Vlevo širák, odhozený v dál. Širák je dámský. Kdo se otočí k širáku zády, uvidí…
…pohledy panoramatické, i pohledy detailní:
Kliknutím na obrázek zobrazíte ostrov na Mapy.cz. Všecny fotografie s výjimkou fotky níže jsou přibližně z místa, označeného bodem ➀. Západ slunce je focen z městské pláže, přivrácené k ostrovu Pag.Dopolední moře na západní straně ostrova. Mimořádně čisté, mimořádně sladce modré, tu a tam obydlené rybkami. Teplé, klidné jako rybník. Občas si vzpomene, že rybníkem není, a zašploucháTerasa rozkoší byla součástí našeho apartmánu. Na ní jsem téměř každé ráno sledoval svítání a přitom popíjel svůj oblíbený čaj Keemun – se šlehačkou, nebo bez šlehačky
Do 40 let mě bavilo cestovat daleko, zažívat exotiku nebo “strádat”. Ve středním věku člověk spíše buduje – investuje plody své práce do budoucnosti. V mládí jsem si nedovedl představit, že bych jel k moři. Co tam? Ležet? Nudit se na rovině? Přišlo 50+ a ejhle – moře bylo potřebné jako místo odpočinku těla i duše. S věkem se všechno mění…
Kdysi, v tenhle čas
zněl horami hlas.
Oznamoval: začla říje,
s jeleny to zase šije.
Troubil jeden, troubil druhý,
všichni pod očima kruhy.
Nosem prošel jejich prk.
S dobrým větrem jenoms mrk
zatroubil ti za zády
že je vůdcem armády
vidláků a laní,
s nikým žádné sraní.
Historie zaznamená
žes dal nohy na ramena
přes kořeny do údolí;
větve v tváři trochu bolí.
Nyní je les plný sušek.
Teplo, jako za světlušek
ticho, jako v kostele.
Vyjde jelen z postele?
Delší dobu si už všímám,
že říji má jenom immám.
Když se řekne dovolená
morálka je povolená
práci kopnu z voleje
do vedlejší koleje.
Zabalím si saky paky
děcka vezmu asi taky.
Ať je mlha nebo prší
plány na sebe se vrší,
třeba vyjdou, nebo ne.
Jsi nabitý, ajfoune?
Zase jedu na pass blind.
Vždy jsem vybřed ze všech brynd
vždy se našlo dobré spaní
někdy jsme i okoupaní
cestovali dál a dále
až nás jednou našlo Tále.
Vylezli jsme z auta ztuha
výtahem nás vyvez sluha
do horního apartmánu,
každý tam měl plnou vanu.
Horský hotel Partizán.
Chleba tlustě namazán,
živá hudba v Tálskej baště
vepře, býčka pekli zvláště.
Tam to vzalo nový smer.
Budem jezdit do Tater.
Po dlouhé době jsem se vrátil do Nory, zabodl jsem nůž do 11.7.2016 – to se jezdilo do Rowů k Baltu – a tam jsem našel např. tohle:
Běh po pláži
všechno poráží
nikde ani noha
jenom vůle boha
valí vlny na břeh
tělo čelí chrabře
silnému větřisku;
život otisků jepičí
nikdo nekřičí
jenom duše plesá
v ruce samá esa.
Anebo od moře z Norska, psáno pro Asfaltového holuba, 7/2018:
Tam na konci gajrangeru
lišejníky, mechy žeru.
Skály kolmo do moře
deset lidí v komoře
hučí tady sedm sester
nevoní tu žádný tester
jenom smrad a kosa,
lidem teče z nosa.
Na políčko není místo
odsud zdrhnul Monte Cristo
je tu tmavo, těsno
horší, než-li děsno.
Padají tu vodopády
lidi mají divné spády
tady chodí o kejhák
Jánošík by zvolil hák.
Do 40 let mě bavilo cestovat daleko, zažívat exotiku nebo “strádat”. Ve středním věku člověk spíše buduje – investuje plody své práce do budoucnosti. V mládí jsem si nedovedl představit, že bych jel k moři. Co tam? Ležet? Nudit se na rovině? Přišlo 50+ a ejhle – moře bylo potřebné jako místo odpočinku těla i duše. S věkem se všechno mění…
Všude dobře, doma nejlíp.
Kdysi, v tenhle čas
zněl horami hlas.
Oznamoval: začla říje,
s jeleny to zase šije.
Troubil jeden, troubil druhý,
všichni pod očima kruhy.
Nosem prošel jejich prk.
S dobrým větrem jenoms mrk
zatroubil ti za zády
že je vůdcem armády
vidláků a laní,
s nikým žádné sraní.
Historie zaznamená
žes dal nohy na ramena
přes kořeny do údolí;
větve v tváři trochu bolí.
Nyní je les plný sušek.
Teplo, jako za světlušek
ticho, jako v kostele.
Vyjde jelen z postele?
Delší dobu si už všímám,
že říji má jenom immám.
Když se řekne dovolená
morálka je povolená
práci kopnu z voleje
do vedlejší koleje.
Zabalím si saky paky
děcka vezmu asi taky.
Ať je mlha nebo prší
plány na sebe se vrší,
třeba vyjdou, nebo ne.
Jsi nabitý, ajfoune?
Zase jedu na pass blind.
Vždy jsem vybřed ze všech brynd
vždy se našlo dobré spaní
někdy jsme i okoupaní
cestovali dál a dále
až nás jednou našlo Tále.
Vylezli jsme z auta ztuha
výtahem nás vyvez sluha
do horního apartmánu,
každý tam měl plnou vanu.
Horský hotel Partizán.
Chleba tlustě namazán,
živá hudba v Tálskej baště
vepře, býčka pekli zvláště.
Tam to vzalo nový smer.
Budem jezdit do Tater.
Po dlouhé době jsem se vrátil do Nory, zabodl jsem nůž do 11.7.2016 – to se jezdilo do Rowů k Baltu – a tam jsem našel např. tohle:
Běh po pláži
všechno poráží
nikde ani noha
jenom vůle boha
valí vlny na břeh
tělo čelí chrabře
silnému větřisku;
život otisků jepičí
nikdo nekřičí
jenom duše plesá
v ruce samá esa.
Anebo od moře z Norska, psáno pro Asfaltového holuba, 7/2018:
Tam na konci gajrangeru
lišejníky, mechy žeru.
Skály kolmo do moře
deset lidí v komoře
hučí tady sedm sester
nevoní tu žádný tester
jenom smrad a kosa,
lidem teče z nosa.
Na políčko není místo
odsud zdrhnul Monte Cristo
je tu tmavo, těsno
horší, než-li děsno.
Padají tu vodopády
lidi mají divné spády
tady chodí o kejhák
Jánošík by zvolil hák.