Jak Honza o buchty přišel

Prolog

Jak tak postupně likviduji věci ve starém/současném bytě, objevuji některé zašantročené záležitosti, na které si po několika desetiletích vzpomínám už jen matně. A ejhle, archivy vydávají svá tajemství. Co je psáno, bylo kdysi dáno.

Jako obvykle jsem se k věci nachomýtl jen náhodou, neb začátkem roku 1999 mě osud zavál do světa bankrotů/konkurzů, a hned na začátek to byla pořádná prda – na ochranu před médii a novináři mě jako psa obranáře angažoval čerstvě stanovený konkurzní správce tehdy největšího konkurzu v českých dějinách – akciové společnosti Chemapol Group (CHG). Tenhle konkurz by vydal spíše na román, ale jeho průběh, odhalující „vypaření se“ vskutku objemných finančních prostředků, nemá ten správný dopad na konkrétního občana – českého Honzu. Většina dění se odehrávala především na úrovni bank (velcí hráči Tesař + Procházka z IPB, Salzmann z KB atd.). Dopad na Honzu byl až zprostředkovaný přes ztráty celospolečenské/socializované.

Správce CHG Alexandr Vacek byl zajímavá postava s až vražedným smyslem pro humor a pokud jsem správně pochopil, jeho cílem bylo nejen udržet konkurzní řízení v mezích zákona, ale nenechat se přitom zavřít ani zabít (obojí bylo možné). A samozřejmě vydělat si nějakou tu kačku, to dá rozum (i mě a další spolupracovníky živil též velmi slušně – úměrně výkonu a rizikům).

Je obvyklé, že konkurzní správce, který se osvědčuje, dostává od soudů i další konkurzy, tomu mnou jmenovanému tak připadl i konkurs N.P.I. Invest Group (a mě si přivedl s sebou) – a o tom bude vlastně moje vyprávění (omluva za dlouhý úvod, ale bylo to nutné).

Vydělat a přitom se nenadřít

Začátkem roku 1990 se český Honza vypravil do světa, vzal to přes Evropu, rozuměj tu západní. Zabalil svých pár buchet do ranečku a doufal, že ho budou vítat květinami a nabízet pomocnou ruku, i na večeři pozvou. Netušil ale, že kolem cest čekají v právních a ekonomických houštinách lapkové.

Jednu takovou skupinu loupežníků vedl mladý muž jménem Werner Kokott (Hüttenbacher Strasse 22, 90482 Nürnberg). Založili českou dceřinou společnost celkem důstojné bavorské společnosti VIB, nazvali ji N.P.I. a.s. (IČ 00353140) a touto cestou i další různě provázané společnosti. Např. N.P.I. Colsunting, s.r.o. (IČ 75635107), ale hlavně a především:

N.P.I. I.G (N.P.I. Invest Group)., k.s. (IČ 00553727)

To malinké „k.s.“ znamená „komanditní společnost“. Co to je komanditní společnost? Máte-li chuť a náladu, vysvětlení zde:

Komanditní společnost – Wikipedie (wikipedia.org). Z Wiki vybírám:

„Charakteristické pro ni jsou dva druhy společníků, z nichž jeden ručí za její dluhy neomezeně – komplementář, a jeden omezeně – komanditista.“

Komplementářem byla v tomto případě N.P.I. a.s. , komanditistou pak další nově vzniklá společnost P.R.T. k.s. (IČ 45306486) – opět „k.s.“, nepřehlédněte! , komplementářem pak též nově vzniklá společnost CITY Consulting s.r.o. (IČ 64575276). Vůči P.R.T. k.s. byli pak komanditisty Dr. Rödl a Monika Therese Kastl (oba z SRN).

Že je to už nepřehledné? Že se v tom už neorientujete? Ale to byl přece účel! Ve všech společnostech působil v nějaké funkci, někdy jen jako šedá eminence, W. Kokott. Komanditní společnost N.P.I. Invest Group začala podnikat v roce 1992 vydáním hezkých propagačních materiálů, v nichž vysvětlila svoji investiční strategii. Zjednodušeně řečeno:

• budeme v ČR nakupovat lukrativní nemovitosti, které zhodnotíme a budeme pronajímat
• hodnota/cena těchto nemovitostí bude přirozeně stoupat, jak se bude přibližovat termín vstupu ČR do EU
• díky této strategii můžeme zaručit průměrné 20% zhodnocení vkladů ročně.

Takových hejlů, kteří uvěřili vábení na bezpracný zisk, se našlo 18 000. Uzavřeli smlouvy na pět let a poté očekávali výplatu téměř 900 milionů korun (průměrně „na hlavu“ tedy cca 50 tisíc Kč).

Trochu to zkrátím. Norimberská partička pod Kokottovým vedením si žila v Praze náramně, však si také založili další společnost s názvem Schicki Micki, spol. s r.o., čerti vědí s jakou podnikatelskou náplní. N.P.I. už od počátku hospodařila se ztrátou. První stovky vkladatelů měly ještě kliku – ti se peněz dočkali, ale další se ocitli před problémem prázdné pokladny. Krajský obchodní soud v Praze vyhlásil na N.P.I. Invest Group dne 27.10.1999 konkurz.

Soudem jmenovaný správce konkurzu našel tedy prázdnou kasu a obtížně prodejné nemovitosti, které soudní znalec ocenil na cca 120 miliónů korun. Audit prokázal, že účetnictví bylo vedeno velmi kreativním a neprůhledným způsobem. Peníze? Asi je voli vypili…

Jak takový konkurz probíhá? Správce shromáždí majetek a z pronájmu nemovitostí (součásti konkurzní podstaty) získal nějaký přísun hotovosti pro průběh konkurzu. V souladu se zákonem musí svolat shromáždění věřitelů, kteří si zvolí věřitelský výbor. Kdo se v něm ocitli?

• Zástupce Odborového svazu státních orgánů a organizací (pohledávka 12 miliónů korun)
• Zástupce školských odborů (pohledávka 10 miliónů)
• Zástupce Českého červeného kříže (5 miliónů)

Většina věřitelů byly ale fyzické osoby, které se staly podílníky N.P.I. díky vkladu svých naspořených peněz (žádné Klausovy kuponové papírky).
Aby se shromáždění věřitelů mohli zúčastnit všichni, tedy až 18 tisíc osob, musel si správce Vacek pronajmout Paegas arenu za 400 tisíc korun, ačkoliv se věřitelů dostavily „jen“ asi 4 tisíce. Věřitelé pak přihlašovali své pohledávky, kterou musí ovšem správce posoudit a buď ji uznat za oprávněnou, nebo naopak. Při takovém počtu věřitelů to samozřejmě nemůže činit správce osobně, ale musí si na to najmout pracovní síly. Kvalifikované pracovní síly, buď právníky s ekonomickými znalostmi, nebo ekonomy s právními znalostmi.

Neznám přesně náklady konkurzu, ale teoretických 18 tisíc pohledávek při alespoň jedné hodině na každou představuje 18 tisíc hodin… Při hodinové sazbě pražských právníků…

Dále musí fungovat pár lidí i na řízení stále existující společnosti N.P.I. Invest Group a pro péči o majetek, ostatně i odborník na komunikaci něco stojí. Dále posudky odhadců a soudních znalců… pošta… 18 tisíc obálek… Nebyl jsem u tohoto konkurzu až do jeho konce, takže nevím, nakolik byli věřitelé uspokojeni. Odhaduji tak na 10 %, možná…

Epilog

Mnohý Honza tedy při své cestě do Evropy o své buchty přišel. Všimněte si však, že o ně přichází i dál, ovšem na daleko vyšší společenské úrovni. Z naší země plynou dál „buchty“ na západ, a je principiálně jedno, zda se jedná o odhadovaných 300 nebo dokonce o 500 miliard ročně. Konkrétní Honza na to už jen zírá a těžko s tím sám osobně může něco udělat, protože loupežníci už nečekají někde kolem silnic, ale sedí v bankách a korporátních budovách. Kokott byl prostě malý pták, teď žerou Honzovi buchty jinačí supové.

Na závěr ještě perličku. Správce dosadil do vedení N.P.I. Invest Group, do té doby, než to všechno zpeněží (což je jeho úkolem ze zákona), svého kamaráda z mládí. Asi za rok zjistil, že ten ho tam docela zdatně okrádá…

---