by Meditace nad zobrazením vodstva a hory. Pokus o porozumění viditelným i skrytým jevům přírody a lidského tvoření.
„Pohled na horu Fudži skrze vlnobití v Kanagawě“ je oficiální český název barevného dřevořezu ze série 36 pohledů na horu Fudži (vznik 1823 – 29). Existují také zkrácené názvy díla: Vlna. Velká vlna. Autorem grafického listu je Kacušika Hokusai (1760 – 1849).
Z prvotního vjemu je snad zřejmé, že scéna se odvíjí z pravé strany (narušuje se tu náš kulturní návyk čtení obrazu i textu zleva do prava). V levém horním rohu je štítek s názvem listu a vedle podpis autora. Obrazové sdělení je zřetelné: Voda je živel a lidé ve člunech jsou podřízeni silám přírody. Zobrazená hora Fudži je tu jediný pevný bod. Kontrastně k tomu je vlnobití neustálá proměna. A kolik různých podob má voda v pojetí mistra Hokusaie? Ostří kopí, břity nožů, zuby, drápy, háčky…; vše je pojednáno ornamentálně. Dynamickým kompozičním prvkem vyobrazení jsou spirála a jiné křivky. Spirála je pratvar užívaný už v dávných kulturách jako výraz kosmických a přírodních procesů. Obecně vzato – ve spirále, v šroubovici a v podobných rozvíjejících se křivkách je zobrazována životní energie, rotace, víření…
Spirála ve tvaru ležícího S je přítomna v ornamentu zvaném „Velká mapa (harmonie) pólů, Tchaj-ti-tu.“ Podle dávných čínských a japonských filosofických koncepcí je tok všeho existujícího uváděn v pohyb polaritou jin a jang. Je tím rozuměna přirozená rovnováha pohybu (jin = ženský prvek; tmavé pole se světlým bodem a jang= mužský prvek; světlý element s tmavým bodem). Oba póly se vzájemně doplňují a spolutvoří dualitu v jednotě.
V zobrazení vlny v prostředí vidíme volné uplatnění principu jin – jang. Plnost – prázdnota; voda (ženský živel) – vzduch (mužský živel). Tvar vlny zde symbolizuje průběh lidského života.
„Princip zdvojování“ v zobrazení uplatňuje zásadu symbolu Tchaj-ti-tu, je zrcadlením tvarů. Náčrt zobrazuje příklady zdvojování formy – dvě lodi, v pozadí hora Fudži a v popředí vzdutá voda formou připomínající tvar hory v pozadí (značeno žlutě); vrchol vlny a její volná tvarová ozvěna v oblaku (modré značení).
Na Světové výstavě v Paříži r. 1867 byla japonská kultura obdivovaná a stala se módou. Výtvarníci začali umělecké produkty kupovat. Malíř Vincent van Gogh si koupil japonské grafiky, vyvěsil si je v pokoji, a aby se jako samouk zdokonaloval, v několika malbách kopíroval východní mistry. Kresebné křivky jakožto vegetabilní projev přírody, zároveň vyjádření energie člověka, dosáhly vrcholné obliby na konci 19. století v umění secese.
Když je člověk starý, jeho dovednost rychle ochabuje. Já ale, naštěstí, nejsem vázaný těmito tradičními způsoby myšlení. Vidím-li svou tvorbu z minulého roku, pociťuji smutek nebo se dokonce stydím za to, co jsem vytvořil včera. Osaměle pokračuji svou vlastní cestou. Nyní se mi blíží osmdesátka, ale síla mého štětce se nezměnila – je stejná jako u mladého muže. Proto bych se chtěl dožít 100 let, abych dosáhl v tvorbě takové úrovně, kterou budu považovat za dokonalou (citace výroku mistra Hokusaie).
Sir Herbert Read (1893 – 1968), historik umění a básník oprávněně tvrdil, že existují dva druhy umění: dobré a špatné. Dobré umění je vždy dialektickou syntézou reálného a ireálného, rozumu a imaginace. V grafickém listu mistra Hokusaie zobrazujícím velkou vlnu se prolíná skutečnost s vizí nadreálného, jsou výrazem suverénně tvořivého ducha.
Smekám. Moc milé a zajímavé.
Díky.
… a snad smím prozradit, že se můžeme těšit na další z podobného soudku.
Březové vlnění z dneška:
https://imgway.cz/4T5j/D8A68D5F-1242-4B31-A3C2-006425860055.jpeg
Ve Vlně jsem vždycky viděla rozzuřeného draka. A ono je v ní mnohem víc.
Také díky.
Některé obrazy vnímám jako kýče. Komponované tak, aby měly jednoznačný výklad. Něco jako Policie Modrava.
Umělecký kritik bude zaměstnání, jako každé jiné. Jen musí být ideologicky pevný. Noname: “kritik nenapíše pieseň”.
A k tomu wiki:
Dialektika (z řeckého dialektiké techné od dialegesthai, rozmlouvat) je filosofický pojem, jenž nabýval během dějin různých významů a je i dnes nejednoznačný. Filosofický slovník (Walter Brugger a kol.) začíná heslo dialektika takto: „Užívání výrazu dialektika dosáhlo v současné filosofii takové míry zmatku, že je sotva možné podat byť i tu nejobecnější charakteristiku tohoto pojmu.“
Je to obraz ve stylu Ukijo-e, které jsem vždy obdivovala, protože se v tomto žánru vždy našlo spousta skrytých hádanek pro pozorovatele. Jako např. https://www.decorarconarte.com/en/p/japanese-ukiyo-e-painting/ . Bylo na první pohled velice dekorativní, ovšem jinotaje překvapovaly v detailech. Konkrétně na tomto velmi slavném obrazu Vlnobití mě okouzlilo, jak autor – mistr Hokusai – nechává diváku prostor, aby si hledal tato tajemství. Např. téměř na konci hřebenu největší vlny vytváří spirála obrys dravce z profilu a pokud padne zrak na bílý mrak v pozadí, i ten připomíná dravého ptáka v letu z pohledu od země. Dotváří tak nejen pohyb a dynamiku zmiňovanou Zdeňkem Hosmanem, ale také dravost mořského příboje, přeneseno dál boj, který každý musí svádět s životem, často i sám se sebou. Potvrzuje to i prožitek diskutujícího, který vidí podobný styl v obrazu břízy. Vlnobití je překrásná malba a ten styl se mi líbí i barvami na první pohled. Nejsem odborník na výtvarné umění, prostě se jen zajímám o vše, co mě nějakým způsobem oslovuje. Cením si ovšem informací od autora článku a jeho snahu o přísné oddělování vlastních názorů, od citací odborníků, které také uvádí. To se dnes vidí na netu málokdy. Nechápu jen dotčenou reakci. Umění by mělo podporovat dialog a ne dehonestaci autora za jeho odlišný názor. Díky Zdeňku za článek, vždycky se tu cítím obohacená. Srdečně zdravím.
Děkuji za doplnění stylu tvorby, jakož i za věcný, informovaný komentář. Též za vhled – prohloubení interpretace, což je ocenění hodný komentář.
Zpřesňuji: Vlnobití je grafika, nikoli malba.
To se omlouvám, mám jen technické vidění a grafiku od obrazu nerozlišuji. Na vlny je můj oblíbenec Aivazovskij.
Nu, k tématu, které jste tak elegantně nakousnul, jistě by měla mnoho co říci i teta Kateřina…
Inženýři lidských duší
Já jsem si soudruha generálplukovníka na Wikipedii našel; velmi mne totiž zaujal citát, který tady pan Hosman zmiňuje.
Ždanov – podle Wikipedie – byl jedním z prominentních sovětských komunistů, a pikantní je, že pochází z města Mariupol (dříve Ždanov). Škodil jiným, i prominentům, a ti mu to nezůstali dlužni.
Nicméně, odhlédneme-li od Ždanovova osobního profilu, myšlenka, citovaná panem Hosmanem, má mnoho co do sebe. Umělec, a bohužel i „umělec“, skutečně do jisté míry inženýrem lidské duše je. – Tady se samozřejmě neubráním subjektivitě osobních preferencí, a tuším, že ve společnosti pana Zdeňka (Hosmana) bych o umění snad ani mluvit neměl; spoléhám na jeho dobrosrdečnost, že mi to případně odpustí.
Umění – kromě jiného – vychovává a inspiruje. Porovnejme například, k čemu inspiruje grafika mistra Hokusaie, a k čemu vychovává socha Davida Černého: https://www.youtube.com/watch?v=YQ5d0dqwiaU . Já osobně pro ten druhý případ nemám slušného slova a úpěnlivě doufám, že osobního kontaktu s Černým budu provždy ušetřen.
Za ono srovnání se ihned omlouvám; dopustil jsem se ho jen proto, abych demonstroval, že přirovnání toho, kdo svou tvorbou naplňuje veřejný prostor, k inženýru lidské duše, není tak úplně od věci. I když to genplk. Ždanov pronesl patrně v trochu jiném kontextu, než kam ono přirovnání nyní řadím já.
Inženýři lidských duší… to si zapamatuju. Možná dobrý námět na úvahu a/nebo sci-fi.
https://www.databazeknih.cz/knihy/danny-smiricky-pribeh-inzenyra-lidskych-dusi-142595
Tak to som si precital s velkym potesenim a na jeden dych, ako sa hovori. Kratke, jasne, hlboke…a poucne.
Vdaka.
Tužka napíše,…monáda jin-jang byla vytvořena, podle východních historiků, ve staré Číně současně se začátky čínské medicíny.
Je jedinečným vyjádřením principů protikladů i toho, že nic není jen černé a nic není jen bílé,…a taky, že nic není jen klidné a přímé, ale proměňuje se v čase.
Kruh, ten nejdokonalejší plošný tvar, obsahuje stejný díl obou principů,…leží v protikladu, přitom každý obsahuje stejné množství toho druhého. Je to vyjádření jednoty všech jevů,….jak prosté.
Základní postulát jin-jang.
Všechny jevy jsou pomíjivé a neustále se mění a prolínají a přitom je zachována rovnováha zastoupení obou principů v toku času.
O jin-jangu by se toho dalo napsat hodně,….protože, východní filosofie vše kolem nás, celý vesmír, i člověka s jeho psychikou, dokáže vyjádřit pomocí principů jin-jang.
Tužka.
JO
Tož vybrala jsem si z textu, „obrázků“ i komentářů.
A tak to beru tak, že ze stožáru, majetku souseda – pana blbiše spadla vlajka na mé území a tím se stala mým majetkem.
Taktéž i z článku něco na mne (ke mě) dopadlo 🙂
Jo a roztočíme-li symbol – obrázek – jin-jang, zůstane nám podstata – šedá směs ? Co je za ní? Ubrousek, či výkres, na kterém leží?
Jako je monáda symbolem duality, šedá směs, která vznikne roztočením monády, je symbolem jednoty, ve které je obsaženo vše (a nachází se ve stavu neprojevenosti, tedy jako možnost, potenciál projevení).
Podotýkám, že hovoříme o symbolech; symbol není totožný s tím, co představuje.
Za „šedou směsí“, tedy jednotou všeho, je Tao. – V Tao-te-ťingu je o tom zmínka v kap. 42:
Tao plodí jednotu.
Jednota plodí dvojici.
Dvojice plodí trojici.
Trojice plodí bezpočet tvorů.
(…)
Svým způsobem se toho dotýká i kap. 25:
(…)
Proto právě tak jako Tao je velké
a země je velká a nebe je velké,
může i panovník být velký.
Na světě jsou čtyři velcí,
a pravý panovník je jedním z nich:
Člověk má svým vzorem zemi,
země má svým vzorem nebe,
nebe má svým vzorem Tao.
Tao má svým vzorem samo sebe.
—
Počíst si můžete tady: https://www.litterator.cz/dao-de-jing/
🙂
Mám tu knihu, ale přeloženou jiným autorem.
Můžu se zeptat, od koho je ten překlad? Já mám nejradši Navrátila (i když to není překlad z čínstiny) a pak ještě mám a občas používám Krále a Krebsovou. Ale překladů, i jen do češtiny, je celkem hodně – autory si nepamatuju 🙂
Ano, překladů je více, mám výtisk i z internetu, kde autora neznám a těžko bych ho dohledávala.
Knihu, kterou mám, do češtiny převedl F.H. Richard.
Ale podobné spisy čtu jen velmi, velmi pomalu, snad časem dospěju, abych mohla číst více.
Občas do knih jen nahlédnu, když potřebuji něco vyřešit, pochopit. Dostává se mi pomoci. A za to jsem ráda.
Je to i na internetu, ale kniha má i obrázky.
http://tao.kvalitne.cz/richard.html
OT (možná ale ne tak moc)
Sklízím hrášek. Vždycky znovu žasnu, co všechno vyroste z jednoho jediného mrňavého semínka.
Netýká se samozřejmě jen hrášku.
Tužka napíše,….vrátím se k reprodukci grafického listu zde vyobrazené a k principům jin-jang.
Posvátná Hora Fudži, někdy svým náčrtem zastupuje neuchopitelné pojmy jin-jang.
Jin je hora Fudži částečnš z levé strany, asi v polovině , zastíněna mrakem. V barvách mívá mrak barvu šedou, nebo modrou.
Jang je hora Fudži částečně z levé strany , asi v polovině, ozářena sluncem.V barvách mívá slunce barvu žlutou s nádechem do oranžova.
Barvy,…i barvy mají své jin-jang.
Jin, které zastupuje pojem chladnější, tak i barvy s převahou principu jin v pozorovateli evokují chlad a chladnější. Jsou to odstíny modré a zelené, žlutá s větším zastoupením zelené. Fialová s nádechem do modra. Černá v ruzné sytosti. Barvy působí dojmem tlumenějším, jsou méně výrazné,
Jang, červená, oranžová, okrová, hnědá, žlutá s odstínem oranžové, fialová s odstínem do červena.
Bílá. Barvy působí dojmem jasnějším, svítivějším a hustším.
Když pak chceme vyhodnotit jakékoliv umělecké dílo,…lépe, cokoliv,… v zorném úhlu barev,…můžeme se rozhodnout, který princip převažuje, … a je li náš vjem vice jin, nebo jang.
I my můžeme mít v tu chvíli psychické naladění více nasměrované do některého z těchto dvou principů,…jsme víc jin, ? nebo jang?
I lidská psychika se dá vyhodnotit pomocí jin-jang,….a nejen lidská, zvířecí rovněž. Zejména naši mazlíčci mají často rozdílné povahy,…koresponduje to s pojmy vázanými na jin-jang principy.
Tužka.
O možném původu symbolu jin a jang. V neolitu byl zřejmě rozšířen.
Před šesti tisíci lety se mezi Dněstrem a Dněprem na území dnešní Ukrajiny zrodila jedna z nejstarších civilizací pravěké Evropy. Dnes odkrýváme pozůstatky obrovských sídelních aglomerací tisíců neolitických zemědělců tripolské kultury. Život těchto rozsáhlých komunit ale způsobil vyčerpání přírodních zdrojů, a velká kumulace lidí dokonce jednu z nejstarších epidemií moru v dějinách lidstva. Megaosady už po této katastrofě nebyly nikdy obnoveny.
VZTAHY S DÁLNÝM VÝCHODEM
Zdá se to neuvěřitelné, ale sláva tripolakéob civilizace zasáhla až do daleké Číny. Výzdobné motivy malované keramiky, ale i tvary keramických nádob jsou téměř Iidentické se současnou kulturou Jang-šao (a později i s kulturou Ma-ťia-jao) v povodí žluté řeky v severní Číně. Nejde však o importy keramiky na vzdálenost přes 5000 km, ale zřejmě o intenzívní kontakty a kulturní komunikaci, včetně sdílení symbolů. Je dost dobře možné, že známý náboženský motiv jin-jang je ve skutečnosti tripolského původu. Objevuje se totiž na keramice obou vzdálených kultur, ale i na tripolských keramických modelech domů-chrámů. Je velmi pravděpodobné, že zdrojem této symbolické spřízněnosti obou vzdálených regionů byla pravé tripolská civilizace. Tripolské výzdobné motivy jsou starší než jejich výskyt v severní Číně, kde tento styl přetrval až do počátku 2. tisíciletí před Kristem, kdy již na Ukrajině dominovaly mohylové kultury jámová a katakombní. Obchodní, ale pravděpodobné i náboženské a genetické kontakty probíhaly podél lesostepního pásma táhnoucího se větší částí Eurasie. Tato zóna je jakousi dálnicí transkontinentálních kontaktů a migrací. Lidé ji vyhledávali pro její vysoce úrodné černozemě. V dobách oteplování klimatu a sucha se ale obyvatelé lesostepního pásma kvůli zániku svých zdrojů obživy dávali do pohybu a v migračních vinách se šířili dál do Evropy. Na této pomyslné migrační východně-západní trase jsou ukrajinské nížiny jakousi zaslíbenou zemí a od pravěku obilnicí tehdejšího světa. Není tedy překvapivé, že celé severní Černomoří bylo odedávna jakýmsi tavicím tyglíkem pravěkých populací a kultur. Po roce 3650 před Kristem největší osady zanikly a lidé tripolské kultury se vrátili k životu v menších vesnicích. Po roce 3300P ř. Kr. tripolská kultura zanikla úpině. Co bylo příčinou takového kolapsu? Nejčastěji se hovoří o vyčerpání přírodních zdrojů,které při tehdejších technologiích prostě nestačil pro obživu tak obrovských lidských komunit.
Zdroj Vesmír 7-8 2022 ročník 101(152) Kolaps neolitické civilizace na Ukrajině. Článek doplněn fotkami keramiky.
Děkuji za zajímavý příspěvek. – S názorem, že příčina kolapsu kultur/civilizací je vyčerpání zdrojů, souzním; ostatně – nyní ten proces máme možnost sledovat v přímém přenosu. Mám za to, že je to zatím snad i záměrně přehlížená zákonitost.