26. 12. 2024

Král Ječmínek (XIII.)

V Jabloňově přespali a ráno proti proudu Olše vyšli směrem na východ.
Asi za dvě hodiny minuli po pravé straně kopeček. To je Babí Gorka, ukazoval Vojtěch Hannah.
A proč je to gorka a ne hůrka, podivila se.
Protože jsme vstoupili na území lidu Kroka, který se oddělil od Čecha a Lecha v Hranicích.

No to já vím, říkali mi o tom při výuce našich dějin, odvětila Hannah, jenom jsem si neuvědomila, že je mezi námi už nějaký jazykový rozdíl.
Zatím je malý, říká Vojtěch. Ale za pár tisíc let si už nemusíme rozumět.

Kdybychom se vydali více na sever, dojdeme do Krokowa, města, které založil právě Krok.

Prošli malým údolím a pak podél řeky Sola přišli k večeru k jezeru Žywiec.
Oba se s radostí vykoupali a nazí se pak sušili ve večerních paprscích slunce.

Vojtěch nastražil u přítoku malého potůčku vrš.
Ráno v ní byl velký karas.
Opekli ho nad žhavými uhlíky, co zbyly z večerního ohně.
Máme v nůších zásoby ještě asi na týden, řekla Hannah Vojtěchovi. Jak dlouho budeme ještě cestovat?
Vidíš támhle tu horu před námi? Tak to je cíl naší cesty.
Když to půjde dobře, tak za dva dny jsme tam.
A když nepůjde, tak za tři.

Od jezera Žiwiec šli proti proudu říčky Košarawy.
Ještě nějakou dobu míjeli roztroušená stavení. Cesta byla široká na průjezd volského potahu.
Pak se stavení vytratila a cesta se zúžila právě tak pro dva chodce vedle sebe.
V poledne trochu pojedli a odpoledne odbočili podle potoka Przybylka.
Mezi vysolými stromy šli jeden za druhým a Hannah si vzpomněla, jak měli namále v podobném lese s lupiči.
Večer raději ani nerozdělali oheň, i když Vojtěch říkal, že takový kousek od Babské hory jsou v bezpečí.

Ráno měli před sebou poslední den cesty.
Przybylka se změnila v úzký potůček, který vyvěral ze skály kousek pod hřebenem hory.
Ještě jednou sešli z kopce, aby přešli malé údolí, a pak už pokračovali po hřebenech hor, kde nebyly stromy, jen místy keře.
Byl jasný den a měli krásný výhled. Na severní straně byla země lidu Krokowa a na straně jižní viděli do Nitranského knížectví.
To po vpádu Avaromaďarů nezaniklo zcela.
Jižní nížiny byly sice ztraceny, ale hodně lidí se přesunulo do hor – tam se nájezdníci přes lesy nedostali, a v lesích byla obrana snazší.

Tak jsme skoro tady, řekl Vojtěch, a ukázal na horu.
Jestli jdeme až na vrchol, tak tam do večera asi nedojdeme, obávala se Hannah.

Dnes se Babské hoře říká Babia Góra, nejvyššímu vrcholu 1724m pak Diablak.

Jdeme jen do první třetiny jižního svahu, řekl Vojtěch. Tam je vstup do první jeskyně. Aby se člověk dostal dovnitř, musí mít buď vstupní kámen, jako máš ty, nebo musí mít průvodce z města Krokowa. Tam žije a pracuje malá skupina druidů, která patří k Babské hoře.
Ta zná cestu dovnitř hory a také má na starosti zásobování hory.
U skalky, co vypadá jako hlava koně, odbočíme.
A teď – padesát kroků dolů z kopce, potom dalších padesát západním směrem.
Hledej něco, co vypadá takhle:

Vojtěch sňal z řemínku na krku přívěsek a položil ho na kámen

To je přece kříž našich Keltských předků, řekla Hannah, ten dobře znám. Je podobný symbolu Ukřižovaného boha, který k nám začíná přicházet.

Ano, máš pravdu, pravil Vojtěch, ale Ukřižovaný byl ve skutečnosti ukřižován na kříži ve tvaru T, jak měli Římané v té době zvykem.
Jejich církev pak převzala kříž se čtyřmi rameny, jaký se používal už tisíce let před jeho narozením.
Spodní část kříže protáhli, neboť tak to vyhovovalo jejich záměrům.

Kříž symbolizuje celistvost, jednotu a nezlomného ducha.

Představuje též čtyři světové strany, čtyři elementy, čtyři roční doby, čtyři stupně magického zasvěcení a mužskou energii. Kruh představuje kulatý tvar Matky Země, kulaté posvátné jeskyně a hrobky, ženskost, ženskou energii.

Keltský kříž je spojení ženskosti v kruhu a mužství v kříži.

Ten, který nosím já, má navíc devět hvězd. Ty symbolizují souhvězdí Plejád. Odtud, jak popisují staré báje, kdysi přišly bytosti, které lidi učily.

Protažením spodní části křesťanského kříže byl zdůrazněn element země a uzemnění člověka. Vynecháním kruhu kříž pozbyl svých původních vlastností a odvádí člověka od jeho dalšího duchovního vývoje.

Po delším hledání Vojtěch zavolal na Hannah: Mám to! Tady, pojď ke mně.
Na skále, skrytý ve stínu, byl vytesán symbol kříže v kruhu.
Někdo ho tam vytesal už hodně dávno, byl viditelný jen velmi obtížně.
Pod ním byla malá prohlubeň. Taková dírka do skály.

Hannah nařízla dýkou několik švů své haleny a vyňala malý průhledný kousek křišťálu. Podívala se přes něj na Vojtěcha, v očích otázku, zda opravdu má – a po jeho kývnutí křišťál vložila do prohlubně.
Křišťál, jak byl krásně oblý, zakutálel se někam do skály. Ještě chvíli slyšeli jeho zvuk – a pak už bylo ticho, přerušené jen okolo letícím havranem.
Hannah si vzpomněla na tetu Lidmilu, která ji ke kameni přivedla, a přemýšlela, zda ji ještě vůbec někdy uvidí.

Když se dlouho nic nedělo, obrátila se Hannah na Vojtěcha.
Za jak dlouho se skála rozestoupí, abychom mohli dovnitř?
To nevím, já jsem nikdy kámen do prohlubně nedával, a když jsem zde jednou s Valachetixem byl, měli jsme průvodce.
A myslím, že jsme šli i trochu jinou cestou.
Od té skály, jako hlava koně, jsme šli na východ a ne na západ.
Ale věřím, že se Valachetix nemýlil a jsme zde správně.

Ano, jste zde správně, ozvalo se za nimi.

Hannah se trochu lekla.
Otočila se. Za nimi stál stařec s holí, v dlouhém bílém rouchu.


Jan z Helvajzu

Bývalý lesník, současný skorodůchodce. » Medailon autora

View all posts by Jan z Helvajzu →

12 thoughts on “Král Ječmínek (XIII.)

    1. Kelský kříž je kříž v kruhu nebo kruzích. Symbol starý snad deset tisíc let.
      Kříž s půlkruhem jsem na netu nenašel, ale vzpomínám si, že jsem ho viděl kdesi na východním Slovensku na hřbitově. A ne jen jeden.
      ===
      Pro Jana z Helvajzu: Tentokrát jsem se neudržel a sledoval na mapě, kam ti tři putovali. Ječmínek asi celou dobu spal – už o něm v povídání nic není. Objevil se starý druid – příběh asi poskočí dopředu.
      Moc se mi to líbí, Jene!

      1. Mě napadlo – je to možná jen má profesionální deformace – že prvotní smysl půlkruhu nad křížem je ochrana kříže před přímým dopadem vody při dešti.

  1. Doufám, že konec pouti bude tam kde začala. Hlavně Ječmínek by se měl vrátit, aby v dobách zlých mohl pomoci.

  2. Tužka napíše,…..ta cesta je vskutku dlouhá. Možná, kdybych si to znovu pročítala a sledovala současně mapu, mohla bych podle napsaných časových úseků si spočítat, jakou délku ušli za den. Krajinou, kde není vyšlapaná cesta ani od zvěře a s kojencem,….když si to představím jako realitu,….no,…a krátce po porodu,….tak to nebylo pro křehulky.

    Dávnověk. Přirozený výběr, přežívali jen ti nejzdatnější.

    Tak jsem poetický text propojila se svými zcela přízemními, praktickými úvahami,….je to tím že,…že co čtu, tak si současně představuji jako odvíjející se skutečný příběh.
    Proto nečtu fantazmagorie a podobné texty,…protože bych je nedokázala zasadit do reálných kulis.

    Díky,…..a jak to bude dál,….čím překvapíte,….,?
    Tužka.

  3. Zcela MM – mimo mísu:
    Jsem moc rád, že existují blogy, kde se lidi vzájemně nenapadají, kde nepočítají mrtvé v nějakých konfliktech nebo neprosazují nějaké „vědecké“ názory. Zdá se, že nás tu není moc – ale je tu klid a porozumění. Taková výletní hospůdka s posezením ve stínu lípy. Je pro mě příjemné tu pobýt.

    1. Napsal jste to moc hezky! Velice ráda si sem chodím přečíst milé a krásné příběhy, povídky i diskuze, děkuji!

    2. Také jsem ráda za tento blog, ráda čtu a jen občas něco málo napíši. Asi bych měla co, rodinné příběhy jsou pestré. Ale nějak mi to psaní nejde.

  4. Líbí se mi původ názvu Krokow.
    Žywiec (s tečkou nad Z) je 15km jižně od Bílska (první zmínky r roku 1308 a 1312, těsně po Olomouci 1306), známý svým browarem. Dá se to pít, když je neuhasitelná žízeň.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

scroll-top