by 
Věrni (nepřiliš dlouhé) tradici podnikli jsme další lednovou výpravu do Vídně, ve městě jsme opět strávili dva všední dny.
Nejsilnější dojem tentokrát zanechala Schatzkammer, Pokladnice v Hofburgu. Koruna císařů Svaté říše římské (kterou měl na hlavě i Karel IV.), koruna Rudolfa II. a busta téhož – celý Jan Werich!, nádherná korunovační i další roucha, úžasně zdobené královské i jiné insignie. Obdivuji nikoli feudální okázalost, ale dovednost mistrů zlatníků, šperkařů, krejčích, zbrojířů. Chtěla bych je vidět při práci, dívat se na to, jak se klenoty plné často titěrných zdobných prvků rodí.
Vídeň, Stephansdom
U každého exponátu je uvedena doba a místo vzniku; u mnohých stojí „Prag“, například u královského žezla a jablka s datováním „1350 – 1375“ – a jsme opět u Karla IV. Proč je tohle všechno vlastně tady?! Kdyby nám naše poklady vrátili, scvrkla by se jim expozice nejmíň o třetinu.
Zkusím zjistit, jestli jsme po r. 1918 o vydání našich památek vůbec někdy požádali.
Procházíme tržištěm Naschmarkt. Vedle nevkusného textilu hlavně potraviny. Překvapivě bohatá a pestrá nabídka ovoce a zeleniny, včetně mnoha plodů exotických. A toho koření! Trh v Istanbulu by se nemusel stydět.
Dech mi vyrazí stánky s rybami a jinou mořskou havětí. Jako kdyby Vídeň neležela na Dunaji, nýbrž na pobřeží přinejmenším Atlantiku. Jsou čtyři hodiny odpoledne, nikde žádný zákazník, z ledu na nás koukají nejrůznější mořští tvorové. Co s tím vším prokristapána večer udělají?
I tentokrát lákají večery ve Státní opeře – Mascagniho Sedlák kavalír a Leoncavallovi Komedianti, zpívá Elīna Garanča, Jonas Kaufmann a Adam Plachetka.
I tentokrát bez nás, jen jsem si vzpomněla na nedávný článek na toto téma na webu Opera PLUS, titulek zněl „Adam Plachetka vyprodal Vídeň!“ No dobře, no… Přála bych mu to.
K Vídni kromě kaváren, Sacher-dortu a nadále přítomného ducha mocnářství patří i fiakristé. Městu opravdu sluší a v centru vytvářejí iluzi c. a k. idyly. Vozy naleštěné, oni sami stylově oblečení.
Fiakristé
Jestli mezi sebou mluví podobně jako kočí v Praze na Staroměstském náměstí, naštěstí nevím; snad ne.
Pochvala na závěr: patří salonku RegioJetu na pražském Hlavním nádraží. Smí se tam jen s platnou jízdenkou RJ a nejdříve hodinu před odjezdem vlaku. Vkusný a vzorně čistý interiér, uprostřed křídlo – jestli jen jako dekorace nebo k němu někdy zasedne pianista, nevím. V každém případě nastavitelná stolička je na místě a prostorem zněly klavírní skladby jako příjemná, nevtíravá hudební kulisa.
Nápoje teplé i studené z automatu zdarma.
K českým korunovačním klenotům uloženým ve Vídni: vyčerpávající informaci obsahuje článek JUDr. Zdeňka Koudelky.
Doporučuji k přečtení, autor píše jasně, srozumitelně. Podle jeho názoru drží Rakousko naše korunovační klenoty – gotické žezlo a jablko – neoprávněně. Z článku vyplývá, že jsme o vydání klenotů zřejmě nikdy nepožádali.
Vídeň, sachr, šnycl….
Možná na jaře, až se oteplí.
Závidím Vám stručnost, milé čtení takhle ráno.
Děkuji.
Taková slova od profesionála potěší.