Kozojídky
by Kde jsou Kozojídky, ani jsem nemusel hledat v mapě. Tento kraj mám důkladně proježděný z dob, které bych při troše nadsázky mohl nazvat lepšími časy. Ale kdo ví; kdo to porovná?
Rubrika: Úvahy
Guláš generací
by Napíšu zmatený text, jedním prstem. Mám rád jistoty. Stálé věci, o které se mohu opřít, když mě vnější síla vychýlí z rovnováhy. Nevím, jak to mají ostatní lidé, ale cítím, že podobně.
Neveselá statistika
by Občas se sejdu na kafe s několika kamarády – stále ještě aktivními novináři. Naposledy toto pondělí, jedním z nich byl, jako obvykle, zdejší zpravodaj ČTK Vašek Prokš. Podle mého soudu v současnosti nejlepší novinář široko daleko, i když kdysi dávno míval také divoké časy (a kdo z nás ne?).
by 
Jak vidí osud a věštění Jan z Helvajzu
Už v pohádkách se píše o sudičkách, které lidem předurčují, co je v životě čeká a nemine.
A lidi se z toho osudu pokoušejí nějak vykroutit, aby je nepotkalo, to, co nechtějí.
Něco osudu
Já začnu jagdyby zeširoka, a uvidíme, k čemu se jakože doberu. Tak to dělám nějakým způsobem pokaždé a zatím se to vlastně osvědčuje.
O zbytečném papíru a vyhozených penězích
(Průběžná likvidační zpráva)
Jak jsem avizoval svým čtenářským souvěrcům, život mě nutí zlikvidovat velkou část své asi tak třítisícové knihovny. Musíme šetřit, nabádá Signalista I., beru to vážně.
O mimoběžkách a zmatených myšlenkách
Jiří Grossmann v roli textaře vložil kdysi Evě Olmerové do úst slova:
„Já neumím verše psát vroucně a jemně.
Básně si vypujčim, ale slzy, slzy jsou ze mě.“
