Na řece osudu
vlezu si do sudu
na konci jsou vodopády
to zas budou držkopády
nafouknu si vestu
skočím na podestu
chytnu se haluze
furt mám iluze.
V osudové řece
zaplavu si přece;
dokonce si (po mém soudu)
zaplavu i proti proudu.
V hlavě vbité ČT-klíny
hubu lepí suché sliny;
tady je proud trochu líný
půjdu do té kapaliny.
Pod hladinu hlavu nořím
rybám jejich domky bořím,
…rákosí a tráva…
hledí na mě kráva.
Cítím z břehu pohodu –
ocitám se v důchodu.
Nepřemýšlím o sudu,
ponechám ho osudu.
Támhle plave druhý, třetí
v řece jich je jako smetí..
tolik plavců, lidi zlatí!
Jsou to samí dezoláti.
1)
Ládiku, na básničku sem Vám odpověděl v „Knize proměn“.
2)
a k Vašemu „medailonku autora“:
básnička & román
Hodně nerad sem jako elév psával technický zprávy, ale záhy sem zjistil, že musím psát TS hóóóně podrobně i s vědomím, že uslyším od blbců na stavbě, když se nic nedělo: „kdo by se s tím četl“. Je zajímavý, že když se na stavbě něco dělo, nikdy sem tuhle argumentaci neslyšel. Stačilo v takový situaci ukázat prstem na příslušnej text toho mýho“románu“ a mohl sem odkráčet s hlavou vztyčenou středem hlupáků, co holt „romány“ nečtou.
Pokud bych TS psal jako básničky, asi by se ze mně stal sprosťák, když sem byl svědkem toho, co některý hlupáci dokážou doslova zvorat.
Hodím to zpátky na zem:
V osudové řece
zaplavu si přece;
dokonce si (po mém soudu)
zaplavu i proti proudu.
V hlavě vbité ČT-klíny
hubu lepí suché sliny;
tady je proud trochu líný
půjdu do té kapaliny.
Pod hladinu hlavu nořím
rybám jejich domky bořím,
…rákosí a tráva…
hledí na mě kráva.
Cítím z břehu pohodu –
ocitám se v důchodu.
Nepřemýšlím o sudu,
ponechám ho osudu.
Támhle plave druhý, třetí
v řece jich je jako smetí..
tolik plavců, lidi zlatí!
Jsou to samí dezoláti.
Chceš-li zůstat v duchu zdravý,
nesmíš číst technické zprávy.
Napjetí a předpjetí,
to ti hlava uletí.
– takhle píšou odborníci.
Naštěstí to nejsou všici.
Když povolí napjetí
přijde osud vzápětí.
Mnozí budou úpěti
nad hromadou obětí.
Ve společném objetí
popláčou nad závětí.
Statik bude v zajetí
cvičit souboj s pamětí.
Tak se stalo v Jihlavě.
Byla hlava na hlavě,
z úřadů tam různí páni
sledovali napínání.
Podkotevní napětí však překonalo beton v tlaku
ten pak lítal jako z praku,
byv rozdrcen jako tvaroh.
Lepší bylo zajít za roh.
na napětí
na vzepětí
statik dávno sere
živnost zrušil natotata
a teď mu je blaze
ze mě
Když technická zpráva stává se básní
je to jak zuby, když lezou z dásní,
řežou se na světlo boží ostrými noži
jenom ty špičáky ať nejsou mroží!
Autor si přeje, ať lezou rovně,
kdyby to nebylo, zas by stál v hovně!
A už jsou venku, vlevo a vpravo,
dopředu, dozadu – víc, než je zdrávo.
Cení je na svět v podivném šklebu
a už ho všeci za zprávu jebú.
Díky sudu v řece
kniha vznikne přece.
Toto bude kniha nová,
úderná,
a Ládikova!!!
Na sud se neťuká, ale jak jinak poznat, zdali je víno doma?
Skoro si myslím, že Diogenes musel sud napřed vypít, a teprve pak se do něj mohl nastěhovat. Nejspíš byl sud jeho osud, jak naznačeno výše?
Možná uchovávali, za jeho časů, víno spíše v amforách. Ale kdo by se tam vešel…? Já osobně bych tím úzkým hrdlem neprošel ani u nádoby značných rozměrů.
Na vodu by se amfora také nehodila…. myslím na plavbu po vodě, nikoliv její skladování.
Na řece osudu
vlezu si do amfory
To by ani Ládik nezbásnil?
Hledaje metafóry
vklouzl by do amfóry
Naleznuv slivovici
(ach, šmouhy na sítnici)
ukojil by touhy
nesnášet slouhy
(Ufff).
Na řece osudu
vlezl si do amfory.
Nabrousit kosu du
a vypnout semafory.
Tužka napíše,…pane Ládíku, za básnění o sudu i o osudu Vás upozorním, že existuje Obří sud jako výletní restaurace v obci Javorník u Liberce. Dnes stojí trochu jiná stavba, ta původní, celodřevěná vyhořela, její interier byl více podobný jednoduché venkovské hospodě.
Informace a foto se dají na internetu dohledat.
Restauraci jako amforu jsem taky v Řecku viděla,….nevím přesně kde, nezaznamenala jsem si.
Nejvíce bizarních občerstvení jsem na svých cestách zachytila ve Francii,….touha zaujmout a přilákat návštěvníky.
V Čechách mají v oblibě Pekla,…v jednom obsluhovaly i dobře stavěné čertice správně vyštafírované,….třeba by Vás taky inspirovaly na poetický pekelný rej básní.
Ať Vás lehkonohá Můza neopouští,….zas si jistě něco přečtu.
Tužka.
S trochou nadsázky Vám, Tužko, sdělím svoji zkušenost.
Čím jednodušší je adjustace lahve, tím (zpravidla) lepší nápoj uvnitř. Logicky to platí i obráceně.
S restauracemi podobně – čím honosnější a „nápaditější“ exterier i interier, tím mnohdy horší jídlo a pití.
S Řeckem/Krétou mám v tomto směru dost zkušeností. Nejlepší jídlo zpravidla v obyčejných tavernách, kam chodí místní. S pitím je to u nich složitější, ale turistům pivo dovozové (Heineken třeba), domácím místní Mythos (je-li vychlazen, pivo celkem slušné). Víno…. místní mají divný vkus.
Francie a Itálie – zkušenosti podobné, ale ne tak početné.
Kdepak restaurace v podobě amfóry – utíkal bych jako Kája Mařík „směrem k Lážovu“, až by se mi za patami prášilo.
Bude to o sudu
se zelím kyselým
o lidském osudu,
památka zemřelým.
Trosečníci na Grumantu
vzdávali se naděje
neměli tam kolu, fantu
hrozily jim kurděje.
Nalezli by spásu v céčku,
zkoušeli jíst lišejník;
„Otevřete tam tu bečku!“
hlesl první důstojník.
Za polární noci
našli v sudu zelí
chvíli po půlnoci
byli zase celí.
Sval se přimknul ke kosti
zuby vlezly do dásní
nastal konec měkkostí
a tímto je po básni.
https://ru.wikipedia.org/wiki/%D0%93%D1%80%D1%83%D0%BC%D0%B0%D0%BD%D1%82_(%D0%BF%D0%BE%D1%81%D1%91%D0%BB%D0%BE%D0%BA)
Proto se Grumantu někdy říká Svalbard.
To by obstálo i v muzikálu.
I v Semaforu, dokud byl mlád a měl svěžího ducha a jiskru.
Jiskra v sudu s prachem –
to zavání krachem!
Budem z toho celí pryč,
hrobník brousí tupý rýč.
A co osudí? Jak vzniklo? Otáčivý sud, z něhož se losuje osud. Babo raď.
Slovník českých synonym a antonym (Lingea 2007) uvádí na straně 262 jediné synonymum k „osudí“ a to „buben“ s drobnou poznámkou v závorce (losovací).
Antonymum žádné.
Pro „osud“, „osudný“ a „osudový“ nějaká synonyma nalézá, ale antonyma opět žádná.
Z toho lze vyvodit jen to, že osud, osudný a osudový mají alternativu, leč Vámi uvedené osudí žádnou jinou možnost nedává, je v tomto směru solitérní a jaksi nejspíš osudové (neboli ovšem podle slovníku fatální, osudné, rozhodné, kritické?).
Myslím tedy, že ve vztahu k osudí je třeba být ostražitý (čili obestředný, bedlivý, pozorný), nebýt tedy naopak neopatrný či lehkovážný (synonyma i antonyma na téže straně slovníku).
Vaše myšlenka je poutavá (napínavá, zajímavá, přitažlivá, atraktivní, lákavá) a není tudíž nudná ani nezáživná či nezajímavá (na str. 309).
P.S.: Otázka je, zda lze mnou uvedený slovník brát jako relevantní zdroj. „Buben“ (ani losovací) totiž vůbec nezná. K „bubnovat“ uvádí jen „klepat“ (na sklo) či „ťukat“, což mi přijde velmi slabé a nedostatečné (nedostačující, nevyhovující, neuspokojivé, chabé), rozhodně nikoliv nadstandardní (nabytečné či alespoň postačující) – to na str. 37.
Je to věda.
Je. Otázky a souvislosti kolem sudu a osudu by stály za založení specifického vědního oboru.
V dobách, kdy jsme s přáteli provozovali spolek Porthos (plným názvem – Porthos, společnost pro výzkum příznivých účinků portského vína na lidský organismus) a pořádali pravidelné portologické kongresy, v rámci spolku existovala i funkce sudní znalec. Sudnímu znalci by se poznatky shora uvedeného vědního oboru náramně hodily.
Píšeš: Myslím tedy, že ve vztahu k osudí je třeba být ostražitý (čili obestředný, bedlivý, …
Zaujala mě ta obestřednost. Já bych napsal obezřetnost. Není to překlep? Pokud není, ale vlastně i kdyby byl, je to krásné a pro mě nové slovo.
Taky mě to zaujalo. Ve slově může být i jiný překlep, možná mělo být oběstředný, tzn. eliptický, což je ve vesmíru běžnější.
… i když, čistě vědecky vzato, střed není ženského rodu; potom by druhým slovním základem musela být středa.
Je to překlep. Bohužel.
Jak – bohužel? Já pravím: naštěstí! Stvořil jsi krásné nové české slovo, jen mu teď přidáme vhodný význam.
Co když tvůj malý překlep byl oním pověstným mávnutím motýlích křídel, jímž (snad) právě začalo národní obrození V.2.0?
A je to!
Slovo obestřednost, obestředný jsem předhodil jedné své ratolesti, která trpí zálibou v jazykozpytu. Měla jasno hned: pravidelné uspořádání kolem středu.
Ovšem! Ideálním (nebojme se říci nejideálnějším!) příkladem obestřednosti, ba přímo jejím ztělesněním, je tudíž koule.
…a to jsme zase u Pupěny.
🤣🤣🤣
„Vaše Obestřednosti, drahá Pupěno!“
Vy mě pokoušíte. Co kdybych tu větu zaklel do nějaké další povídky, až přijde ten čas…?
Zaklejte. Ale slušně, prosím.
Ještě jedno pokušení, a pak už se budu těšit na povídku:
Optimálně obestředná Pupěna – nejvyšší sudní znalkyně – přihršla* k osudí. Boubelatou ručkou z něj vylovila ….
—
*podle vzoru přehršla
… ne přihršela? Mně to slovo spíše než chůzi evokuje rušný, hlučný, na všechny strany trčící pohyb, který chůzí nutně být nemusí… Hršeti, to je ten infinitiv, který v tom cítím.
Ano, zní to lépe a je to logičtější a výstižnější.
Já jsem se tehdy (když jste slovo „přehršel“ kreativně použil jako sloveso) řídila tvarem slovesa „jít“, autobus přehršel, tramvaj přehršla.
My to národní obrození V.2.0. nastartujeme, i kdyby čert na jourové jezdil. Což by klidně mohl.
A za sto let se o nás budou děti učit!
Česky, v pořádně náročné škole – koncem první třídy si o nás přečtou odborné články, ve druhé třídě už je budou samy psát , se správnými přechodníky, s/z a i/y.
Za sto let se o nás budou učit
Škola bude námi děti mučit:
Žili
Byli
Vymysleli vědu
Kterou pochopiti nedovedu
Až skončili v exilu
Moc tlačili na pilu
Já mezi sudem a osudem vidím jakousi provázanost, možná i kvantovou. V.t. poznámku o spolku Porthos.
Existuje píseň, v níž se mj. zpívá:
Mým domovem je ztichlá putyka,
Mým osudem sklenice plná…
A zde spatřuji mezi sudem a osudem souvislost těsnější než těsnou.
Já bych oponoval. Plná sklenice – patří zřejmě k pivu. A k pivu patří tanky. https://www.lukr.cz/pivni-tanky/
Tanky patří do širých plání a rovin, do naší zvlněné krajiny se tak úplně nehodí. Ty pivní jsou výjimkou.
„Tankové lodě“ jsou zavádějícím pojmem, jakoby (jakoby, vole) se v zemích muslimských čerpalo z hlubin Země pivo. Pravda, některé tak dokonce chutná (šarišský samoser např.), ale tam se zase na tankovou loď nenarazíš.
Malá odborná odbočka.
Včera jsem navštívil nově zřízenou filiálku jedné firmy, od které dlouhodobě beru zboží. Měl jsem za to, že místo cesty do Brna zajedu tady kousek a ušetřím čas. Ale vypadá to, že radši zase pojedu do Brna a ušetřím nervy:
„No s tím vám jakože neporadím, to si musíte domluvit jakože s Ing.XY v centrále v Brně, my tady nic z toho, co říkáte, skladem jakože nemáme, ale když si to jakože objednáte, tak vám to sem na prodejnu jakože dovezeme.“
Tak já myslím, že si pro ty věci radši podobně jako dříve zase zajedu jakože do Brna… uff.
Ta píseň je stará, tehdy asi ještě pivní tanky nebyly. Václav Veškrna-Ruzyně taky žádné tanky nepřikuloval. Tanky přikuluje teprve až Ikváč Stosedmý.
Ťuhýci, sýkorky, rehci, kosi
všichni ti pěvci do hnízda nosí.
Konipas, pěnkava, zvonek, brhlík
každý mi připadá jako zvrhlík;
v půl čtvrté ráno rozjedou trylky
nespavcům tvrdnou na skráních žilky.
Po páté zavládne opět klídek
utichnou Beskydy, Těšín, Frýdek.
Technická zpráva.
V domě bude na plyn kotel
expanz, bojler, trubky
montovat to nesmí trotel
nemusí mít šrubky.
Kotel bude kondenzační
bojler bude stojatý
tak už kua Fero zační
nebuď z toho dojatý.
Trubky motej do podlahy
dívej se na rozteče
zažívej pak pocit blahý
když to nikde neteče.
Místo kotle dáváš vzducháč
bo vyřídils dotace,
k upevnění stačí sucháč
neškrábej se v kloace.
Zapíchni to do zásuvky
nastav správnou křivku
šetři kua tými slůvky
zastrč si tu slivku.
bojler bude stojatý
Přizpůsobeno 🙂
… záměr správně pojatý
nezpůsobí žádnou škodu.
Můžeme si ohřát vodu.
Technická zpráva 2
Domek sbitý z papundeklu
zabalený do vaty
pod střechou je vzpěra z jäklu
v rohu kout na kravaty.
Ztráta tepla minimální
rekuperák dodá vzduch.
Na stěnách nic nekapalní
není cítit žádný puch.
Teplo v domě dělá Nibe,
hřeje celá podlaha;
kolem stěn se trochu hýbe..
spolehnem na Alláha.
Z vyústek jdou roztoči
velcí 30 mikrometrů.
Když se kolo roztočí
lezou do bot i do svetrů.
Vedle domku hoven jímka,
trochu smrdí, co má být?
Hlavně, že mi není zimka
říkám tomu blahobyt.
Podobne ako onehdá Miloš Zeman preložil slušné slovíčko „pussy“ do češtiny a lepšoľudia ho ukrižovali kvôli sprostote a vulgárnosti, tak teraz gosudar Vladimir Vladimirovič zacitoval jadrné slovíčko pri stretnutí s voenkormi. Osviežujúce 🙂
https://vk.com/video351663392_456239409
(od 1:36:22)
Pravila sudička:
Budeš jak bludička.
Budeš hledat, kde máš osud.
Tak ho marně hledám dosud.
Pravila druhá:
Bacha na soudruha!
Tak jsem se jim vyhýbal,
pod prací se prohýbal.
Pravila třetí:
Budeš jen smetí.
Tak jsem prachem ve větru
v zimě mám být ve svetru
vyhýbám se mokré hadře.
To se ale člověk nadře.