Ta čajka se vznáší nad Něvským zálivem. Za mnou byl Petershof, jediný omyl mé výpravy do Petrohradu, plný pozlacených soch z laminátu (už se trochu olupovaly) a šílených japonských, amerických a bůhvíjakých turistů, kteří se u každé z nich fotili, lezli na udržované trávníky až to bylo zakázáno v několika řečech něco pojídali a brebentili.
Šel jsem tedy na břeh a litoval, že Raketa letí zpátky do Pítěru až večer. Ale ti racci se tam krásně rvali o místo na osvětleném balvanu (o neosvětlené balvany neměli zájem) a tak jsem měl o zábavu postaráno.
Pro Kocoura: Krásný racek… Také všem přeji, aby ten nadcházející rok 2024 byl pro co nejvíce lidí tak svobodně volný a klidný, jako je pro racky samozřejmý krouživý let nad vodní hladinou. Jen tak pro zajímavost – rok 2024 je rokem rehků. První dobrá zpráva pro rok 2024 – anebo poslední za rok 2023: poblíž Pištína a Zlivi, na Zbudovských blatech, vzniká už pátý ptačí park v ČR. Na výkup 11 ha se lidé složili za neuvěřitelných 5 dní. Snad tam zahnízdí i břehouši a kolihy… Tak hodně štěstí a zdraví pro všechny živé tvory… 🌈
Ve Zlivi hnízdí moje ségra. A švagr s Cadillacem. Vídáme se zřídka, ale rádi. Na Silvestra to děláme s celou rodinou tak, že ať jsme kdo kde chceme, ťukneme si skleničkou o okno. Sounáležitost.
Alefe, to je legrační. Místo přání „ať je lepší než loňský“ už dlouhá desetiletí prosíme jen „ať není horší“. Zdobí nás tedy skromnost. Ač nevěříme na vyšší bytosti a osud, přesto provádíme úlitbu bohům. Pro jistotu…… Trocha pokory občas/zřídka neuškodí.
K rackovi mám podivný vztah. Závidím, ale přeju. Všem zde také mnohé závidím, leč také přeju. Jen to dobré, a nejen příští rok.
Godote!
Ten zvyk či obřad je nádherný, přijímám do repertoáru. A děkuji!
Dosud se jenom pozvedla sklenička se slovy „Na ty, kteří už tu nejsou!“ a po napití se držela půlminuta ticha, ve které si každý vzpomněl na ty své. Ale obřad s oknem je jiný a mohou být provozovány obřady oba.
Já nevím. Mi ten rok 23 nepřipadá vůbec starý, vždyť nedávno začal a už prý je zítra Silvestr. Kdysi to tak bylo, že se roky táhly a na konci byly staré. Teď roky pádí a utíkají nedokončené. Nedokončil jsem ani práci, kterou jsem měl udělat – a to předtím nebývalo možné.
Takže přeji všem, aby se čas ve zdraví táhnul, aby štěstí neuteklo, aby nikdo neumřel, aby bylo dost hmyzu a vrátily se vlaštovky, aby byly borůvky, jahody, švestky i houby, aby tělo bezbolestně sloužilo a nechátralo a abychom se mohli smát.
Ládik!!! napsal:30. 12. 2023 (22:45)
„Mi ten rok 23 nepřipadá vůbec starý, vždyť nedávno začal a už prý je zítra Silvestr“
No, jo, vždyť ještě nedávno jsme slavili nové století a nové tisíciletí, že? A příští rok už budeme slavit z toho nového století a tisícíletí první uplynulé čtvrtstoletí…
Přeji všem, aby k tomu druhému čtvrtstoletí došli v co největším zdraví a skrze klidné a spokojené dny.
K mořským a ostrovním ptákům. Čajku jsem nepoznal. Poznám jenom racka chechtavého (když se chechtá), rybáka, chaluhu, alku, tereje a samozřejmě papuchalka, ten je nej. A ústřičníka, na zemi.
Čajku mám spojenou s Brežněvem a Kosyginem, s Krásnou ploščadí, s Gagarinem.
To jsem viděl jenom jednou, když kolem našeho domu projížděla Valentina Těreškovová.
(Valetina ještě žije! Je poslankyní, už to neustojí bez hůlky, ale mluví bez nápovědy, bez lístečků a to má 86 roků! Navíc je hezčí než Biden.)
Bydlela jsem kdysi kousek od Velkého Tisého na Třeboňsku. Nejhezčí byly maličké rybníčky za vesnicí u lesa. Než jsem k nim došla, zdravila jsem se s dvěma páry čejek chocholatých, bavily mne jejích manévry, jak se pokoušely odlákat mně od mladých (hnízdí na polích na zemi). Racci se tomu vysoko nad námi chechtali a volavky popelavé tomu nehybně přihlíželi z pahýlů borovic za hrází. Po 40 letech jsem se tam opět byla podívat. Moc mně potěšilo, že se tam vůbec nic nezměnilo. Chvála Jakubu Krčínovi a Štěpánku Netolickému. Jejich dílo nás zachraňuje doteď. A taky štěstí jak říká tady Jan. Že nikdo neví, kde přesně ten ráj máme…
Nejrychleji stárnou mladí;
stárnutí jim nejmíň vadí.
Vrhají se do života
nečekají na Godota,
jdou po cestě nebo mimo
oklikama nebo přímo,
testosteron jenom prýští,
jaké bude lepší příští?
Udělat do světa díru,
poznat Lídu, Drahomíru
a pak zjistit, co už bylo,
jak se jiným z druhých tylo,
co je marné a co není,
co se pustí a co cení.
Že politici nemají smysl pro humor?
Předseda Svobodných Libor Vondráček dnes na tiskové konferenci oznámil nečekaný krok: „Rozhodli jsme se vyhovět organizaci Fórum 50 % a přenechali první 4 místa na kandidátce pro eurovolby ženám.“ Překvapivým leaderem kandidátky má být současná česká eurokomisařka Věra Jourová.
V první chvíli jsem tomu uvěřil, neb jsem už dávno akceptoval, že nic není nemožné.
Jourová aktuálně tvrdí, že nikdo nechce z EU, všichni chtějí dovnitř. Je zřejmé, že mě nezná…… Množiny „všichni“ a „nikdo“ jsou podvodem.
Taky jsem si říkal, že u téhle osoby by to možné bylo. Těch kotrmelců jsem už viděl dost!
Ale pak se tam objevila další jména a pochopil jsem, že se jedná o absurdní humor.
Houby dělím na ty, které znám a většinu i sbírám a na ty druhé, řečené prašivky.
Na obrázku je prašivka obecná.
Zcela jistě je jedlá, ale možná jenom jednou.
Vážně páv? Já zažila za komínem ještě jako malá jen perličky. Budily nás ve 4 ráno příšerným kraválem. Znělo to jako když na majdanu za Lvovem tataříni vážili vodu ze studny rezatým rumpálem ☺️)))
U nás je za komínem malý Hyde Park – oblíbené místo zdejších koček a kocourů. Naše Stázinka se odtamtud často vrací a sděluje nám nejnovější drby. Pávy by naše čičinky hnaly… 😃 – a perličky rovnou sežraly.
V minulosti jsem ptactvo zkoušel fotografovat. Neměl jsem k tomu žádné předběžné školení, ani extra fotografické vybavení. Své pokusy jsem publikoval jako fotoblogy v letech 2018 – 2019; vybírám tři z nich a nabízím je zájemcům k nahlédnutí.
Hostka z divočiny https://zdenekhosman.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=656944 (v zimě na naší zahradě dlouhodobě pobývala bažantice).
Sólo grácie https://zdenekhosman.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=644292 (portrét jedné labuti v různých situacích na zimním rybníku).
Divé výjevy https://zdenekhosman.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=708532 (lysky černé běhající po vodní hladině a husy velké pronásledované labuťákem).
Tužka napíše,….děkuji za přání k dalšímu roku života,…první den z roku 2024 je už za svojí polovinou,…..tak ještě jaké budou dny z těch dalších třistašedesátipěti…..uvidíme ?
Na co se lze rozhodně spolehnout,…..že slunce každé ráno výjde.
Přeji spokojený čas příští,….některá přání není zas tak těžké si vlastní vůlí vyplnit.
Tužka.
Ta čajka se vznáší nad Něvským zálivem. Za mnou byl Petershof, jediný omyl mé výpravy do Petrohradu, plný pozlacených soch z laminátu (už se trochu olupovaly) a šílených japonských, amerických a bůhvíjakých turistů, kteří se u každé z nich fotili, lezli na udržované trávníky až to bylo zakázáno v několika řečech něco pojídali a brebentili.
Šel jsem tedy na břeh a litoval, že Raketa letí zpátky do Pítěru až večer. Ale ti racci se tam krásně rvali o místo na osvětleném balvanu (o neosvětlené balvany neměli zájem) a tak jsem měl o zábavu postaráno.
Pro Kocoura: Krásný racek… Také všem přeji, aby ten nadcházející rok 2024 byl pro co nejvíce lidí tak svobodně volný a klidný, jako je pro racky samozřejmý krouživý let nad vodní hladinou. Jen tak pro zajímavost – rok 2024 je rokem rehků. První dobrá zpráva pro rok 2024 – anebo poslední za rok 2023: poblíž Pištína a Zlivi, na Zbudovských blatech, vzniká už pátý ptačí park v ČR. Na výkup 11 ha se lidé složili za neuvěřitelných 5 dní. Snad tam zahnízdí i břehouši a kolihy… Tak hodně štěstí a zdraví pro všechny živé tvory… 🌈
Ve Zlivi hnízdí moje ségra. A švagr s Cadillacem. Vídáme se zřídka, ale rádi. Na Silvestra to děláme s celou rodinou tak, že ať jsme kdo kde chceme, ťukneme si skleničkou o okno. Sounáležitost.
Alefe, to je legrační. Místo přání „ať je lepší než loňský“ už dlouhá desetiletí prosíme jen „ať není horší“. Zdobí nás tedy skromnost. Ač nevěříme na vyšší bytosti a osud, přesto provádíme úlitbu bohům. Pro jistotu…… Trocha pokory občas/zřídka neuškodí.
K rackovi mám podivný vztah. Závidím, ale přeju. Všem zde také mnohé závidím, leč také přeju. Jen to dobré, a nejen příští rok.
“ Na Silvestra to děláme s celou rodinou tak, že ať jsme kdo kde chceme, ťukneme si skleničkou o okno. Sounáležitost.“
Godote, to je nádherný zvyk!
—
Taky už dlouhá léta lidem na konci roku přeju, aby ten další aspoň nebyl horší…
Tvůj zvyk jsem převzal a u příležitosti novoročího přípitku představil. Rodinu byl nadšeně přijat – děkujeme!
A vše nejlepší do roku 2024!
My si lokli z petky.
Godote!
Ten zvyk či obřad je nádherný, přijímám do repertoáru. A děkuji!
Dosud se jenom pozvedla sklenička se slovy „Na ty, kteří už tu nejsou!“ a po napití se držela půlminuta ticha, ve které si každý vzpomněl na ty své. Ale obřad s oknem je jiný a mohou být provozovány obřady oba.
A já myslel, že je to čajka nad letním Irkutskem.
Ta podoba, zobák, peří…
Do Nového roku všem vše nejlepší, hlavně zdraví a štěstí.
Kdo má štěstí má všechno.
Čajka-něobyčajka…
Já nevím. Mi ten rok 23 nepřipadá vůbec starý, vždyť nedávno začal a už prý je zítra Silvestr. Kdysi to tak bylo, že se roky táhly a na konci byly staré. Teď roky pádí a utíkají nedokončené. Nedokončil jsem ani práci, kterou jsem měl udělat – a to předtím nebývalo možné.
Takže přeji všem, aby se čas ve zdraví táhnul, aby štěstí neuteklo, aby nikdo neumřel, aby bylo dost hmyzu a vrátily se vlaštovky, aby byly borůvky, jahody, švestky i houby, aby tělo bezbolestně sloužilo a nechátralo a abychom se mohli smát.
A není toho nějak moc, Ládíku? Možná bychom měli být skromnější. Abychom nenazlobili Osud.
Jsem se krotil, abych nebyl neskromný.
Ládik!!! napsal:30. 12. 2023 (22:45)
„Mi ten rok 23 nepřipadá vůbec starý, vždyť nedávno začal a už prý je zítra Silvestr“
No, jo, vždyť ještě nedávno jsme slavili nové století a nové tisíciletí, že? A příští rok už budeme slavit z toho nového století a tisícíletí první uplynulé čtvrtstoletí…
Přeji všem, aby k tomu druhému čtvrtstoletí došli v co největším zdraví a skrze klidné a spokojené dny.
Mně se to Ládikovo!!! přání moc líbí, vyjmenoval věci základní a důležité.
Nemám už co vymýšlet, jen se s dovolením připojím a všem popřeji totéž.
K mořským a ostrovním ptákům. Čajku jsem nepoznal. Poznám jenom racka chechtavého (když se chechtá), rybáka, chaluhu, alku, tereje a samozřejmě papuchalka, ten je nej. A ústřičníka, na zemi.
Čajku mám spojenou s Brežněvem a Kosyginem, s Krásnou ploščadí, s Gagarinem.
Tohle zrovna byla nostalgie, ne stesk.
„Čajku mám spojenou s Brežněvem a Kosyginem, s Krásnou ploščadí, s Gagarinem.“
No jo, to obrovské papaláší auto…
To jsem viděl jenom jednou, když kolem našeho domu projížděla Valentina Těreškovová.
(Valetina ještě žije! Je poslankyní, už to neustojí bez hůlky, ale mluví bez nápovědy, bez lístečků a to má 86 roků! Navíc je hezčí než Biden.)
Bydlela jsem kdysi kousek od Velkého Tisého na Třeboňsku. Nejhezčí byly maličké rybníčky za vesnicí u lesa. Než jsem k nim došla, zdravila jsem se s dvěma páry čejek chocholatých, bavily mne jejích manévry, jak se pokoušely odlákat mně od mladých (hnízdí na polích na zemi). Racci se tomu vysoko nad námi chechtali a volavky popelavé tomu nehybně přihlíželi z pahýlů borovic za hrází. Po 40 letech jsem se tam opět byla podívat. Moc mně potěšilo, že se tam vůbec nic nezměnilo. Chvála Jakubu Krčínovi a Štěpánku Netolickému. Jejich dílo nás zachraňuje doteď. A taky štěstí jak říká tady Jan. Že nikdo neví, kde přesně ten ráj máme…
Nejrychleji stárnou mladí;
stárnutí jim nejmíň vadí.
Vrhají se do života
nečekají na Godota,
jdou po cestě nebo mimo
oklikama nebo přímo,
testosteron jenom prýští,
jaké bude lepší příští?
Udělat do světa díru,
poznat Lídu, Drahomíru
a pak zjistit, co už bylo,
jak se jiným z druhých tylo,
co je marné a co není,
co se pustí a co cení.
Chvála koloběhu.
Být posledním Mohykánem?
Klapnout víkem a říct amen?
Tak to přece v světě není;
překvapen jsi z oslnění.
Každé ráno vyjde Slunce,
z okna vidíš pást se srnce,
parohy má pod jabloní
a už zase srnu honí.
Vítr trhá v nebi mraky
staré balí saky paky
už je cítit jarní vítr
z rozhlasu zní Suchý, Šlitr.
Zlatý hřeb.
Žádná sranda na Silvestra.
Nabídka je málo pestrá.
Samý smutný herec-komik,
pláče Jerry, pláče Tomík,
vše se pořád opakuje,
jen politik pikle kuje.
Na Nový rok bude sranda!
K televizi sedá banda,
rozhlas pouští posluchači,
nenažraní ještě svačí,
rybář pouští z oka splávek:
bude mluvit agent Pávek!
Že politici nemají smysl pro humor?
Předseda Svobodných Libor Vondráček dnes na tiskové konferenci oznámil nečekaný krok: „Rozhodli jsme se vyhovět organizaci Fórum 50 % a přenechali první 4 místa na kandidátce pro eurovolby ženám.“ Překvapivým leaderem kandidátky má být současná česká eurokomisařka Věra Jourová.
Když už tady Ládík!! vnesl černý humor…
Cože…?!?!?!
Svobodní a Jourová?
Ten člověk – Vondráček – má určitě covid-19 a horečku 45,9°C.
Ne, je to NA – Novoroční Apríl. Tím si mě svobodní získali, mají smysl pro absurdní humor.
Pro tento moment říkám.
Uff…
Tak to jo.
Já mám dlouhé vedení a ještě jsem si na něm stál. To je u mě normální.
V první chvíli jsem tomu uvěřil, neb jsem už dávno akceptoval, že nic není nemožné.
Jourová aktuálně tvrdí, že nikdo nechce z EU, všichni chtějí dovnitř. Je zřejmé, že mě nezná…… Množiny „všichni“ a „nikdo“ jsou podvodem.
Taky jsem si říkal, že u téhle osoby by to možné bylo. Těch kotrmelců jsem už viděl dost!
Ale pak se tam objevila další jména a pochopil jsem, že se jedná o absurdní humor.
Všechny limity jsou jen myšlené. „Nikdy“ a „vždycky“, „odjakživa a „navždy“ atd.
Jedna hyperbola vedle druhé.
😀
Samozřejmě že tě nezná. Kde byste se taky asi mohli potkat? – Leda snad v kavárně, na cibetkovém kafi.
A takovou kávu ve Vodňanech určitě nemají!
Silvestr dezoláta:
https://ibb.co/0JsXsxw
Blahopřeji! Rozumný (a užitečný) způsob trávení silvestra.
Políčko radost pohledět.
To v pozadí vypadá jako malý dvoustěžník na suchu.
Obrázek šlo zvětšit, plavidlo nikoli.
Nejsou to spíš dva plechové kyblíky na pařezu?
2 kýble na studni.
Já vím, viděla jsem je.
Cpu sem romantiku, a Vy na mne s kýblem 🙂
Kdyby tam ten minidvoustěžník byl, to by jeleni a zajíci koukali.
Rostou houby, tohle je dnešní. Pod duby a habry, v malých skupinách. Nevíte někdo, co to je zač?
https://ibb.co/r7stfjD
Netuším.
Je docela velká, kdyby byla jedlá, asi by se hravě nasbíralo na večeři.
Pán z Lesů a na Helvajzu by mohl vědět.
Houby dělím na ty, které znám a většinu i sbírám a na ty druhé, řečené prašivky.
Na obrázku je prašivka obecná.
Zcela jistě je jedlá, ale možná jenom jednou.
Bude to čirůvka. Možná č. světlá, jíst to nebudu, není to pravák nebo suchohřib.
Políčko.
Ještě Bartoška jako opočlověk a jsme „Na Veliké řece“.
Jó… a Gábina Osvaldová.
A už to u nás střílí navzdory prosbě Rakušana
U nás už to taky jednou piclo.
Rakušana nemusím, ale rachejtle taky ne. – Ideální kombinace: Ra-kušan a ra-chejtle pěkně dohromady a hlavně SPOLU.
S tím souhlasím.
Hodinka novoročního běhu. Páv na komíně (mobilem není vidět…) ještě za “světla”.
https://ibb.co/DVTYzTX
Vážně páv? Já zažila za komínem ještě jako malá jen perličky. Budily nás ve 4 ráno příšerným kraválem. Znělo to jako když na majdanu za Lvovem tataříni vážili vodu ze studny rezatým rumpálem ☺️)))
Páv. Přes zimu je v chlívku se slepicema, ale jeho místo je na komíně. Stále rostoucí hromada jeho trusu občas sklouzne do okapu.
Někde jsem četl, že páv nemá dobré maso…
A jeho pírko prý nedarovat, přináší neštěstí.
Dopovím to za Vás, Alefe.
Proto taky ještě sedává u Ládiků!!! za komínem 🙂
😀 😀 😀
Tak. Jinak by už dávno hřadoval u Ládika!!! ve vyhřáté voliéře.
VELMI vyhřáté. A ani by v ní nemusel být dlouho.
To není náš komín, ale domek na běžecké trase. U nás (ale jen v létě) má místo u komína konipas.
U nás je za komínem malý Hyde Park – oblíbené místo zdejších koček a kocourů. Naše Stázinka se odtamtud často vrací a sděluje nám nejnovější drby. Pávy by naše čičinky hnaly… 😃 – a perličky rovnou sežraly.
V minulosti jsem ptactvo zkoušel fotografovat. Neměl jsem k tomu žádné předběžné školení, ani extra fotografické vybavení. Své pokusy jsem publikoval jako fotoblogy v letech 2018 – 2019; vybírám tři z nich a nabízím je zájemcům k nahlédnutí.
Hostka z divočiny https://zdenekhosman.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=656944 (v zimě na naší zahradě dlouhodobě pobývala bažantice).
Sólo grácie https://zdenekhosman.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=644292 (portrét jedné labuti v různých situacích na zimním rybníku).
Divé výjevy https://zdenekhosman.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=708532 (lysky černé běhající po vodní hladině a husy velké pronásledované labuťákem).
To je profesionální úroveň, díky.
Hezké články i fotografie.
Zpátky na zem. S bažantem je ta potíž, že se velmi obtížně škube.
Ale ve špitále je to s ním pohodlné.
Tužka napíše,….děkuji za přání k dalšímu roku života,…první den z roku 2024 je už za svojí polovinou,…..tak ještě jaké budou dny z těch dalších třistašedesátipěti…..uvidíme ?
Na co se lze rozhodně spolehnout,…..že slunce každé ráno výjde.
Přeji spokojený čas příští,….některá přání není zas tak těžké si vlastní vůlí vyplnit.
Tužka.