Bujaré veselí
by Občas mívám nespavou noc.
Autor: Godot
Mám na krku nejen pomalu sedmdesátku, ale i manželku, dva už opravdu hodně dospělé (zatím) nevlastní syny a tři už dospělé vnuky. V životě jsem byl lecčíms, a ne vším, čím jsem byl, jsem byl tak úplně rád. » Medailon autora
O parazitických slovech
„Já nejsem opravdu nějakej, vole, přizdisráč odněkad, vole, z Vidlákova, vole! Já jsem Petr Zvěřina, vole, z Václaváku, vole! A to si tady musej ty lidi uvědomit.“
Vědci tvrdí, že…
Jako asi každý zavilý čtenář se rád občas vracím k oblíbeným knihám. V posledních letech se k nim řadí i Wofganga Behringera „Kulturní dějiny klimatu – Od doby ledové po globální oteplování“.
O zbytečném papíru a vyhozených penězích
(Průběžná likvidační zpráva)
Jak jsem avizoval svým čtenářským souvěrcům, život mě nutí zlikvidovat velkou část své asi tak třítisícové knihovny. Musíme šetřit, nabádá Signalista I., beru to vážně.
Víkend mimo Prahu
Mnohá slova tu však selhávají – lépe je střežit to, co je v nitru.
Touto taoistickou myšlenkou uvádím jídelní lístek Made by Godot.
Býval jsem veliký čtenář
Býval jsem veliký čtenář, hltal jsem všechno, co mi přišlo do ruky. Postupně jsem poněkud/dost zanevřel na beletrii, zejména na tu moderní, současnou.
O mimoběžkách a zmatených myšlenkách
Jiří Grossmann v roli textaře vložil kdysi Evě Olmerové do úst slova:
„Já neumím verše psát vroucně a jemně.
Básně si vypujčim, ale slzy, slzy jsou ze mě.“
