by
Jednou jistě. Ale jaký to bude mír?
Nebudu se nyní zabývat tím, zda je v právu jedna, či druhá strana.
Konečnou pravdu bude mít vítěz, který zamlčí vlastní zločiny a zveličí zločiny protivníka.
Alespoň to tak vždy v historii bylo.
Zkuste si představit situaci, pokud by II sv. vyhrálo Německo a Japonsko, kdo by byl a za co souzen a co by se dnes psalo v knihách dějepisu.
V podstatě připadají v úvahu dva druhy míru: mír podle Anglosasů (NATO) a mír podle Ruska.
Asi nemá valného smyslu zabývat se mírem podle Ukrajiny, protože na jejím názoru nikomu z rozhodujících hráčů nezáleží.
Současná Ukrajina je jen nástroj, kde se vybíjejí Slované mezi sebou, za nadšeného hýkání Západu.
Je možné, že Anglosasové se pokusí o něco jako Minsk III a navrhnou zmrazení na současné linii dotyku. S tím pravděpodobně nebude Rusko souhlasit. Nic by to pro něj neřešilo a byl by to jen odklad nevyhnutného, kdy by příměří sloužilo k posílení Ukrajiny a nastartování válečného průmyslu Anglosasů. Také se ukázalo na smlouvách Minsk I a II, že Rusko nemůže věřit v to, že budou skutečně dodržovány. Proto se domnívám, že k příměří nedojde.
Mír podle Anglosasů:
Rusko se stáhne z Ukrajiny, včetně Krymu.
Rusko zaplatí Ukrajině reparace, nejlépe v takové výši, aby v Rusku klesla životní úroveň a nespokojení obyvatelé požadovali změnu.
Ruské vedení bude souzeno v Haagu.
Budou souzeny ruské zločiny na Ukrajině.
Ukrajina bude přijata do NATO a pro její ochranu bude na Krymu zřízena základna USA.
Rusko stáhne svoji armádu nejlépe za Ural a jeho armáda bude početně a zbraňově omezena aby již nikdy nepředstavovala nebezpečí.
Konečný cíl je rozpad Ruska na malé státy, které nebudou ekonomickou ani vojenskou hrozbou, nejlépe bez atomových zbraní.
Zbytkové státy dostanou nějaký všeobecný slib, že je Západ ochrání.
Ekonomicky bude území Ruska, nebo bývalého Ruska drancováno, tak jako v devadesátých letech.
Mír podle Ruska:
Demilitarizace a denacifikace Ukrajiny.
Tedy zřejmě podobně, jako bylo stanoveno na jaře 2022 ve smlouvě mezi Ukrajinou a Ruskem, kterou Ukrajinští vyjednavači podepsali a pak zahodili.
Budou souzeny ukrajinské zločiny, na Ukrajině a v Rusku.
Bude potrestán pachatel likvidace Severního proudu, sestřelu MH-17 a určena náhrada škody.
Návrat NATO do hranic z r. 1996.
Tedy zrušení všech vojenských základen ve státech bývalé Varšavské smlouvy.
Zaplacení reparací Rusku, státy které dodávaly zbraně a munici na Ukrajinu.
(v rozporu s ustanoveními OSN)
Trvání na neutralitě Finska, tak jak se Finsko zavázalo v r. 1948.
Zrušení všech sankcí na Rusko uvalených.
Co se změní pro Českou republiku?
Anglosaský mír upevní naše vazalské postavení.
Možná k nám spadnou nějaké drobky ze stolu při poválečné rekonstrukci Ukrajiny.
Bude pokračovat proces našeho rozpouštění se v EU.
Kromě migrantů z Ukrajiny a přerozdělení migrace z Afriky přibudou i migranti z bývalého Ruska.
Budeme dále bojovat za Prahu v různých zahraničních misích.
Dluh státu poroste až k státnímu bankrotu a vlády a diktátu Mezinárodního měnového fondu a podobných parazitů.
Časem se rozpustíme v náplavě tak, jako Polabští Slované v Německu.
Ruský mír bude znamenat velikou deziluzi a povede k pádu současného režimu a na něj navázaných parazitů – např. politické a lidsko-právní neziskovky.
Spadneme opět do sféry vlivu Ruska.
80% politiků otočí kabáty a z Rusofobů se stanou Rusofily.
Proběhne státní bankrot, ze Západních institucí nám nepůjčí a Čína nějakou dobu (možná než vydáme do Číny Taiwance Vystrčila) také ne.
Nová vláda odmítne dluhy starého režimu a bude trvat na zaplacení reparací Německem za II sv. válku, tak jak byly Německu stanoveny.
SSSR nás netahal do svých válek – Rusko také nebude.
Je zde ještě jedna vtipná možnost, kdy bychom si dokonce zvětšili území.
Polsko chce reparace od Německa i od Ruska. Zároveň chce na svém území US základnu a docela zbrojí.
Až se Německo a Rusko zase dohodnou, že budou kamarádit, zejména ekonomicky, může dojít k historicky již čtvrtému dělení Polska.
Německo si vezme západ a Rusko východ Polska.
Aby nebyly do budoucna třenice na Německo – Ruské hranici, bude vytvořen koridor, 200km široký směrem od Ostravy k mořu. (Gdaňsk)
Koridor bude spravovat ČR.
Bude tedy mír podle Anglosasů, nebo podle Ruska ?
Rozložení sil:
Pokud pomineme rozsáhlé nasazení jaderných zbraní, protože být vítězem v jaderné válce by se nelišilo od toho, být poražený, zbývají nám konvenční zbraně a ekonomiky jednotlivých aktérů.
Sankce na Rusko uvalilo cca 50 států, s miliardou obyvatel.
Země BRICS mají obyvatel cca 4x více a dalších cca 30 států se hlásí o členství.
Rusko rozjelo válečnou výrobu a pomáhá mu minimálně Irán.
Severní Korea nabídla vojáky.
Čína se zatím vyjádřila, že Rusku s válkou nepomáhá, ale pokud by proti Rusku byly použity jaderné zbraně, pomůže mu s celou svojí silou.
Západní sklady zbraní jsou skoro vymetené a rozjet větší množství nové výroby není z čeho.
Západ nemá továrny, ani suroviny, někde dokonce už chybí kvalifikovaní dělníci.
Zvítězí tedy ten stát, nebo blok států, který bude mít lepší ekonomiku a tím i více a lepších zbraní.
Osobně řešení ponechám na někom, kdo má větší hlavu, např. koñovi nebo i medvědovi. Výsledek bude někde mezi oběma popsanými extrémy. Česká republika půjde s vítězem – což je momentálně problém, bo vítěz tak rychle nebude znám. Tak bude zatím přešlapovat v a čvachtat v americkém zadku. (Ne všichni – dezoláti se tam nenahrnuli, ale nemají sílu vyvést své spoluobčany z lůna. Ti musí být vypuzení průjmem hostitele).
Koňovi ne, ten je moc nevypočitatelnej.
Spíš rozhodne medvěd s drakem.
Kůň je strašně zákeřný zvíře, říká v jedné ze svých scének pan Felix Holzmann. A dokládá to detailním popisem vlastní zkušenosti.
Kdysi za komanče se dal koupit koňský salám – pravděpodobně byl z koně. Vypadal jako kabanos. V kapíku zmizel. Není to díra na trhu?
Jo, ten jsem v dobách své trampské puberty vozil na vandr jako proviant. Byl dobrý.
Koňský guláš.
Hodně červený, vždycky. Nevím proč.
Až povolí svěrače,
nepomůžou stěrače.
Nepomůže dobrá víla,
nebude tu žádná síla,
která by ten nápor skryla.
Pravda ve své nahotě
odhalí, co mátlo tě:
Hovno teče v kalhotě,
je vidět i na botě.
Vrtulník už startuje
Už po střeše roluje
Volá, volá někdo z dola:
Hola, hola, chyť se kola,
na něm ještě místo je!
Z vrtulníku spouští lano:
Chytni se ho, černá Jano!
Černá Jana ruce vzpíná,
dole teče bílkovina
teď si všímá teprve
že má ruce od krve.
Lano prošlo mezi prsty
zlomilo ji vratiprsty
spadla dolů, do sračky
musí zalézt do pračky.
Jak naložit Jurečku?
Vykulit ho na vlečku
opásat ho popruhy,
jak se zvedaj soustruhy.
Do letadla přes 3 kladky
(ať ten popruh není krátký!)
někam blízko těžiště.
Pro ostatní napříště!
Mávejte mu, ať už letí!
To je 5x za století.
Nevím, proč – ale náhle se mi vybavily verše od Majakovského:
Jdeme – jdem!
Nejdeme – letíme!
Neletíme – bleskujeme se!
Byl to geniální básník: jeho verše jsou platné i ve zcela novém kontextu.
… a jak na kole je vzduchem vezli
do ameriky špinavý přivezli
do prádelny strčili
svlíknout všechno museli
jana brání kabelku
má tam tančík řasenku
marián se taky hájí
von že křišťálově čistej je
vždyť je jenom lidovec
už se jana v pračce točí
s mariánem špínu pouští
když je z pračky vyndali
.
.
.
sračky na nich zůstaly
Bude vojna, bude mír?
Vyhraje to Vladimír?
Toť otázka!
Nebo že by láska
spolu s pravdou zvítězila?
Že by kola Mana, Zila
skončily na jedné ose?
S rozpaky se hrabu v nose.
Toho bohdá nebude!
Moc nám toho nezbude,
jenom holé ruce,
hovno na paruce.
Helvajzi (používat při oslovení sobě rovných pouze predikát je povoleno – viz třeba oslovení „Valdštejne“),
odhadnout výsledek/konec války je řešení rovnice o příliš mnoha neznámých, myslím, že nezbývá než se nechat překvapit.
Rozebíráte možné varianty jako extrémní, skutečnost může být nějaký hybrid….. nebom taky ne.
Ale pokus jistě dobrýn pro základní orientaci.
Někdy se mi pletou lidi a jména (už je to asi tady….). Vy jste ten s velkými zkušenostmi z Ruska, nebo si Vás pletu?
P. S. : Ladík má nejen básnické střevo nebývalé kapacity, ale i hezké metafory. „Vypuzení průjmem hostitele“ 😀
Pane Godote,
zjistil jsem, že v logice prvního řádu je predikát syntaktickým prvkem, odpovídajícím sémantickým objektem je relace (to jen na okraj).
Mám podobný problém, jako Vy. Pletou se mi Jan z Helvajzu a Pán z višně. Jeden z nich mě potěšil, že znám Putoranu (tedy že vím, co to je, kde to je a že bych tam rád jel). Já se třeba s lidma stýkám „virtuálně“ od začátku internetu u nás. Je pro mě obrovský rozdíl s někým se osobně potkat nebo s ním pouze komunikovat telefonem nebo mailem.
U osobního setkání (zejména na stavbě) si pamatuji po 30 letech úplně všecko, co jsem mu v baráku naprojektoval, kde ten barák stojí, včetně (pro někoho) nepodstatných detailů nebo o čem jsme se bavili. Když mi takový člověk po 30 letech zavolá, tak čumí, že na něj ihned reaguji a všecko vím.
U neosobní komunikace vím pouze jméno, k výkresům si ho přiřadím cca po minutě a pak už se paměť vzpamatuje a minulost leze na světlo boží.
Ročně nasekám nízké stovky domků, za cca 30 let to jsou ale tisíce a funguje to u každého. Že existují mezery v paměti v případě komunikace na blozích, přičítám tomu, že prožitky jsou málo intenzivní, velmi vzdálené od prožitků pasažérů jednorázové ponorky Titan.
Jen pro potěchu oka, kousek Putorany:
https://russiatrek.org/blog/nature/putorana-plateau-the-mountains-with-flat-tops/
Mám veselou historku z natáčení o „těch kopcích s upálenými vršky“, ale z jiné země. Možná někdy v noci, až přijde nespavost.
Najdu k tomu fotku, ne tak kvalitní jako máte vy, ale vypovídací hodnotu má….
Godote, oslovení Helvajzi je v pořádku.
Kamarádi mi tak také říkají.
Já jsem ten, co jel 3x transsibiřskou do Irkutska za švagrem.
Jinak mír může dopadnout samozřejmě i úplně jinak, jsou možné různé kompromisy, ale myslím že válka se bude opakovat dokud jedna nebo druhá strana nedosáhne svého cíle.
Tak je to ještě dobré, ten alczhajmr mi zatím nevešel dovnitř, jen čeká za dveřmi.
Tužka napíše,…nikdy jsem nebyla pasivním čekatelem na budoucnost s myšlenkou,….vonotoňákdopadne,…co bych se vzrušovala.
To ne, vždycky jsem odhadovala a stále odhaduji, jak by události mohly pokračovat a připravuji si k tomu patřičné scénáře. Smozřejmě vždy i ten katastrofický,…tolik na úvod,…abych dodala, že mé scénaře se někdy dokázaly přiblížit k následné skutečnosti,…matematicky až na 80 %, častěji to bylo 50:50 , což odpovídá náhodě,…a taky se parkrát stalo, že všechno bylo úplně jinak.
To mne ale nikdy neodradilo, abych zas a znovu nedělala své scénáře budoucnosti a neusilovala, abych se přiblížila optimálnímu řešení.
O situaci a budoucnosti kolem Ukrajiny si myslím, že….že tady jsou dva přímí hazardní hráči, kdy pro ně jsou jen dvě možnosti řešení a obě možnosti nejsou dobrým řešením…vycházet budou ze špatné podstaty.
Je kolem nich dost kibiců, kteří jsou ve střehu, kdy se hazard bude blížit svému konci, aby někdo nečekaně zhas a mohl vybrat obsah banku. Nikdo nebude brát všechno.
Hazardní hry nelze předpovídat,….ale jedno je jisté,….má to svůj konec a přejde to.
Pak si budou moci všichni prognostici a věštitelé odškrtat, co vyšlo, co nééé,….A nezapomenout, že,…50 na 50 je dílo náhody.
Tužka.
Venku výheň, energii mám nanejvýš na čtení. „Osud trůnu habsburského“, Jan Galandauer a Miroslav Honzík, Panorama 1982, edice Stopy, fakta, svědectví, odborná revize mj. prof. Josef Polišenský.
Jsem teprve asi na čtyřicáté straně (celkem 270), ale kniha už zaujala – důraz na fakta, svěží styl, snaha o objektivitu (mohu-li posoudit).
Pobavila mne první kapitola, v níž autoři přibližují svou motivaci k sepsání díla a proměny chápání role Habsburků – jak se pohled na H. v průběhu času měnil u nás i jinde v Evropě.
Cituji:
„V proudu „“habsburské vlny““ však nacházíme ještě další, výrazně politický motiv. V habsburské říši je hledán, a samozřejmě nacházen, předobraz „“nadnárodní integrace““ – řečeno srozumitelně – předobraz agresívní vojenské aliance NATO a Evropského hospodářského společenství.“
„Glorifikace habsburské monarchie, líčení jejího rozpadu jako tragického a přímo zločinného rozbití přirozeného geografického, kulturního a politického celku je spojováno s výzvou, ať již přímo či nepřímo vyslovenou, k „“nápravě““ dějinného vývoje započatého rokem 1918.
To znamená výzvou k likvidaci nejen socialismu v Československu a ostatních lidově demokratických státech, ale i k likvidaci těchto států ve jménu „“evropské jednoty““.
Ať již má být dnešní uspořádání naší části Evropy nahrazeno tzv. Podunajskou federací, „“Panevropou““ nebo jinou nadnárodní konstrukcí, vždy je politické a ideové jádro těchto koncepcí jednoznačné: likvidovat socialismus, umožnit expanzi velkoněmeckého imperialismu a šovinismu, byť třeba zahaleného do nadnárodního evropanského hávu.“
—
O autorech nic nevím, ani kniha sama / přebal informaci o nich neobsahuje. Vzhledem k datu vydání ale předpokládám, že se oba dožili Velké Listopadové, našeho vstupu do EU i do NATO…
A co bylo v tom sudě trůnu habsburského, veverko? Je celkem teplo, osvěživý doušek přišel by vhod!
—
Zítra budu vařit, jak obvykle – variace na jihočínské motivy. Nakoupiv něco zeleniny (tofu a maso už je doma, v různých podobách), neopomněl jsem ani láhev portského. To sice k Jižní Číně nepatří, ale mám to jako inspirátor/aperitiv/digestiv.
Večer budu slévat svatojánskou fíkovici.
Počasí mně vyhovuje, takhle by to mohlo zůstat do října.
Teď právě jsem u začátku vlády Marie Terezie, sud naplněn Slezskem, panovnice se o něj přetahuje s pruským Fridrichem. Moc osvěžující doušek sud nevydá.
—-
Tohle počasí Vám fakt vyhovuje??!! Nemám slov 🙂
Ledaže vedrem utrápené čtenářstvo jen provokujete…
My chladnomilní bídně hyneme. Když bývalo i v našich krajích mínus pětadvacet, cítila jsem se jako ryba ve vodě. Nádhera! Jak krásně bylo venku!
Dnes jsem od deseti dopoledne už nevystrčila nos.
Chápu pocity husy vsazené na pekáči do rozpálené trouby.
Také vedra nemusím, ale u nás na Helvajzu doma je příjemných 23 stupňů.
Ve dne okna zavřená, v noci otevřená.
Zlatá Sibiř a Bajkal.
U nás doma v přízemí momentálně 22,5, ale taky se snažíme – venkovní rolety (dost tepla odstíní, ale většinu světla propustí), vnitřní žaluzie, brzo ráno všechna okna dokořán a nechat chladný průvan co nejdéle.
V patře pod plochou střechou je ovšem tepleji.
Zdi Helvajzu i zelené okolí jsou jistě výhodou.
Kamenné zdi 80 cm dělají asi hodně.
V bazénku na zahrádě je voda 30 stupňů.
Vodní příkop má 2m hloubku , tak kapři přežívají.
U nás bylo v noci 21°C, nad ránem se krátce ochladilo až na 16°C. Cestou na nákup auto měřilo 34-37 °C, což je ovšem lokální extrém, černá/tmavošedá asfaltka je vždy teplejší. Na dvorku máme teď, v šest večer, 32°C.
Včera večer – Žalmanův Kyjov. Podle mého měřítka – Žalman byl skvělý, ale zdálo se – unavený (taky už je to dědek), zbytek – no… na některé nepůjdu, některým se příště i vyhnu.
Dal jsem si tam festivalovou klobásu, moje holky (žena + dcera) ze mě měly dobromyslnou srandu: táta má klobásu = festival může začít 🙂
Máme lístky na srpen na Nohavicu, už asi potřetí za sebou, vždycky dárek od synů. Stejné místo, velký vzdušný stan, skvělá atmosféra. Těším se už teď.
Kde to bude?
PRAHA, Mahlerovy sady 1, Praha 3
V sobotu 19/8 zpívá v Lednici, pak bude v Praze 20-23/8. Přidaný koncert v neděli 20/8 zřejmě ještě není vyprodaný. Ten lednický asi taky ne.
http://www.nohavica.cz/cz/koncerty/konc_aktual.htm
Ne, neprovokuju. Já to přičítám svému tříletému pobytu v Egyptě, 12-15 let. Myslím, že se mi tam posunula termoregulace do jiného, zde málo obvyklého intervalu. – Vizte mou dříve zmíněnou epizodu s plaváním.
Jinak – pravdu díte, i já pamatuju na doby, kdy 26°C bylo považováno za letní parno.
Nevím, jak funguje člověčí termoregulace, ale nejspíš máte pravdu.
—
Ano, 26 st. už chápáno jako parno, na tábor nutně pláštěnku a holínky, nářky typu „celá dovolená nám propršela“.
—
Dilemno (copyright Jan Werich): přála bych si v zimě návrat oněch zmíněných mínus pětadvaceti a řeku pořádně zamrzlou po tři týdny. Jenže když to jen před pár lety naposledy nastalo, na účtu za elektřinu (topení) jsme to skoro nepoznali, zatímco příští taková zimní idyla by byla VELMI drahá.
Když jsme se před cca 30 lety nastěhovali do (nyní již) naší vísky, byly zimy takové, že jsem otevřel dveře domu, nasadil běžky, oběhl půl lesa a lyže vyzul zase až před domem.
Víceméně z nouze, protože sněhu ubylo, naučil jsem se na stará kolena (cca 40+) jezdit na sjezdovkách a na ještě starší kolena (50+) jezdit na prkně. To samozřejmě proto, že se dalo hodit lyže/prkno do auta, popojet do 40-50 km a jezdit na nějaké menší lokální sjezdovce třeba dvakrát týdně, i denně, když na to přišlo.
Posledních pár let se na prkno práší v garáži. Musel bych za sněhem jet daleko, to mě nebaví: velké hory, velký nával všude.
Úplně z jiného soudku:
Když umřel Milan Kundera, zvažoval jsem, zda něco k tomu nenapsat. Nakonec jsem nenapsal, a dobře jsem udělal.
K jeho památce skvěle napsal Vít Vojta na Asiaskopu. Vřele doporučuju, nádherné a poučné čtení:
https://www.asiaskop.cz/kultura/s-milanem-kunderou-se-louci-i-v-cine
Netušil sem, že tenhle týden budu muset ještě jednou po Kunderovi zdvihnout tu divnou dobu osmašedesátého.
Zvláštní … stejná doba … stejný svět a přitom:
NEBE (Láska) a DUDY (Politika):
Zažil sem to české nenapodobitelné umění se neumět odpoutat od lidské malosti, zloby, zákeřnosti, udavačství, úplatkářství, závisti, sviňáren, kádrování, ubližování a … a tak se v tom neustále babráme, smáčíme a napadáme ty, co se bránili a díky Bohu, stále ještě se umí bránit, i když mnohdy, bohužel, marně.
Hlavně v této době to všechno znovu ožívá, nemáme úctu před ničím, nic nám není svaté až tak, že jsme dokázali prodat sami sebe za pár stříbrných. Pak není ani divu, že umíme znesvětit památku a dílo těch, kteří byli před námi a zanechali nám po sobě to nejlepší, čeho byli schopni. Mnohdy to byli a jsou ti, co nebyli a nejsou ochotni rýt stejnou brázdu jedině správné ideologie!
– – – – –
O to víc je mně dneska líto toho čerstvého vánku, toho symbolu mého mládí, který odvál tam, odkud už není návratu. Bude tady však s námi, dokud…!?!
Dneska při hvězdách to bude jako tehdy. Čarovný večer plných třpytivých hvězd, po horkém dnu zase svěží noční vánek (snad) … žena, já, Ty a Serge … vzpomínky:
https://www.youtube.com/watch?v=k3Fa4lOQfbA&ab_channel=glivingston73
a … a ledový brut!
Díky, že jsi byla, sbohem Jane Birkin.
K vedru:
Včera jsem odvezl svoji čtvrtku do špitálu se srdečním selháním. Na pokojích mají přes 30, otevřená okna i dveře. Včerejší sténání jsem dnes už neslyšel. Spát se tam nedá nejen kvůli vedru, ale i kvůli hluku (je to v 3nci, hučí werk, nejlépe hučí koksovna; i její odér je impozantní). Zato policajti nikde, waze nehlásilo ani jednu hlídku, ani žádné radary. Chlastají někde u potůčku v Gutech nebo v Tyře.
Dival jsem se, kde je Třinec, bylo mi to povědomé. A hele! Třinec je vedle Jablunkova, tam mám kamaráda, skvělého a Bohem obdařeného zahradníka.
Možná pojedu do Polska podívat se na nějakou jádrovou vrtačku, podle webu by mohl být dobrý poměr cena/výkon, ale musím to vidět a položit na ten stroj svou ruku, atd.
V Českém Tešíně jsem kdysi opravoval nový, ne úplně podařený most do Polska, to je nejmíň 20-25 let…
—
Přeju Vaší paní, ať se co nejdřív dá zase do kupy. I vy se opatrujte.
Díky, mám klimu. Dnes 10 světlušek, před týdnem 1000.
Pááni! Já už jsem světlušky neviděla dobrých tak.. pětadvacet let. A přitom zmizely z parku, kde se, samozřejmě, nikdy nic nestříkalo ani nehnojilo. Ani nikde v blízkém okolí. Kdo ví, čím to tedy je, že se odtamtud ztratily… (možná teplejší a sušší podmínky?)
..a na zádech svatojánci,
hvězdy z nebe snášejí….
Za vším je nutno hledat člověka, Karlo, s jeho neblahým vlivem prakticky na cokoli.
Je to jako se současnýma mladejma. Tuhle sem jel na kole a vidím v parku partu krásnejch holek, ale opravdu krásnejch, že sem z kola málem slítl a … a nedaleko nich postávající kluky. Tohle za mýho mládí nemohlo dopadnout jinak! Jenže ouvej, obě party čuměly jen do mobilů a okolí jakoby pro ně neexistovalo, fakt nekecám.
No a u světlušek je to něco podobnýho. To co si Vy pamatujete jsou vzdušný rituály nespočetných pářících se světlušek (žijí jen pár dnů, takže všechno probíhá hodně hekticky), který sou ovšem hodně citlivý na světelnej smog (veřejný osvětlení apod.), který narušuje biorytmy téměř všech organismů, natož na světlo zvlášť citlivých světlušek.
A to je důvod, proč dříve obvyklý mraky světlušek ubývaj a proč je problém je najít „i ve volné“ přírodě.
OT
Světlušek bylo mili a miliard, mám je pořád Ládiku, před očima u nás nad potokem, olšemi a loukami. To bylo světla jako ve dne! Bohužel, žádnému z vnoučat tu krásu neumím zprostředkovat ani vysvětlit.
(Taky je zvláštní, že je mám spojené s ruskými invazivními tanky roku 68, který byly asi týden zaparkovaný na louce u našeho potoka, to léto jich opravdu bylo habaděj, tedy těch světlušek, tanků bylo „jen“ 12.)
Podobné fotky:
https://scontent.fprg1-1.fna.fbcdn.net/v/t31.18172-8/19466276_1558440470853846_6020971188677864038_o.jpg?_nc_cat=105&ccb=1-7&_nc_sid=9267fe&_nc_ohc=XRivlb4Ynm4AX-w9GHE&_nc_ht=scontent.fprg1-1.fna&oh=00_AfD7b1ABUP2Pqd-VzOeRSxX2Y4824TH6j0v1MWSgt29krA&oe=64DBAF6C
jsou jen slabou náplastí proti tomu, co už je, bohužel, nenávratně pryč … tedy až na ty tanky, ty teď budou pro změnu asi zase americký!
My teď měli 6 hodin blackout po bouřce. Teď jsem přišel z lesa a světlušky mají taky blackout.
Ta fotka je nádherná.
Trochu konkurence pro Ládika (Jiří Žáček):
Každý má svoje obsese
Každý má svoje obsese,
všecko nás těžce raní.
Nikdo se s nikým nesnese,
všichni jsme rozhádaní.
Všichni jsme plni bezpráví,
je prapodivná doba.
Duše nám brzy otráví
nenávist, lež a zloba.
Kdekdo si myslí všelicos,
vládne nám paranoia.
Všechny nás ve svých Caprichos
zpodobnil malíř Goya.
Já nemohu konkurovat;
jsem jen blbý topenář.
Za to budu fakturovat,
nejsem žádný sdruženář.
Že za sebou nechám rýmy
to je čirá náhoda.
S většinou, ne s některými,
měl jsem jít do záchoda.
V záchodě
by radost z veršů skončila,
to se přece nedělá,
lidem radost bráti.
Skončil by tam mobil s jabkem
bo do něj to ťukám.
Nezachytil by se drápkem,
připlaval by k rukám
těch, co žijí v žumpě.
K demokratům, co by nešli
hasit požár k pumpě.
OT specielně aktuální
„Maminko, co je to déšť? A proč se lidi někdy balili i s hlavou do igelitu? Koukni na ten legrační obrázek!“
„Tati, to nemyslíš vážně! Jak by mohla z nebe padat voda?!“