sator ● arepo ● tenet ● opera ● rotas
Myslím, že úvodní kapitoly mého deset let starého povídání o kavárnách mohu přeskočit. Měnit historii je sice v současné době módní, ale tomuto trendu podléhat nechci. Tudíž se budu věnovat jen změnám, které jsem v kavárenském světě zaregistroval za deset let.
Určeno jen osobám se smyslem pro humor a nadsázku.
Před pár týdny zde došlo ke střetu, když moje fialové sako vyvolalo v kolegovi blbíšovi takové asociace, že „upadl do stavu gaki“.
Víte co je to gaki? To je stav hladových duchů.
Lékárnu U Bílého jednorožce na plzeňském náměstí Republiky mám co by kamenem dohodil. Za pultíkem s kasou „Léky na předpis“ stává většinou postarší a velmi prostořeká lékárnice, vždycky spolu na nějaké téma zažertujeme.
Občas se sejdu na kafe s několika kamarády – stále ještě aktivními novináři. Naposledy toto pondělí, jedním z nich byl, jako obvykle, zdejší zpravodaj ČTK Vašek Prokš. Podle mého soudu v současnosti nejlepší novinář široko daleko, i když kdysi dávno míval také divoké časy (a kdo z nás ne?).
Možná k údivu mnohých jsem se nezapojil k diskusi o jídle. Žádné obavy, můj zájem o toto téma je trvalý a neměnný, ale nějak mi to nevycházelo časově. Tak jsem si řekl, že to zkusím opožděně samostatně.
by 
