Autor: Alef Nula

Zajisté Bůh není tak chud, aby nemohl každému poutníkovi propůjčit jeho vlastní duši. (Ireneus ze Smyrny)

Aktualizováno 12.1. 2023

To bych si opravdu přečetl rád, ale budu si to muset napsat sám. – Až někdy; dnes to určitě nebude.

Kde se to ve mně, v člověku nepokorném a netrpělivém, proboha, vzalo? Nevím.

už jsme spolu dlouho nevedli monolog. Tentokrát začneme trochu úsměvně, aby to ve finále nevyšlo tak smutně.

To bylo snad někdy v roce 1991, nebo možná 92. Děti ještě nechodily do školy a v domku, který jsme s obrovským štěstím lacino koupili na přelomu revolučních let, jsme – jako všichni tady na vsi – topili uhlím.

K čemu jsou mosty přes řeku? – aby měl člověk blíž k člověku. Tak praví Encyklopedie pro žáčky od Jiřího Žáčka.

Tohle samozřejmě zase bude o lásce. Ale s filmem, jemuž je povědomá píseň odsouzena dělat kulisu, nemá to společného vůbec nic. Miluju moře – a v té písni moře slyším.

Není to tak dlouho, co jsem pustil do světa článek Sezení. Většina čtenářů neomylně rozpoznala, že patří do pomyslné rubriky Vernisáž mých lásek. Ale ten text ve skutečnosti patří především do rubriky jiné: Reportáž.