zda to byl význam kladný či záporný, záleží na individuálním pohledu/přístupu a zkušenostech každého jedince.
Teď slyším výkřiky o tuneldědkovi, rozkradeném majetku atd., ale myslím si, že věc není tak jednoduchá a jednoznačná. Shodou náhod jsem v úterý 5. 3. zaregistroval Vidláka, jak na jakémsi vysílání hovoří dlouze právě o V. Klausovi a s jeho střízlivým pohledem na tuto personu se v podstatě shoduji.
Vidlákovy kydy – Daniel Sterzik – živě a s humorem – YouTube
Abych se dopracoval k nějakému konci. Od Václava Klause mi prostřednictvím jeho „osobní asistentky“ přišla stručná odpověď:
Vážený pane,
děkuji za Váš dopis, ve kterém jste mi připomněl více než třicet let starou událost, první kongres ODS v Plzni. I já si dobře vzpomínám na nápad uzavřít plavecký bazén a pozvat nás tam. I ty fotografie jsou milé. Jsem rád, že jste si vzpomněl a jsem rád, že jsou Vaše politické současné názory blízké názorům mým. Už jsem nějak dlouho nebyl v Plzni, budu to muset nějak nahradit.
S mnoha pozdravy
Václav Klaus
Ing. Eliška Janková
Osobní asistentka Václava Klause
Personal Assistant to Václav Klaus
asistentka@institutvk.cz
Institut Václava Klause, Šárecká 15/29, 160 00 Praha 6
www.institutvk.cz
Samozřejmě mi to nedalo a odpověděl jsem paní asistentce, že Václava Klause by v Plzni jistě přivítala řada lidí a pokud k tomu dojde, rád bych byl mezi nimi. Jiným slovy – pozval jsem se.
O dalším vývoji (bude-li nějaký) si dovolím zdejší auditorium informovat.
Taková náhodička:
https://www.klaus.cz/clanky/5338
Politika je o slovech a o emocích. Ten kdo mluví, chce vyvolat v tom, kdo ho poslouchá nějaké emoce.
Pokud to umí, je to politik. Pokud ne, je břídil. Bez ohledu na to, jaké ty emoce jsou a nakolik odpovídají realitě.
S Lívii Klausovou jsem si docela příjemně popovídal na festivalu „Janáčkovy Hukvaldy“.
S jejím mužem jsme se jenom pozdravili. Václavu Havlovi jsem zajišťoval po stránce ozvučení jeho prvního vystoupení Ostravě.
Moje částečně politické vzpomínky. Na mém blogu jich najdete víc. Jsem stařík.
Rád jsem si to přečetl, díky.
Rozpaky Starého kocoura….. Ty „rozpaky“ se mi líbí.
V Brně se moc nevyznám, někdy na přelomu let 1989/1990 jsem tam, už na základě instrukce z pražské rodné redakce, živě vysílal z takového trojúhelníkového náměstí z nějaké demonstrace. Přenosák jsem měl zapůjčený z brněnského studia. Byla tam náramná tlačenice, tak jsem vzal do přenosáku protekčně takovou hezkou holku (těch jsou na Moravě spousty). Nic z toho ale nebylo…..
Špičkový zážitek jsem měl ale z Havlovy návštěvy v Hodoníně na Masarykovy narozeniny 7.3.1990 (ejhle – to je náhoda, dneska je taky 7.3. 🙂 ).
Doby byla ještě pohnutá, Havel řečnil z balkonu radnice (zástavba celkem nízká – inu, Slovácko). Já ho z přenosáku zameldoval, zvukař mu vyjel páky, můj mikrofon stáhnul, a byl čas. Havel hovořil na téma knihy J.F.Kenedyho „Profily odvahy“ a já tu knihu náhodou znal (jedna z těch, které už jsem vyhodil)…..
A najednou se tam nad střechami bokem od radnice obejvily nějaké čepice, které mi připomněly milicionářské brigadýrky, pravda trochu pomuchlané.
Zajásal jsem, že se snad přece jen našli nějací stateční komunisté a Havla mi tu odstřelí – a já mám živě mikrofon na celostátní rozhlasovou stanici! Už jsem si to v duchu rovnal s tím Kenedym, už jsem doufal jak vstoupím do rozhlasových dějin – živě atentát na prezidenta!
No, hovno. Byli to nějací pokrývači či zedníci, kteří se na Vaška přišli podívat.
Tak jsem na komunisty zanevřel úplně – nejenže Havla zvolili, ale ani zastřelit ho neuměli..
P.S. „Doufám, že auditorium rozumí nadsázce. Příběh se skutečně stal, ale samozřejmě – metafora!
Teď si uvědomuji, že jsem vlastně Václava Havla poslal do hajzlu. Asi už byl president (fakt už nevím) a OF mělo v našem Ústavu nějaké shromáždění – schůzi podobnou obvyklým slavnostním schůzím KSČ. Dlouhý stůl na jevišti a úp straně „kecbedna“ – řečnický pult. V každém případě jsem se šel podívat do zákulisí, jestli mi nerozkopli kabely od mikrofonů – a v ten moment se ze šál se vymotal malý pán a ptal se po WC. By to V.H. Tak jsem ho do toho hajzlu tedy poslal. Dozadu a pak vpravo. Poděkoval a šel.😺
Je mi líto každé knihovny, která se ruší. Mizí tím minulé životy nadobro.
Čas od času dělám probírku, když už je nemám kam dát, a vytypované knihy odvezu do knihovny v sousedním městysi, kde je rádi přijmou a i oni to, co vyřazují, nabízejí volně a zdarma zájemcům. Ještě jsem se nikdy neodhodlala jakoukoliv knihu vyhodit nebo spálit. Máte pravdu. Mizí tím můj minulý život, a s každou taky nadobro.
Knihy pálil jenom páter Koniáš a pak Hitlerovi lidé. A nakonec komunisté. Toí to nedělali veřejně. Víte kolik parádních knih se našlo ve Sběrných surovinách? Byly volně k dosažení za stejnou váhu třeba kartonů – a krabičku cigaret pro pracovníka. No – obchod nádherný…
„Demokratičtí liberálové“ už sice vyřazují, ale večerní spektákulum s vatrou na náměstí jsem ještě nezaregistroval. Ale to přijde. Tak, jak přišlo to kácení soch.
Kocoure, já si pamatuji, jak maminka na konci 50. let nosila z práce z papírny domů historické tisky (!), které tam vozili soudruzi ke sešrotování z depozitářů krumlovského zámku. Nekteré nejstarší až z doby Bílé hory. Fakt! Tehdy jsme litovali těch, co se nepodařilo zachránit. Šly toho tam plné náklaďáky…
Godote,
nebudete z knihovny vyřazovat nějaké učebnice, nebo nějaké jiné ,,vědění“?
Měl bych zájem.
Rád bych měl doma knihy, podle kterých by se nechala znovu nastartovat civilizace, pokud by TO špatně dopadlo.
Jsem sice optimista, ale záloha vědění v papírové podobě by nebyla marná.
Ne, učebnice jsem zlikvidoval už dávno. Včetně Birkhofa a Lanea (lineární algebra).
Ale myslím, že Vám rozumím, a tak si ponechávám „Malou encyklopedii“ v šesti svazcích z tuším 80.let. Až vypadne elektřina a s ní i internet….
Českou mluvnici (Jedlička), pravidla českého pravopisu a slovník synonym a antonym jen z nostalgie.
Životopisné hodně, beletrie minimum, odborné historické.
Ale třeba i pár detektivek. Třeba „Poradce“ z roku 1985, což je úžasná beletrie o počátcích počítačové kriminality – v roce 1985!
Švejka – všechna vydání co mám.
Pár knížek, které nikdy nedočtu (Immauel Kant, Fridrich Nietzsche apod.)
A tak trochu různě – třeba Hiltnův „Ztracený obzor“ nebo Šakala.
Ostatně ….. Šakal. Nesplněný sen projet se po Itálii a Francii v jeho stopách. Já vím, už jiné země, ale stejně……
Pro Godota: Možná, že by to nebyl špatný nápad i dnes – po stopách Šakala/čehokoliv, nač je člověk dlouho zvědavý… Dnes mě můj hudební kamarád překvapil – že má prochozený Reykjavík tak, že v něm trefí, aniž tam osobně byl. Řekl mi o aplikaci Google Earth – je tam modus Street, který umožní geograficky, letecky i ve 3D panoramaticky, projít si místa ve spoustě měst či přírodě světa. Dokonce součástí je i mapa tuším Měsíce a Marsu. Lze si tam dělat poznámky, dokonce realizovat své projekty (tak daleko ještě nejsem). Aplikace je zdarma ke stažení a lze ji objevit na Obchod Play – má ho každý chytrý mobil v základním vybavení. Dnes jsem si jí stáhla a je to vážně skvělé – učím se s ní pracovat, ale už teď věřím, že je ta appka tak dobře udělaná, že se lze zorientovat i ve městech, kde člověk nikdy nebyl. Zkuste to Godote, myslím, že nebudete litovat. A proč ne po stopách Šakala…? 👀
Samozřejmě to znám, ale je to přesně to, co nám nabízí tzv. AI – zážitky mimo realitu. Mohu se sice virtuálně přesunout do Paříže na křižovatku na Montparnasu, kde stávalo nádraží (dávno je zbořené), ale nemohu si sednout jako Šakal do kavárny a vybírat místo, odkud bude střílet.
Zkusil jsem to v reálu, ta kavárna tam pořád fungovala (ona je to spíš cukrárna/pekárna), pak jsem se prošel uličkou Litre, kudy plánoval únik.
To byla ovšem jen Paříž, nikoliv celá cesta, dejme tomu z Janova napříč Francií. Jen tu návštěvu baru v Paříži a ubytování u buzeranta…… to bych si asi odpustil.
🙂
Jak se takovým skalním pesimistům/optimistům říká? (Nehodící se škrtněte).
Prepeři? Být připraven a přežít?
===
Podle mých zkušeností, když jsem byl kolegy i vedením kritizován za to, že jsem vyžadoval u jakékoliv větší akce, která by mohla dopadnou jinak než podle plánu A, taky plán B. Říká se tomu „opasek i kšandy“. Ono to vždycky může dopadnout jinak, Ale ne vždy tak, aby se dal použít plán B.
Musí se často improvizovat.
===
A s osudem světa to bude podobné. Připravíte se na globální atomovou válku a ona přijde třeba epidemie šílenství. Nebo ataka metamorfovaného hmyzu. Nějací Čapkovi Mloci.
Takže ano, chránit vědomosti tak jak chráníme třeba genofondy rostlin někde v polárních zemích v podzemních tunelech. Problém je v tom, že se do toho začne míchat aktuální politická situace a vědění bude tak nějak posunuté. A my nebudeme vědět, co vlastně bude pro pro ty přeživší generace podstatné. Budou to vědomosti technické nebo společenské.? Nebo umění? Nebo genofond zvířat a lidí?
Nenamlouvejme si, že se po nějakém celoplanetárním kataklysmatu podaří rekonstruovat život takový, jako je dnes. Spíš potomkům, následovníkům můžeme předat vědu, techniku, filosofii a umění, než že jim zanecháme nějak „Lego“, aby si z něj postavili kopii dneška. Ne, dáme jim ty kostičky a oni si z toho už něco postaví. Pokud to nebude životaschopné tak to zahyne a naopak.
Kdyby to šlo – Slušnost, Zvědavost a Humor.
Kdyby to šlo.
Ale budou asi mít „vlastní hlavu“.
To nevadí, naopak viděla bych to ku prospěchu věci, pokud neuhnou od těch tří zásadních. 🙃🤚
Soused před pár lety odlehčoval knihovně, a to tak, že žehem. Pálil na knihách slivovici. Zbožný člověk, kostelový typ. Jednu bibli, připravenou posloužit, jsem si vychtěl.
Dnes je 8. března, MDŽ.
Všem zde přítomným dámám přeji krásný a vydařený svátek a posílám obligátní karafiát 🙂
Aspoň takto, květinu imaginární.
Díky veverko, mám karafiáty ráda, ty velké jsem měla na autě na svatbě, byly neobvyklé oranžové. A ty menší jsem měla na zahrádce a celou jí provoněly. Nápodobně i Vám, těší mě, že i Veverky slaví Den žen. 🌾🦋🌾🤗
Proč by veverky neslavily?
—-
Když pánové tady na nás zapomněli, musíme si květiny darovat samy 🙂
Děkujeme, aspoň někdo si vzpomene %)))