by Skal a stepí divočinou, hladový a roztrhán… ale ne. Takhle to není, to je úplně jiný příběh.
Je to úplně a zcela jiný příběh – ačkoli, kdybychom chtěli, nějakou podobnost bychom možná nalezli.
—ﬡ—
Pěšinou mezi bodláky a kopřivami, prošlapanou v zanedbaném poli, jehož majitel dostal zaplaceno, aby je nechal ladem, kráčel stavební dělník, o jehož národnosti pomlčíme. Pro náš příběh není tento detail rozhodující a má jen epizodní význam.
Dělník si pěšinou zkracoval cestu z ubytovny na staveniště. Jak slunce stoupalo výš, vytáhlo z plevelného porostu vůně, které jsou všude na světě, kde to dělník zatím znal, úplně stejné. A v té opojné vůni trávy a bodláčí se mu vybavily vzpomínky na domov: tady a tam.
Některé z obrazů, které mu předložila jeho mysl, mu připadly jako dávná minulost. To byly doby, kdy pracoval na černo a žil dvacetčtyři hodin denně ve střehu a v obavách, jestli ho vyhmátne cizinecká policie. Tenkrát jej i jeho kamarády policajti honili jak ohař králíky. Nemalou část mzdy mu zadržoval „mafián“ a často dostával peníze s několikaměsíčním zpožděním. Ale něco přece jen ušetřil, proměnil na eura a přivezl domů. A domů nejezdil s prázdnou – kromě peněz při každé cestě přivážel, jak to říct – nevyužitý stavební materiál. Novodur. Kabely. Spojovací materiál. Dokonce i okna, plasťáky s dvojitými skly. To všechno, a ještě více, se hodilo, protože doma během své „dovolené“ z vydělaných peněz nejen živil celou rodinu, ale také stavěl – a postavil – dům.
Dneska je to jiné.
Cizinecká policie už ho neprohání a mafián ho o výplatu neobírá. Jako zaměstnanec veliké stavební firmy vydělá víc než dřív, a domů… domů by jel rád, ale možná by se už nemohl vrátit. Jeho dům ještě stojí, ale jiné domy jsou už v sutinách. Když se to tak vezme, bylo to dřív lepší, i s mafiánem.
Zastavil se a obhlédl to zanedbané pole. V té chvíli pocítil, že o slovo se hlásí jeho útroby. Staveniště bylo na dohled, ale vysoký plevel posloužil jako zástěna. Přidřepnul, a když byl hotov, k osobní hygieně použil kus novin, které vytáhl z kapsy.
Příběh stavebního dělníka zdaleka nekončí, ale nám se jeho děj vzdaluje a vytrácí – jiný příběh totiž právě začíná.
—ﬡ—
Z vysoké trávy na pěšinu opatrně vykoukl ježek. No jasně, šel tudy člověk a něco tady nechal. A je to blízko. Půjdu se podívat, pomyslel si ježek, a vyrazil k místu, odkud člověk před chvílí odešel. Ježek vyrazil do těch míst v naději, že lidovec, člověkem tam zanechaný, přiláká nějaký neopatrný hmyz. Ale když ježek přišel na dohled, užasl: na místě svorně stáli a na lidovec hleděli žabka, veverka, zajíc a krtek. Krtek stál nejblíže, protože viděl ze všech nejhůř. Co tam, proboha, můžou vidět?
„Pojď blíž, ježku,“ řekl zajíc, aniž odvrátil zrak od pozorovaného předmětu, „je to nádhera.“ Co může být na hovně nádherného, uvažoval ježek, ale dal si říct a ostatní zvířátka mu udělala místo. A opravdu: na exkramentu jako na podstavci byl přilepen kus papíru s fotografií plavovlasé bytosti, která svou krásou evokovala představu bohyně. Zvířátka byla zvyklá na zanedbané a obhroublé stavební dělníky a nic tak krásného dosud nespatřila. Nikdo z nich neuměl číst, a tak nevěděli, co říká v půli utržený titulek pod fotografií: „stryně obr▉ny Čer▉▉chová přijela mezi vo“ . Dál už bylo jen hovno, ale zvířátkům to nevadilo.
Příběhy mají tendenci košatět a autoři krátkých literárních forem měli by se tomu vyhnout, eventuelně toho se vyvarovat, případně obojí současně a vzájemně to nepomíchat. Snad ale nebude velkým prohřeškem zmínka, že scénu, kterou popisuje předchozí odstavec, později s originalitou sobě vlastní ztvárnil nejmenovaný, avšak slavný výtvarník František Ringo Čech – a to na obraze, o jehož názvu pomlčíme. Pro náš příběh není tento detail rozhodující a má jen epizodní význam.
Situace vzápětí nabrala dramatický spád, protože nedaleko onoho místa náhle zaburácel obrovský stavební stroj. Bagrista jen tak-tak v poslední chvíli zastavil mohutný hydraulický agregát, který nestvůrnou silou hrozil už-už zasypat užaslou pětici zvířátek několika kubíky hlíny.
„Jářku, co tady tropíte, drobotino,“ vyklonil se bagrista z okénka. „Málem jsem vás zasypal, utečte honem!“
„Ale tady je výstava, pane bagristo,“ řekla žába, protože měla ze všech nejzvučnější hlas. „Přece nezničíte umělecké dílo!“
Bagrista pokrčil rameny: „Výstava je u konce, vážení,“ a zastavil stroj. „Já jdu na svačinu, a až se vrátím, musím to sem vysypat – stavíme most a právě probíhá skrývka ornice, tady bude dočasná deponie,“ vysvětlil bagrista a odešel.
—ﬡ—
„Co budeme dělat?“ poskočil nervózně zajíc. „Musíme exponát zachránit,“ prohlásila rezolutně žába. „Někam ho odstěhujeme.“
„Já bych nic nestěhoval,“ řekl krtek, „to se nedá stihnout. Ostatně, až sem bagrista tu hlínu vysype, konečně tady bude pořádná krtina. A zadarmo. Za to mi ta výstava nestojí – stejně na to špatně vidím.“
A tak vyvstal zásadní rozpor: všichni se shodli na tom, že krtkův nápad je špatný, protože – to dá rozum – krtina, byť obrovská a luxusní, vyhovuje jenom krtkovi, jinak nikomu. Také se všichni (s výjimkou krtka) sjednotili na názoru, že je nezbytné exponát odstěhovat do alternativního umístění a tak ho zachránit. Tím ovšem veškerá jednota skončila a dále zbyly jen rozpory.
Žába zastávala názor, že nejlepším místem pro exponát je rybník, ale byla – rozumně – ochotna ke kompromisu: dobře, ona je demokrat a spokojí se i s umístěním výtvarného díla na břeh, čímž vyšla vstříc zajícovi. Zajíc původně prosazoval umístění exponátu někam na strniště, odkud se dobře běhá do kopce, ale nakonec se smířil i s břehem rybníka. To bylo ze dvou důvodů: jednak proto, že jediná žába byla ochotna ke kompromisu, a potom též proto, že i od břehu rybníka lze běžet do kopce – nesmíte si ovšem poplést směry.
Veverka trvala na tom, že nejlepší místo pro plastiku je na stromě, ale nesetkala se s pochopením u nikoho. Ježek k umístění plastiky prosazoval křoví, ale ani on pro svůj nápad nenašel u ostatních porozumění.
Všichni věděli a shodli se na tom, že krtkův nápad odmítají – ovšem a bohužel, odmítali ho každý z jiného důvodu a každý jinak.
Po svačině přišel bagrista, nastartoval, a krtek se dočkal obrovské, giganticky luxusní krtiny, o které se mu nikdy nezdálo. Nebýt obrazu Františka Ringo Čecha, celá záležitost by skončila zapomenuta v propadlišti dějin.
Co se stalo s ostatními zvířátky, o tom pomlčíme. Pro náš příběh není tento detail rozhodující a má jen epizodní význam.
—ﬡ—
Jako ilustrace byla použita zmenšená reprodukce obrazu F. R. Čecha – „Zvířátka ji hledají“, zdroj – internet
Smutné až kruté, ale pravdivé. Děkuji.
Smutný příběh, jehož smutnost spočívá v tom, že onen zahraniční stavební dělník, o jehož národnosti autor pomlčel, si vytřel prdel zrovna s Černochovou. To je skoro stejně smutné jako vytřel-li by si konečník signalistou.
Inu, nevděk zahraničních stavebních dělníků světem vládne.
Tento úhel pohledu mne nenapadl, no přečtu zítra začerstva znovu, jaké další věci mi utekly.
Re: Buldatra
Stavební dělníci jsou nevděčná hovada.
Ne spolu s někým ale kým, čím.
To s mi tam připsal šotek.
Alefe, ty jsi přece vůůůůůůl.
🙂
Udělals mi veselejší večer, jdu si nalít, což už jsem neměl v plánu.
Co Godot pije, o tom pomlčíme. Pro náš příběh není tento detail rozhodující a má jen epizodní význam.
😀 😀 😀
(já piju tradičně porto a taky si jdu nalít)
Přemýšlel jsem, jakým originálním způsobem vyjádřit Alefovi obdiv a vděčnost současně. Vaše vyjádření už nepřekonám a jakožto gentleman si naleju až večer.
Výýýbornééé … jako externí pracovník ve školství dávám tímto 1* 🙂
Nádhera! Jak já bych si taky nalil, ale už jsem si vzal prášky na bolavou nohu (příště dávat takové věci na sklo včas!).
Zvířátka toho budou mít ještě mnoho k obdivování.
Nebudou.
Úžasné a sqostné ! Jako román od Remarque…..
Výborné, palec hore 👍 … A použití formátu, stylu bajky – prima …
Nemůžu pít, hrabu se z toho 4 dny (důkaz https://postimg.cc/4KK9Gp86). Obraz v lidovci se mi velmi líbí. Se stavebními dělníky z Uááá mám včerejší kontakt. Jeden už povýšil na výběrčího parkovného, v lese, pod jednou beskydskou horou s vysílačem. Niki vychtěl stovku. Na tu horu se od včerejška dá vyjet autem https://postimg.cc/gXTrYbqt Na hoře byli další dělníci a jejich bossové a tam jsem se dozvěděl, že v této oblasti už zdráhli. Taxa je už 250/hod čistá ruka.
250 kč/hod? Za tak mizerné peníze ještě dnes někdo dělá? Zahradník bere 380-580/hod.
Aspoň podle ceníku. Předloni mi účtovali za rekonstrukci zahrady ( bez staveb ) 1000kč/ m2. Na severní Moravě.
Letos je nabídka na opravu běžné zahrady u Prahy – nový trávník, kytky, pár keřů 4000 kč/ m2. Zahrádka necelých 60 m2.
Haj hou…
250, jídlo, ubytko.
Stavebni delnici sou jen ty nejhloupejsi.
Kdo chce je dneska ukr a cestuje po EU a vsude dostava. Nebo je neco jinyho,
zalezi co vynasi vic penez a vyhod a kde ,vod uradu.
Zustavam ,navzdory nejasave ,nepoucen..
OT
Na Kose je text z 29/2 s Vlčím dovětkem.
Naprosto skvělý příběh, ze kterého vyplynulo dokonce i jakési poučení, jak to má ve správné bajce býti.
Tleskám autorovi.
Pane Alefe, moc pěkná bajka, děkuji.
Text by si měl přečíst Franta Ringo Čech a příběh namalovat ve svém naivním stylu. Už to vidím, jak se nakonec snáší na padáku PePa 107 rozvědčík, na hromádku lidského lejna. Invenci se meze nekladou.
Já se zdržím vlastního hodnocení, to mi přímo strkají před frňák tituly minulého a následujícího článku, které jsou tučným písmem hned za ukončeným Alefovým textem –
„Počítejme se vším“ a „To je teda výborný“.
Že ovšem jako každá bajka i tato musí dávat nějaké ponaučení, já to ponaučení vidím ve skrytém náznaku realizace českých národních /ve významu „lidových“/ zájmů. Který fragment české, evropské a světové společnosti /“světové“ ve smyslu KoZa/ která postava a dokonce i ta zanedbaná louka představují, nechť si každý domyslí podle svého naturelu.
L.
Strugačtí: Piknik u cesty.
Bez finální tragédie, ale s finálním, definitivním nepochopením.
Takže volám se Strugackými: „Štěstí pro všechny a na každého ať se dostane!“
(A je mi úplně jedno, jestli to byli bratři jak praví Wiki, nebo bratranci jak pravil dávný úvod k jedné jejich knize. To snad ještě Wikipedie ani nebyla.( To Katango)
Pochoronenije Navalnovo na kladbišči v Moskvě
https://www.youtube.com/watch?v=TFrOOHNF6cY
Alexei Navalny’s Funeral LIVE | Funeral Of Russian Opposition Leader Alexei Navalny | Russia News
Pozn. přítomnost uniformovaných sil možná znamená, že mu udělají čestnou stráž. I náš zástupce (s pověřením Lipavského) tam bude lomit rukama.
https://www.youtube.com/watch?v=Cqclf43sWCY
Ne úplně od věci: Černochová nabízí v aukci tričko, které měla na sobě (F35).
https://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Chcete-tricko-ktere-mela-na-sobe-Jana-Cernochova-Nebude-to-zadarmo-751552
Položme otázku jinak: když to vynesu gumovou rukavicí do kontejneru, kolik dáte?
Nevěřitelné, jak rychle se někdy může projevit, že obrázek, jehož název má jen epizodní význam, byl vybrán s kromobyčejnou výstižností.
Já vím, kam míříte: teď to vypadá, jako kdybychom byli s paní ministryní domluveni na PR-článek. Ale nejsme, a ta částka taky nesouhlasí!
🙂
Příběh je doslova o hovně – ale je moc hezký, povedl se 🙂
Také je třeba ocenit ten vymazlený název lidského exkrementu – nepochybuji o tom, že to byl záměr. Jeden neví, kterou z proslulých tváří KDU-ČSL, umně vysošenou z hnědé hmoty, si má představit dřív…
To je velmi stará záležitost, Agivessano. není to můj vynález. Kdysi dávno, když jsem se ve studijním volnu učil ze záliby obkladačem, vyprávěl mi můj učitel tohoto krásného řemesla historku, jak šel malý Pepíček s tatínkem prašnou polňačkou z jedné vesnice do druhé a cestou občas spatřili exkrement. Tatínek to synkovi vždy i druhově zařadil: kravěnec, koninec, lidovec…
Naši předkové byli moudří a již v mládí mého učitele věděli ledacos – i to, co současným voličům mnohdy uniká.
V dobách mého učení mně bylo 18 a panu Theodorovi cca 73 let.
Já to znám ve verzi, že tatínek synovi zařadí kravinec, koninec, slepičinec … a Pepíček pak iniciativně sám rozpozná a pojmenuje lidovec.