by Tentokrát se mi k svátkům doma sešlo z různých zdrojů tolik masa, že bych si snad mohl otevřít uzenářství. – Ano, já vím, že je to nezdravé; jenže je to dobré. A člověk, jak víme, nejen jí, aby žil – ale taky žije, aby jedl.
—ﬡ—
Několik druhů fermentovaných klobás, ochucených různým kořením. – Když jsme po pádu železné opony, žena a já, vyrazili s barohem na zádech do Pyrenejí, měli jsme cestou jednu z přestávek v Lyonu. Tam, na tržišti, jsem se s tímto zbožím setkal poprvé, naštěstí však nikoli naposled.
Domácí uzená kotleta; jsouc nakrájena na průsvitně tenké plátky, byla ozdobou silvestrovských chlebíčků, a ještě jí kus zbylo. Žádná kupovaná „šunka“ se jí nevyrovná.
Jamón serrano – pětikilová sušená šunka – noha, i s kostí, která shodou okolností zrála v již zmíněných Pyrenejích. O té psát nebudu, ještě nepřišel její čas.
—ﬡ—
Jako úplně první pár dní před Vánoci do spíže přibyla uzená krkovička, koupená u místního řezníka. Koupil jsem ji vlastně čirou náhodou – zašel jsem k řezníkovi pro půl kila čerstvých škvarků, a jak jsem tak stál ve frontě, nějak mi ta krkovička padla do oka. Měla dost přes dvě kila, neměl jsem to srdce ji tam nechat.
Kousek krkovičky se snědl ještě před Štědrým dnem. Vánoční trhy tentokrát nebyly úplně podle našich představ, nebyla tam ta správná atmosféra. I udělali jsme si atmosféru vánočních trhů doma: na krbových kamnech osmažené plátky krkovičky, svařák a purpura provoněly dům, aby se Vánocům, až přijdou, u nás doma libilo.
O Štědrém dni přišla ke slovu tradiční rybí polévka, kapr a bramborový salát. Ujídalo se všeho možného, o silvestrovském menu už byla řeč, a krkovičky zbyla stále ještě polovina; co teď?
A tak jsem na hrubo stloukl v hmoždíři pepř pěti barev, přidal chilli a mořskou sůl, touto směsí uzené natřel a pověsil do chladna, na půdu, na trám. A zapomněl.
Vzpomněl jsem si teprve dnes – a zjistil jsem, že výše uvedený postup byl skvělý nápad. Uzené nejen že bylo mnohem lepší, než když jsem je koupil, ale sušením na půdě získalo právě ten „šmrnc“, jaký jsem, coby dítě, poznal výhradně u svých prarodičů a nikdy jindy, nikde jinde.
Další postup je jasný: koupím pár šrůtek uzeného, ošetřím je výše uvedenou směsí soli a koření, a dokud je zima, zavěsím na půdu a budu očekávat mimořádný výsledek. – Ach, málem jsem zapomněl: vůbec jsem se nezmínil o nápoji, k takové mimořádné příležitosti vhodném. Nuže – je to portské, Don Pablo; a protože už je po zimním slunovratu, zásadně Ruby.
—ﬡ—
Dnes o polednách nám krtek rozryl trávník jako buldozer a ptáci zpívali, jako by už zítra mělo přijít jaro. – Ale dokud nesním tu pyrenejskou šunku, ještě přijít nesmí.
—ﬡ—
Tužka napíše,…..ááá, ďabolo,…. převtělené do uzené krkovičky v pepřovém pláštíku,….
Ustup, ustup,….je po západu slunce a mé jedno z osobních přikázání nabádá,…..nic nejíst na noc, budou tíživé sny,…..
Ale,….moc hezké, tak mastně milé,…ať všem chutná a slouží jen ke zdraví.
Díky za odlehčené téma,….dobré uzené je bezva,….já s řezaným pivem…..neb jen s pivem je žízeň krásná.
Tužka.
Přidala bych ještě ódu na škvarkovou pomazánku, jak říkají na Moravě roztomile okurek a ještě vlažný vynikající domácí kváskový chléb… Mňam…
Výživné, optimistické čtení.
A z obrázku to báječně zavonělo 🙂
Bohužel v paneláku nemáme půdu. Ale pokud zavařįte uzené do sklenice, získáte vynikající pochoutku.
Čekám na Godota a jeho komentář 🙂
Ano, na Godota se vždycky čeká!
Pětikilovou šunku s nohou (v dřevěném přípravku) jsem koupil před 2 lety na vánoce. Bylo to hodně tvrdé a snědli jsme toho 2 kila. Zbytek šel na půdu, přikryt utěrkou. Nějak se na to zapomnělo a před měsícem jsem to celé vyhodil do lesa, ať se poměje liška nebo jezevec. Nevypadalo to vábně. Výrobek ze Španělska, koupeno v kaufu.
To bude ona.
Sušená noha bude vždycky tvrdá. – Je u toho taková stavebnice, držák i s nožem na okrajování, na průsvitné plátky. Myslím, že to bylo předloni, dostal jsem něco podobného, ale v menším balení. Po tom se jen zaprášilo, bylo to prudce jedlé. Tuto malou „stavebnici“ jsem měl v ledničce a pravidelně jsem ujídal.
S velkou šunkou to budu muset nějak vymyslet. Ve stojanu na půdě být nemůže, občas nám do půdy vleze kuna/myš. Na půdě jedině ve visu, v poloze zvěři nepřístupné. Ale možná, že bych mohl využít ten malý stojánek, do kterého bych vždycky přiměřený kousek z „nohy“ odkrojil.
Sušená noha je zatím zavařena-konzervována v igelitu a přijde na řadu poté, co budou sežrány načaté kusy masa (což nebude trvat dlouho). – Ostatně, již nyní plánujeme pobyt v HR, kde je pršut domovem, sušená šunka – jamón serrano je fakticky totéž, budu to brát jako trenink.
Předpokládám, že až umístím šunku do stojanu, zavěsím na web nějakou reportáž z treninku.
Ad trénink: říká se „Těžko na cvičišti, lehko na bojišti“, že?
Váš trénink, Alefe, snad nebude příliš namáhavý.