by Vyhlašuji literární seminář: pišme na téma „Já a divadlo“
- Téma: Já a divadlo
- Forma: libovolná (poezie, próza, fotogalerie, …)
- Podmínky: název blogu bude „Já a divadlo“ nebo jeho významový analog
- Přihlášky: nejsou třeba! Stačí jen napsat a zveřejnit text!
- Průběh: účastníci vytvoří blog na dané téma a zveřejní ho v předem určený den
- Termín – zatím pouze návrh: příští neděle
- Cíl semináře: radost z tvorby své i ostatních
- Připomínky – buďtež vepsány do diskuse
Do semináře se přihlásili (v pořadí, jak jsem si vzpomněl):
- Jiřička
- Veverka
- Jan z Helvajzu
- Godot
- Alef
Doufám, že jsem na nikoho nezapomněl. Bude co číst!
Já už na sebe všecko prozradil. Chybí jen návštěva baletu Labutí jezero v plynojemu s názvem Gong. Měli jsme lístky dole na boku – občas jsem viděl nohu.
Chovám vzpomínku na vůbec první divadelní představení; bylo to na prvním stupni ZDŠ a to mi někdo zezadu poblil svetr. Snad tento zážitek mě divadelně poznamenal. Na dílo si nepamatuji, jen na řady židlí na parketách a na tu bohatou rýžovou šavli.
To je tedy nápad – jít se dívat na umění do plynojemu…
A to se prý chystá možnost jít „na kumšt“ do městských jatek.
Chybí už jenom zkusit něco inscenovat na hřbitově nebo v krematoriu.
V plynojemu jsem nikdy nebyl, ale podzemní vodojemy, to je něco…!
Má-li kdo příležitost, návštěvu (vypuštěného! – aby nedošlo k mýlce) takového vodojemu vřele doporučuji. Atmosféra – mimozemské sci-fi.
Také já bych rád vřele doporučil návštěvu unikátního stavebního prostoru. Jde o Siemens-Martinskou pec, v době před výměnou vyzdívky (exkurze trvá max. 15 minut – než zahoří podrážky) a zejména nístějové části pece, dole – v podzemí, když se vyměňuje magnezitové mřížoví. Je to zážitek na zbytek života. V ČR se to asi již nepodaří, ale v Číně a Indii je šance.
Jako insider nemohu k tomu nic objektivního napsat.
Za popis reality bych mohl být soudně popotahován.
To je vlastně i důvod, proč jsem nevstoupil a nevstoupím do politiky.
Nemám iluze, zato mám informace. Myslím, že doopravdy mě tu chápe jenom Godot.
V onom opavském divadle byla mým objednatelem dodavatelská firma kotlů. Daleko před vypsáním výběrového řízení. To by se rovněž nemělo psát.
“Jak na sviňu” vyšel blízký článek: https://web.litterate.cz/dejte-nam-status-umelce/
OT:
Dnes v Austrálii (Geelong) tahal mistr ČR mistra USA:
https://ibb.co/Wgs4hjH
Uvidíme, co na to řeknou ostatní.
Inspiraci mně poskytli Ládik!!! s Kocourem; jistě by i oni uměli něco neotřelého napsat, ale účast v semináři je dobrovolná a téma lze pojmout značně až mimořádně volně 🙂
Na ničem nelpím – ani na datu, ani na tématu, ani na účasti, ba ani na semináři samém ne.
Je to jen nezávazný návrh k uvážení.
Však ano. Co nemusím, udělám rád.
Já dostal strach, že bude povinná účast a zápočet.
Měl jsem podobný nápad po návštěvě divadla, ale po pár větách s Kocourem mě to přešlo a nechal jsem to jen toho pokecu. Jsa naprostý laik, ignorant, barbar a exot nemám k tématu divadelnictví vůbec co říci, jenom svoje plané tlachy, které by mohly (nechtě!) někoho i urazit. Od dětství po důchod jsem zde popsal 5 kontaktů s divadlem. Je to stejné, jakoby měl psát kočovný Evenk pojednání o kotelně. Jestli mi rupne v bedně a fakt něco napíšu, tak to, prosím, berte z tohoto úhlu pohledu (nebo z pohledu Děrsu Uzaly o proporcionálně derivačním regulátoru).
To znamená, že myšlenka již rezonuje časoprostorem a vypsání semináře je hotová věc.
Co termín – vyhovuje? (Otázka do pléna)
A ještě dodám: není třeba psát odborný text. To by z nás, zde přítomných, zvládl asi jenom Kocour (doufám, že jsem nevědomky nikoho nepodcenil).
I pohled skladníka ze šroubárny na Vergiliův text může přinést nový impuls.
I zážitek Děrsu Uzaly s integrátorem zrychlení může být velmi osvěžující a daleko zajímavější než odborná stať.
Já bych se toho nebál. – Odvahu!
Cokoliv bude lepší, než odborná přednáška.
Navíc: každá odborná přednáška je nutně zatížena profesionální deformací. Takže asi nebudu psát o to, co je za oponou ale o tom, co je před ní. Obecenstvo, milovníci i snobové. Ale u mě to chce čas. Až dostanu chuť se podělit. Pokud to nestihnu do týdne, tak se nedá nic dělat. Budete se muset obejít bez mých „poznatků“.
A co takhle fotografický koutek?
https://www.zeropixel.cz/foto/2022/10/id100228-1666043837.jpg
Ladik!!! taky kouká kolem sebe skrze hledáček mobilu.
Poznámka o odborné přednášce byla spíš reakcí na Ládikův!!! povzdech o Evencích a kotelně. I když třeba já bych se odborné přednášce nebránil – odborná přednáška je pro mne, laika, vhled z mně nedostupné perspektivy. Na tom nemůžu nikdy prodělat.
—
Nemám v úmyslu na Vás spěchat a výchozí termín (týden) je první nástřel. Klidně může být místo týdne deset dní.
Týden mně připadal tak akorát, aby byl čas na psaní a aby téma nevyčpělo: kdybych dal termín ne týden, ale měsíc, na všechno se zapomene a nikdo nenapíše nic. – Váš text, napíšete-li ho, si rád přečtu (a nebudu jistě sám) i mimo termín.
—
O mé příjemné zkušenosti s literárními semináři je psáno něco málo v úvodu jednoho staršího článku. Seminář bych vypsal už dávno, ale neměl jsem po ruce žádné téma, které bych považoval za zajímavé. Vymysleli jste mně ho vy s Ládikem!!!
Bývala jsem nadšeným návštěvníkem divadelních představení hlavně olomouckého divadla, neb to mám celkem blízko. Teď když si přečtu program, tak už mě nic neláká. Hlavně od doby kdy tam působí Daniela Špinar. Snad kromě osvědčených titulů jako třeba – Když se zhasne nebo Sluha dvou pánů v podání Romana Vencla.
Tužka napíše,….Smutek v opuštěném divadle.
Jde Smutek prázdným divadlem,…
Má se bát, plakat, nebo smát.?….
Lehounce dveře otvírá,…
Tu leží potrhaný Kolombiín šat,…
Má se bát, plakat, nebo smát?…
I kápě, jež pohodil kat.
Cár závoje lesní víly.
Na prahu Mariin plášť modrobílý.
Potichu schází po schodech,
zanechá místo starým snům.
Ozvěně slávy, smíchu, potleskům.
Divadlo je dobré téma,….skoro jako počasí,……Tužka.
Tohle je každý večer, Tužko.
Reflektory chladnou, prach se už usadil, z vrátnice je slyšet poslední „Dobrou noc!“
Ale: Show must go on!
Tak, jak život sám.
Měl jsem vždycky výhodu, že jsem nikdy nemusel přemýšlet, nebo jen krátce. Tentokrát je to něco jiného. Trvá mi to dlouho a vím proč. Já a divadlo. Nebo divadlo a já? Je tam to já. Měl bych psát o sobě, zasazen do kulis divadla – jako ti v Yonkers. Jenže tam je to scénář, jakých je 10 denně, nebo 100 za hodinu nebo milion každým okamžikem. A tady bych byl sám.
Musel bych se probírat svým životem, a to od předškolního dětství. Zatímco naprostá většina druhých tam nacházela cestičky, mi se tam postavila zeď. Na berlínská, ale El Capitan. Žádné pohledy dopředu na alespoň světlo v tunelu, ale žulová skála bez vrcholu. Četl jsem. Snil jsem. Na divadlo nebylo místo, stejně na mnohé normální věci. Já a divadlo jsou mimoběžky. O divadle nemám co psát a o sobě… nechci. To už bylo. Nechtěl bych život prožít znovu. Jen jeho úzký proužek, soukromý.
Říká se, že člověk je tvor společenský. Že “hledá lidi”. Já ne. Mi stačilo se na ty lidi dívat z lóže, jak přicházeli, jak spolu komunikovali, jak odcházeli a přidržovali si dveře. Jak vypadali, kolik měli let, jak se tvářili, jak byli vážní a slušní. Závěry si z toho vyvozuji sám pro sebe. Nějaké sako jsou jenom mimikry, maskování v davu. Mysl je jinde, daleko za divadlem a nad divadlem. V mlze mezi horami, v potůčku sevřeném ledem a v hvězdách nad mraky. Jednou Nejedlý, podruhé Dvořák, potřetí Městské divadlo – to je umělý konstrukt pro 500 duší s místenkou na 3 hodiny života.
Divadlo s já.
Všechno je hebké a oblé
dokola mramor a zář
daleko zůstalo podlé
vidět je úsměvná tvář.
Sako a kalhoty s puky
parfémy z kabelek mží
schovány sekyry, luky
kýble se špínou a lží.
Ve vzduchu visí klasika
každý zná každičký tón
jméno má každá plastika
jsem tu, jako ten slon.
Jsem tady, jako ten slon.
Ani jsem to po sobě nepřečetl.
Popis části celku. Taky na ně, stejně jako na jiné, koukám ze sloupku u vrátek. Ale bez pohrdání, bez nenávisti – a bez přílišné úcty. Prostě – jsou takoví. Tak mi odpověděl Jarek Nohavica, když jsem mu poslal SMS, ať si z Hutkovy nenávisti nic nedělá. „On už je takový.“
Popis tak, jak ho vidím já. Proběhl jsem okolo.
Já a divadlo – Nač chodit do dívadla? Sám svět je nádherná, děsívá, inspirující činohra v podání amatérů. Jen v tom dívalde se herci méně přetvařují. A jsou i méně nalíčení.
Na obří kebuli mezi mastnými vlasy
Švitoří nájemníci kousavými hlasy
Namalujme kulisy, vyšňořme herce
A sešijme oponu v co nejdelší délce
Sepišme texty, hercům přidělme role
Vše podle scénáře, žádný extra-empóre
A postavme pódium, všiváci a vešky
nechť není náš život na kůži tak těžký
Ty jako ďábel budeš slibovat nebe
A ty, zmetku, můžeš hrát sám sebe
Ty mezi zloději budeš dělat mistra
A ty jim k tomu zas napíšeš lejstra
Ty necháš oškubat bohatým chudé
Ty zase vyzobeš to, co jim zbude
Postavme pódium, vešky a všiváci
Stejně tu máme málo co na práci
Ty burcuj filcky a slibuj jim statky
Ty zas na něj za to vysypej zvratky
Vy tři se spojte, všem se pak smějte
A vy ostatní se bránit nepokoušejte
Ty jim dej naději, a pak jim ji seber
Ty až budou ležet jim kopni do žeber
Příběh to poučný, předlouhá sága
Vtipná až bolí břicho je tahle trága
Ten všechny semkne do jednoho šiku
A ty mu pak za to do zad vrazíš dýku
Všechny je pak pošli do všího nebe
A vinu pak hodíme ná… taky na tebe
Zbudeš sám v poli, jak největší blbec
A budeš mlčet, nebo nebudeš vůbec
Nuže, postavme divadlo, přátele drazí
Stavějme, než nám ho tenhleten zkazí
Těch pár co zbude do velkého finále
Mě pak s radostí prohlásí za krále
A jistí a pevní ve svém farizejství
Připraví pro všechny další dějství!
A ty budeš mlčet… skus jenom pípnout!
Ty stlučeš prkna, až pak můžeš chcípnout
Postavte pódium, vy bídné kůže!
Divadlo z vás všech nadělá muže!
Výstavba hotova, dnes otvírá se scéna
Obra vši nebolí, ale radost z nich nemá
Ty mršky svědí a koušou, kůže jen hoří
Obr se poškrábe… a divadlo jim zboří
Jednou v životě jsem hrál divadlo.
Role se jmenovala „Kalamář“.
Seděl jsem na stole.
Kostým: černé tepláčky a bundička.
Moc mi to nešlo.
Pro Alefa: Potvrzuji účast za vyhlášených podmínek:
Na téma: Já a divadlo…
Název blogu: Mé divadlové hajky
Termín uveřejnění: Neděle 4.2.2024.
Cíl: Nalézt zde zajímavé okamžiky.
Připomínky: Ode mne žádné, ostatní viz volná diskuse (žádoucí).
Podpis: Jiřička. 🎭
Výborně! Nejméně tři, to už jsme kolektiv 🙂
Takže neděle
4.1. 20244.2.2024 v průběhu dne.Příspěvky k semináři se samozřejmě přijímají i později.
—
Oprava: špatné datum. Má to být 4.2. 2024. Omlouvám se.
Nebylo by to lepší v neděli 4.2. 2024?
To by ještě šlo stihnout 🙂
To je lepší… tam někde má Alef narozky, to bude mít jako dárek.
Aj, překleb. Hned to spravím, jasně že druhý měsíc.
Osobní zkušenost s divadelnictvím: Někdy v r. 1958 jsme se zděděným loutkovým divadlem se sestrou hrávali v dědouškově kovářské sednici představení pro děti ze sousedství. Na VŠ naše parta studentů hrávala v krajském městě v nedělních odpoledních pro děti; první kus jsem i režíroval. Ve dvouletce školních roků 1974 – 76 jsem vedl pionýrský divadelní kroužek Čtyřlístek. Naše inscenace provázela vlastní hudební produkce, zpěvy i tance. Divadelní vystoupení, zejména před dětským publikem bylo vždy fajnové. Z oněch časů archivuji i fotografie. Blog k tématu „Já a divadlo“ neohlašuji; kdybych text ke stručně zmíněné osobní zkušenosti sepsal a několika fotkami ilustroval, sebekriticky konstatuji, že se nehodlám v tom veřejně producírovat (považuji to za privatissimum).
Nejraději mám neherce; psát o nehercích ve filmu/divadle by pro mne bylo výzvou, nic víc…
Já se semináře asi nezúčastním – ani distančně.
Tu knihu prostě do té doby nestihnu napsat! Nanejvýš kratičkou anonci.
div a d’Lo
napsala s úsměvem má láska, když jsem jí řekl o tomto semináři.
Tužka napíše,…počítala jsem,….odhad,….kolik divadelních představení jsem tak mohla navštívit. Dost,…číslo by bylo nepřesné,….ale třistovky by to určitě překročilo.
Při počítání odhadů jsem to rozporcovala do časových úseků.
Školní věk ….jednotřídka venkovské školy.
Středoškolské období v okresním městě, kde bylo i Městské divadlo.
Praha a studium.
Práce v krajském městě v Ústí nad Lab,
Práce po detašovaných pracovištích a dojíždění do různých divadel.
Letní divadelní představení.
Poslední návštěva divadla.
Některý z těch úseků mohu popsat podrobněji,…..mohu popsat i čas před školní docházkou, kdy jsem zvířatům na dvoře hrála divadlo se zvířaty, která byla ochotná se nechat zotročit mými nápady…… to byl vlastně cirkus,…tak to je jiná kategorie.
Přemýšlím, co kdo z vás napíše,…do neděla daleko,….mohu váhat, rozvažovat, vzpomínat,….divadelních programů mám plnou velkou krabici od bot ve sklepě.
Tužka.
Měl bych to sem dát – záznam o průběhu Body Battery při sledování Ztraceni v Yonkers:
https://ibb.co/RNHP0xJ
Představení začlo v 18:30 a celý první poločas mě to nabíjelo, jako při spánku. O přestávce nastala ztráta energie a ve druhém poločace opět nastalo nabíjení. Zajímalo by mě, jak to mají v divadle i jiní lidé.
Tyhle hračky (sebesledovací) mě nebaví.
Ale pokud skutečně fungují, tak v tom divadle byla chyba. Nemá nechat diváky spát.
Právě, že jsem nespal. Nabíjení mám ale při hlubokém soustředění na pc, při tepu 49-50. Proto půjdu do divadla ještě jednou.
Naposledy?
To ne. Koupím sako a musím ho vynosit.
Tak napište, kdy ho začnete používat. Přijdu vás do lože DAD navštívit (v kárované košili!)
Třeba to vyjde. Mám SNS. Fajny syndrom.
Prostor na bonbony v Divadle Zd. Nejedlého:
https://ibb.co/ZfR2BsJ
Ani jeden mi nespadl dolů. Příkladně vyřešeno.
Architekt myslel na všechno 🙂
OT:
„Z lékařského hlediska je rizikové vypít denně více než dva alkoholické nápoje, přičemž bychom se měli vyhnout alkoholu minimálně dva dny v týdnu úplně. Neexistuje žádná zdraví prospěšná míra či dávka alkoholu. O tom koluje mnoho mýtů včetně ‚vypálení červa‘ nebo ‚vyprošťováku‘. Závislost už přináší další psychosociální komplikace,“ popsal už dříve pro MF DNES vedoucí olomoucké poradny pro alkoholové a jiné závislosti Ondřej Skopal.
Čili vypít jeden alkoholický nápoj denně není z lékařského hlediska žádné riziko.
Jeden nápoj, to je zajímavá měrná jednotka. Vejde se do toho vše od štamprle vaječného koňaku až po půllitrovou láhev ginu.
Dal jsem 1 malý švestkový nápoj a posílám selfí z procházky.
https://ibb.co/YypwmJq
Vidím, že doubek má už ohnilou běl, takže alespoň 5 let už je suchý.
Jádro je zdravé, bude to dobré na topení.
Možná by z něj šlo na cirkulárce uříznout i nějaké prkénko.
Prkénko, které by znamenalo svět tepla, z něj nedělám. Jdu do něj jen sekyrou.
Ohnila doubku běl.
Abych tam nechyběl!
Dávám si jeden nápoj
prohlížím lesní zápoj
zaháním srnce do rokle
a rukavice promoklé
obejmou první válec.
Na boku chápavý palec
pod válcem rameno.
Buď sbohem, studeno!
Čeká mě teplo krbu.
Nechtěl jsem nosit vrbu,
má u mě velký vroubek.
Mnohem lepší je doubek.
Já počkám na večer a dám si jeden nápoj portského.
Tentokrát to bude nápoj vpravdě luxusní. Něco jsme slavili, manželka dostala od dětí kytku a já nádhernou láhev nádherného porta. Ta láhev, když se z ní nalévá, krásně zpívá – cinká.
Budu obezřetný a dám pozor, abych si na cinkání láhve nevytvořil závislost. Příště si naleju z jiné flašky, budu to střídat – tak na to vyzraju.
Kdysi mi jeden esoterik říkal:
Kdo chce jít duchovní cestou, může pít i kouřit.
Ovšem povoleno je jen – jedna cigareta denně, jedno pivo, jedna decka vína, jedna malá štamprdle.
Vše, co je navíc, vrací dotyčného o 3 dny zpět na jeho cestě.
Vypiješ 10 piv = 30 dní.
20 cigaret = 60 dní.
Pointou je, že člověk by neměl dělat nic, na čem si utvoří závislost.
Já na to jdu jinak.
Je známá a mnoha generacemi prověřená skutečnost, že člověk prospěšné a hodnotné věci snadno zanedbává, kdežto zlozvyky ho drží a nepustí.
A toho je třeba využít! Udělejme si zlozvyk ze cvičení – a je to.
Člověk, který si splní všechny úkoly, dosáhne stavu Budhovství a nemusí se už vracet.
Ovšem někteří takoví světci, vedeni touhou pomáhat lidstvu jako takovému, zde chtějí ještě zůstat, aby pomáhat mohli.
Ponechají si tedy nějaký malý zlozvyk, kvůli kterému nemohou ještě definitivně odejít, (musí se ještě inkarnovat), a tím tak trochu obejdou zákon – z ušlechtilých pohnutek.
Ponechat si ,,zlozvyk“ závislosti na cvičení je proto moudré.
Je dobré si uvědomit, že každý extrém má potenciál převrátit se ve svůj opak. Tak i přílišná snaha o nezávislost může se zvrtnout v závislost na pocitu nezávislosti – a z původně ušlechtilého cíle tu najednou máme ušlechtilostí maskované, ale jinak docela obyčejné lpění.
Nejhorší a nejvíce lživá je ta maska, kterou si nasazujeme sami před sebou.
Trochu mi připomínáš ty mnichy ze Šangi La (James Hilton: Ztracený obzor).
Že prý: „I umírněnost prosazujeme jen umírněně“.
😀
Ještě je brzy, jsem příliš mlád. Vždyť mi bude teprve dvaadvacet, a teprve potřetí. Ještě se mnou cloumají démoni.
—
Dneska jsem měl individuální lekci čínštiny. Spolužačky nepřišly, tak jsme byli s lektorem 1:1. Vyprávěl mi, jak měl jet v září 2001 do USA, měl tam už domluvenou práci, ale nakonec ze známých důvodů nejel. Tak jel do Číny (tenkrát mu bylo jako teď mně 22, ale teprve poprvé) a už mu to zůstalo.
Samozřejmě mi to vyprávěl čínsky, ještě teď mám z toho hlavu jak nárožní dům. Byl to takový nápor, že jsem si po návratu domů hned musel dát jeden nápoj.
Teď si dávám druhý, už je to o něco lepší.
Já mám své závislosti rád a vážím si jich. Blíží se doba, kdy už nic jiného mít nebudu, tak s nimi musím kamarádit.
Až se budu loučit s bytem (duben/květen?), slíbil jsem dětem tatarák (škrábu celou svíčkovou) a poslední bedničku bordeaux 2013 – La Croix de Beaucaillou (St. Julien). Abych nám všem tu traznu trochu zpříjemnil.
To je rozumný a vyrovnaný přístup.
Proč se chodí do divadla?
Myslím, že důvody se časem mění a nejde ani dobře zhodnotit, proč se tam chodilo před 100 lety.
Své osobní důvody bych pominul, nejsem správný vzorek společnosti.
Protože existují? Jako vrcholy hor? Tak by to být nemělo. Ani by neměla být analogie s kinem. Má být návštěva zábavou a rozptýlením dělného lidu po práci? Tak nějak to asi bylo v plánu za socialismu. Ale divadlo je plné a dělný lid je v něm v menšině. Nebo je to společenská povinnost? Proto existují permanentky? Nebo je to příležitost provětrat sako? Nebo duchovní obohacení podle vlastního výběru? Nebo čistě “společenská událost” jako úzus? Nebo ohleduplnost a soucit? Pocit sounáležitosti? Lidského rodu? Staví se další divadla?
Nic, vypnu holtra a pojedu do Jablunkova odevzdat ho svému kardiologovi. Na 7.
Zahraju si tu na zpravodaje:
Vyvalily se auta z Hyundaie
nejspíš ze šichty noční.
Nesmíš jet z cesty boční
nevjedeš do toho proudu
a tak, dle mého soudu
je lepší projet lesem.
Třesem se bahnem, vřesem
jedem do Gorolie
sedmá už málem bije.
No ale kam bych spěchal?
Ještě tu nápravu nechal
anebo zůstal na břichu
a umrznul tu v kulichu..
Pro Ládik!!!a: Proč do divadla? U mně je to směs zvědavosti a drbů. Většinou mi někdo donese, že někde se hraje a je to dobré. A druhá varianta, poplatná spíš na koncerty, že někde hraje někdo fakt dobrý. To se mi párkrát stalo u Ilji Hurníka (za mlada, než popanštěl) a u Štěpána Raka , tam jen jednou, on bývá skoro pořád ve světě na cestách. Ale v Budějovicích jsem občas chodila na určité herce. Na popík jsem nechodila, bývalo to dost divoké, ale country je fajn. Tady jsem chodila ráda i na neznámé, člověk nikdy nevěděl, občas se zablesklo…
Možná proto nejsem ten správný typ diváka divadelního. Tak moc jsem do divadla nechodila. Taky proto, že celý život žiji na vesnici a pořád někam odjíždím. Do práce. Za nákupy i za kamarády. To už musím být fakt zvědavá, aby mi to stálo za další dojíždění. Takže na toto téma si hodnotit netroufám.
Tužka napíše,….přečetla jsem si všech pět přihlášených příspěvků. ÁÁÁÁno, bylo co číst.
Pohledy z více stran a úhlů.
Dík za ně všem zúčastněným.
O sobě a o divadle jsem vlastně v minulých vstupech prozradila dost.
Večer sem napíšu moje poslední setkání s divadlem.
Tužka.
Tužka napíše,….divadlo a já, ….já a divadlo,….poslední setkání s divadlem.
Mám zvyk, sledovat na plakátech, co dávají v divadlech, blízkých a méně vzdálených.
Tenkrát jsem si nevybrala a na několik měsíců dopředu mě nic nezaujalo.
Návštěvu divadla jsem zcela vypustila ze svých plánů,….ale,…
Ale,….jedna z kolegyní si s přítelem koupili lístek do divadla,…jak tvrdila, že on nemůže, ze širší rodiny nemají zájem,…tak,….tak začala lístek nabízet s prodejem na pracovišti.
Přišla během pracovní pausy, chodila od jednoho k druhému,…nikdo neměl zájem.
Viděla jsem, jak je už od letmého pohledu otrávená,….a když došla ke mně,….sentiment mi zatemnil rozumné myšlenky,….kývla jsem na výměnu lístku do divadla za bankocetli s Komenským.
Prohlížela jsem si lístek,…dnes, pátá řada, přízemí, páté křeslo vpravo, devatenáct hodin.
S úlevou mi řekla,….“Budete sedět vedle mne“.
Mám zvyk, až je to na hraně, že chodím všude akorát na kvintlik přesně,….
Do divadla tak, že už zvoní,….nejlépe, když jdu od šatny, tak třetí zvonění ,…a na místo usedám se stmíváním světel.
V divadle.
Světla ještě svítila, kolegyně už seděla na místě, jeviště otevřené.
Na jevišti úsporné rekvizity měly připomínat asi pokoj.
Stůl, na něm keramická nádoba s květinami, židle, pohovka, polštáře, dvě křesla, komoda, hodiny, které bylo slyšet tikat, zrcadlo, věšák, koberec, dveře.
U vchodu do divadla jsem si stačila přečíst program,….Herečka a dva Herci z jednoho pražského divadla ….Etudy ze života,…jméno autora mi nic neříkalo. Uvidím, co z nich vyleze, byla má myšlenka po přečtení programu.
Světla zhasla, svítí jen jeviště,…přichází Herečka,…rozhlíží se po pokoji.
A v ten moment jsem s ní začala hrát hru na předvídavost, co udělá…
Bude přerovnávat polštáře na pohovce,….Přerovnávala.
Přerovná židle a bude rovnat ubrus, byl viditelně nakřivo,….Uhodla jsem a začala jsem se bavit.
Mohla by taky zaměřit pozornost na nádobu s květinami,….A opravdu, nadzvedla květiny a nahlédla do nádoby, zda je tam voda, trochu s ní zahoupala, postavila zpět na stůl,…a mně se chtělo smát, ty kytky ,? … až do páté řady bylo vidět, že jsou umělé.
Ještě jsem nebyla na té správné divadelní vlně dychtivého diváka.
Herečka pohlédla na hodiny, a pronesla nepříjemným sopránem,….“Tak, kde je.“
Její soprán mě rozladil,….začala jsem přemýšlet, že návštěva divadla nebyl zrovna šťastný nápad,…co s načatým večerem.
Vstoupil Herec,…vypnula jsem vlastní sledováni a začala jsem myslet na něco úplně jiného. To umím, dívám se a nevidím, neslyším, ponořím se do vlastních myšlenek…až do chvíle,….kdy se z jeviště ozval hlučný baryton,… „Doprdele“.
Alééé, to to pěkně začíná, a začala jsem sledovat dění na jevišti.
Dialog, …. přitvrdili, a občas padla věta, kterou já nikdy neříkám, a když se přidalo obscénní neverbální chování,….tak,…
Tak jsem se , bez jakéhokoliv uvažování, rozhodla.
Odejdu.
Omluvila jsem se šeptem kolegyni,…“Promiň, tohle nemusim vidět a slyšet, odcházím.“
A polohlasně ke čtyřem vedle mne obsazeným sedadlům jsem už polohlasně Pronesla: „Takovéhle divadlo mi není třeba, promiňte, odcházím.“
Vstala jsem, zády k jevišti jsem kroksunkrok opustila pátou řadu v přízemí, uvaděčka mi na cestu zapnula nouzové osvětlení, abych nepřehlédla scůdky na cestě,….bylo ticho, dívala jsem se pod nohy, abych svůj odchod nezpestřila zakopnutím, a nedejbóže i pádem,….
Uvaděčce jsem poděkovala, ta zhasla světla,….Odešla jsem.
Takže nevím, jak se Herci na jevišti tvářili, ale po celou dobu bylo ticho.
Druhý den jsem šla za kolegyní, abych se informovala, jak se jí divadlo líbilo.
Podle ní to nebylo zázračné představení, byla až do konce,….ale,….potěšila mě její informace, že hned o první přestávce pro přestavbu jeviště určitě dobrá polovina diváků odešla.
Přišel covid,…a už jsem v divadle nebyla.
Jestli půjdu,..?..nevím, něco se ve mně zaseklo,….mám obavu, abych zase neodešla, kdybych si vybrala něco, co není v oblasti mých zájmů.
Tužka.
Tak na tohle mám jiný názor. Když si koupím vstupenku, beru to jako podpis smlouvy. Že se na to dílo budu dívat, a to i do hořkého konce. Pokud by se mi něco nelíbilo, svůj nesouhlas vyjádřím tak, že už další smlouvu nepodepíšu. Dokonce jsem to dodržel, celkem 46 let. I tahle smlouva s Yonkers nebyla moje, byl jsem jen náhradník. Nedodržet smlouvu nejde, 3 hodiny se dají vydržet.
Jó, tu smlouvu jsem četl… všiváci ji vždycky píšou tím malým písmem na zadní stranu vstupenky:
Smlouva o vytvoření uměleckého výkonu a poskytnutí vjemového zážitku
Smluvní strany
pan/í/ó xxxxxxx
(dále jen „Herec“)
pané/í/ó/ú yyyyyyzzz
(dále jen „Divák“)
Článek I. – vymezení pojmů:
Uměleckým výkonem se pro účely této Smlouvy rozumí ve smyslu § 67 odst. 1 autorského zákona výkon Herce, tj. nastudování a vytvoření herecké role v rámci Inscenace (dále jen „Umělecký výkon“).
Článek II. – vymezení povinností diváka:
1. Divák se touto smlouvou zavazuje vytvořit pro herce optimální podmínky v vytvoření Uměleckého výkonu:
– divák sedí v relativním nepohodlí formálně ustrojen, nesmí se zvedat, protahovat, prohodit si sesli s kolegyní, která nevidí na scénu přes Feriho pačesatou řepu a nesmí si jít zakouřit ani se vymočit jindy než v době tomu vyhrazené.
– divák mlčí, nevzdychá, nechrápe, nechroptí, nenadává, nezívá, nekrká a nebrouká si
– smát se divák může, ale pouze ve chvílích k vymezených
– divák může plácat rukama pouze na konci představení a musí tak činit tak dlouho, dokud se Herec ohýbá.
– divák si nesmí donést do hlediště lahváče, flašku vína, ani petku s natlakovaným „pssstššššššš“
– nesmí chroupat popkorn nebo kedlubnu, nesmí žvýkat žvýkačku nebo kouřit přímo v hledišti, ani si nesmí objednat pizzu a rozhodně nesmí hlasitě kručet v břichu.
2. Za tuto službu divák zaplatí předem smluvenou částku viz článek IV – odměna a platební podmínky.
Článek III. – vymezení povinností Herce:
1. Herec se touto Smlouvou zavazuje vytvořit pro diváka umělecký výkon dle § 67 odst. 1 autorského zákona. Herec si vyhrazuje právo na formu uměleckého výkonu a během jeho tvorby:
– Herec běhá, skáče, tančí, visí, houpe se na houpačce, stojí, sedí nebo leží
– Herec může seskočit z jeviště na sednout si k trýzněným v první řadě v rámci zapojení diváka do hry. Divákovi v těchto případech nenáleží nárok na odměnu dle článku IV. Smlouvy o vytvoření uměleckého výkonu a poskytnutí vjemového zážitku.
– Herec během tvorby uměleckého výkonu může mlčet, mluvit, vrčet, chrápat, vřískat, zpívat, nadávat, chroptit, krkat, broukat si, afektovaně halekat, smát se a řehtat se, vydávat pazvuky a jakkoliv jinak hlasitě se vyjadřovat k ostatním hercům, divákům a osobám či postavám přítomným či nepřítomným, fiktivním či skutečným.
– Herec může si donést na jeviště lahváče, flašku vína, petku s natlakovaným „pssstššššššš“, pokud daný předmět slouží ke tvorbě uměleckého výkonu.
– Herec může chropuat popkorn, kedlubnu, olizovat kulisy i ostatní herce, může žvýkat žvýkačku, kus slaniny, podrážku a kouřit v jevišti i v hledišti, pokud daný předmět a daná činnost slouží ke tvorbě uměleckého výkonu.
– Herec může oslepovat, ohlušovat, či udit přítomné diváky a ostatní herce, pokud daná činnost slouží ke tvorbě uměleckého výkonu.
– herec také může na jevišti rozdělávat oheň, zapalovat prskavky, provádět řízené exploze, míchat víno s kolou a jakkoliv jinak ohrožovat ostatní herce či diváky, pokud daná činnost slouží ke tvorbě uměleckého výkonu.
– herec nesmí odejít během tvorby uměleckéhio výkonu jindy než ve k tomu vyhrazené době, přičemž výjimky jsou možné pouze v případech, kdy si to scénář a charakter výkonu žádají.
2. Za tuto službu herec obdrží odměnu za vytvoření uměleckého výkonu viz článek IV – odměna a platební podmínky.
Článek IV. odměna a platební podmínky.
– Herci za vytvoření výkonu náleží odměna za vytvoření uměleckého výkonu, kterou uhradí divák před představením.
– Herec vystaví divákovi daňový doklad před představením, který slouží jako stvrzení smlouvy o vytvoření uměleckého výkonu a poskytnutí vjemového zážitku.
Článek V. Odstoupení od smlouvy – tohle ti zmetci vždycky vytisknou modré na černém a překryjou logem herecké asociace.
Článek VI. Závěrečná ustanovení
– Tato smlouva nabývá platnost ve chvíli vystavení daňového dokladu k přijaté platbě.
Tužko, vedle Vás bych tedy sedět nechtěla…
Vždy poslední do hlediště, naopak honem jako první ven, jak jste nedávno radila Ládikovi!!! – takové jako divák „miluju“ 🙂
Tužka napíše,…dík za povšimnutí, pane Ládíku, nicku sluníčko, paní veverko.
Když už jsem otevřela tu krabici starých divadelních programů a udělala jsem si přehled o návštěvách divadel,….vyšlo mi, že si vybírám lehčí a veselejší náměty. Klasika v tradičním provedení tam je taky, moderna velice sporadicky.
Nejčastěji to jsou operety v Hudebním divadle v Karlíně.
Taky mi to vychází, že jsem byla ve všech divadlech v Praze, co existovala v době mých studií.
Později už návštěvy pražských divadel jsou sporadické,….spíš jen regionální, ale,….zábavné a veselé žánry převažují.
Beru divadlo jako obchod. Divadelní ansámbl nabízí, já se nabídkou probírám, a vybírám nejčastěji to, co by mohlo potěšit mé psyché, moji duchovní podstatu.
V obchodě,…třeba s potravinami, si taky vybírám to, co zase vyhovuje mé chuti, mému sóma.
Použiji abstraktní příklad,….Koupím si, třeba medovníkový dort. Balená potravina, na obalu informace o složení a obsahu, datum spotřeby,….vše jak má být. Na první pohled. Doma rozbalím, rozkrojím,…a nepříjemné překvapení,…je plesnivý, na druhý pohled nechutný, nepoživatelný…co s tím?…..
A s divadelním představením se může stát něco podobného,…
Až když se děj představení začne odehrávat na jevišti zjistím, že je to pro moje psyché nepřijatelné a nechutné,…co s tím.
No, napsala jsem, co jsem s tím udělala. Jako v abstraktním příkladu s medovníkovým dortem,….zbavila jsem se toho.
Při té probírce programů jsem opakovaně děkovala, někam do nebe, babičce mého kamaráda, že mi vybírala vstupenky podle mých přání.
Díky ní jsem byla i na premiérách v Národním divadle.
A když nebylo možné opatřit vstupenku na regulérní sedadlo, udělala to tak, že mi vně ke dveřím přinesla židli, a když se zhaslo, tak potichounku otevřela dveře, já vklouzla i se židlí do sálu a usedla do výklenku pro přístavky vedle ní, kde měla své místo a židli pro uvaděčky. Doufám, že nějaký cimprlich návštěvník z toho neslyšného otevření dveří neměl bobky .
Při premiéře se nikdy hned po zhasnutí nezačínalo,…chvíle očekávání a napětí se o vteřiny prodloužila, všichni sledovali nasvícenou oponu, včetně mne.
Přístavky a bidýlko se při premiérách v Národním tou dobou nepěstovaly.
Jinak ano, bylo možno přijít na poslední chvíli a i když bylo vyprodáno, tak za podstatně nižší vstupné dostat přístavek nebo bidýlko….pokud to taky nebylo vyprodané.
Od té doby Národní upravovali,…jaké je to v současné době ?… nevím,….dost dlouho jsem tam nebyla.
Mám i různé příhody v souvislosti s návštěvami divadla,….teprve, když jsem se vzpomínkám víc věnovala, tak se z paměti vynořily.
Tužka.
Opět mám kontakt s divadlem. V Divadle Jiřího Myrona v centru Ostravy se hraje (jak jinak – americký kus) „Producenti“ – podle toho, co jsem přečetl – 2 producenti chtějí natočit nějako kravinu, na kterou nikdo nepůjde a přitom shrábnout prachy (netuším, jak), tak si vymysleli něco o Hitlerovi; režírovat to má nějaký známý homosexuál – což prý už stačí k tomu, že na dílko hodí všichni bobek a bude to propadák. No nestalo se – je zájem… A je zájem asi i v DJM – vyprodáno.
Já v tom dělám řidiče – odvezl jsem svou čtvrtku a její ségru do jámy lvové, začátek byl v 18:30. Konec je ve 21:30 a celá akce je pro mě dlouhá 112km. Bylo mi líto „se bunckat“ zbůhdarma po Ostravě, tak jsem doma a vyřizuju resty…
Lístky byly sehnány nějak pokoutně (přes bývalé baletky), mě by to nenapadlo…
Jedna z nejpříšernějších věcí, které lze v NDM vidět.
Obsah popsán správně. Nejpřízemnější humor poslední pětiletky.
Už jenom chybí protesty LGBT+ komunity před divadlem. No – holt nejsme v Praze.
Už čekám, všude je zákaz https://postimg.cc/6TPBB6Lz
Tamtudy procházím, když mě ředitel volá na koberec. Ten kostel má dozvuk 8″.
Já v něm jednou předával výkresy, vzadu na lavici, bylo asi slyšet až vpředu – lidi se otáčeli. A to bylo velmi tlumeně.
Obávám se, že mě už v divadle nikdo neuvidí. Současná nabídka představení bohužel nijak neláká. A není jistota, že i klasika nebude nějak upravena – třeba Rusalka černoška nebo švarný mládenec.
To časem přejde. Intoši, kteří chodí do divadla jenom podle návodu to divadlo neuživí.
Ale 0 dobré divadlo se bez snobů snadno obejde. Divadlo je totiž hra – ale poctivá, bez předstírání .Má pobavit, dojmout, rozesmát. Nic víc.
Když kus nezaujme, znamená to jen to, že si divák a autor (režisér, herci, choreograf, dirigent atd.) prostě nesedli, ne že divadlo je špatný nápad. V divadle totiž dostáváte originál na rozdíl od filmu nebo videa. Už nikdy nebude stejné představení. Jenom víceméně podobné. Ať na film nebo TV inscenaci reagujete jak chcete, bude pořád stejný, to jenom u divadla je kontakt mezi umělcem a divákem oboustranný, vzájemně se ovlivňující.
===
Ale nemusíte mi věřit, jsem z divadelní rodiny, tedy nakažený. Nebo zkažený, chcete-li.
Neznám žádného herce osobně, ale ty, které mi představuje zpravodajství, ty moc nemusím. Jsou pro pokračování zabíjení na Ukrajině, organizují sbírky na zbraně. S takovými o kontakt nestojím. Je ale fakt, že takový herec diváky nepotřebuje, stačí mu granty z jejich daní.
Kam vítr, tam plášť
k lidem despekt, zášť
v ústech jazyk hadí
rukou břicho hladí.
Natáhnou ji dlaní vzhůru
aby měli peněz fůru
na svůj život sladký.
Z ráje do pohádky,
z prahy až na Maledivy
prožít život jurodivý,
žádný vetchý kabát,
jen se v perlách hrabat.
Hajzlerová, holubová
staví vejce Kolumbova
na sebe jak ajfelovku.
Já bych jim dal teplákovku.
Takových Ládiku!!! je jenom pár. Ostatní se za ně stydí.
Obávám se, že divadlo se jen ze vstupného neuživí. A k tomu chození podle návodu, přečtu co nabízí a buď líbí a jdu na představení. Anebo nelíbí a pak nejdu. Jak prosté.
Státní dotace jdou – bez ohledu na diváckou úspěšnost. Ale k přežití nestačí.
30 – 50% si musí vydělat.