by (Ke kořenům rodu)
Profesor Sidorov si nalil kávu a pohodlně se zavrtal do křesla.
Tak jsem zvědavý, jak se vám to podařilo vyčistit a sestříhat.
Myslím, že budete spokojený, profesore, dělal jsem všechno možné a chvílemi i nemožné, abyste si to mohli poslechnout.
Nepodstatné a opakující úseky jsem zatím vynechal.
No, tak to pusťte!
-2.000 let. A pak jsme zjistili, že ze stromů nemusíme dolů na zem, kde číhají predátoři.
Můžeme přece zůstat na stromech, vždyť jídla je tu dost.
Stromy už rostou tak blízko u sebe, že je snadné přelézt ze stromu na strom.
Stromy rostou až skoro k jezeru, kam se chodíme napít.
-10.000 let. Přesunuli jsme se více na jih, kde je tepleji. Je tu takové teplo, že nemusíme na sobě nosit ty směšné staré kůže. Je tu spousta keřů a stromů. I jídla je tu dost, stačí jej sebrat, či utrhnout ze stromu. A klacky zaženeme šelmy, které nás ohrožují.
-15.000 let. A pak jsme přeplavali řeku.
Ohnivák ve vodě ztratil oheň.
Zahnali jsme ho zpátky do řeky, aby ho našel.
A znova a znova.
Utopil se stejně jako ten oheň.
Jak jenom to bylo, to rozdělávání ohně.
Vím, že to bylo jednoduché, ale vzpomenout si nemohu.
Ohnivák to prý věděl, ale nikdy ho sám nerozdělával.
Dostal oheň od svého otce a ten zas od svého.
Oheň nepotřebujeme.
-20.000 let. Oheň nás ochraňuje.
V noci se zahřejeme a pečené maso se lépe kouše a nebolí po něm břicho.
Šelmy se ohně bojí a my jsme v bezpečí.
Někdy máme málo dřeva a pak v noci přijde Tuvak a odnese dítě, nebo i ženu.
-25.000 let. Přišli jsme na konec planiny.
Ty stromy rostou na divných kopcích. Někdo říká, že v těch kopcích dříve Orani žili a bydleli.
Takový nesmysl. Žít v kopci. Co bychom asi v kopci dělali.
Divoký výstražný skřek prořízl vzduch.
Někdo, nebo něco je za jedním kopcem, stojí a nehýbá se.
Po delší době se Orani osmělili a přišli k neznámému tvoru blíže.
Tvor stojí na hranatém kameni, nehýbe se a drží v jedné ruce divný rovný klacek.
Druhá ruka je zlomená v půli.
To přece vypadá jako nějaký divný Oran, na kterém visí zvláštní kůže, říká Og.
A nohy má úzké, palec netrčí samostatně jako u správného Orana.
A ruce má krátké a ne ke kolenům jako Orani.
Na obličeji ani chlup, a to vysoké čelo – žádné oblouky nad očima, to nemůže být přece Oran.
Je to nějaká hříčka přírodních božstev.
Vezmeme kyje, rozbijeme To a hrozba zmizí.
-30.000 let. Ráno jsem zapnul televizi a opět tam byla demonstrace v hlavním městě.
Zase ti ekologičtí aktivisté. Musíme prý zvětšit obsah CO2 v atmosféře, jinak se řítíme do obrovského průšvihu.
Potřebujeme, aby nám kulturní plodiny na polích rychleji rostly a více plodily, a to bez vyššího CO2 nepůjde. Jenom tak snad nasytíme stále vzrůstající počet Oranů na planetě.
Musíme být Grýn, budeme tu Dýl!
Brzy prý zvládneme cestovat na jiné planety, ale zatím je nám Země stále těsnější.
Na dovolenou letos asi…
Zastavte to!
Můžete nám to poslední období trochu rozfázovat na kratší cykly?
Jistě, profesore, mám to už připravené.
-28.000 let. Narazili jsme na nepoškozené stavení.
Střecha nějakým zázrakem zůstala celá, a tak voda stavení nezničila.
Je plné různých zajímavých věcí, ale co s nimi.
Jiil říká, že bychom zde měli nějaký čas zůstat a pokusit se pochopit, k čemu věci sloužily. Gor se jí vysmál – vše, co potřebujeme k žití, přece máme.
A stejně by nás při našem cestování za jídlem věci jenom tížily.
Ale ty staré suché věci, Píšťalka si vzpomněla, že se jim říkalo knihy, pěkně hořely a hřály nás několik dní.
-29.000 let. Je zima.
Kdo neobrostl srstí, nepřežije.
Samozřejmě se oblékáme, ale zima je taková, že oblečení nestačí.
Oblečení je málo a ženy Oranů do něj balí své děti.
Ti šťastnější, co ulovili nějaké zvíře, se balí do koží.
-29.800 let. Katastrofa byla strašná.
Nikdo už nevěděl, kdo seizmickou zbraň použil jako první.
A asi je to už jedno. Prostě byla použita.
Začalo to temným duněním a hukotem, jako kdyby nad domy letěly roje vrtulníků a před domem na dlažebních kostkách jezdily tanky.
Pak se země začala chvět, třást a propadat se do hlubin.
Celé kontinenty se nořily do vod oceánu a nové se vynořovaly.
Orani prchali do kopců, ve snaze zachránit si život, nebo ho alespoň prodloužit.
Ti šťastní, co přežili, se sjednotili v tom, že aby se taková katastrofa již nikdy neopakovala, je třeba zakázat vědu a vědění jako takové.
-29.849,28 roku. Profesor Tom si přitáhl na stole k sobě skleničku Banánovky.
Nalil skleničku i redaktorovi časopisu ,,Náš globální svět“ a povídá:
Nemusíte se, pane redaktore ničeho bát.
K žádné velké válce nedojde.
My, Orani, máme přece rozum a velkou válku nepřipustíme.
Všichni přece ví, jak by to dopadlo, kdyby se začaly ve velkém používat ty seizmické zbraně.
Vždyť ten, kdo by je použil, by to také nemusel sám přežít.
Napište, že se není třeba velké války obávat. Nebude.
Musíme ale na toho lumpa Šumpina zmobilizovat vše, co máme a poslat to Oceánii.
Ta už si s Pevninárií pak poradí.
Dáme jim i poslední naše zbraně a naše vojáky, když těch jejich už je málo.
Ne, není to vměšování do jejich záležitostí.
Je to svět podle pravidel. Našich pravidel, samozřejmě.
Děláme správnou věc.
A až vyhrajeme rukama Oceánie, vítěze nikdo nesoudit nebude, ale všechny benefity půjdou za námi.
Oceánie bude tak zadlužená a závislá na nás, že udělá vše, oč ji požádáme.
A poraženou Pevninárii si rozdělíme na kousky. Tentokrát už bude naše vítězství definitivní.
Že bychom mohli prohrát?
To nepřipadá v úvahu, pane redaktore, musíte nám víc věřit.
Brzy budeme pány celého světa…
Zastavte to!
Dost! volá profesor Sidorov, zhroucený ve svém křesle.
Přineste mi slivovici!
Opičákovi Tomovi sklouzla z oka veliká slza.
Chvíli to vypadalo, že si chce na něco vzpomenout, ale pak raději sáhl po banánu.
Těch melodií je tam víc, ale pěkně na sebe navazují.
Líbí se mi to, moc!
Jsem rád, že se vám to líbilo.
Ještě nějaké melodie zazní v posledním, třetím dílu.
Už ho mám skoro dopsaný.
Jene,
pěkně napsané, díky.
Jedno z míst, která mne dostala:
Ohnivák ve vodě ztratil oheň.
Zahnali jsme ho zpátky do řeky, aby ho našel.
A v tomhle je obsažen celý oblouk:
…je třeba zakázat vědu a vědění jako takové.
A pak jsme zjistili, že ze stromů nemusíme dolů na zem.
Vývoj lidstva opačným směrem – návrat ke kořenům. Těším se na pokračování
Tužka napíše,….četla jsem si,….poslední dvě věty vypadaly jako efektní závěr,….opičák a banány,….a před tím slivovice.
A ono bude pokračování,…..jakpak to dopadne s hlavními aktéry příběhu,….?
Díky, Tužka….mám taky příběh s orangutanem,…skutečný,….v ZOO ve Dvoře Králové.
Pro Jana z Helvajzu: Mám v rodině náhlou těžkou nemoc, a tak tady poslední dobou poněkud vypadávám z diskusí. Ale čtu si. A moc ráda Vaše příběhy na pokračování Jene. Většinou až pozdě v noci, ale přecházím při tom do jiného světa zde na kovárně, i když ani příběh Toma není povzbudivý. Vlastně z něho mrazí, ale hrozné je, že nějak „všedně“ – vlastně to harašení a vyhrožování se na nás valí tak ze všech stran, že už jsem otupěla. Není to dobré, ale bojím se, že s tím nejde nic dělat. Lidi se vykašlali na etiku, veřejné mínění se používá účelově ohýbané médii a mává se jím hlavně před volbami a nikdo se ani nestydí, bohužel vůbec za nic. Ono stydět se, už totiž ani nikoho nenapadá.
Ten příběh Toma je moc, moc pěkně napsaný, vidíme v něm dnešní svět jak říká veverka „obloukem“. Je mi ale ze všeho toho smutno. Už mě v dnešní době takovéto varování ani nevyděsí – a to je moc zlé. Anonymita sítí vyhrocuje lidi proti sobě a obávám se, že se opravdu začnou bát – bát tak, jak se má člověk bát pohrom – až jim půjde opravdu o krk až v ten okamžik. Zodpovědnost za své činy u těch, kteří hýbou dějinami Zeměkoule, dnes už jaksi nevidím. To víte, že se těším na další pokračování. A moc. Ale odpusťte mi můj pesimismus, není mi v tyto dny dobře na duši.
Tak ať Vám to v rodině dobře dopadne.
O Tomovi to není pesimistické, bohužel je to realistické.
K jeho osudu nám schází maličký krůček.
Otupělých je hodně lidí, protože mocní tohoto světa, kterým to tak vyhovuje se snaží seč můžou.
Přesto jsem optimista.
„Začni tam, kde jsi, s tím, co máš, a dělej, co můžeš.“
Ano.
A když něco děláš, dělej to jak nejlépe dovedeš.
Komplementární rčení zní:
Nežli špatně orat, to raději vypřáhnout.
A také:
Práce, která nestojí za to, aby byla dělána pořádně, nestojí za to, aby byla dělána vůbec.
Jiříčko, myslím na Vás .
Na rány osudu není člověk připravený, ale snášet je musí.
Je to už dost dlouho, co jsem si na doporučení nevím už koho stáhnul a pustil sci-fi film Člověk z planety Země (Man of Earth). Kdo zná, ví, o čem mluvím: napínavý příběh s dobrými herci a minimální výpravou, v hlavní roli myšlenka.
Umím si představit, že i příběh opičáka Toma by dostal takové zpracování.
Škoda, že nemám mezi filmaři známé 🙂
Také se mi líbí.
Tady je v češtině:
https://www.youtube.com/watch?v=RSaECi-dk5o
O něco později vzniklo i pokračování, ale už to nebylo ono – taková trochu nastavovaná kaše. Chtěl jsem to vidět, viděl jsem, a kdybych neviděl, o nic bych nepřišel.
Odkaz si někam uložím a někdy brzy si to zase pustím.
OT:
Podvečerní pomněnky v Komorní Lhotce:
https://postimg.cc/gXSyXHt3
Ty jsou krásné…!
Umím si představit, že je Prasátko natrhá Ijáčkovi namísto fialek 🙂
Něco praktického, přízemního – jak udržet čistotu na WC:
Něco jako přesná trefa?
Nevím přesně, čím to je, ale nějak mám dnes náladu pod psa. Přitom nenacházím objektivní důvod. Včerejší seminář se nadmíru vydařil, dnešní oběd se rovněž docela povedl, strávnici spokojeni.
Pořád se mně do mysli nasouvá obraz krále Sadima a to mi kazí náladu.
Proto jsem protivný, a ačkoli nepiju Iron, nýbrž portské, mám sklon k ironii.
Cítíš se jako ušatec, nebo ses stal zlatonosným?
To je jinak.
Jak jsi správně postřehl, král Sadim je inverzí krále Midase. Král Midas se proslavil tím, že čeho se dotknul, změnilo se ve zlato. Krále Midase ovšem v čele naší krásné země nemáme ani náhodou.
Náš král se jmenuje Sadim; a ten, čeho se dotkne, změní se v hovno. Roli krále Sadima přebírá ten, kdo aktuálně vládne této zemi, už cca třicet let, a panošů ke všemu ochotných má celé hejno.
Jak jsem dnes seděl na dvorku, který se pod rukama mé ženy mění v útulnou zahradu, uvědomil jsem si to a jdou na mě z toho chmury.
Ale to je přece pozitivní myšlenka – ruce Tvojí ženy mění dvorek na útulnou zahradu.
Ruce mojí ženy to dělají podobně. a moje ruce jí u toho někdy pomáhají.
A nám nevládne král Sadim, ale pacholek Sadim.
Vyučil se jako katův pacholek a dělá jen svou nízkou práci, jak mu jeho chlebodárci přikázali.
A bude ji dělat tak dlouho, dokud mu to všichni budeme trpět.
A něco pozitivního na závěr: Karma je zdarma.
🙂
Úplně off topic: Mixpult, na kterém natáčím se jmenuje MIDAS pro 2.
To je dobré!
😀
Obráceně by to bylo horší. Na té zahrádce a se svou ženou jistě trávíte spoustu času.
Jen jsem v neděli autem a v rádiu dávali přenos z uvedení nového olomouckého arcibiskupa do funkce. Připomněl moudrou modlitbu o věcech, které ovlivnit mohu, nemohu a jejich rozpoznání, Asi bychom si to měli občas připomenout, bude nám lépe.
Když pozitivní, tak pozitivní 😉
Tedy krátká pohádka na dobrou noc.
Šel panský správce na obhlídku, aby se podíval, jestli sedláci na panském dobře dělají. A z ničeho nic se k němu přitočil čert, povídá: „Kam jdeš, správče?“
„Ale, “ správce na to, „musím zkontrolovat, jestli se ta cháska líná zbůhdarma nefláká, však pojď se mnou, uběhne nám dlouhá chvíle.“
Jak jdou, poblíž mladá žena seče trávu, shrabuje do plachetky, a malé dítě opodál usedavě pláče. Matka unaveně setře z čela pot: “ Bodejť bys chvíli mlčelo a dalo mi k práci pokoje, čert aby tě vzal!“
Správce úkosem hledí na čerta a povídá: „Slyšíš, co ta žena říká? Dávají ti dítě, proč nebereš? Já bych si hned vzal!“
A čert na to: „Ta žena to nemyslí doopravdy. To dítě je ve skutečnosti jediná její radost, řekla to jen ve zlosti. Utrápila by se k smrti, kdybych si to dítě vzal.“
Jdou dál a tu vidí, jak pasáček žene vepře z panské jeteliny: „Jedeš odtud, neřáde zatracený! Jestli to uvidí správce, to by bylo zle! Čert aby tě vzal!“
Správce úkosem hledí na čerta a povídá: „Slyšíš, co ten kluk říká? Dávají ti vepře, proč nebereš? Já bych si hned vzal!“
A čert na to: „Ten kluk to nemyslí doopravdy. Jsou chudí, prase je jejich největší majetek, kluk by byl bit a celá rodina by měla hlad, kdybych si to prase vzal.“
Správce na to nic, jdou dál. Prošli lesem a jsou na kraji pole, kde sedláci pracují, až z nich pot leje. Jak spatřili správce, jeden z nich povídá:
„Už je tady zas, ten panský pes, zas přišel slídit. Jistě co nevidět přetáhne někoho holí po hřbetě, čert aby ho vzal.“
Čert úkosem hledí na správce a dloubne ho loktem do žeber: „Slyšíš, co ten sedlák říká? To bylo o tobě, a tentokrát to myslel doopravdy. Teď jsi můj,“ řekl čert, zakroutil správci krk jak beraní roh, strčil ho do pytle a odletěl s ním do pekla.
—
Dobrou noc!
(z knihy Chytrý sedláček, ruská pohádka Správce a čert, volně převyprávěno)
Kompenzace neboli protijed
Když se podívám do diskuze na netu , téměř vždy narazím na nenávistné lidi. Primitivně ale i „intelektuálně“. Někdo nenávidí Židy, někdo Cikány, někdo Rusy nebo Němce. Taky gaye a komunisty.
A to mě pomalu otravuje tak, až je moje nálada naprosto neakceptovatelná.
Léčím hudbou, nebo oblíbenou knihou. Nebo, když už se dostávám do stádia absolutního misantropa zi na YT najdu nějaká pěkná videa. O záchraně zvířátek, pomoci slabým, o lásce k bližnímu.
Ano, vím, že většina z nich je natočeno právě proto, aby se někdo presentoval jako dobrý člověk.
Ale – zvířata nelžou. A děti taky ne. Klipy nelžou, jenom se některé „chlubí“.
Po několika klipech si už nepřeju vyhubit lidstvo. My, holé opice máme i dobré stránky.
Pro Jiřičku:
Jsem na tom stejně. (Žena.) Ale musím se hýbat a dělat jakoby nic i – když už to lepší nikdy nebude.
Dneska mě ale potěšila jedna malá příhoda. Byl jsem nakoupit a když jsem poměrně těžký nákup přendával z košíku do tašky, nakládala vedle mě paní nákup do svého auta. A potom se mě zeptala jestli s tím nechci pomoct a že by mě zavezla k domu. Když jsem ji vysvětlil , že to mám jen pár set metrů tak se nedala, že ona stejně jede tím směrem. Poděkoval jsme ji za ochotu a pomalu odešel směr domov. Potěšilo mě, že jsou tu na světě úplně neznámí lidé, kteří jsou vám ochotni pomoci, ale zamrzelo mě, že je na mě ta ztráta sil už tak vidět.
Myslím si, že nenávist může být věcí patologickou, a to v případě, že nenávistný jedinec nenávidí všechny a všechno (nadsázka).
Jiným případem je nenávist jedince zahnaného do kouta a neznajícího řešení k úniku. Nenávidí spíše jen to, co ho do kouta zahnalo a drží ho tam. Nenávidí proto, že něco jiného má rád a nechce se toho vzdát.
Rád o sobě tvrdím, že jsem starý a zkušený a že mě život naučil (příliš) nepodléhat emocím. Nicméně sám v sobě pociťuji narůstající nenávist, vůči čemu a komu je myslím zdejšímu auditoriu zřejmé. Zde jsou diskutující velmi kultivovaní….. a stejně z jejich názorů někde v pozadí nenávist vnímám a vůbec se tomu nedivím. Forma je zatím spíše posměšná, někdy až udivená (je to vůbec možné?), ale známe starý teorém, že nárůst kvantity může přinést novou kvalitu.
Internetové diskuse bývají často, myslím si, jakýmsi plivátkem, kam člověk odflusne svoji frustraci ze stavu, který se jeví beznadějný a nezměnitelný. Zde zatím ne, ovšem tento můj kratičký text svědčí spíše o opaku 🙂 .
Nebo je to jinak?
Není to jinak. Zabrousím trošku do (západní) astrologie. Každé znamení nenávidí po svém: Štír vášnivě, Kozoroh navždy, Vodnář chladně a racionalisticky…
—
A jinak – doporučuji k přečtení toto zde:
https://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Je-toto-mozne-Behem-Kongresu-ODS-se-za-Fialovymi-zady-dely-veci-753795
ODS se stává shromaždištěm uprchlých chovanců dr. Chocholouška, Řeporyjec zanikne v davu svých spolus(t)ranic jako naprosto nevýrazný element.
Dám ti k rozlousknutí takový astrologický oříšek.
Jsem na rozhraní lva a panny, tudíž prapodivný hybrid. Jak mám nenávidět, abych neporušil pravidla hvězd (které nelžou)?
Já vím, že Ti ještě něco v tomto směru dlužím, nezapomněl jsem, ale fronta postupuje pomalu. – To jen na okraj, abys věděl, že na Tebe myslím.
Lev je v nenávisti otevřený, nekompromisní, nebezpečný.
Panna ví, že nenávist nepatří k pohnutkám, které by člověka zrovna zdobily; ví, že se to nepatří, má sklon svou nenávist maskovat, za něco „převléknout“. Tady je to o dost složitější než u lví přímočarosti. Dám příklad, nevztahuj ho na sebe – jde o princip: nenávist může být maskována třeba ublíženectvím. Podívejte se, jak kvůli němu trpím! (= podívejte se, jaký je to ve skutečnosti hajzl!)
Tvůj výklad k fenoménu nenávisti výše v sobě kus Panny nepochybně má – v tom smyslu, že si do jisté míry všímá její nepatřičnosti.Já bych Tě odhadoval, pokud jde o nenávist, spíše na reakci lvího typu, s tím, že Panna bude působit trochu jako tlumič zlé vášně.
Stačí tak?
Pokud tě chápu správně, měl bych všechny, kteří mě serou, poslat do prdele. Což se snažím činit, ale tedy ještě přitvrdím.
🙂
To určitě udělej. Tichý vnitřní hlásek Ti do toho možná bude trochu špitat a rýpavě (Panna) se ptát, jestli se pak budeš cítit dobře.
Moje tchýně byla Vodnářka se strašlivě silnou Pannou v horoskopu. Takže ze zkušenosti vím, co silná Panna s člověkem umí udělat 😀
Ale nevím, jak je to u Tebe. – Řemeslo sis ke svému rozhraní Lev/Panna vybral asi dobře.
Jak má nenávidět zrozenec uprostřed Vah. Matka Lvice, otec taky Váhy…
Osobní zkušenost mi praví, že těžko. Protože „..ale na druhé straně…“. To je větička mlíkaře ze hry Šumař na střeše.
Když jsem ji slyše poprvé od Honzy Filipa, který Tovjeho hrál, uvědomil jsem si, že jsem vlastně taky takový židovský mlíkař.
Jo, Fiddler on the roof… to byla zvláštní doba. Ne ta ve filmu. Doba, kdy mi ten film byl objeven…
—
„Protože na druhé straně…“, to jsou Váhy jak když vyšije.
Hvězdy nelžou… na toto téma už tady, myslím, jednou debata byla. „Pravidla hvězd“ porušit nelze, stejně jako pára v kotli nemůže porušit pravidla tlakoměru. – Každý tomu rozumíme po svém; brát v úvahu pouze základní znamení (tj. ve kterém se člověk narodil) je poněkud zplošťující. Veliký vliv má též Luna a Ascendent. Já jako člověk opožděně políbený stavařinou to vysvětluju takto:
– základní znamení je jako nosná konstrukce stavby (jaký má člověk i stavba potenciál)
– Luna je jako vnitřní vybavení stavby (jaká je stavba uvnitř, jak člověk vnímá sebe sama, jak se cítí zevnitř)
– Ascendent je jako fasáda stavby (jak se stavba i člověk jeví, projevuje navenek)
Planety/hvězdy fungují jako ručičky na velikém budíku, a každá „ručička“ se otáčí jinou rychlostí a ukazuje jiný parametr. Někdy se parametry sejdou tak, že se podpoří, tlumí, vzájemně vyruší, nebo jejich výslednice někam táhne, vede… a tak.
A to by, myslím, stačilo 🙂
Taky jsem vodnář a tedy bych měl nenávidět chladně. Něco na tom je. Už od svých 4 let. Po 62 letech se ve mě z nenávidění stává salámismus (není to lhostejnost).
Ale konstatuji, že že tady mám prima přátele: od nasranosti na darebáckou chásku ODS mou mysl nenápadně odvedli k úvahám daleko více povznášejícím.
Hned je to lepší 🙂
Dnes je zvláštní datum: 15. dubna šel ke dnu Titanic (1912) a hořela katedrála Notre Dame (2019).
Při pohledu na záběry z Paříže na mne šla hrůza – v plamenech zanikal symbol naší civilizace a nešlo to chápat jinak než jako zlou předzvěst.
Mimochodem, o příčině požáru se nikdy oficiálně neinformovalo – nebo mi něco uniklo?
Neuniklo. Vám neuniklo nic, ale z „kuloárů“ samozřejmě uniklo: žhář byl muslim.
—
Možná jste zaznamenala, že v někde v nějakém australském hytlermarketu jakýsi terorista pobodal a zabil několik lidí, mezi jiným i matku, která chránila své dítě.
Publikována byla spousta zajímavých informaci: třeba to, že dalším útokům teroristovi zabránil jakýsi Rus, který mu železnou tyčí zablokoval východ, a nakonec ho (teroristu, ne Rusa) zastřelila policistka v civilu, která tam byla pouhou náhodou.
Jen o teroristovi média mlčí jako zařezaná: žádné jméno, žádný motiv, žádná národnost, nic. – Jak jednoduché, milý Watsone! V každém jiném případě by se nic z toho netajilo, tají se jen v případě jednom jediném: islám.
A je to.
—
Dnes jsem četl, že v bruseli je cca 1/3 obyvatel muslimského vyznání. Nou cement.
Ale fuj, kuloáry jsou jistě plné konspiračních teorií.
Že žhářem byl muslim, si může myslet jen ošklivé kačátko.
—
A ten statečný Rus určitě nebyl Rus, nýbrž Ukrajinec.
Chudinka Anastázie, co má dneska svátek…..
To jméno bylo kdysi heslem k mé vkladní knížce. Už nejsou. Ani heslo, ani knížka. A peníze taky „odnés čas“. Velmi nebezpečný zloděj, ten čas. Ale televize je ještě horší. Ta je zase „zloděj času“.
Anastázie je pěkné jméno. Není to zkratka z Anna Extázie?
Netuším. Ale líbilo se mi a když jsem zkoušel kryptografii, vždy jsem vždy použil tohle jméno. Stázičku jsem jednu znal. Prima holka. Ale vzala si někoho jiného. [;>))
No jo. Většina holek, které jsme znali, si nakonec vzala někoho jiného!
Za sebe říkám, že je to tak dobře a že jsem měl víc štěstí než rozumu.
Moje černá kočička jde Stázička. Máme jí už 13. rok.Má pod bradičkou bilou tečku. Jinak je celičká černá. Jako sazička.
Je – ne jde. Ďobám to na mobilu a podle toho to vypadá… Omlouvám se.
Přečetl jsem si Opičáka Toma potřetí a asi si půjdu koupit hořčíkové křesadlo, po kterém jsem vždy toužil.
Kdybych neměl termínovanou práci, šel bych dodělat kamennou rovnaninu a do ní ohniště, nahoře nad zídkou spojené s uzákem.
Prepper?
To od dětství, odkojen vesnicí a lesem. Mezi lidi jen na návštěvu. Mmch – v Myronovi prý je nějaký srandovní Hitler a máme 2 lístky na duben.
DJM:
Tenhle kus mi moc srandovní nepřipadá – a je to muzikál. No ale vkusy jsou různé…
Prepperství:
Zkoušel jsem to tak, že se budu živit v lese (Jeseníky kolem Medvědí hory). Vzal jsem si sice drát na oka na zajíce, chytil ho a snědl. Zapomněl jsem si ale sůl. (Malinami a borůvkami se dá živit tak dva, tři dny, pak hlad a průjem.) Vzdal jsem to šestý den, protože se mi pořád zdálo o čerstvých rohlíkách a věděl jsem, kde je mají. Konstatoval jsem, že jsem slaboch.
Ale k rozdělání ohně mi stačí tkanička do bot a pár kousků suchého dřeva. Bez luku jsem to ale nikdy nedotáhl do cíle. To chce svaly… [;>))
Já nocoval pod vrcholem Medvědí hory, v prameništi Šumného potoka, cca před 18 lety – bylo to tam na 2 noci a školil jsem tehdy cca 12-letého (tehdy ještě ne) spartana v pobytu v přírodě. Neměli jsme pochopitelně stan – ale vzal jsem celtu, dýku, ešus a spol., nějaké vitany a chleba. Přístřešek byl v houštině ze smrkových větví. Předtím jsme ale tábořili 3 noci v jeskyních na Jeleních a Karliných kamenech. Jeden z nocovacích převisů byl dost vysoko na skále, otravovali tam netopýři a kluk mě v noci počural – bál se jít na kraj, když byla tma, jak v pytli. Mám z té jeskyně i pár temných fotek, ponožky se daly zavěsit nad hlavu na strop. Mířili jsme na Rejvíz, kde pro nás přijel odvoz.
Nejhorší spaní jsme měli v Česnekovém dole, to jsem nesl i lopatu, protože jsme rýžovali granáty. Stan jsme měli na štěrkové naplavenině mezi 2 vodopády a 2 noci jsem nespal, bál jsem se velké vody – z oblohy bylo vidět jen proužek. Tehdy už byly ty nejstarší odolné nokie, tam na ní nebyl ani znak. Dala se ale napsat sms, že jsme v pořádku – pak jsem mobil vyhodil co nejvýš, aby chytil vlnu. Mobil jsme lapli. Dnes se na to dobře vzpomíná…
Už jenom ty živé vzpomínky.
Už bych si netroufl ani na ten Petrohrad a to je po rovině. Po dvou, třech kilometrech řeknou nohy dost a začínám se potácet jako bych byl ožralý. Pro okolí to asi není moc hezký pohled.
Před dvěma roky jsem ještě při focení ušel 10 – 15 km po kopcích před obědem a nic mi nebylo. Jen jsem toho víc sežral.
Není to tak dávno, k sakru!
Dá se to napravit?
Dá, jistě. Kremační pec ty choroby vyžene!
Ale ještě předtím?
Tužka napíše,….protože si všechno čtu, a, ….a ze své deformace způsobené desetiletími rehabilitační práce na stovkách těl lidských i zvířecích,….tak trousím nevyžádané rady.
Odbočím,….jednou, tak dvacet let zpět , jsem šla za dvojicí matka , dcera.
Chůze příšerná,…přespalec u obou, kolíbání,…bylo mi jasné, jak dopadnou, až jim bude podstatně víc. Tak mi to nedalo,….omluvila jsem se, že vstupuji do jejich zóny soukromé bubliny,….ale, na papírek jsem cestou napsala svou adresu a stručnou informaci, že by bylo pro život dobré, upravit způsob chůze,….pokud budou chtít, že jim pomohu vadu odstranit,…ať mě navštíví. Nic víc, jen předání papírku a pár omluvných slov, že si všímám toho, co se mně netýká,…..Přišly,….. řešila jsem to privátně, protože v instituci, kde jsem tou dobou pracovala by za to musely platit, a na to tenkrát, myslím, neměly.
Dva roky to trvalo,….cvičit, cvičit, masírovat, …. klouby, svaly, šlachy, …. uvolnit, aby dokázaly normální chůzi.
Podařilo se.
Od té doby od nich dostávám k novému roku přání a pár vět, jak se jim daří. Za tento skutek jsem byla odměněna dřív než v zóně sv. Petra. / Jak si za své dobré skutky plánuji, že se tam dostanu./
Vrátím se k tomu, proč to píšu,….pro St. Kocoura. Opakovaně jsem zachytila problém ,…. nohy. Abych mu napsala, že nikdy není pozdě trochu pozdržet Kolo Osudu. Zapřít síly tam, kde to drhne.
Kdyby nezrušili na Akt.cz blogy, tak by mi stačilo dát odkaz. Pod jedním blogem pana Petra Klána jsem měla soubor rad. Jednotlivé nicky, co tam chodily, řešily různé problémy.
Je jaro,….nejlepší čas na rehabilitaci čehokoliv.
Pane Kocoure,….pokud se odhodláte cvičit a sám sobě rehabilitovat nohy a podpořit to výživou za pomocí bylin,….napíšu Vám postup.
Jistěže Vás nenutím k ničemu,….byla by to Vaše volba,….ale, aby se účinek dostavil, musel byste cvičit a rehabilitovat KAŽDÝ DEN. Pokud je tělo opotřebované, musí se mu věnovat víc času.
Takasi,….Tužka.
Paní Tužko, já Vám děkuji každý den – dbám Vašich rad a běhá mi to v 66, bez bolesti. I klády nosím.
Já se připojím k Ládikovi!!!, nebo spíše za Ládika!!! s prosbou. Mohla byste některé z těch rad, které Ládik!!! oceňuje a chválí, zveřejnit? Třeba i formou článku?
Mnoha lidem z mého okolí by to mohlo pomoci.
Tužka napíše pro pana Ládíka i pro pana Alef Nula….Díky.
Panu Ládíkovi jsem těch doporučení napsala dost. Je to v Noře. Možná, že používá i to, co bylo napsáno pod blogy pana Petra Klána.
Bylo by zajímavé zjistit, co si z toho pan Ládík vybral a čeho se přidržuje. To jsem nikdy nepátrala, jen mě potěšilo vždycky, když psal, že se cítí dobře a je spokojený.
Jinak, pane Alefe,….když o něčem píšu, je to vždycky dlouhé a na pokračování, chci podchytit všechny možné aspekty daného problému.
Literární kovárna je Váš soukromý areál,…..pokud byste chtěl, abych o něčem z rehabilitace sóma a psyché napsala,….budu li vědět, napíšu.
Tužka.
Abych vám nepřidělával práci, podívám se do „Nory“. Můžete napsat nějaký odkaz (předpokládám, že jde o nějaký web, který neznám)?
Děkuji!
Tak to si počtete! Je tam velký kus historie.
Odkaz v mailu.
Děkuji!
Už jsem nahlédl, nevím, jestli tam něco najdu.
To není nora! To je rozvětvený hlubinný důl!
—
Ale narazil jsem tam na pár známých jmen… je to kus historie.
Těžko se tam hledá, je to 9 let, den po dni. 2 lidé již nejsou mezi námi, Gaia je zabanovaná (Sibyla), v Litt píše liška, Alena (Z), Jaha… admin je zdenekb, svatý muž.
Všiml jsem si dopoledne, jak u nás v lese jedna veverka druhé podávala oříšek.
A vrtěly u toho přátelsky ocáskem.
Asi něco slaví.
Tak Veverkám vše nejlepší.
Černá nebo rezavá? U nás máme obojí.
Obdarovaná veverka se na chvíli vzdálila z oslavy, aby Vám, Jene, poděkovala 🙂
Včera slavily veverky? Dneska v čínštině slavila Xiao Bai, měla narozeniny. Li You a Wang Peng ji koupili ovoce, které Xiao Bai ráda jí, Wang Peng koupil i kytku. Na narozeninovou párty přišla i její starší sestřenice se svým přítelem a jeden spolužák ze střední školy.
Je to ve 14. lekci plus nějaká mluvnice (přívlastek). Ještě teď z toho mám hlavu jak nárožní dům.
Tužka napíše,….jojojo, je toho pěkná nůše. 612 zanoření s 200 i více příspěvky.
Ale mám v paměti, o čem jsem psala,….Orgánové hodiny a jejich využití k dobré funkci těla.
Zakyselení organismu, jak k němu dochází, jak se ho zbavit, jak si hlídat aby k němu nedocházelo. Snižuje výkonnost. Mívá na svědomí křeče a svalové a úponové, šlachové úrazy. Zejména vrcholoví sportovci si to hlídají. K tomu jsem vypsala i výživové tabulky. /Ty se dají na inter. vyhledat./
Energetická cvičení z jógy.
Byliny. Moje nevlastní prababička byla známou bylinářkou, jeji sestra ještě významnější, k ní někdy před chalupou stála fronta zájemců o rady a o byliny.
Taky jsem to někde už popsala,….jeden zážitek u ní při návštěvě.
Přijel k ní vrcholový sportovec, vodák, špatně srostlá zlomená ruka.
Pohladila ruku a přesně ukázala, kde je chybně srostlá zlomenina. Řekla mu, že křívý srůst se nevyléčí,….buď se s omezením výkonu ruky smířit, nebo,….že mu to znovu zlomí a srovná.
Byl pro zlomení,…. nevlastní prateta,/ tak jsem ji říkala/…. s tím nedělala štráchy. Řekla: „Chcete hned?“ Souhlasil. Připravila si pruhy naškrobeného plátna, nějaké lektvary v lahvičkách,….mladého muže posadila ke stolu, ruku si naštimovala jak potřebovala,….řekla mu, ať si dá nohu přes nohu a stiskne svěrače, zavře oči.
Já zvědavec se dívala,….klepla malíkovou hranou tam kam potřebovala, mladík hekl, ruka byla zlomená, rychle natřená, zafačovaná.
Byla jsem zvědavá, jak to s rukou dopadlo, tak jsem si několik týdnů kupovala noviny a hledala ve vodáckých zprávách. Znova začal závodit,…byl mezi nejlepšími v té době..je to mnoho let zpět.
O bylinách a jejich užití jsem se od obou dozvěděla hodně. Děkuji jim,….byliny používám.
To je stručný přehled, co ASI, v těch Norách ode mne je k tomuto napsáno.
Tužka.
Jene, už máš dopsaný III. díl Opičáka Toma? Já jsem zvědavý jako opice….
Už ho dopsal několikrát, ale vždycky se mu text z počítače záhadně ztratil. Musíš vydržet, Kocoure. Třeba se to nakonec povede, aby třetí díl vyšel.
U nás se říkávalo – je to napínavý jak malý gatě.
Nojo, když někdo ohýbá časovou osu, může se klidně stát, že je napřed vidět důsledek a až pak příčinu – nebo několik příčin. [;>))
Takže je možné napsat IIIa, IIIb, IIIc….
Takhle obvykle bojuji se svými úvahami. Rozličné konce…
Pravda, pravda.
Z počítače se ztratil, ale posílal jsem ti zprávu M-M.
(z menhiru na menhir)
Došla?
Jasně. MM-komunikace je mimo horizont umělé inteligence, o umělé debilitě ani nemluvě.
Taky jsem ti poslal zprávu, čekám na reakci.
…a kromě toho, že došla zpráva, došla i láhev ořechovky. Musím otevřít další.