Rubrika: Muzeum

Tento článek jsem původně psát nechtěl, ale po zběžném průletu diskusí pod textem Vidlákovým jsem změnil názor. Myslím, že je potřebné, abych rozptýlil náznaky dohadů, vedoucích do bažin.

Zajisté Bůh není tak chud, aby nemohl každému poutníkovi propůjčit jeho vlastní duši. (Ireneus ze Smyrny)

Aktualizováno 12.1. 2023

To bych si opravdu přečetl rád, ale budu si to muset napsat sám. – Až někdy; dnes to určitě nebude.

Kde se to ve mně, v člověku nepokorném a netrpělivém, proboha, vzalo? Nevím.

už jsme spolu dlouho nevedli monolog. Tentokrát začneme trochu úsměvně, aby to ve finále nevyšlo tak smutně.

To bylo snad někdy v roce 1991, nebo možná 92. Děti ještě nechodily do školy a v domku, který jsme s obrovským štěstím lacino koupili na přelomu revolučních let, jsme – jako všichni tady na vsi – topili uhlím.