by 
Požár – photo free: http://6b.cz/2O9d .
ERUPCE K SNÍDANI
Odstraněn vrchol se stopkou.
Rudé stěny žhaví vůni –
bílá zrníčka explodují…
POMAZÁNKA
Gilotina naikiri pravidelně dopadá,
pažitkový kopeček roste.
Lučinové ledovce nakonec skryjí vše.
MILOVANÉ PEKLO
Když ji otevřu, prý zeje…
Uzavřená umí až 250°C.
Ta trouba je génius.
CÍSAŘPÁNOVKY
Celozrnné kaisrovky praskají blahem.
Anebo pečením?
Nakonec i v puse…
STÍŽNOST
Není sýr jako sýr…
„Není-li eidam vyuzený,
zkazili mi mlíko.“ – stěžuje si kráva.
VAŠE VZNEŠENOSTI
Jedině earl gray…
A z Darjeelingu.
Svírá chutí i tradicemi.
ROZMARNÁ RAJČÁTKA
Čím menší, tím potměšilejší.
Jakmile zakrojím,
explodují na mé bílé tričko.
Vždycky.
PROČ?
Nemůžu pochopit,
proč mě ředkvičky pálily v puse
pouze za mého mládí.
Změnily se tolik ony, anebo já?
MŽ. 15.10.2023 Tak jsem právě posnídala. Už desátý rok je to kaiserka s pomazánkou z lučiny obložená rajčátky, paprikami a plátky ředkviček. K tomu noblesní earl gray, a našeho Babánka láduji eidamským uzeným sýrem, který si „odtrhávám od huby“. Ale to přeháním. Sýra je dost pro oba, a on se po něm taky někdy hrne, někdy ne. Panuje tu nedělní ráno, pohoda a tolerance. Přesně tak, jak to zpívá Pavel Bobek tady. Jiřička.
Oblaka pláčí
nad nedělním ránem.
Jen plamen sálá.
Vaše říkanky jsou, Jiřičko, roztomilé.
Zdaliž byste je uměla vykouzlit i o sulcu s trochou cibulky a pár kapkami octa? Podle mě v něm těžko hledat nějakou poezii, ale třeba jó – to jen já ji zkonstruovat neumím. A sklenice piva, samozřejmě, to dá rozum.
Ten „džbánek piva“ s bobkem…. opravuji, v Bobkově podání je dost smutná písnička, vnímám z ní nostalgii a rezignaci:
„Chtěl bych být zas s tebou
někde za městem
ve stínu jabloní“
Koupil jsem onen sulc včera ráno na trhu, a vedle „U Lenocha“ jsem vypil onen zmíněný džbánek, neboť, řečeno s klasikem, „dnešní žízeň je zpravidla následkem včerejší žízně“ – měli jsme v pátek večer pomaturitní sraz po 50 letech.
Teď z toho sestavte nějaký verš, aby byl poetický a nikoliv hrubě materialistický……
Opět spolu s klasikem: „Jak se člověk pustí do nějakýho filosofování, kouká z toho vždycky delirium tremens“.
Delirium tremens se jmenuje jedno pivo, má 8 procent alkoholu… a tak se myšlenky řetězí a poezie pořád žádná.
Mezitím se pokusím.
Tláča s cíbou, gambrinus…
co je to ten kosinus?
Přilehlá ku přeponě?
Dám gambrinus za koně!
ještě přidám
Myšlenky se řetězí
nespoutané řetězy
jak bublinky v kalíšku.
Roste hříšek po hříšku
až je z toho těžká ťarcha
takovou má patriarcha
nebo papež František
návštěvou u jeptišek.
Pro Ládika: závidím Vám lehkost s jakou sypete skoro erbenovsky zpěvné verše. Jsou jednoduché, a o podobných říkával pan Werich, že „…jdou do huby.“. Myslel to jako poklonu a já taky. Zdravím.
Moje nálada je poněkud jiná…
https://www.zeropixel.cz/zp/foto_full.php?id=120625
Jak ví dobře řezník Šulc,
na praseti roste sulc.
Cibuli už v spíži máme,
octem hezky pokapáme.
… pak se pěkně napapáme 🙂
Pro Godota:
Dáváte mi těžké rébusy. Jednak já své hajky moc nepotkávám, většinou ony potkávají mně, a jednak zrovna sulc a aspiky nejím. Prostě mi nechutnají. Avšak „rébus desperandi“ – zkusím to:
POETICKÁ ČEŠTINA
Říkají mi všelijak…
Jsem-li s Cibulkou, jsem Sulc.
Potká-li mě Ocet, jsem Huspenina.
Zkuste anglicky třeba „…s pivkem.“ ☺️
Zkusíme psychoanalytika.
Sulc se třese. Možná do něj přenáším své obavy, chci mu předat svůj vlastní civilizační třas, svého se zbavit.
A když se to podaří, zničí ho mé žaludeční šťávy.
Podotýkám, že jsem zcela střízliv 🙂 .
Dnes jsem vařil já….
Nudle jen medium rare
s mákem černým jako tér
s cukrem bílým jako sníh
s kostkou másla. Přejde smích.
To je moje vyšší gastro
to by žral i Fidel Castro
oblíz by si rety rudé
a zeptal se: “Ještě bude?”
Člověk by měl umět vařit
péci, dusit, škvarky škvařit,
nebýt marný v tomto světě,
příživníkem na planetě.