17. 12. 2024
Hobby / Próza

Chvála kamen

Veverkaby Veverka

Pochválena buďtež kamna.
Prosím? Chválit věc tak obyčejnou a donedávna celkem běžnou? Ó ano, zajisté.
Důvodů je povícero a jsou přesvědčivé.

***

Venku je sychravo, lezavo, nevlídno, psa by nevyhnal. Doma však čekají kamna, připravená prochladlého a provlhlého jedince rychle zahřát.

Venku zuří vánice, ledový vichr, rtuť (no dobře, tedy něco jiného) hluboko pod nulou. Honem domů, kde čekají kamna, připravená… Ano, stačí málo a za chvilku už oheň přívětivě praská a začíná se šířit báječné teplo. A pokud topíme dřívím – obyčejných kamen s tímto druhem topiva se můj chvalozpěv týká – občas to i krásně zavoní.

V příbytcích dnes máme onačejší zdroje tepla, viditelné na stěně i neviditelné v podlaze, též mobilní topidla krmená elektřinou. JENŽE teplo z kamen je prostě jiné, jinak hřeje, jinak voní, jinak je slyšet, někdy je i vidět – ano, mám na mysli kamna s okýnkem, zvaná krbová.

Moderní topidlo jiného druhu zahřeje, ale nikdy neposkytne ten pocit bezpečí, který vždycky a spolehlivě mám v místnosti s teplými kamny, když je oheň slyšet a někdy dokonce i vidět. Takhle nějak se musel cítit i pračlověk – před sebou oheň chráněný skalním převisem, za zády bezpečí jeskyně a větší či menší zásoby jídla.

Na kamnech se dá vařit, pokrm či nápoj ohřát, u kamen lze rychle usušit například oděv a boty (při troše nepozornosti ovšem i upéct).

***

K topení v kamnech na dřevo je samozřejmě potřeba i dříví. Neštípáme ho, jen řežeme na polena – výchozí materiál má totiž průměr nanejvýš asi 25 cm. K zatápění se skvěle hodí maxišišky, které se nám rodí na zahradě.

***

Viděla jsem na různých místech všelijaká kamna. Kachlová dvojího druhu: krásná obrovská stará, ošklivá stejně obrovská nová. Teplovzdušná s několika trubkami trčícími nahoru; účinná, avšak vypadající jako mimozemská příšerka. Kamna s kamnovcem, tj. s prostorem pro ohřev vody. Někdy v páté třídě se cosi pokazilo v naší krásné nové velké školní budově a my jsme byli převeleni do školy sousední z konce 19. století. Tam byla v každé třídě veliká klasická kamna s přístupem k topeništi i k popelníku z chodby; totéž jsem pak viděla už jen leckde na zámku.

***

Ano, pochválena buďtež kamna.

—

Čtenáře, kteří jsou v oblasti vytápění jako doma, prosím o shovívavost; nechtěla jsem napsat odborné pojednání (to bych ostatně ani neuměla), jen se podělit o dojmy ze soužití s klasickými kamny.

Veverka

Autorka má ráda hory, moře, drsný sever, Slovensko, českou krajinu a krásnou češtinu. Taky české pivo a moravské víno. Názorů je spíše konzervativních a podoba dnešního světa ji poněkud děsí; nejraději před ní uniká do přírody. » Medailon autorky

View all posts by Veverka →

You might also like

Opičák Tom (lll.)

Co jsem četl v mladém věku

Král Ječmínek. Mladá léta (3)

28 thoughts on “Chvála kamen”

  1. V lásce k domestikovnému ohni je cosi příjemně atavistického.
    Děkuji Veverce a kromě chvály necítím potřebu cokoliv dodávat.

    Odpovědět

  2. Za popis intenzity sálání dostal Max Planck Nobelovku. Sálání není žádná sranda, to není vedení nebo proudění. Tam je samá kriteriální rovnice a k výskedkům se dochází iteračními metodami. Člověk musí znát všechna podobnostní kritéria. Na škole se z předmětu Ohřev materiálu vyhazovalo na konci 4.ročníku (doc. Koten, 80 let), až pátý byl v pohodě. Mi se povedlo dostat za 1, ale bavili jsme se o lyžování – Koten byl kdysi skokan a já kdysi uměl lyžovat (na jasankách s vázáním Kandahar).

    Odpovědět

    1. Bože, to je krása!
      Kdyby mně někdo platil stipendium, ze kterého bych uživil rodinu, šel bych zase studovat. Tohle jsou tak nádherné věci – nedávno jsme si tady povídali o čtení knih – kterým se nevyrovná žádný dobrodružný román
      —
      A kamna hřejí a na nich se pomalu táhne hovězí vývar. Jdu zkontrolovat oheň a přiložit.
      Veverka mě svým textem potěšila a Ládik!!! ve mně vzbudil touhy, které, jak se obávám, nebudou naplněny.

      Odpovědět

      1. Wilhelm Wien na kamnech taky vytřískal Nobelovku. Kamna nejsou do žluta nebo do ruda a vyzařují proto záření s větší vlnovou délkou (v infračerveném spektru), které projede tělem, jako nůž máslem. To je pocit! Teplota vzduchu je nižší, než teplota sálání. Obě pociťují muži a ženy jinak. Ale o tomhle nepsali ani Kirchoff, ani Stefan a Bolzmann, nýbrž pánové Recknagel a Rietschel, samí to němci, do frasa.
        Přestal jsem přikládat v 19h, vlnová délka stoupá a teploty sálání a vzduchu se sbližují, nastane spánek. Ale hned ráno, v 8 ráno, obléknu bundu Starter Industry a nasekám venku smrkové třísky, čímž zažehnu další celodenní dubový plamen…. Spaliny zemního plynu kondenzují jen 3-4 hodiny denně, jinak teplo domova zajišťuje Morsø.

        Odpovědět

  3. Ano, kamna buďtež pochválena.
    Jedna z věcí, které si opravdu užívám, je posezení v křesle se skleničkou portského u krbových kamen, které svým světlem a teplem prozařují zšeřelou místnost.

    Jako třeba teď.
    Dobrou noc všem.

    Odpovědět

    1. Jediný oheň, který můžeme mít doma, je zapálená svíčka. Celkem často, zvlídňuje to prostor .
      A v pravidelných intervalech, když Labuť potáhne z cigára, se ohněm na chviličku rozzáří jeho konec, jako doutnavka Jen na okamžik, ale zato často. Častěji, než je zdrávo, ale každý je osudu svého strůjcem.

      Odpovědět

      1. Zcela OT: během před-/vánočních dní a celého zimního období nám obydlí zpříjemňjí čajové svíčky. Zbude vždy relativně dost hliníkových mističek. Co s nimi? V blízké výkupně kovů o nich nechtějí ani slyšet (ani zdarma převzít). Nakonec je vyhodíme, poslední dobou aspoň do kontejneru na kovový odpad – předtím nikde v dosahu nebyl.
        Má někdo lepší nápad? Rozhodně nejsem eko aktivista, ale takhle plýtvat hliníkem mi nepřipadá dobré.
        Díky.

        Odpovědět

        1. My dáváme hliníkové obaly do kontejneru s plasty. Údajně je při zpracování plastového odpadu hliník vytříděn. Co se s ním pak stane, ovšem nevíme. Nedělám si iluze. Viděl jsem příliš mnoho původně tříděného odpadu sesypáno na jednu hromadu na skládce.

          Odpovědět

        2. „Hliník se odstěhoval do Humpolce“ a na výrobu hliníkuje třeba obrovské množství elektřiny.
          Neboli něco jiného jsou výzvy k občanům a něco jiného praxe. Jako ve všem.

          Odpovědět

  4. Teplíčko domácích kamen
    dělá oranžový plamen.
    Suché dřevo, popel vynesený,
    čisté okno, komín vymetený.

    Teplíčko domácího krbu…
    nespoléhal bych na vrbu,
    bývá příliš porézní,
    teplo rychle odezní.

    Javor, jasan, duby, buky.
    Aby měly průměr Duky.
    To je ten správný materiál!
    V teple pochopím i faktoriál.

    Odpovědět

  5. Lomonosove, to ty?
    Zákon zachování hmoty?
    Kamna musí být těžká.
    Žádná veška či bleška.

    Nejlepší jsou ta z litiny.
    Někde na kraji mýtiny.
    Aby viděla do lesa.
    To je ta pravá noblesa.

    Dobrý je přívod vzduchu.
    To pak je život v suchu.
    Nejlepší je vzduch z venku.
    To si dám u kamen sklenku.

    Odpovědět

    1. Veverka je na boku kamen, takže bude za provozu pěkně rozpálená.
      Raději nehladit.
      My máme doma radiátory, ale v obýváku krb s vložkou a velká prosklená dvířka.
      V zimě je koukání do ohně lepší, než na televizi.

      Odpovědět

      1. Morso máme už 24 let a za tu dobu sklo není tak čisté, jako kdysi. Nikdy jsem ho nečistil. Ale znám metodu, jak ho bezpracně zevnitř vypulírovat. Hodit dovnitř aktivně sušené dřevo, s vlhkostí pod 10%. A nejlépe hoblované, jehličnaté. To zmizí špíny komplet (na chvíli). Čím vyšší teplota, tím čistější sklo.

        Odpovědět

  8. Ach jo, babiččin kachlový sporák s troubou a kamnovcem – už pětasedmdesát let mi chybí. Sedávala jsem na truhlíku, dvířka lehce pootevřená a zaujatě sledovala tanec plamenů.

    Odpovědět

    1. Paní Jano: A babiččiny skvělé bramborové placky se škvarkama… Taky si pamatuji ale, jak dědeček vozil každé ráno z lesa plný velký dvoukolák suchých větviček vázaných do otýpek a na tom přes den babička vařila všecko. Do večera to shořelo a ráno, ještě za tmy děda vyrazil znovu… Tu dřinu bych nechtěla na stará kolena zažívat.

      Odpovědět

  9. Já osobně nostalgicky vzpomínám na staré kamna „Klubky“: https://cs.wikipedia.org/wiki/Kamna_Club ty nás svého času v r. 1969/70 zachránily. Byla to zima s největším počtem uhelných prázdnin… A nám před ní Uhelné sklady odmítly přidělit uhlí, protože jsme se přestěhovali. Sousedi nás zachraňovali až do jara. A hlavně fakt, že v klubkách shořelo úplně všechno.
    Teď vzpomínám – a žasnu nad obsáhlými znalostmi hoření a sálání Ládika. 👌😃

    Odpovědět

    2. Byla žába na prameni co se třásla na schmiergeld? V oné době se taky stěhoval a topit bylo čím.

      Odpovědět

  12. Ano, kamna budiž pochválena. U nás doma zase velmi často říkáme větu :“Ještě že máme ty kamna…“, jako reakci na smutek, špatné počasí, smutné zprávy apod. Teplotu v domě drží plynový kotel někde kolem 19.5 stupně. Stačí pak zatopit v kamnech a celá rodina je hned pohromadě 🙂

    Odpovědět

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

scroll-top