Lékárnu U Bílého jednorožce na plzeňském náměstí Republiky mám co by kamenem dohodil. Za pultíkem s kasou „Léky na předpis“ stává většinou postarší a velmi prostořeká lékárnice, vždycky spolu na nějaké téma zažertujeme.
Dnes jsem si byl vyzvednout čtvrtletní dávku léků/kapek na udržování glaukomu/zeleného zákalu ve snesitelných mezích (vyléčit nelze, jen tlumit a brzdit). Moje báječná oční lékařka Ivanka, specializující se na oční klinice právě na glaukom, mě dlouhá léta jen kontrolovala (vysoký oční tlak) a po asi patnácti letech našeho „glaukomového vztahu“, když byla nutná léčba, laborovala několik let s kombinací léků/kapek, které budou zrovna na ten můj zákal nejlépe zabírat. Nakonec se dobrala kombinace azopt + ganfort.
Tolik tedy úvodem, aby laskavý čtenář akceptoval, že jsem zkušený glaukomový pacient („glaukomik“ svádí k rozdělení toho slova, to dá rozum), mající za sebou i několik operací tohoto jediného skutečného neduhu, kterým trpím.
Jak a proč glaukom vzniká, v tom nemají ani lékařské kapacity jasno, hodně prý hraje dědičnost, a jedinec přijde vlastně k té blbé chorobě (na stáří hrozí slepota) jak příslovečný slepý k houslím – prostě si tu chorobu nezpůsobil třeba netřízeným způsobem života a podobně…. Je v tom nevinně.
Napadlo mě tedy, poprvé se zeptat této „své“ prostořeké lékárnice, zda by mi neměla třeba zdravotní pojišťovna na konci roku něco vracet, když mi tato sdělila, že horní mez doplatků činí 1500,- Kč za rok a mých 776 x 4 = 3 104.
Paní vypukla v nehorázné ironické veselí a dělila mi:
„Žijte dál ve své naivitě, snad si nemyslíte, že pojišťovna, to je jedno která, skutečně bude něco vracet. Mrkněte na účtenku, najdete tam kolonku „Započitatelný doplatek“, což je ten údaj, který si můžete celý rok sčítat v bláhové naději, že vám pojišťovna něco vrátí. To je u všech dražších léků podobné a dobrat se tak částky oněch 1500,- Kč za rok se může dobrat snad jen hypochondr nebo jedinec na smrtelné posteli. Dáno je to vyhláškou Ministerstva zdravotnictví.
A vskutku, na účtence je uvedeno:
Započitatelný doplatek celkem 42,34 Kč ….. z oněch 776,- mnou doplacených korun.
Zatím jsem se nikdy po nějakých „vratkách“ nepídil, ale stárnu a myslel jsem si, že to možná budu někdy v budoucnu potřebovat, až náklady na léky celkem logicky porostou.
Ani HOVNO! Bratři v triku.
A tak je to u nás skoro se vším…. Líbivá slova, tvrdá nemilosrdná realita.
Sousedka polyká cca 800 prášků měsíčně a na limitu je v prvním čtvrtletí. Myslím, že její proud moči musí udělat do mušle díru.
Neradil jste tuhle komusi, aby umýval hajzlík dešťovkou?
Proti chemii nepomůže ani svěcená voda.
Tu doma ani nemám. Ale mám portské: Don Pablo, ruby. Z Makra, dobrý poměr cena/výkon. Vytvářím si iluzi časného jara.
To já nemám. Míval jsem zdroj ve Španělsku, kam jezdily kamiony ze Škodovky do Seatu a zpět řidič naložil kanystry portského, vynikajícího. Zdroj vyschl. Obchodu nevěřím.
Je někde k dispozici vzorec, jak se počítá z doplatku ten započitatelný doplatek? Nebo je to tajné?
Vzorec neznám. Započitatelnost prý určuje MZ (nebo SUKL?) u každého preparátu zvlášť.
Blíže jsem to nezkoumal, podstatný je výsledek.
V ranních zprávách zazněla informace o vládním záměru ohledně změn ve zdravotním pojištění: zdarma by nadále měla být jen základní a tudíž nejlevnější (avšak ještě účinná – jaká velkorysost!) metoda zákroku / léčení; na návrhu novely vyhlášky či zákona se už pracuje.
Něco mi našeptává, že vůbec nejlepší asi bude být mladý, zdravý a bohatý. A pro jistotu žít v nějaké rozvojové zemi, protože z Tuzemě nám dělají zemi úpadkovou.
Já bych to viděla spíš tak, že lepší bude být mrtvý. Bohužel mladé, zdravé a bohaté( krásné) z nás nikdo neudělá. Chtěla jsem po synech, ať mi na zahradě postaví indiánské pohřebiště, ale prý to nejde. To by se mi líbilo víc, než proletět krematoriem a nebo, aby mne žrali červi.
Veverko, a počítá se jako nejlevnější (a nejúčinnější) metoda zákroku „palicí do hlavy“? Předpokládám/doufám, že za to by žádný doplatek nebyl…. (?)
Ad palicí do hlavy: nelze vyloučit.
Ad doplatek: jen jestli nejste přílišný optimista…
Alefovi: Mám radši madeiru. Připadá mi jemnější. A do vaření je úplně dokonalá.😋
No jo, když já mám takovou hubu nevymáchanou, na tu je Madeira příliš jemná.
—
A vážně: není portské jako portské, vizte i Ládikovu!!! poznámku výše.
Syn občas pluje jako člen posádky na La Grace (a jsme zase u těch lodí!), přivezl mi portské, které přímo v Portugalsku stočili do speciálně pro tuto příležitost vyrobených lahví poté, co bylo se sudem s portským ježděno, pluto rok po moři, i přes rovník.
Kdo toto portské nepil, neví, co je portské.
—
Když máte ráda Madeiru, znáte i kyperské víno Commandaria?
Když znáte dobře La Grace, možná budete vědět, co je s Chersoncem? V 1995 jsem na něm v Reykjavíku v přístavu zazvonil na lodní zvon (jen tak pro srandu) a už jsem utíkal po schůdkách na molo a pryč…
Tady https://en.wikipedia.org/wiki/Khersones_%28ship%29 jsou jenom staré informace.
Já neznám, zná syn. Zkusím se zeptat. Dám vědět.
Alefovi: Bohužel nejsem na víno znalec. Mám to jednoduché. Za ta léta, kdy jsem si víno dopřála, jsem u červených dezertních skončila u Madeiry a klášterních z moldavských opatství. Taky mi chutná Maurodaphné, občas si je kupuji na webu maneo.cz. Manželovi pak bílé Cinzano a my oba bílou Pálavu. Že sektů Cinzano Asti, lehoučké, voňavé po jablíčkách. U něj jediného mě nepálí žáha. A to je tak vše. Oba jsme ale jen sváteční „pijáci“. Jsou to všechno vína sladká, a jako cukrovkáři si dovolíme jen tak občas líznout.😋 U vaření je to něco úplně jiného. Tam je třeba použít opravdovou kvalitu. Jinak je možno špatným vínem zkazit jídlo všechno. To kyperské asi vyzkouším. Jsem zvědavá… 🥹
Já taky nejsem žádný zvláštní znalec vína. Bílé prakticky nepiju (jsou ojedinělé výjimky), radši mám červené a ujíždím na portském. Kdysi jsme s kamarády měli takový spolek, zaměřený na fortifikovaná vína a vydávali jsme i časopis. Možná to někdy napíšu i jako příběh…
Commandaria je víno starobylé receptury, prý ho pili už i templáři. Vyrábí se z hroznů, sklizených při teplotě t>40°C. Má mnoho variant, jedna lepší než druhá; strejda Gůgl vás nasměruje. Nesmírně bohatý koncert chutí, od špičky jazyka až kam víno dosáhne. Chutná-li Vám madeira, commandaria určitě taky bude.
Se nám právě rozjel burčák a přešel do vína.
Tužka napíše,…. četla jsem si,….o lécích toho moc nevím, kupuju si jen acylpyrin, ten zdražili z doby předcovidové na trojnásobek,…některá lékárna i čtyřnásobek.
Pak kupuji leukoplasti všeho druhu, a obvazy, rovněž různé.
V které lékárně moc hlasitě mlaskají, tak tam je to neuvěřitelně předražené,…kde jen pomlaskávají a snaží se zachovat dekórum,….tak obvaz cena dvojnásobná.
Nejlevněji to vychází v nemocničních lékarnách.
Kde jsou ty časy, kdy universální obvaz šíře 5 cm byl za 2,50 kčs od Aše po ukrajinské hranice.
Mám v motolekárničce s prošlou záruční dobou.
O vínu nic, nejsem znalec,…psát bych mohla o rumu,….to ano,….něco do těsta, něco do kávy, něco do čaje, placatici do kapsy v zimě na svah pro zahřátí.
Nejlepší byl kyperský rum, plavaly v něm ořechy a svlečené mandle, voněl po medu a láhev byla zavoskovaná včelím voskem.
Malou, ozdobnou amfórku jsem si nechala na památku,….stačí zvednout hlavu a vidím na ni.
Korzárský a Republiku mám jen do těsta,….čekala jsem lepší chuť.
Tužka.
Milá p. Tužko,
vždycky jsem znala jen ten „náš český rum“ (dnes Tuzemák nebo Božkov Originál), který dávala maminka do krému do vánočního cukroví, do cukrových polev a výjimečně pro zahřátí do čaje, když jsme přišli zmrzlí z venku. Teprve pár let tomu nazad jsem se zúčastnila nějaké řízené/komentované degustace rumů. A vykulila jsem při tom oči. Byl to průřez značkami napříč zeměmi. Kubánský, dominikánský, z Guatemaly, Barbadosu atd., atd. Do té doby jsem vůbec netušila, že může rum chutnat TAKHLE. Od té doby jsem si velmi výjimečně (asi 3x) dovolila nějakou láhev pro sebe z téhle oblasti koupit. Pro mě je to jen velmi sváteční „cucání“ při hodně výjimečné příležitosti. Jsou to drahé produkty pro vzácné chvíle…. Není jich v životě mnoho, ale o to jsou cennější (nemyslím finančně..).
Tužka napíše pro Teta Karla,…díky.
Na oplátku Vám napíšu mojí cestu k alkoholu,….a taky k rumu.
Můj nevlastní dědeček pil jenom rum, nic jiného z alkoholu jsem ho pít neviděla. V kovárně vždycky byla lahev, někdy i víc lahví. Koňáci, co za ním přicházeli, vždycky dostali loka. Skleničky se tam nepěstovaly. Mně se opakovaně dostávalo rady,…že alkohol je démon a s ním si není radno zahrávat.
První lok ze skleničky naplněné démonem jsem udělala při jednom plese, když jsem byla pomocnou službou pořadatele.
Přišel za mnou kamarád, přinesl mi skleničku bílého vína se slovy,…asi,…když nemůžeš jít tancovat, tak se alespoň se mnou napíj vína, přiťukneme si na zdraví….
Správně bych neměla pít, měla jsem službu, a bylo mi teprve sedmnáct,….ale, bylo po půlnoci,….ostražitost hlavního pořadatele nebyla,….dával si v restauračním zařízení druhou večeři,….tak já jedno deci vína.
Démona v podobě rumu jsem začala občas škádlit na kolejích při studiu. Jenže,….jak si dám rum, začnu vzpomínat,….vidím se v kovárně,…vidím řadu prázdných lahví od rumu, vidím nevlastního dědečka,….a raději lahev odložím,….protože i slyším jeho nabádání,….
Jeden z nejlepších rumů byl Bystric rum. V hranaté lahvi.
Po rozdělení republiky se dal ještě občas koupit,….nebo přímo při cestě na Slovensko.
Roky jsem ho už neviděla.
Mám takovou libůstku,…dám si večer do skleničky rumu rozinky, ořechy, mandle ,….a ráno po snidani je te energetický doplněk. Jo, a k tomu kousek hořké čokolády,….no, a hned je svět veselejší, i když slunce nesvítí, je vlhké šero, chladno,….jojo, to období příjde,….musím udělat kontrolu, kolik mám životabudiče v lahvi.
Mějte se fajn,…Tužka.
Dneska je rum v módě,
i ve Vyšším Brodě.
Rumotéka v každé obci.
Pijí sobci i hrdobci,
učitelé, koželuži,
milionář, co moc dluží.
Z rumu lezou oči z důlků.
Rakušan má venku půlku.
Moje cesta k alkoholu?’Joj, to by bylo vyprávění……
🙂
Moje cesta? Nuda. Od piva na vojně (nic jiného v Armě nebylo) přes víno, když jsem balil holky až k vodce, kde mi stačí pár velkých vodek (ale dobrých, drahých) tak třikrát ročně. Abych si něco dal sám je nepravděpodobné. Je to zbytečné, pořádně na$rqat se dokážu i bez alkoholu. Opiliáda na začátku a na konci sezóny a opiliáda vánočně-novoroční. Toť vše.
Ti, co pili pivo, spí na stole, já odcházím domů středem, oléé!
Pro Tužka 27. 9. 2023 (23:57).
Děkuji za laskavé povídání a za podělení se o vzpomínku na Vašeho dědečka….
(Inu: „stále jsou naši mrtví s námi a nikdy vlastně nejsme sami..“ – Pavlica/Skácel – Album „O Slunovratu“ – nádhera! )
Tužka napíše,….něco o odcházení středem,….tak musím napsat, že občas proložím rumové loky něčím jiným,…ale jen občas, s dlouhým intervalem abstinence.
Praha,….od rána na slunci ve vedru jako člen skupiny rozhodčích při sportovní akci.
Nelze se nikam vzdálit, mám jen vodu a suchý chlebíček.
Po skončení akce v pozdním odpoledni , jsem cestou na vlak zakotvila u Fleků,…zcela náhodně, sama.
Únava, vedro,….Flekovské řezané,…když jsem se po dostatečném zavlažení zvedla, tak ty lodičky s 11cm podpatkem vykonaly své,….zavrávorala jsem a musela se opřít o další stůl s hosty. Omluva a úsměvy, ještěže jsem na stole nic nerozlila.
Děsně mě to rozladilo,…soustředění, chůze jak na přehlídce, středem,…ale dalo to práci,…příkaz byl,….nezavrávorat.
Moc dobře si to pamatuji dodneška, a že to je let,…rozladilo mě to tak, že až ******o.
Bylo to mé první a taky poslední zavrávorání,….dávám si bacha,….musím mít vše pod kontrolou.
Je nádherné počasí, češu jablka,…dnes ani čuchnutí ke špuntu, abych náhodou nehopla ze stromu.
Tužka.