by Bylo – nebylo: chodíval sem diskutovat občas jeden návštěvník, a ten jednou otevřel stavidla své řeči velmi mocně; tak mocně, že jsem nabyl dojmu, že už je to přes čáru, a dotyčného zablokoval. – Běžná administrátorská rutina, řeknete si.
Ale co se nestalo: ten člověk mi sám od sebe napsal mail, v němž se mi za svůj exces omluvil, a požádal mne o obnovení přístupu. Uhodnete, kdo to byl? Jistěže uhodnete: byl to berrnard.
Musím říct, že tímto činem u mě berrnard získal vážnost a úctu. Sám dobře vím, jak nerad se omlouvám, jak nerad přiznávám své chyby (zejména sám sobě), a proto se domnívám, že tuším, jak tuhý vnitřní boj musel berrnard (při své povaze obzvlášť!) svést, aby se k něčemu takovému odhodlal. Buď jak buď: zastávám názor, že schopnost přemoci sama sebe je nutno ocenit, ba glorifikovat, protože – obracím se k našim „elitám“ – dámy a pánové, kdo z vás tuto schopnost má?
Berrnard věří, že najde sílu k tomu, aby svou vyřídilku uřídil. Já mu držím palce, a abych ho podpořil, připomenu jemu (ale nejen jemu) hlubokou a osvědčenou pravdu, kterou se podle různých literárních podání řidili staří mistři bojových umění:
Kdo přemáhá jiné, je silný. Kdo přemáhá sebe sama, je mocný.
Berrnardovi přístup obnovím. On sám stanovil podmínky, za kterých se to má stát, a tím by tahle záležitost mohla být vyřízena – ale není.
Ještě zbývá něco, co je potřeba napsat.
—ﬡ—
Berrnardovi musím také poděkovat, protože mi dal impuls k zamyšlení a některé věci sám sobě upřesnit. Snad nebude na škodu, když se o výsledek těch úvah podělím s ostatními.
Nejen státy se udržují ideály, z nichž se zrodily. Platí to zcela obecně, a tedy to platí i pro tento web. Důvody, které vedly k jeho vzniku, jsou k nalezení zde*). A ideály?
Tento web jsem založil jako místo, o němž doufám, že ho bude čtenář rád navštěvovat a bude se sem rád vracet. Návštěvník tohoto webu je můj host.
Atmosféra místa, do něhož host vstupuje, měla by být vlídná a přátelská. To je stav, kterého není v dnešní zjitřené době právě snadné dosáhnout. Při větším počtu návštěvníků se nelze vyhnout tomu, aby se tu nepotkali lidé, jejichž názory na různé věci se odlišují, někdy i velmi příkře. Proto se přimlouvám za to, abychom vedli diskusi na úrovni, kterou z nedostatku jiného přirovnání nazvu úrovní akademickou.
Akademická diskuse je charakteristická tím, že je vedena s respektem k oponentovi. To má řadu výhod; mimo jiné i tu, že je tak debata alespoň do určité míry oproštěna od mlhy vzdutých emocí. Právě vzduté, neřízené emoce jsou tím, co z internetových diskusí činí hnůj: já něco řeknu, ty se urazíš a přidáš, já si to nedám líbit a ještě přitlačím – a už to lítá. – Do těchto poloh bych na svém webu nerad dospěl.
Mám-li si vybrat mezi bradatým obrýleným vědátorem, který s tvrdohlavostí mezka přináší jeden argument za druhým, a svého oponenta oslovuje „pane kolego“ – na straně jedné, a hovězím dobytkem, který kolem sebe v diskusi rozhazuje fekálie a pohlavní orgány – na straně druhé, tu dávám přednost onomu vědátoru.
Nerad bych vyvolal dojem, že mířím k nějaké sterilitě vyjádření. Jsou situace, v nichž vulgarismus je na místě, ale jak v Kámasútře praví Vátsjájána mnich, způsoby je třeba volit. Vulgarismus je koření jazyka. Kdo neumí s kořením zacházet, zničí jídlo, zničí promluvu. Zůstaňme ještě u toho kořeněného podobenství: kajenský pepř patří po troškách do jídla, ne po hrstech do očí tomu, s kým zrovna mluvíme.
Mým přáním je, aby tento web byl jako příjemný park za vlídného, prosluněného dne. Můžeš přijít, sednout na lavičku a číst. Můžeš usednout ve skrytém koutku a meditovat, cvičit jógu nebo tajči někde opodál. Můžeš se připojit k partě lidí, kteří řeší politiku, auta nebo co pěstovat na zahradě. Můžeš, co chceš – ale nesmíš to kazit ostatním, to je jediná a nepřekročitelná ryska.
Má-li zůstat nějaké místo setrvale krásné a příjemné, musí se průběžně udržovat. Není to nic, co bychom odjinud neznali – dokonce o tom pojednává i Teorie rozbitého okna. Vraťme se ještě na skok k mistrům bojových umění: zdvořilost a mírnost není znakem slabosti, nýbrž projevem sebevlády.
—ﬡ—
S výše napsaným samozřejmě lze v mnoha bodech polemizovat. Nejsou to žádné zjevené pravdy; jsou to jen moje soukromé názory, které se zdaleka nemusí líbit každému. – Je tady ovšem ten nešťastný odkaz k ideálům (výše). Jsou to ideály moje, a to mě nutí sestoupit z nimbu objektivity do reality subjektivního pohledu na věc.
Role administrátora webu mi dává – v rámci webu – pravomoci téměř absolutní, ale také velice svazuje. Pokud jde o vizáž a funkcionalitu stránek, mohu si dělat, co se mi zlíbí, ale svobodu diskuse, kterou jsem kdysi míval, tu už nemám.
Pokud se Ti, návštěvníku, litterate.cz líbí, podpoř mne, prosím. Jakým způsobem? Jednoduše: počínej si tak, abych na své pravomoci mohl zapomenout.
—ﬡ—
*) Většina návštěvníků ví, že Zakladatel a Alef Nula jedno jsou. – Proč ta schizofrenie? Důvodem je ladění a úpravy webu stále nehotového a nutnost testovat funkčnost stránek v různých režimech oprávnění. K témuž slouží i někteří fiktivní bloggeři v galerii autorů.
Ano, včera už jsem šel dost za hranu.
Z toho důvodu jsem dostal flastr, trest smrti, zastřelením za úsvitu.
Ale teď si všimněte jedné zajímavé věci.
Byla zde válečná situace, pak v zákulisí se odehrála nějaká mírová jednání.
Srovnejte si to s tím, co se děje na východě. Tam už měsíc mírově jednají a výsledek žádný. Mě, Vidlákovi a Alefovi stačil půl den, abychom se dohodli a příměří vyjednali.
Tak ať nám pošlou tři letenky, my tam zajedeme, vysvětlíme jim to a pak už konečně se zde nebudeme muset hádat o válce, ale budeme se moci přít o to, kdo dokáže lepší tvarohovo borůvkový koláč.
Každopádně, já se teď pokusím, aby to nedopadlo jako v tom filmu Rozpuštěný a vypuštěný, jak tam na konci mladému Hrušínskému sdělili, že ho teda nezavřou a on z toho byl tak nadšený, že jak měl tu euforii, že ho nezavřou, tak začal hulákat: Jsem volný, jsem volný. Pak rozflákal lampu a udělal pár dalších průserů, takže ho nakonec stejně zavřeli.
Takže se pokusím lampy už nerozbíjet.
berrnarde, děkuju.
—
Vaše myšlenka vyjednat mír prostřednictvím nás tří je krásná, ale taky krásně nerealistická. Jistě by to byl nádherný námět na nějaký akční film s protiválečnou tématikou: tři borci, kteří se zhádali, se nakonec udobřili a stali se z nich kamarádi. A poněvadž to jinak byli drsňáci s dobrým srdcem a každým coulem hrdinové, a každý navíc špičkovým odborníkem v nějakém příhodném oboru, nabídli své udobřovací know-how, aby zabránili válce – což se jim nakonec podařilo a celý příběh končí žranicí, ke které patří i tvahohovo-borůvkové koláče.
Jestli sem přijde nějaký čmuchal z Hollého Wůdu, má ode mne tento námět zdarma, za podmínky, že (1) do hlavních rolí obsadí nás tři, (2) režírovat to bude Ang Lee, (3) hudbu udělá Tan Dun
—
Určitě si vzpomenete na scénku z Šíleně smutné princezny, kde Vašek a Helena žádají své královské otce, aby zastavili válku – a oni nemohou, protože ve válce to řídí generálové. To je samozřejmě velmi naivní pojetí (záměrně, jde o pohádku), ale přece jenom je to realitě bližší než film, jehož scénář jsme společně vyprojektovali.
Realita je – bohužel, nebo naštěstí? – daleko obtížněji postižitelná. Já, člověk doživotně postižený matikou, vidím klíč k řešení tady:
Máme nějaký soubor prvků, a každý ten prvek má nějaké své osobité vlastnosti. Jejich soubor má taky nějaké své osobité vlastnosti; ty jeho vlastnosti jsou nějak odvozeny ze souhrnu oněch vlastností individuálních, ale – a to je kámen úrazu – vlastnosti toho souboru mohou mít jen velmi málo společného s dílčími vlastnostmi prvků, z nichž se soubor skládá.
Příklad? Hromada písku je soubor zrnek. Jednou z jejích vlastností je sypkost. Přitom ani jedno zrníčko vlastnost sypkosti nemá – marně bychom zrnko s vlastností „sypkost“ hledali.
Podobně – národ. Už vidíte, kam mířím? My běžně rozlišujeme a posuzujeme vlastnosti jednotlivců. Ale soubor (parta, rodina, pluk, národ, cokoli chcete) těch jednotlivců může mít (a asi má) vlastnosti, které nejen že vlastnostem individuálním neodpovídají, ale dokonce si jich ani nemusíme být vědomi, protože z pozice jednotlivce je nedokážeme obsáhnout. A interakce mezi velkými skupinami lidí se tak odehrávají na pozadí vlastností, jež neznáme, jimž nerozumíme – a pak mluvíme o náhodě, osudu, spravedlnosti a nespravedlnosti.
Až naše poznání prolomí tuto bariéru, bude svět lepší?
Nevím.
Ale Alefe, vždyť já tomu rozumím.
Víte, že ode mne šlo o nadsázku.
Ale až budete vyjednávat ten hulivůdský fil, tak jim řekněte, že to za dvě mega doláčů beru, že jim to klíďo píďo zahraju.
Akorát, teda, jestli by nešlo, aby muziku k tomu dělal Nick Cave? Že bych jim pak udělal půl mega slevu.
Ať je po vašem. Hlavně aby to natočili v Holém wÚdu. – Ne aby vás napadlo, že pak budete dělat někde prezidenta!
A koukal by na to někdo? Já ne.
A na co Vy koukáte, Sibylo? Jaký filmový žánr Vám sedne?
Teď jdu koukat na romantiku od Rosamundy Pilcherové,jinak není v TV skoro koukat na co. Ale budu u toho péci zákusky na zítra.
film s berrnardem,to by bylo asi jako něco s Brucem Willisem a to jsem fakt neviděla celý ani jeden,tak maximálně 10 minut začátku u těch prvních. Taky Jarchovský píše blbé scénáře nic pro mě.
No jo. My na TV nekoukáme, poněvadž TV nemáme. Když byla dvojčata (dnes třicetiletá) někde na 1. stupni ZDŠ, někdo z nich to řekl ve škole a já jsem byl pak na rodičáku šetrně tázán, zda jsme tak chudí, že nemáme televizor. – Nafoukl jsem se tehdy jak kovářský měch: ne, nejsme chudí, tím, že nesledujeme televizi, jsme daleko bohatší.
Na další rodičáky pak už radši chodila manželka.
—
Když se chceme na něco koukat, stáhneme si něco z interfernetu, jak tomu případně říká kamarád Ruda.
Hele, a víte, že to vůbec není blbej nápad?
A půjčej mi k tomu i to jabko a to žezlo a tu korunu?
Víte, když nějakej kámoš někde něco ukradne, nebo provede průser, tak až mu budu dávat amnestii, abych u toho vypadal důstojně. Jo, ještě by se mi líbil ten plášť s tím bílým límcem a s těma černejma pičičmundama.
Ještě dodatek.
Jak tady výš Alef psal o tom bojovém umění.
Já kdysi dost let dělal jeden bojový sport a náš mistr nám vtloukal do hlavy jednu věc:
Tvůj soupeř není tvůj nepřítel!
Pokud ho začneš považovat za nepřítele, tak díky tvé zášti ti na oči najedou takové narudlé klapky a ty díky tomu prohraješ.
Pokud to budeš dělat delší dobu a na závodech ti vylosují klučinu, který to dělá krátce, tak celkem rychle zjistíš, kde má díry. No, můžeš mu tam nasadit mavaši geri keage, on odlítne z toho čtverce, ale, než se začneš radovat nad tím, jak jsi nad ním slavně zvítězil, tak se prvně běž přesvědšit, jestli jsi toho klučinu nepřizabil a pak se zamysli nad tím, jestli bylo fakt nutné použít takový kop. Jestli by nebylo lepší, použít něco jemnějšího, ty by jsi stejně vyhrál, ale toho chlapce jsi nemusel tak ponížit.
Jestli je zde někdo, kdo se chce naučit pouze prát, aby pak v hospodě mohl dát po čuni Pepovi s Jardou, tak prosím odejděte. Jestli on neodejde, já to stejně časem poznám a vyhodím ho sám.
Já hodlám učit toto umění pouze ty, kteří ho vezmou se vším všudy. Pokud se budeš chtít naučit pouze někomu rozbít držku, jdi se to učit k boxerům. Já ti toto nemohu, a ani nehodlám dát.
To já jen tak k těm bojovým sportům.
Gratuluji oběma.
No já bych ráda znala třeba názor Občana. Jako pan učitel má určitě zkušenost i s takovými zlobivými žáčky, kteří dokážou po každém průšvihu slibovat, že už se polepší, ale buď si jen dělají z pana učitele šoufky, nebo toho nejsou bytostně schopni.
🙂
Panna vs. Vodnář…
🙂
Ano – pragmatik vs. idealista… 🙂
Takový má už navždy vroubek ,už ho víc hlídají, je jim nesympatický( to musí profesionálně skrývat) časem ten debilek i nabyde ve své debilitě dojmou,že na něm sedí a pokud má stejně blbé rodiče,ti ho v tom často i podporují,takže průšvihář se cítí diskriminován a blbne ještě víc,on muzikant,ti špatní jsou přeci oni,co ho nechápou, neumí to s ním,sedí na něm. Nechápe,že ztratit důvěru jde rychle,ale získat ji je dřina. Obě strany si oddechnou,když problémový vyjde,ten si ještě klidně i pár let potom přil setkání na ulici ulevuje trapnými dřisty,v domnění,že to příkoří si nezasloužil a musí se mstít,ulevovat si . Ukazuje prstem svým stejne blbylým kumpánům,hele vole,kvůli teéhle píče jsem měl dvojku z chování.Uličník zůstane uličníkem navždy. Je to v něm jako v koze a bude potřebovat zvýšený dohled a pevné nervy stále.
Zakladateli, teď se konečně cítím v poho a bezpečí.
Jestli tady prochází, teď budu citovat:
ten debilek, nabyde ve své debilitě, pokud má stejně blbé rodiče (nemám, jeden už mi zemřel),
a tohle musím dát celé, to by jinak nebylo vono:
“ Ukazuje prstem svým stejne blbylým kumpánům,hele vole,kvůli teéhle píče jsem měl dvojku z chování“.
tak mé dnešní posty musel psát Mirek Dušín. Na Sibylu dnes nemám.
Čímž pochopitelně nechci ani naznačit, že byste měl Sibylu zatahat za trest trochu za ucho.
Jelikož debilek, který díky své debilitě má stejně blbé rodiče a se svými blbylými kumpány používá slova, jako vole a píča (furt pouze cituji), tak ten se pochopitelně nemůže ohradit. Ten musí pouze držet hubu.
Není sprostý ten,kdo sprostě mluví,ale kdo sprostě myslí. A to je váš případ.
@Sibyla, @berrnard
—
Přátelé, odpusťte kus upřímnosti: vy jste se tak dlouho hledali, až jste se našli. Nemůžete si hrát každý na jiné straně pískoviště?
Dám do placu příklad ze života, vlastního.
Na Kydech blahé paměti chodíval diskutovat i pán toho jména Alex. Asi to bylo způsobeno hrubou vzájemnou nekompatibilitou našeho mentálního ustrojení, ale cokoli Alex napsal, já jsem vždycky měl dojem, že mě budou vomejvat, a vždycky jsem se snažil dát to Alexovi náležitě sežrat. Určitě to nebyla chyba Alexova, bylo to mým pohledem na způsob, jak Alex klade myšlenky na papír.
Když jsem si to uvědomil, přestalo mě to štvát a nedělalo mi potíž Alexe odrolovat. Odešel jsem na jinou stranu pískoviště. – Není to inspirativní? Co říkáte?
Jo už budu rolovat. Celý blog kvůli takovému bl..i ,škoda slov.
Já rolovat nebudu a Sibyla, i přez to, že to výš napsala, nebude rolovat též.
Každopádně mezi námi bude rozdíl.
Sibyla, až si přečte nějaký můj další koment, tak vypění, zvedne se jí tlak a bude mě chtít zabít.
Já, až si přečtu nějaký další koment Sibyly, tak zajásám, jelikož mě to děsně baví.
p.s. Všimněte si, Zakladateli, že dnes jsem kromě citace Sibyly vulgarismů, já osobně nenapsal jediné sprosté slovo.
Přečtěte si, berrnarde, o tom Štírovi, co jsem Vám psal.
Celou dobu podezírám berrnarda, že patří k těm osůbkám, co se cítí dobře, když ostatní popichují. A když dotyčný vypění, tak je popichovač spokojen, dosáhl svého a vyhrál. Emočně si to užívá.
Ono to bude spíš tak, že umím být jedovatý, ale dělám to hlavně u lidí, kteří zase předtím zaútočili na mě.
Hezky je to vidět např. na mé včerejší komunikaci se Sibylou. Aniž bych jí předtím jakkoli napadl, nazvala mě a mé rodiče blby, nebo debílky. Nechce se mi to dohledávat. Dle mého to byl faul. A jestli mě někdo fauluje, pokusím se ho pak zkosit.
Pokud mi někdo dá ránu pod pás, dostane jí tam taky. Ale větší.
Samozřejmě naznačujete, že já jsem ten pragmatik. Stojím pevně, jednou nohou opřen o vědu, druhou o techniku, a odrazem od ionosféry ducha nahlížím za obzor.
Bacha, aby vám některou z těch noh něco nepodtrhlo – třeba troška lichocení Vašemu pragatismu :))
Tak na to bacha!
Já nejsem ani Panna (po mé minulé návštěvě urologa už vůbec), ani Vodnář.
Já jsem Štír.
A my Štíři jsme takoví chlapci k pomilování. Hodňoučcí, vhodní k pomazlení, hlavně.
Takže, s ňákejma Pannama na mě nechoďte. Ty jsem měl v životě pouze dvě a obě uměly uplný hovno.
Jeden z těch ukecanejch štírů, to bývá spíš typické pro štírky. Musím říct, že ti typičtí tajemní mlčenliví jsou daleko zajímavější, ale stejně nedůvěryhodní.
Tenhle má sperma na mozku. Kdyby zůstal zabanovaný,diskusi by to jen prospělo. Navíc nick ukradl. Berrnard z kydů,to bylo něco úplně jiného.
Na svého Štíra si dávejte pozor, to myslím vážně a nedělám si srandu. S astrologií sdílím lože, domácnost a čtyři děti, to je v součtu skoro čtyři desítky let. Za tu dobu jsem něco málo odkoukal (opravdu málo).
—
Štír je znamení dvojaké. Na první podívání to není většinou vidět, ale tím hůř. Každý štír má totiž v sobě orla, a ten se chce osvobodit, neodolatelné puzení, a to za každou cenu. Prostě musí ven, někdy i za cenu sebezničení. Viděl jsem to na vlastní oči, můj velmi dobrý kamarád už je cca dvacet let na druhém břehu.
Vnitřní běsy nebo démony,nevyrovnanost, může mit v sobě každý,nejenom štír.
🙂 Nepochybně. – Koneckonců, je to dobré téma, dobrý námět: démoni a sperma na mozku!
—
Musím říct, že slovní spojení „sperma na mozku“ není můj šálek čaje. Já na to mám svou vlastní teorii, náležitě vědeckou.
Je empiricky ověřený fakt, že mužský mozek má ve srovnání s mozkem ženským kapacitu asi desetinásobnou. Jenže!!! 90% kapacity svého mozku muž spotřebuje k přemýšlení o ženách, někdy i víc. To je důvod, proč se nám vy, ženy, vyrovnáte, a někdy nás dokonce i předstihujete. – Rovněž je zajímavý fakt, že ona zmíněná hodnota pod 90% klesá až po smrti.
A vy, Sibylo, řeknete – sperma na mozku. No fuj…
O čem píše berrnard hodně často? Takové chlapy já tak nazývám. Normální chlap se nechvástá,kolik měl panen nebo co uměly.
Kdybyste se (ovšem byvše normálním chlapem) účastnila náhodného rozhovoru normálních chlapů, asi by vás překvapila velikost vašeho omylu. Ovšem v přítomnosti ženy je to samozřejmě jiné. U víceméně anonymních diskusí je to tak půl na půl, podle nátury a představivosti každého jednoho. A taky podle individuálního vyhodnocení, co je chvástáním a co je ještě prostým sdělením kvantifikované informace.
„…asi by vás překvapila velikost vašeho omylu. “ A taky velikost našeho… eh, málem jsem se podřekl.
—
Mimochodem, všiml jste si, jaký jste do své promluvy vetknul genderový problém? Hle:
„Kdybyste se, byvši (to „e“ je asi překlep) normálním chlapem, účastnila náhodného rozhovoru normálních chlapů.“
Patří tam byvši, nebo byv? Ten přechodník se vztahuje k času před, nebo po transmutaci Sibyly v normálního chlapa? To je problém!
A nejhorší na tom je, že genderová studia na Masaryčce budou zrušena. Považte! Teď! Teď, když jsme konečně narazili na skutečný genderový problém!
dnes asi urobíte rekord v prek(l)epoch, možno treba vysypať omrvinky z klávesnice, lebo niektoré písmená už asi nedoliehajú 🙂
—
Možná jo, zkusím vyměnit klávesnici. – Zrovna teď, co to píšu, mně vynechalo „c“. Možná, že vzhledem ke svému věku taky potřebuju dohled 😀
Zakladatel
Nechci se chlubit, ale již před válkou jsem o tom hovořil … již při psaní příspěvku mě to taky napadlo. A nakonec jsem rozhodl takto, podle následující logiky: řečeno bez použití přechodníku by to bylo „ovšem musela“ (schválně, jdou tady používat html značky?) „byste být normálním chlapem“, čili upřednostnit stav ještě před hypotetickou transmutací.
A abych se jen nechvástal, tak byvše není překlep, ale chyba. Přechodníky jsem na ZŠ nesnášel díky povinné četbě Babičky a při výkladu o jejich tvorbě jsem ostentativně nedával pozor, mylně se přitom domnívaje, že je nebudu nikdy potřebovat. Jejich krásu jsem objevil až později, ale teoretické základy tvorby nikdy pořádně nedohnal.
Hecíři jsou celkem dobře čitelní, ačkoli si myslí pravý opak 🙂
Pak jsou děti, které jsou prostě neukázněné a nechtějí nebo nedokáží dodržovat ani obecně platná pravidla, ani pravidla společně dohodnutá. S těmi je víc práce, protože nejprve domlouváte a vysvětlujete, pak holt musíte začít i trestat; ale dá se to.
Nejvíc práce je s dětmi s psychickými poruchami. Zejména pokud jsou ještě nadprůměrně inteligentní. Protože ty mají pozměněné vzorce chování a vnímání a není v jejich silách svoje chování ovlivnit vůlí. Potřebují na jednu stranu hodně velkou míru tolerance a na druhou stranu pevně stanovená a vymáhaná pravidla. To by bylo na dlouhé povídání, ale dá se to zvládnout, pokud máte k dispozici informované a spolupracující rodiče. Když ne, je to peklo pro dítě i pro jeho okolí.
🙂
Najhoršie sú tie, ktoré veľmi dobre vycítia slabinu „vychovávateľa, učiteľa“
a neúprosne ho triafajú do rany a ešte dýkou zakrútia.
Tam sa človek učí potlačovaniu sebadôležitosti.
Pre mňa bola takáto skúsenosť ťažká, aj keď som intelektuálne
pochopil, že chcú vyvolať „pozornosť“ spôsobom, na aký sú zvyknuté,
ale že nie je správne reagovať ako očakávajú a ako sú zvyknuté zo svojho okolia.
Teda krikom, trestaním, bitím, urazením sa, hádkou a pod.
Ale je ťažké ostať kľudný, keď triafajú na citlivé miesta.
Staršie generácie pri tom radi tvrdia, že my sme to tiež prežili
a žiadní kriminálnici sa z nás nestali. To poškodenie si často ani neuvedomujeme.
Občane, určitě jste viděl film Obecná škola.
Tam byl pan učitel Igor Hnízdo a ten všechny tyto problémy vyřešil svým ostrým přístupem a rákoskou. To už by mu dneska asi neprošlo.
Dnes problémový jedinec dostane svého asistenta.
Mě přijde, že Igor měl lepší výsledky.
Ale nejsem pedagog. Zajímalo by mě, co si o tom myslíte? Jak by se to mělo řešit?
Igor Hnízdo měl výsledky, protože to byl film. Problémový jedinec je ledovec plovoucí na vodě. Problémy jsou to, co čumí ven (cca 1/10), příčiny jsou to, co je pod hladinou (a co normálně ani vzývaným „selským rozumem“ není vidět). Rákoskou (a řevem a tak) lze ledovec zatlačit pod hladinu a „mít výsledky“. Pak film skončí, ale blbé je, že v realitě se ledovec nakonec vždycky vynoří. V lepším případě v pubertě, kdy vynořený ledovec jenom zlomí rákosku nebo vrátí facku. V horším případě si s sebou do školy vezme rychlopalného přítele. V nejhorším zaměstná na několik let útvar nevyřešených případů v oddělení vražd.
Řešení není rychlé ani jednoduché – je potřeba ledovec rozpouštět odspodu. A to chce trpělivost, odolnost, důslednost, laskavost a to všechno v prostředí, které chce ten protivný ledovec zmizet nejlépe v tu minutu. A tohle zvládají buď pohádkové babičky nebo tvrdě vyškolení a vycvičení profíci. Není jich moc, ale jsou, díky Bohu.
Jo a já mezi ně nepatřím, jenom je obdivuju a plkám o tom.
Nedá mi to zase neokomentovat tu matematickou paralelu s hromadou písku. Postihuje podle mne jen „mechaniku“ rozdílu mezi prvkem a souborem, platí pouze pro neživé věci bez vlastní vůle a pro soubory prvků „mimo zlo a dobro“. To je právě ten důvod, proč matematiku nelze uplatnit na soubory individuí, nadaných (své)vůlí a plné emocí.
Můžete matematicky spočítat a předvídat, jak se bude chovat hromada písku, ale nikdy matematicky neurčíte, jak se bude chovat soubor lidí. To lze velmi přibližně stanovit na základě sociologie a psychologie, ale vždy může dojít k nečekaným překvapením.
Toho se právě sociální inženýři obávají, a proto tolik investovali do rozluštění lidského genomu a do zmapování funkcí lidského mozku – doufají, že z lidí učiní předvídatelné, vypočítatelné a řiditelné kyborgy.
Paralela se zrnkem písku a hromadou je jenom okatý a velmi rukolapný příklad, aby bylo zjevné, o jaké třídě otázek hovoříme. Ne všechny vlastnosti (vlastnost jako obecný pojem) vystupují do popředí tak zřetelně, jako v mém příkladě. Vlastnosti mohou být i jiné než „mechanické“. – Otázku zla a dobra záměrně nechám stranou, k tomu už se někdy dříve diskuse vedla.
S tvrzením, že matematiku nelze uplatnit na soubory individuí, nadaných (své)vůlí a plné emocí, bych byl opatrný. Myslím, že dost záleží na obsahu pojmu „uplatnit“. Například každé sčítání lidu uplatňuje na dtto statistické metody, což je matematika. – Ale cítím, že takto jste svou námitku nemyslela a mířila jste hlouběji.
Velmi živě souhlasím s tím, co píšete kousek dál: je to úkol sociologie a psychologie. Psychologií jsem se nikdy nezabýval, ale sociologii jsem nakoukl pod pokličku, a musím říct, že jsem byl velmi, velmi zklamán.
Nerad bych se někoho dotknul, ale sociolog o matematice ví jen velmi málo, a to málo, co ví, spadá pod statistiku. Během mé velmi stručné koketérie se sociologií (byla v tom ženská, jak jinak) jsem viděl tolik možných a nesmírně zajímavých odboček, které si vysloveně říkaly o aplikaci matematiky (a nebyla to statistika – byla to třeba teorie jazyků; už je to dlouho, musel bych vzpomínat) a vedly by velmi zajímavým výsledkům, možná i predikcím…
Kdo ví. Možná je to dobře, že se v tomto oboru nikdo s matematikou neobtěžuje. Třeba by se naplnily Vaše obavy.
Zpátky na zem: praxe mne naučila, že říkat, že něco nejde (zejména bez důkazu), je ošidné. Místo „to nejde“ je lépe říkat „to neumím“. Je to pravdivější.
Co se týče aplikace matematiky na emoce budu trvat na tom, že to nejde – z principu věci. A zaplať pánbu za to.
PS
Důkazy (ve vědeckém smyslu) můžete požadovat jen v oblastech, které můžete zkoumat vědeckými metodami. Do této oblasti emoce nepatří. Souvisí to i s omezenými možnostmi našeho SW vnímat a zpracovávat realitu objektivně. A jsou to zejména (nereflektované) emooce, které v tom mozku brání.
Ago, ruku na srdce: co my víme o vědě? A o vědění?
To je dost řečnická otázka. Navíc – jak definujete to „my“? – mrk mrk
Každý o ní – o vědě – víme to své – jak jinak.
V této diskuzi ale vycházím z toho, jak věda definuje sama sebe, a co říká o oblastech a metodách zkoumání, které jí přísluší.
A o vědění (vědomí) vím hlavně to, že se má rozšiřovat (proto tu jsme), a že se rozšiřuje vědomým zpracováváním emocionáních konfliktů. Tedy alespoň to vědomí, které podle mne stojí za to.
Ale nemám nic proti tomu, aby do společné kasy vědomí našeho egregora přispěl každý podle svých možností, schopností a preferencí. 🙂
V každém případě jednoduší lidé mají jednodušší život.
Tak trochu je, uznávám. Tím „my“ jsem myslel nás dva, a vy jste odpověděla naprosto dokonale: každý víme své. – Příklad se skupinou slepců, zkoumajících slona, asi znáte, že? (mrk, mrk)
Vědění a vědomí bych ostře rozlišil – s tím, to druhé podmiňuje to první. A egregor, ano… za tuto inspiraci musím velmi poděkovat. Vy ani netušíte, co je v té obálce, kterou jste mi přinesla… prostě jako obvykle: zase ženská.
Jo, ten příklad znám a určitě sedí. Je ale velmi důležité být si té slepoty a z ní plynoucího NUTNÉHO omezení našich možností něco poznat vědom. A to se zejména týká poznání racionálního a smyslového.
Já jsem s tím zcela smířena, ale sebekriticky přiznávám, že mě trochu iritují ti „racionalisté“, kteří to odmítají akceptovat.
PS
Nevím, jestli jsme si dobře rozuměli v pojmu „vědomí“ – on to je pojem dosti složitě definovatelný a definovaný
https://wikisofia.cz/wiki/Vědom%C3%AD,_jeho_struktura,_organizace_a_funkce._Obsah_vědom%C3%AD_a_nevědom%C3%AD
V mém pojetí je vědění ve smyslu souhrnu (vědecky) získaných poznatků a informací jen podmnožinou vědomí.
Souhlas, jen bych k poznatkům vědecky získaným přidal i poznatky, získané empiricky. Ty do vědění nepochybně taky patří (třeba celá TČM).
To je otázka, jestli jsou poznatky TČM (a podobné) získány čistě empiricky. Já se kloním k tomu, že léčitelé a bylinkáři – a dříve mnohem více než dnes, kdy jsme tuto schopnost/tento smysl ztratili – získávali své poznatky „mimosmyslově“ . Ne empiricky, metodou pokusu a omylu. Ještě to vidíme třeba u domorodých kmenů, jejichž šamani ovládají metody, jak vnímat charakteristiky rostlin a všeho ostatního přímo, přes „jinou“ realitu.
Žádný vnitřní boj nevedl,je to grafoman závislý na diskusích,kde se potřebuje předvádět. Jako narkoman,pro svou drogu je schopen udělat cokoli. Sliboval,ale aspoň jeden jeho ( matematici) příspěvek je tu opět přes čáru.
technická: v druhom riadku „že jsem nabyl jsem dojmu“ a v komentoch preklepy ako po 3 dcl portského 🙂
Príklad so zrnkami piesku skvelý a nemá nič spoločného ani s matematikou, ani s emóciami
Děkuji! Autorská slepota. – Opraveno. Komenty projdu.
—
Oldo, komentáře jsem si prošel, ale překlepy nevidím. Až půjdete kolem, uděláte mi návodčího? – Díky.
Olldo tím určitě myslel mé komenty, tam je překlepů fůra. Bohužel to není portské, ale nová klávesnice, a hlavně lenost to po sobě číst.
Mně se jednou stala taková zvláštní věc, která mě opravdu překvapila.
Na Novinkách mi smazali jeden komentář. Nic zvláštního.
Když jsem se, jen tak ze sportu ozvala, vysvětlila, že moje pravda je snadno ověřitelná, tak se mi nějaká moderátorka vlastním jménem, neanonymně omluvila.
Že toho mají moc a chybička se vloudí.
Musím se přiznat, že od té doby chápu, že i na Seznamu jsou slušní lidé, jako všude.
A že není dobré nálepkovat a házet všechny “ moderátory” do jednoho pytle.
Po srpnu 68 jsme byli překvapení, kolik bylo mezi rozhlasáky, ale i televizáky slušných lidí.
Myslím si, že podobné je to asi i dneska.
No nevím. Já jsem na seznamu navěky zablokována, bez předchozího varování, prý proto, že jsem porušila pravidla a nediskutovala pod vlastním jménem. NIKDO tam nediskutuje pod vlastním jménem !!, ale já měla nepříjemné názory.
Vždycky je to o lidech. Hajzl je hajzl za každého režimu, kdo zažil obě verze společenského vědomí, určitě to zná.
—
Zkušenost ze stejného soudku, jako aga, jsem udělal na iDěsu. V období svého hledání, kde blogovat, jsem to zkoušel i tam. Tamní admin, nějaký Banga, po mně chtěl fotokopii občanky – tak jsem ho poslal do… horoucích pekel a blog mi pochopitelně nebyl otevřen. Cha! A ani k tomu neotevření nepotřebovali znát mé názory.
To mě taky kdysi překvapilo a ještě víc překvapilo,kolik tam diskutovalo lidí,tudíž tu občanku ofotili.
Tak to já jsem na tom hůř.
Na mnoho diskuzí se vůbec nedostanu, kdysi na mne zaklekl jeden blogger právě z iděsu.
Nějak se mi naboural do tabletu a nejdřív mi znepřístupnil Pravý prostor a brzy na to i zařídil nemožnost se přihlásit třeba na Parlisty, na Lidovky a mfd , dokonce i na Vidlákovykydy a třeba i na Hlavné spravy.
Vím sice kdo to je, nějaký Lubomír Stejskal, asi né sám, ale má ( patrně) syna který podniká v IT technogoliích.
Je to dědek emotivní, tak to nevydržel a dal mi zvláštním způsobem najevo, že to byl on.
Musím se přiznat, že jsem mu dávala pořádnou čočku , on totiž publikoval u pana Kříže na Pravém prostoru. Takže holt, mám smůlu.
Všude mi to píše, že můj mail neexistuje, ačkoli mám pořad stejný, už čtvrt století.
A nic s tím nenadělám, i když vím, že bych asi mohla, ale bojím se.
Moji potomci mají firmu a nevím, čeho všeho je ten zmetek schopnej. Dcera mi řekla, abych to raději nechala plavat. Ale není to nic příjemného, mít heknutý tablet.
Doufám že sem nechodí, jinak mám smůlu a už se k vám taky nedostanu.
Uvidíme, snad ne. – Pan Kříž a jeho PP nepatří zrovna mezi mé oblíbence a pana Stejskala neznám. Nestejská se mi.
https://lubomirstejskal.blog.idnes.cz/
Raději no comment
…a jo. Co naděláme.
Neff ho často bere na psa. Většinou jeho text nedočtu.
to helanov
jestli vám zaviroval a heknul tablet tak z toho nepanikařte… nainstalujte si antivirák… požádejte někoho o odvirování… firmy, např vašich dětí, si s takovými zlomyslnými útoky poradí… nenechte to být, můžou stále sledovat vaši komunikace a nějak vás poškodit
až to spravíte, tak si asi chcete nechat svůj nickname a profily… tak si musíte taky ochránit mail… pokud je v provozu a využili ho k nabourání vašich registrací, tak asi znají vaše heslo… po odvirování pc změňte hesla
pokud to všechno neuděláte, nebo něco nepůjde, tak nejjednodušší jiné řešení je zřídit si účelově novou mail adresu a s původním nickname přeregistrovat u používaných webů mail adresu, samozřejmě také nové heslo…
… jupíí
hodně potěšilo
So slovom Sibyla, ako nickom, som sa stretol na inych weboch viackrat, kde sa sem tam objavil koment, kde sa o nej zartovalo v nejakych suvislostiach. Teraz sam na vlastne oci vidim, napr. aj z diskusie s berrnardom, preco😉.
Měl bych na berrnarda odborný dotaz (pokud sem tedy ještě zavítá, článek je starý 1 den ..).
Při své dávné potulce Jižní Afrikou mě napadlo dělat do baobabu. Ne proto, že jsem vandal, ale chtěl jsem ověřit tvrzení, že je tak tvrdý, že ani slon z něj neoloupe kůru. A druhý důvod mého vandalismu byl ten, že v Pilanesbergu mi vlezl do cesty baobab, který měl vyřezány německé nápisy, tedy byl zde přede mnou němec a tomu to šlo.
Mám u sebe vždy červený Victorinox a tím jsem to zkusil. Velkým úsilím, nechtěl jsem ho zlomit, je darovaný. A ani houno. Žádný zářez. Žádná stopa v Africe po mě není.
A proto se ptám, berrnarde, prosím: čím to tam řežou? Mají Stilku? Z jaké oceli je řetěz? Jak jsou na to tvarované zuby? Jak dlouhá musí být lišta a jak silný motor? A co potom s tím dřevem? Sošky z něho neprodávali a desky tam moc neletěly, spíš vlnitý plech… dík.
abyste se furt nehandrkovali něco k přečtení z venku
https://www.express.co.uk/news/world/1590516/joe-biden-polls-putin-russia-ukraine-war
strejda Vám to přeloží