16. 9. 2024
Jen tak / Próza

Biorybník

Veverkaby Veverka

Není to rybník a neplavou tam bioryby. Jen si tak sama pro sebe nazývám přírodní koupaliště s biologicky čištěnou vodou, které se oficiálně jmenuje Biotop. 

Jezero na koupání je propojeno s jezerem „biologickým“, které vypadá jako meandrující potůček. 
Areál připomíná starou dobrou říční plovárnu, jakou si pamatuji z dětských let. I pan Hrušínský-Důra by tam docela dobře zapadl.

Vybavení je jednoduché – pár laviček, sprchy, WC, kabiny na převlékání. Opodál lavice a stoly patřící malé restauraci. Trávník, stromy. Žádný monstrózní tobogan, neotravuje „hudba“ ani reklama.

Mám to pár kilometrů, na kole zhruba dvacet minut. Jezdím tam ráno, na sedmou, kdy otvírají. Od sedmi do devíti umožňují tzv. ranní plavání, vstup a odchod turniketem na permanentní vstupenku. Pokladna ještě zavřená, nikde žádný personál. Jen několik ranních ptáčat, většinou dam – pánové si patrně rádi přispí.
Představte si takové letní ráno: sluníčko už dávno svítí, na hladině se zrcadlí modrá obloha, ve vodě většinou jeden až pět plavců, klid. Kolem zeleň, nenápadné a nízké provozní budovy, v dálce obec. Ticho. Jen v neděli je slyšet zvon z nedalekého kostela. Tady je svět ještě v pořádku.

Skoro pokaždé bývá ve vodě i kachní rodinka, letos dokonce dvě. Máma-kachna s hejnem načepýřených mláďat, malinkých, ale čiperných. Plaveme si tam pokojně vedle sebe, často hodně blízko – stačilo by natáhnout ruku a ptáčátka se dotknout. Ono by ovšem nečekalo a včas odjelo – to nepatrné nic umí vyvinout neuvěřitelnou rychlost. Křidélka ještě nic moc, jen se to trochu zvedne nad hladinu a nožičky zafungují jako kolečka.

Bývám ve vodě hodinu, vyjde to na deset kol po obvodu jezera. Potom zase podle řeky domů. I cesta tam a zpět je příjemná – cyklostezka téměř prázdná, řeka se třpytí, tu a tam v peřejích volavka. Na březích vysoké stromy, občas rybář.
Pak doma zasloužená snídaně včetně sklenky báječného bílého z Moravy.

Obrázky v textu jsou ilustrační

Veverka

Autorka má ráda hory, moře, drsný sever, Slovensko, českou krajinu a krásnou češtinu. Taky české pivo a moravské víno. Názorů je spíše konzervativních a podoba dnešního světa ji poněkud děsí; nejraději před ní uniká do přírody. » Medailon autorky

View all posts by Veverka →

You might also like

Mezi nebem a zemí…

Jdou, jdou mlhy bílý

Medulin

19 thoughts on “Biorybník”

  1. Pěkný popis klidného místa. Docela dost ho závidím.
    ===
    My jsme jezdili vlakem k Morávce (řece). Jízdenka stála tehdy tuším 1,20 Kčs. Tedy dva a půl rohlíku. Voda kříšťálově čistá, sem tam pod splavem tůň tak dva metry hluboká. Voda studená i v parném létě. Do jedné takové tůně mě táta jednou hodil, abych se naučil plavat. Nechtěl jsem se učit normálně – jenom pokud jsem dosáhl nohama na dno. Neutopil jsem se, nějak vyhrabal z hluboké vody – a další neděli jsem tam vlezl sám.

    Neřekli mi, jak mám plavat (to až později ve škole v plaveckém výcviku), tak jsem plaval instinktivně „ouško“. Ve škole nás pak učili kraul (rychlejší, ale člověk se brzy unaví). Ale ouško plavu vždy, když se dostanu do vody „nečekaně a jednostranně“ – a většinou oblečený.
    ===
    Netušil jsem, že veverky tak rády plavou, já ve vodě nepotkal veverku ani jednou…

    Odpovědět

    2. Kdybych ve vodě potkala veverku, asi bych se dost lekla 🙂
      —-
      Jedinou chybičku to celé má: chce to teplé počasí, jinak je mi ve vodě zima. Dnes například jsem zůstala doma; noc byla (příjemně) chladná, ráno v šest jen deset stupňů. Po včerejším lijáku mlha, která se dole nad řekou a nad biorybníkem drží déle. Tady u nás na kopci už svítí sluníčko, ale čerstvo je i tu.

      Odpovědět

      1. No jo – dny se pomalu, ale znatelně krátí. Léto je za vrcholem.
        Slunce ztrácí tvrdost, nabývá na vlídnosti – a v té se ještě ohřejeme a veverky si biozaplavou…

        Odpovědět

  2. Také rád navštěvuji rybníky a řeky.
    Letos nějak méně často, než bych si představoval.
    Na řekách se hojně objevují bobři, kácejí pobřežní porosty a tahají to do vody.
    Také nutriím se všeobecně dobře daří, původně už u nás ve volné přírodě nežili, ale někdo je znova vypustil.
    Jsou oražené, klidně jdou až k rybáři a žerou mu to, co si připravil na ryby z kýblíku.
    Nutrie i bobr se nechají v pohodě sníst, ale mám dojem, že je nikdo nechytá.
    Vyder je také dost, na malých říčkách a potocích dělají na rybách dost škody.
    Kamarád jednou vydru zkusil dát do trouby a říkal pak, že to ušlo, ale že už jedl lepší maso.
    Volavek a kormoránů je také víc než dost.
    Ty se myslím nikdy moc nejedli, maso prý nic moc.
    Když hejno kormoránů přiletí na potok a jde rojnicípotokem, žádné ryby, ani raci a podobní tam nezůstanou.
    Posledních pár let jsem si všiml, že kachny se zkřížili s domácími – mají jiné barvy, třeba napůl bílá.
    Divoká kachna má masa málo a bývá tuhé. Jak chutná kříženec s domácí kachnou jsem zatím neslyšel.

    Před pár dny jsem také jeden takový – možná i bio, ale koupat bych se v něm nechtěl, rybník navštívil.
    Ve stínu pod usychající třešní, ohlodanou bobrem dokola, bylo v 30ti st. vedru snesitelně.
    Ryby plavaly těsně pod hladinou, ale byly líné a na chleba ani rohlík na hladině nereagovaly.
    Jen malé rybky, tak do 10ti cm, se mohly strhat, aby se rohlíky a chlebem nakrmily.
    Volal jsem na ně: zavolejte dědečka, nebo pradědečka – a nic.
    A pak pradědeček připlaval.
    Ale ne k návnadě daleko od břehu, ale k drobkům, které jsem házel malým rybičkám půl metru od břehu, abych je mohl pozorovat a nenudil jsem se.
    Tak jsem kousek chleba přitáhl od prostředka rybníka ke břehu a nechal tam.
    A kapr asi odplaval někam do prostředka.
    Když se za pár chvil vrátil, kousek chleba tam na něj, půl metru od břehu, čekal.
    Napřed plaval několikrát okolo, dělal drahoty, nebo možná čekal, že mu na chleba něco namažu.
    Pak si na mě otevřel hubu a ten kousek chleba mu do ní spadnul.
    I s háčkem.
    Pak 15-20 minut dělal, že se mu z vody do toho vedra nechce, ale nakonec jsem ho podběrákem vylovil.
    Měl 59 cm a skoro 4 kg.
    Ted čeká v mrazáku a si zítra půjde kousek na grril.

    Odpovědět

  3. Přesně takhle to vypadalo na rybníku Svět v Třeboni po ránu. Když byly naše děti malé, jezdili jsme tam s nimi denně celé prázdniny autobusem ČSAD. Protože přijížděl už na 8. ráno, správce nám areál otvíral o tu hodinu dříve. Byla to pohádková rána… Domů jsme se vraceli stejným spojem kolem 2. po poledni. To už jsme měli sluníčka dost. Ceny jízdenek lidové a ještě jsme tam i zpět objížděli nejkrásnější rybníky na Třeboňsku. Velký a Malý Tisý a další na tratí z Novosedel přes Lomnicí nad Lužnicí směr Lišov. Ptačí ráje z obou stran silnice. Děti pak doma na 2 hoďky usnuly a já s mamkou jsme rychle uvařily, přepraly, aby se druhý den mohlo vyrazit znovu. Když se dnes po letech sejdeme, rádi na ta rána vzpomínáme. Jak vodomilové chodili po hladině ve stínu bříz na břehu toho obrovského, tichého Světa… Díky Veverko.

    Odpovědět

  4. Jenom tiše závidím. Velkou řeku nemáme, blízké přehrady Těrlická a Žermanická mají zelenou vodu a humbuk. V Těrlické se čtvrtce utopil bratr (už dávno – měl 36 let a 3 děti), tak tam vůbec.
    Jezdíme tedy k Morávce nebo Čeladence, k horním tokům, kde nikdo není. V parném létě, na piknik. Kempinkové židle a stůl do vody a nohy taky, ve stínu smrků.
    Častější je ale Morávka, u splavu pod přehradou. Letos je tam méně lidí a jednou navečer tam místo člověka vyšla laň s kolouchem. Pro mě to je základna k horským okruhům, pěšky nebo na kole – na Travný nebo Slavíč. Po návratu je voda víc, než potřebná, ale na plavání to není. Letos jen hotelovém bazénu u Libavé…

    Odpovědět

  5. Ještě k předponě “bio”. Za domem máme les, celkem velký a hlavně neprůchodný. Má strmé hluboké rokle, stromy jsou popadané křížem krážem a vesele trouchniví, místy je ostružinová jungle a je plný klošů, houby v něm nikdo nehledá. Plno doupných stromů, samý strakapoud, je tady i datel, jestřáb a káně.
    Nedávno jsem hleděl do obecní mapy a les se tam změnil. Stal se z něj biokoridor. Nejspíš proto, že nemá protáhlý nebo dokonce liniový tvar. Tak alespoň nějaký obecní lipánek zanechal svou pracovní stopu, otisk národního výboru.

    Odpovědět

  6. Jednou (snad před 35 lety) nás napadlo obejít přehradu Šance. To je vodárenská nádrž pro Ostravsko, celý obvod jezera je v lesích, které celkem strmě spadají do vody. V pásu kolem hladiny jsou jen obnažené kameny, lehce se sesouvající, a taky torza smrkových pařezů. Docela těžký terén, s odhadovanou délkou cca 30km. A zákaz koupání, je to pitná voda. Jen nevím, jestli všechny stavby ve Starých Hamrech a Bílé jsou napojeny na čističky…
    V jedné zátočině jsem do přehrady pochopitelně vlezl, abych si zaplaval kousek od břehu. Tak si plavu a najednou – had. Užovka jak ruka, dívala se mi do očí. V tu chvíli jsem v ní viděl kobru. Hlavu měla vztyčenou nad vodou a čuměla. Hned jsem se potopil a pryč od ní. Předchozí nehlučná prsa jsem změnil na kraul a rychle ke břehu…
    Asi trest za porušení zákazu koupání.
    Pak jsme přišli na to, že kolem hladiny se přehrada nedá za den obejít – obešli jsme ji po lesních cestách výše.

    Odpovědět

    1. Mám takové své místo na jezu v Katovicích, na Otavě. Před 64 lety mě tam naučil strejda Mirek plavat.
      Není tam takový klid jako u Veverky, ale pro mě nostalgický prostor. Dost vodáků, ale chovají se slušně – vožerou se až večer v kempu „Na ostrově“ u mlýna, to už jsem dávno pryč.
      Praxe je taková, že jedu do údolí Za horama na houby, pak se sjedu k řece vykoupat (na skutečné plavání to moc není) a na závěr expedice k Věře Taliánů na kafe – moc jsme se milovali když nám bylo šestnáct, krásné prázdniny, dodnes na ně vzpomínáme.
      Letos je to blbé – problém s kolenem, tudíž do lesa to moc není, a ani se moc plavat nedá – kraula neumím a koleno + styl prsa, to nejde dohromady.
      https://mapy.cz/zakladni?sourcep=foto&idp=9533477&x=15.6252330&y=49.8022514&z=8

      Odpovědět

      2. Koleno: vyzkoušej mast Kloubovka. Netvrdím, že to vyléčí úplně všechno, ale Svědkové Alefovi s tím mají docela dobrou zkušenost. Kontakt na zdroj mohu předat.

        Odpovědět

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

scroll-top